 Postoje jsou důležitou složkou komunikace, jsou součástí osobnosti, souvisí s chápáním, myšlením a cítěním, jsou relativně trvalé, většinou vycházejí z hodnotové soustavy člověka.  Hlavní funkce postojů je připravenost k jednání (nemusíme se vždy znovu promýšlet, zda vynést smetí do tříděného smetí, máme pozitivní postoj k třídění, a proto pak již automaticky odpad třídíme bez opětovného přemýšlení).  Vědomosti, dovednosti a postoje získáváme v průběhu života a to vzděláváním a sociálními vlivy.  Změnit postoj znamená změnit naše chování a je to i naopak, jestliže se naše chování změní, změní se i naše postoje.

potřeba seberealizace (naplnit své možnosti růstu a rozvoje) potřeba uznání, úcty (být vážený, mít úspěch v očích jiných lidí a na tomto základě být sám sebou kladně hodnocen) potřeba lásky, sounáležitosti (vedou k touze někam a k někomu patřit, být přijímán a milován) potřeba bezpečí, jistoty (projevuje se především vyhýbáním se všemu neznámému, neobvyklému či hrozivému) fyziologické potřeby (potřeba potravy, tepla, vyměšování)

1. Nehřešte slovem Užívejte slovo správným způsobem, užívejte jeho sílu ve jménu pravdy a lásky. Neříkejte to, co si nemyslíte a mluvte jako osobnosti. Nepoužívejte slovo k pomluvám a odsuzování a to ani druhých, ani sebe sama. 2. Neberte si nic osobně Ať se kolem vás děje cokoliv, neberte si to osobně. Nic z toho, co jiní lidé dělají nedělají kvůli nám, ale kvůli sobě. 3. Nevytvářejte si žádné domněnky Všechen smutek a dramata, která jste doposud prožili, pramenily z vašich domněnek a z vaší vztahovačnosti. 4. Dělejte vše, jak nejlépe dovedete Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete, to je čtvrtá dohoda, která je o vykonávání předchozích tří. Budete-li znovu a znovu dělat vše co nejlépe, stanete se mistry osobní transformace.

 Máme právo sami posuzovat své chování a city a být za ně odpovědni.  Máme právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující naše chování.  Máme právo posoudit, zda a nakolik jsme zodpovědní za řešení problémů druhých lidí.  Máme právo změnit svůj názor.  Máme právo říci: „Já nevím.“  Máme právo být nezávislí na dobré vůli ostatních.  Máme právo dělat chyby a být za ně zodpovědní.  Máme právo dělat nelogická rozhodnutí.  Máme právo říci: „Nerozumím.“  Máme právo říci: „Je mi to jedno.“  Co z asertivních slov vyplývá? Nikdo jiný než mi sami nemůže hodnotit to, co opravdu chceme, děláme, oč usilujeme. Pokud tak činí, promítá do svého hodnocení vlastní postoje. Tak nám vlastně podstrčí něco, co není naše.

 Co je důležité mít na paměti, je cíl, čeho chceme svým jednáním dosáhnout !  člověk ve svém životě nedělá nic jen tak, veškeré chování a jednání má svůj důvod, za každým naším činem stojí nějaká pohnutka, podnět, důvod = MOTIV (osobní příčina určitého chování)  vrozená pohnutka k činnosti, instinkt  nejstarší a nejranější motivační funkce  druhy: pud výživy, pud sebezáchovy, pohlavní pud, mateřský pud,…  ambice  snaha o sebeuplatnění, vyniknutí, někdy se označuje také jako ctižádost

 směr, kterým se člověk ubírá, když chce něčeho dosáhnout, něco vykonat, něčemu se vyhnout, něco dělat či nedělat apod.  tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost  ustálený vzorec chování jednotlivce nebo členů určitého společenství  individuálně získaný a často nutkavý zvyk je návyk, pokud takové chování jednotlivce společnost neschvaluje, říká se mu zlozvyk

 Hodnoty obsahují názor jedince na to, co je správné a nesprávné, často mají zásadní roli v rozhodování.  Vyjadřují to, co je pro nás důležité, potřebné, čeho si ceníme, co obdivujeme – každý člověk uznává jiné hodnoty.  Některé jsou obecně dané (život, zdraví, morálka, přátelství), jiné si vytváříme sami 1) materiální – peníze, majetek, bydlení, cestování, příroda, práce, umění, zdraví, vzdělání 2) duchovní – přátelství, rodina, láska, štěstí, svoboda, pravda, mír, víra Z nových myšlenek, hodnost, které v sobě nalézáme si vytvoříme sami svoje životní postoje a cíle.

 Haptika – způsob předávání a přijímání informací prostřednictvím přímého doteku (podání ruky)  Mimika – je základním zdrojem informací o člověku (emoční projev)  Gestika – kulturně vázané pohyby  Proxemika – zóny mezilidské vzdálenosti (Intimní do 30 cm, osobní od 45 (75) do 120 cm, sociální od 1,5 do 3 m, veřejná 5 až 8 m  Pantomimika - určuje celkový obraz fyzického postoje, držení těla i jeho pohybu.

 „ Slyšet “ – jde o fyziol o gický proces, při kterém zvukové vlny narážejí na ušní bubínek a uvádějí tak do chodu orgány středního a vnitřního ucha. Zde se mění na nervové impulsy směřující do mozku.  „ Naslouchat “ – jde o schopnost, která je třeba se naučit. Proces slyšení spočívá ve vnímání toho, co nám někdo vypráví, ale třeba i hudby, která zní reproduktorů. Skutečné naslouchání vyžaduje vědomý výběr toho, čemu chceme věnovat svoji plnou pozornost.

 Duševní rovnováha jedince zpravidla úzce souvisí s jeho tělesným zdravím. Tělesné nemoci a bolesti negativně ovlivňují duševní rovnováhu a naopak. Z pozorování je takový nevyrovnaný člověk napjatý, cítí se snadno stísněn otázkami jiných, zvláště cizích lidí. Potí se, třesou se mu prsty, není schopen sedět v klidu, vrtí se. Z písemného projevu je např. možno poznat známky deprese) velmi těžký nebo slabý a nepravidelný tlak), úzkostné stavy) malá vzdálenost mezi slovy a řádky, slova končí náhle). Z popisů vlastních zážitků jde o reakci v obtížných životních situacích, o řešení vnitřních a vnějších konfliktů.

 Dovede dobře poznávat skutečnost,  dovede odlišit domněnky od reality,  dovede odlišit podstatné od druhořadého,  dovede kladně hodnotit sebe i druhé,  dovede emočně prožívat okamžiky i stavy,  dovede být i sám se sebou,  projevuje přátelský vztah k lidem, dovede jim pomáhat,  je tolerantní a snášenlivý, samostatný, nezávislý na vnějších vlivech  projevuje se jako tvořivý  má postavené životní cíle.

 Představa o něčem dokonalém - může se stát příkladem pro nějakého člověka, může se jím stát někdo z rodičů, zpěvák/zpěvačka, herec/herečka…, ale nemusí to být pouze osobnosti, ale také třeba myšlenky, normy, chování  vzorový cíl, dokonalý stav nebo objekt  charakterizuje, jaké má člověk morální zásady a hodnoty a celkovou zaměřenost osoby

„Konflikty zdoláme, když je objímáme.“ PhDr. J. PREKOPOVÁ