Odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti Internetové a počítačové právo 2010 Odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti JUDr. Martin Janák | mj@itpravo.cz FPR, Západočeská univerzita v Plzni

Program 1) Úvodní výklad, objasnění klíčových pojmů. 2) Historický vývoj právní regulace odpovědnosti ISP. 3) Odpovědnost ISP dle práva EU. 4) Odpovědnost dle práva ČR. 5) Závěrem k tématu přednášky.

1) Úvodní výklad, objasnění klíčových pojmů. Odpovědnost – veřejnoprávní x soukromoprávní Problematika odpovědnosti patří k nejsložitějším institutům v právní vědě. Co je odpovědnost? Jaké existují druhy odpovědnosti? Obecný znak odpovědnosti: Povinnost snést zákonem stanovenou újmu, v případě že nastane zákonem stanovená skutečnost. Klíčové pojmy nezbytné pro správný výklad odpovědnostních vztahů ISP Informační společnost, Služba informační společnosti, poskytovatel služeb informační, elektronické prostředky.

Spam a etické normy Internetu Informační společnost Informační společnost je charakterizována podstatným využíváním digitálního zpracovávání, uchovávání a přenosu informací. Ze zpracování informací se stává významná ekonomická aktivita, která jednak prostupuje tradičními ekonomickými či společenskými aktivitami a jednak vytváří zcela nové příležitosti a činnosti, které podstatně ovlivňují charakter společnosti. Mohli bychom taktéž říci, že termín informační společnost je používaný v souvislosti se zaváděním informačních technologií do nejrůznějších oblastí každodenního života. Služba informační společnosti Samotný pojem „služby informační společnosti“ se objevuje ve směrnici 2000/31/ES o elektronickém obchodu, konkrétně v čl. 2(a), který odkazuje na tzv. transparenční směrnici 98/34/ES, kde je služba informační společnosti definována jak pozitivně tak i negativně. Zdaleka nejpřesnější a zároveň nejrozsáhlejší definici tohoto pojmu nalezneme též v recitálu číslo 18 Směrnice o elektronickém obchodu (viz vyhledej a srovnej). Stále větší objem v síti Internet. Dnes již cca. 90%. Pro mnohé skvělý business. Významné faktory: i) Existence profesionálních spammerů; ii) Globální povaha Internetu; iii) Nízké náklady na odeslání e-mailu; iv) Poptávka po reklamních službách a zboží; Zákaznická odezva; v)Malé riziko právního postihu. Spam a etické normy Internetu “Netiketa“ (Net a Etika) – závaznost a vynutitelnost ? RFC (Request for Comments), Dokumenty RFC jsou volně šířitelné texty, popisující technické, organizační a jiné aspekty počítačových sítí, zejména Internetu.

Spam a etické normy Internetu Poskytovatel služeb informační společnosti Poskytovatelem služby je pro účely zákona č. 480/2004 Sb., „každá fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje některou ze služeb informační společnosti.“ Zákon však neřeší, zda se musí jednat o podnikání, přičemž sama služba může být bezúplatná, resp. být financována jinak. Vodítkem ke správnému objasnění pojmu poskytovatel služeb informačních společností, zde tedy nebude povaha subjektu (podnikatel - nepodnikatel, fyzická osoba - právnická osoba) ani úplatnost či neúplatnost poskytované služby, ale právě samotný pojem služba informační společnosti. Elektronické prostředky Pro účely zákona o některých službách informační společnosti se pojmem „elektronické prostředky“ rozumí „zejména síť elektronických komunikací, elektronická komunikační zařízení, koncová telekomunikační zařízení a elektronická pošta“. Tedy definice ne příliš jasná a srozumitelná neboť jsou zde smíchány pojmy nedefinované. K objasnění těchto pojmů můžeme použít zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění. Stále větší objem v síti Internet. Dnes již cca. 90%. Pro mnohé skvělý business. Významné faktory: i) Existence profesionálních spammerů; ii) Globální povaha Internetu; iii) Nízké náklady na odeslání e-mailu; iv) Poptávka po reklamních službách a zboží; Zákaznická odezva; v)Malé riziko právního postihu. Spam a etické normy Internetu “Netiketa“ (Net a Etika) – závaznost a vynutitelnost ? RFC (Request for Comments), Dokumenty RFC jsou volně šířitelné texty, popisující technické, organizační a jiné aspekty počítačových sítí, zejména Internetu.

2) Historický vývoj právní regulace odpovědnosti ISP Německo Prvním státem, který zvláštní normou upravil otázku odpovědnosti poskytovatelů volného prostoru, nebyly překvapivě Spojené státy americké, nýbrž Německo. Zákon Teledienstegesetz (TDG), byl přijat jako první článek spolkového zákona ustanovujícího základní podmínky pro provozování informačních a komunikačních služeb. Přijetí tohoto zákona předcházelo velmi zajímavé soudní řízení (viz. CompuServe Inc., vs. Německá spol. rep.), které nakonec vyústilo v diskusi o nutnosti úpravy odpovědnosti poskytovatelů volného prostoru (a jiných služeb obecně) speciální zákonnou normou. Bylo jím trestní řízení vedené proti výkonnému řediteli ISP společnosti CompuServe Inc., která působí jako dceřiná společnost americké společnosti America On-Line (AOL). Uvedené právní norma se stala předlouhou pro směrnici 2000/31/ES o elektronickém obchodu.

