KOMUNIKACE A EMPATIE VE VÝCHOVĚ Zpracovala: Mgr. Markéta Zachová, katedra pedagogiky

Vymezení komunikace CO JE KOMUNIKACE? Spojení Vzájemné dorozumívání Interakce, při které jsou sdělovány a přijímány nejen informace CO VŠECHNO SDĚLUJEME? Zprávy, informace Jak chápat sdělení Svoje pocity Postoje k tomu, o čem hovoříme -----------------------------------------------?

STRUKTURA KOMUNIKACE Komunikátor (ten, který vysílá určitou informaci) Komunikátor – recipient (ten,kdo přijímá určitou informaci Komuniké – obsah sdělení Komunikační kanál (cesta, po níž komunikace probíhá)

Způsoby neefektivní komunikace: zaměření na chyby: „to cvičení jsi zvoral, máš tam jednu chybu vedle druhé“…máš to za čtyři… Negativní scénáře, proroctví : „Co z Tebe bude, rosteš pro kriminál“…, Co jsem Ti říkala, na má slova došlo“…, Negativní nálepkování: „Katka je naše šmudla“.., „To je náš matematický antitalent“… Pozitivní nálepky: „Ivanka je vždy dobře připravená“.., „Jirka je jedničkář, vždy vše umí“..,  

Srovnávání, dávání za vzor: „Milane, vezmi si příklad ze Zuzky, takto mají vypadat domácí úkoly, Tvůj je bídný“.., Ironie, veřejné shazování, urážky, ponižování : „Ty jsi náš génius“.., K tabuli Eva ať se pobavíme…, Křik

Proč tato komunikace nefunguje? Představuje psychické ohrožení Vyvolává negativní emoce (hněv, lítost, strach, nenávist, pocity křivdy) Vyvolává pocity nízké hodnoty snížení sebedůvěry (jsem neschopný, k ničemu, nemají mě rádi) Zaměřuje se na to, co nefunguje Obsahuje nepravdivé zobecňování Místo výchovného efektu (přijetí požadavku) – vlastní obrana – vzdor

Způsoby efektivní komunikace Popis, konstatování – „vidím, slyším, vypadáš, že“…, něco sdělujeme bez hodnocení osoby, zaměřujeme se na to CO se stalo, ne na toho, kdo to udělal, informace, argumenty, popisujeme i to pozitivní Informace, sdělení – používat oznamovací věty, liší se od příkazů, zákazů, křiku, předává poznatky, informace Vyjádření vlastních potřeb a očekávání (já-výroky) – sdělit to, co chceme, vyjádřit co nám vadí, co nás zlobí, co bychom potřebovali, uvítali

Prostor pro spoluúčast, aktivitu dětí – „Co si o tom myslíš Prostor pro spoluúčast, aktivitu dětí – „Co si o tom myslíš?“,“Máš to mezi 2-3, co s tím uděláme?“ Šetřit otázkami – řadu otázek lze nahradit popisem, dáváme tomu druhému prostor, aby se vyjádřil, sdělil své stanovisko, návrh řešení atd…

EMPATIE A EMPATICKÁ REAKCE Empatie = schopnost vcítit se do pocitů a jednání druhého člověka, největší přínos má pro rozvoj osobnosti a udržování dobrých vztahů, projevy empatie přispívají k emocionálnímu rozvoji dětí, empatická reakce vyjadřuje „kruh bezpečí“ – jsme vyslechnuti, nikdo nás nezpovídá, nehodnotí, můžeme sami přemýšlet co dál, cítíme porozumění, emoce se ztišují. Emoční inteligence, emoční gramotnost (D.Goleman) – na tom, jak jsme v životě úspěšní a šťastní se rozumová inteligence (IQ) podílí jen z 20%, větší roli hraje soubor schopností – emoční inteligence

Základní složky empatické reakce: 1.aktivní naslouchání 2. pojmenování pocitů, záměrů, očekávání druhé osoby 3.vyjádření podpory  Pozor na nesprávné reakce: srovnávání, zlehčování, kategorická vyjádření…, nezdůrazňovat svou osobu a svůj názor Empatickou reakcí NEJSOU kategorická vyjádření typu: Vím přesně, jak ti je! Chápu tě.

Úloha sociální percepce v komunikaci Které faktory subjektivity se objevují a odrážejí se ve vzájemné komunikaci učitel – žák? (dle výzkumných šetření, Pelikán) vliv „předinformace“, sdílený pohled učitelovo očekávání – pojetí „koncepce dobrého žáka“ vliv ústředního dojmu, halló-efektu tzv.spouštěcí mechanismy, které vedou ke vzniku podvědomých sympatií, nebo naopak antipatií vůči některým žákům: např. žáci, kteří působí „dětským vzhledem“ (K.Lorenz), žáci, kteří na učiteli „visí očima“, žáci, kteří nosí brýle…

Důsledky vlivu subjektivních faktorů na sebereflexi a sebepojetí žáka trvale podhodnocení žáci – ztráta sebedůvěry, úzkosti, obavy při zkoušení – zhoršený výkon, ztráta motivace ke studiu – nižší sebedůvěra, zakomplexovanost X   trvale nadhodnocení žáci – „naučená bezmocnost“ – nepřipravenost čelit sami nesnázím, umět si poradit, zvyklí na cizí pomoc, v cizím prostředí, kde princip zvýhodnění nefunguje, se nedokáží s novou situací vyrovnat, kolabují

Doporučená studijní literatura: Kopřiva, P. a kol.: Respektovat a být respektován. Spirála, Kroměříž 2008. Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. nakl.Svoboda, Praha 1988. Pelikán, J.: Výchova jako teoretický problém. Amosium, Ostrava 1995. další tituly viz courseware KPG/OTV