Ekonomika životního prostředí http://fzp.ujep.cz/~vosatka/

Environmentální účetnictví Jak na mikro tak na makroúrovni jde v podstatě o způsob jak sledovat vlivy, jimiž na daný systém působí finanční toky, jež jsou spojeny s činnostmi ovlivňujícími životní prostředí. Podnětem ke vzniku environmentálního účetnictví byla v obou případech rostoucí kritika neschopnosti příslušného účetního systému tyto vlivy kompletně zachycovat a hodnotit

Environmentální účetnictví na podnikové úrovni Všechny subjekty (domácnosti i firmy) poškozující životní prostředí by měly být zatíženy náklady, které je budou směrovat k ekologicky šetrnému chování. K tomu nutná znalost environmentálních nákladů Na podnikové úrovni jde o to, aby ekonomický užitek (zisk) byl při promítnutí „spotřeby“ ŽP za jinak srovnatelných podmínek vyšší u podniků, které jsou ekologicky šetrnější

Podnik je ovlivňován a uvažuje pouze tu část nákladů, kterou skutečně nese. Zisk = Výnosy – (náklady interní + náklady externí) Přičlenění externích nákladů producentovi závisí na zájmu podniku o ochranu ŽP a schopnosti státu internalizovat externality

Podnikové environmentální účetnictví Podnikové environmentální účetnictví je součástí podnikového informačního systému Účetnictví chápáno jako jednota vnitropodnikového (VPÚ – slouží pro vnitřní potřeby řízení) a finančního účetnictví (FÚ – převážně slouží externím uživatelům), plní různé funkce Do environmentálního účetnictví se zahrnuje: Nákladové účetnictví – užší pojetí, zaměřeno na náklady Manažerské účetnictví – širší pojetí, nástroj řízení Finanční účetnictví Environmentální náklady – spotřeba vstupů použitých na preventivní nebo dodatečná environmentální opatření

Důvody pro sledování environmentálních nákladů (EN) Mnoho EN může být sníženo správným podnikatelským rozhodnutím (nové technologie) V praxi často zůstávají EN skryty v režijních nákladech EN mohou být někdy kompenzovány výnosy (např. prodej vedlejších výrobků) Porozumění EN přináší přesnější kalkulace a oceňování Ekologicky šetrné výrobky představují u zákazníků konkurenční výhodu Lepší řízení EN zlepšuje environmentální profil podniku

Environmentální účetnictví na NH úrovni Hlavním úkolem environmentálního účetnictví na makroúrovni je vytvoření tzv. zelených národních účtů, tj. účtů, na jejichž podkladě bude možné z národohospodářského hlediska posoudit finanční dopady spojené s problematikou životního prostředí, především s čerpáním přírodních zdrojů, vznikem odpadů a dalšími činnostmi ovlivňujícími kvalitu složek životního prostředí.

SNA Systém národních účtů (SNA), soustava pěti účtů, zachycující celou ekonomiku země v rozdělení na několik částí s jejich vzájemnými vazbami. Pro každou část je založen účet, na kterém se sledují vstupy a výstupy, a to jednak hmotných výkonů, jednak příjmů a výdajů. 1) Podnikový, tj. vlastně účet tvorby a užití hrubého domácího produktu. 2) Domácností, který dává do rovnováhy na jedné straně mzdy a na druhé straně spotřebu, úspory a zaplacené daně. 3) Vlády, porovnávající daně odvedené vládě domácnostmi a podniky s veřejnou spotřebou s vládními výdaji. Rozdíl je deficit nebo přebytek státního rozpočtu. 4) Kapitálový - porovnává zdroje a výdaje na investice. 5) Zahraniční transakce, zachycující dovoz a vývoz zboží a čisté investice jako rozdíl mezi nimi.

SNA SNA je pod stálou kritikou zejména pro omezení v zachycování a vysvětlování řady jevů v sociální oblasti i vztahu společnosti a ŽP V roce 1993 byly proto představeny satelitní analýzy a satelitní účty Satelitní analýzy – slouží k upřesnění informací, jež poskytuje SNA, mohou ovlivnit nebo změnit stávající agregáty (např. zahrnutím přírodních statků a služeb) Satelitní účty – rozšiřují analytické možnosti a kapacity SNA; jsou propojeny s SNA, integrují ukazatele v monetárních i fyzických jednotkách. Jsou vytvářeny např. pro oblast vědy, kultury, sociální péče a ŽP

Integrovaný systém environmentálního a ekonomického účetnictví (SEEA) Již dlouhou dobu lze vypozorovat snahu vytvořit účetní aparát zachycující vzájemné vztahy mezi společenskými aktivitami a stavem ŽP. Cílem takového environmentálně orientovaného účetního systému je tvorba informační základny pro environmentálně orientovaný rozhodovací proces na všech úrovních. Výstupy lze využít pro zachycení interakcí mezi aktivitami společnosti a ŽP, jako podklady pro tvorbu hosp. politiky a politiky ŽP, pro hodnocení udržitelnosti rozvoje společnosti, k modelování vlivu ekonomických a politických rozhodnutí na stav a vývoj ŽP, atd.

Alternativní přístupy k environmentálnímu účetnictví 1. Účty přírodních zdrojů jsou vyjádřené ve fyzických jednotkách – zaměřeno na sledování počátečních a konečných zásob materiálů, energie a přírodních zdrojů, sledování kvality přírodních aktiv. Nejstarší a nejrozpracovanější přístup. 2. Environmentální účetnictví vyjádřené v pěněžních jednotkách – těsněji spjat s národními účty, snahou je kvantifikovat výdaje na ochranu ŽP a spolu s náklady na čerpání a degradaci ŽP je zohlednit v produktu společnosti

3. Environmentální účetnictví orientované na vyjádření blahobytu společnosti – snaha o zachycení blahobytu společnosti jako celku i jednotlivých subjektů. Zabývá se environmentálními náklady producentů a jednotlivců vyvolanými činností jiných subjektů. Snahou o integraci těchto přístupů do uceleného účetního rámce vznikl SEEA – je složený z několika části (verzí)

Verze SEEA Verze I – vychází plně z SNA Verze II – environmentální desagregace klasického SNA, použita nová klasifikace aktivit Verze III – zachycuje fyzické údaje o interakci mezi společností a ŽP (včetně propojení s monetárně vyjádřenými účty) Verze IV – s využitím imputovaných nákladů (popisují vliv ek. činnosti na ŽP a naopak) počítá nový agregát: environmentálně upravený NDP Verze V – zaměřena na rozšířené pojetí produkční hranice SNA

Úpravy SNA pro přechod k SEEA Největším rozdílem je odlišné pojetí aktiv SNA zahrnuje aktiva, pokud poskytují vlastníkům zisk, jsou kontrolována a řízena institucionální jednotkou SEEA zahrnuje veškerá přírodní aktiva (produkující, ale i produkcí ovlivňovaná)

Využití výstupů SEEA 1. Hodnocení účinnosti a usměrňování NH politiky – využívá nový indikátor: environmentálně upravený NDP 2. Hodnocení a usměrňování environmentální politiky – identifikace priorit v oblasti ŽP, oblastí největšího ekologického zatížení, formulace EP a její hodnocení 3. Modelování vlivu spol. aktivit na NH politiku a politiku ŽP 4. Indikace trvalé udržitelnosti rozvoje společnosti