VEDLEJŠÍ VĚTY Mgr. Michal Oblouk

POSTUP PŘI URČOVÁNÍ 1) najdeme přísudek ve větě hlavní – jestliže je ve větě sponové sloveso, hledáme jmennou část a zkoumáme, zda není vyjádřena VV PŘÍSUDKOVOU 2) hledáme podmět hlavní věty – jestliže podmět ve větě nezjistíme, zvažujeme, zda jde o větu jednočlennou, nebo dvojčlennou s nevyjádřeným nebo všeobecným podmětem, nebo zda není podmět vyjádřen VV PODMĚTNOU 3) zjistíme, které slovo rozvíjí věta vedlejší: jestliže rozvíjí podstatné jméno nebo zájmeno – VV PŘÍVLASTKOVÁ jestliže rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno a ptáme se pouze pádovými otázkami – VV PŘEDMĚTNÁ jestliže rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno a ptáme se vedle pádových otázek i různými příslovci – VV PŘÍSLOVEČNÉ 4) jestliže rozvíjí podstatné jméno/zájmeno v platnosti předmětu/podmětu a zároveň přísudkové sloveso – VV DOPLŇKOVÁ

VV PŘÍSUDKOVÁ stojí místo jmenné části přísudku jmenného se sponou v řídící větě zůstává spona, přísudkové jméno je vyjádřeno vedlejší větou můžeme na ni odkazovat zájmeny bývá uvozena spojkami nebo vztažnými zájmeny – KDO, JAKÝ, TAKOVÝ, ŽE, JAKO Hospoda byla, jako by ji vymetl. On není takový, aby nás zradil. Už není takový, jaký byl před lety. Krajina kolem Sázavy je, jako by ji vymaloval.

VV PODMĚTNÁ Kdo lže, ten krade. má funkci podmětu ptáme se JAKÁ VĚC? ve větě hlavní není podmět bývá uvozena spojkami nebo vztažnými zájmeny - KDO, CO, ŽE, ABY, KDYBY, někdy na ni odkazujeme zájmeny Kdo lže, ten krade. Prokázalo se, že je nevinný. Nemá smysl, abychom se hádali. Baví mě, když hrajeme volejbal. Je jisté, že má pravdu. Je nutné, aby se to povedlo. Ať se přihlásí ten, kdo s tím nesouhlasí. Bylo nám oznámeno, kdo postupuje.

VV PŘEDMĚTNÁ věta hlavní má podmět (i nevyjádřený) ptáme se pádovými otázkami kromě 1. a 5. p. nebo JAKOU VĚC? bývá uvozena spojkami, vztažnými zájmeny nebo příslovci – ŽE, ABY, KDO, CO, KDE, KAM můžeme použít odkazovací zájmena Zapomněl jsi, že mu máš poděkovat? Tatínek byl pyšný na to, že je jeho syn obratný. Celé odpoledne hovořili o tom, co se včera stalo. Myslím, že mi nedůvěřuje. Rozmysli se, co mu řekneš. Neví, odkud ty věci pocházejí. Vím, že to není možné. Řekl, že nám rád pomůže.

VV PŘÍVLASTKOVÁ stojí vždy po jméně, které rozvíjí bývá vložena do věty hlavní bývá uvozena zájmeny, příslovci nebo spojkami – KTERÝ, JENŽ, KDE, ABY, ŽE Nizozemsko, jež leží při březích Severního moře, svádí s ním už po staletí boj o půdu. Celé území tvoří nížina, která místy leží pod úrovní hladiny moře. Pouze na jihu, kde se rozkládá nízká pahorkatina, není zapotřebí stavět hráze. Pochybnosti, zda tomu člověku náhodou neublížil, mu nedaly spát. Přišla zpráva, že se z výletu vrátí v sobotu. Rozhodnutí, aby nepokračovali dál v průzkumu, archeology překvapilo. On, kterému jsem tolik pomohl, se mnou nemluví. Viděli jsme krásný obraz, který byl namalován vodovými barvami.

