Vybráno z knihy Práh mezi světy I. díl - Sbírka Pavlových rozprav o věcech pozemských i věčných – přednáška Nový člověk Skladba – Laudato sii od Františka z Assisi

Na svých cestách svatý František přišel do malého kláštera, kde byl za kvardiána ustanoven mladý mnich. Tento kvardián vyprávěl Františkovi, že právě před jeho příchodem vyhnal z kláštera tři loupežníky, kteří v kraji loupili a vraždili každého, kdo jim přišel do cesty.

„Jak se vy, lotříci“ – řekl jim – „můžete opovážit přijít sem do kláštera a chtít olupovat nás, chudé bratry, o potravu, kterou jsme si jako almužnu vyprosili? Třebas bylo venku psí počasí, nezasloužíte si, abych vás zde v klášteře ukryl“.

Svatý František vytýkal však kvardiánovi velmi zle tento skutek. „To nebylo křesťanské!“ – pravil – „Velmi těžce ses prohřešil proti Lásce Kristově! Nevíš, že On přišel právě pro hřešící? Zapomněl jsi na jeho slova, že zdraví nepotřebují lékaře, ale nemocní?“

„Proto ti, pro svatou poslušnost rozkazuji: Zde máš raneček chleba a džbánek vína, který jsem vyřebral. Jdi a hledej je, a až je najdeš, klekneš si před nimi a poprosíš je za odpuštění, že jsi se k nim tak hanebně zachoval a nabídneš jim to, co mi lidé z lásky k Bohu darovali“

A kvadrián pro svatou poslušnost musel jít do nečasu, do bouře a deště, a hledat od bran kláštera odehnané lotříky. Konečně je nalezl a poslušen slov Františkových, na kolenou kleče, prosil je za odpuštění. S velkým podivením tito 3 lidé přijali chléb a víno, které mnich do lesa přinesl, a když se posilovali těmito dary, začali uvažovati:

„Kdo asi jest ten otec František, když svého kvardiána kvůli takovým lotrům jako jsme my, vyšle do takové psoty? Jak to, že mu poroučí, aby nás na kolenou odprosil za to, že nás vyhnal a nic nám nedal? Proč všechno, co pro sebe a své bratry v klášteře vyžebral, posílá nám?

„To musí být jistě prazvláštní člověk, má-li tolik lásky v sobě! Vždyť my si toho ani nezasluhujeme za všechny naše hříchy, za všechno to zlo, které jsme již spáchali!“

Mnich je vyzval, aby chtějí-li, šli s ním k otci Františkovi. Šli. Láskou Františkovou byli tak dotčeni, že kráčeli jako beránkové, a před Františkem ulevili svému svědomí tím, že mu vyprávěli, co všechno až dosud natropili a litovali toho, že došli již tak daleko, že jejich náprava není již možná.

Ale František pln lásky, ujišťoval je, že není nikdy pozdě zanechat zla a obrátit se k dobrému životu. Upokojil je slovy: „Nebojte se, bratři. Kdybyste byli ještě tisíckrát více hřešili, milost Boží a Láska Boží jest tak ohromná, že všechny vaše hříchy dovedla by zakrýt.

„Bůh přijme vás vždycky s radostí na milost, neboť v Písmě stojí psáno, že nebesa se radují nad jedním hříšníkem pokání činícím více, než nad 99 spravedlivými“. Tímto pohnut, všichni 3 zbloudilí lidé prosili svatého Františka, aby je nechal v klášteře, přijal je mezi ostatní bratry, aby mohli činit pokání a smířit se s Bohem.

Otec František svolil a všechny tři v klášteře nechal. Dva z nich za několik let zemřeli, třetí působil dlouhá léta v klášteře, ve veliké svatosti a dokonalosti. Tady také vidíme, jakou cestou se ubíral svatý František z Assisi a jakými prostředky pracoval. Jediného prostředku používal tento světec ke svému dílu – a tím byla láska.

Lásky jest nejvíce zapotřebí k vybudování nového člověka. Bude-li láska v nás, budeme i schopni lásku svoji rozdávat, i lásku od druhých přijímat.