USA Dva americké zákony – Digital Millenium Copyright Act (DMCA) a Communication Decency Act (CDA) představují základní rámec zvláštní právní úpravy ve Spojených státech amerických. V USA se totiž na rozdíl od Německa a Evropské unie rozhodli pro odlišný přístup k úpravě odpovědnosti poskytovatelů internetových (a jiných) služeb. Jde o takzvaný vertikální přístup, kde není celá problematika upravena jedním zákonem (jako je tomu například u německého TDG), ale existují různé zvláštní normy. Digital Millenium Copyright Act upravuje otázku odpovědnosti v souvislosti s autorským právem, Communication Decency Act pak upravuje všechny ostatní případy. Je zajímavé, že obdobně jako v případě německého TDG, předcházelo vydání CDA a následně DMCA vynesení dvou soudních rozhodnutí, z nichž se jedno stalo terčem všeobecné kritiky. Šlo o rozhodnutí ve věcech Cubby, Inc., vs. CompuServe, Inc. a Stratton Oakmont, Inc., vs. Prodigy Serv. Co. Obě se týkala pomluvy umístěné jedním z uživatelů žalované strany do diskusní skupiny, fór.

3) Odpovědnost ISP dle práva EU Evropská unie Evropská unie se v rámci své normotvorby rozhodla pro obdobný přístup jako Německá spolková republika a otázku odpovědnosti poskytovatelů internetových služeb upravuje na základě horizontálního přístupu prostřednictvím tzv. Směrnice o elektronickém obchodu č.2000/31/ES. Horizontální koncepce přístupu na rozdíl od vertikálního přístupu zvoleného v USA - nečiní rozdíly mezi druhy zveřejněných materiálů a otázku odpovědnosti upravuje souhrnně pro všechny typy těchto materiálů a způsobu jejich užití v jedné normě. Obdobně jako v USA je hlavní snahou Směrnice o elektronickém obchodu harmonizovat legislativu jednotlivých členských zemí EU a odstranit právní nejistotu, která panuje v důsledku navzájem se popírajících soudních rozhodnutí.

4) Odpovědnost ISP dle práva ČR Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, v platném znění. Název uvedeného právního předpisu zní poněkud komplikovaně a složitě, nicméně ve skutečnosti se jedná o velice stručný zákon mající celkem osmnáct paragrafů. Zákon o některých službách informační společnosti je významným právním předpisem, který se mimo jiné týká všech poskytovatelů služeb informační společnosti. Samotné přijetí zákona mohlo být, podle odborných názorů, součástí nového zákona o elektronických komunikacích (č.127/2005 Sb.), neboť související problematika by měla být upravena, pokud možno, v jednom právním předpise.

Odpovědnost poskytovatele služby za obsah přenášených informací Dle § 3 odst.1, zákona č. 480/2004 Sb.,v platném znění je stanoveno že „poskytovatel služby, jež spočívá v přenosu informací poskytnutých uživatelem prostřednictvím sítí elektronických komunikací nebo ve zprostředkování přístupu k sítím elektronických komunikací za účelem přenosu informací, odpovídá za obsah přenášených informací, jen pokud: a) přenos sám iniciuje, b) zvolí uživatele přenášené informace, nebo c) zvolí nebo změní obsah přenášené informace“. Dále ve druhém odstavci téhož paragrafu je uvedeno, „že přenos informací a zprostředkování přístupu podle předchozího odstavce jedna zahrnuje také automatické krátkodobě dočasné ukládání přenášených informací“.

Odpovědnost poskytovatele služby za obsah automaticky dočasně meziukládaných informací Podle § 4 zákona č. 480/2004 Sb., v platném znění, vyplývá, že „poskytovatel služby, jež spočívá v přenosu informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací automaticky dočasně meziukládaných, jen pokud: a) změní obsah informace, b) nevyhoví podmínkám přístupu k informaci, c) nedodržuje pravidla o aktualizaci informace, která jsou obecně uznávána a používána v příslušném odvětví, d) překročí povolené používání technologie obecně uznávané a používané v příslušném odvětví s cílem získat údaje o užívání informace, nebo e) ihned nepřijme opatření vedoucí k odstranění jím uložené informace nebo ke znemožnění přístupu k ní, jakmile zjistí, že informace byla na výchozím místě přenosu ze sítě odstraněna nebo k ní byl znemožněn přístup nebo soud nařídil stažení či znemožnění přístupu k této informaci“.

Odpovědnost poskytovatele služby za ukládání obsahu informací poskytovaných uživatelem Na základě ustanovení § 5, odst. 1, zákona je stanoveno, že „poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, jen: a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací“. Dále v odstavci druhém téhož paragrafu, je stanoveno, že „poskytovatel služby uvedený v prvém odstavci odpovídá vždy za obsah uložených informací v případě, že vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na činnost uživatele.“

Omezení povinností poskytovatelů služeb K jednotlivým kategoriím poskytovatelů služeb informační společnosti je třeba též uvést ustanovení zakládající omezení jejich povinností. Uvedené ustanovení plyne na základě § 6 zákona, kde je stanoveno, že „Poskytovatelé služeb uvedení v paragrafech 3 až 5 (tj. Odpovědnost poskytovatele služby za obsah přenášených informací, Odpovědnost poskytovatele služby za obsah automaticky dočasně meziukládaných informací, Odpovědnost poskytovatele služby za ukládání obsahu informací poskytovaných uživatelem) nejsou povinni a) dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací, b) aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace“.

6) Závěr k tématu přednášky Legislativní regulace právní odpovědnosti ISP přináší řadu diskutabilních otázek, výkladových nejasností či problematických aspektů, mezi něž patří například: Vymezení pojmu „ poskytovatel služeb informační společnosti“ Kategorizace ISP Nejasné vymezení některých povinností (interpretační problém) Problematika tzv. kvalifikovaného oznámení ISP v roli pasivních správců ? Povaha Internetu

Děkuji za pozornost ! JUDr. Martin Janák | mj@itpravo.cz FPR, Západočeská univerzita v Plzni