VV DOPLŇKOVÁ rozvíjí podstatné jméno v předmětu nebo podmětu a sloveso řídící věty bývá uvozena spojkami JAK/KTERAK, ŽE, ABY lze ji nahradit infinitivem nebo dějovým přídavným jménem bývá po slovesech smyslového vnímání – VIDĚT, SLYŠET, POZOROVAT, DÍVAT SE, JEVIT SE Spatřili jsme ho, jak rychle zahýbá za roh. Slyšeli jsme ji, že mluví s někým na chodbě. Neviděli jsme ho, aby se někdy mračil. Dívali jsme se na tátu, jak rozdělává oheň. Přivítala ho tak, jak byla. Po letech se vrátil takový, jak jsme ho znali z mládí. Viděl auto, jak zvýšilo na rovném úseku silnice rychlost.

VV MÍSTNÍ bývá uvozena vztažnými příslovci – KDE, KAM, ODKUD, KUDY Kde se pivo vaří, tam se dobře daří. Půjdeme tam, kde jsme ještě nebyli. Šel, kam ho oči vedly. Rychle se podíval tam, odkud přicházel šramot.

VV ČASOVÁ bývá uvozena různými spojkami – KDYŽ, AŽ, JAKMILE, ZATÍMCO, NEŽ Až přijdu, promluvíme se. Dokud bude pršet, zůstaneme doma. Čekali, až jim poradí. Zatímco maminka vařila, myla jsem nádobí. Dokud budeš mít kašel, nesmíš jezdit na kole. Dříve než se vrátím, uklidíš.

VV ZPŮSOBOVÁ bývá uvozena příslovcem JAK, JAKO, JAK – TAK nebo různými spojkami Udělal vše tak, jak si rodiče přáli. Utíkal, jako by mu za patami hořelo. Nejlíp mi pomůžeš tím, když mi poradíš. Nedělej nic tak, aby ses za to později musel stydět. Pracoval, jak nejlépe dovedl.

VV MĚROVÁ bývá uvozena vztažnými příslovci a zájmeny, popř. spojkami – ČÍM – TÍM, TAKŽE, VÍCE NEŽ, ŽE Utíkal, co mohl. Naber si zlata tolik, kolik uneseš. Čím je starší, tím je hloupější. Kolikrát hodil kostkou, tolikrát mu padla šestka. Je tak silný, že by mohl skály lámat. Zpíval tak falešně, že si všichni raději zacpali uši. Kluci utíkali tak rychle, že sotva dechu popadali.

VV PŘÍČINNÁ bývá uvozena spojkami PROTOŽE, PONĚVADŽ, JELIKOŽ, ŽE, PROTO Nemůžu s tebou jet v sobotu na výlet, protože mi to rodiče zakázali. Za to, že jsi neuposlechl, nesmíš jít do kina. Poněvadž trup lodí obsahuje velký objem vzduchu, lodě mohou na vodě plout. Nejel na kole proto, že bylo horko.

VV ÚČELOVÁ základním spojovacím prostředkem je spojka ABY Utíkal, aby nezmeškal začátek divadelního představení. Přišel, aby nám pomohl. Přišel jsem, aby Petr nebyl sám.

VV PODMÍNKOVÁ bývá zpravidla uvozena spojkami JESTLIŽE, -LI, KDYBY, KDYŽ Jestliže se světelné vlny pohybují v jednom prostředí, jejich rychlost se nemění. Díváme-li se směrem ke Slunci, světlo je ochuzeno o modrou a fialovou barvu. Kdyby nebylo světla, nemohly by rostliny růst. Některé atomy, když pohltí například neviditelné ultrafialové záření, svítí. Koupíme-li včas vstupenky, stihneme večerní film.

Nezavolala, přestože nám to slíbila. VV PŘÍPUSTKOVÁ bývá uvozena spojkami AČKOLI, I KDYŽ, PŘESTOŽE, TŘEBAŽE, I KDYBY Ačkoliv je jí teprve šestnáct let, zúčastnila se již zimních olympijských her. Přestože jsem se na písemnou práci příliš nepřipravoval, dostal jsem jedničku. Nezavolala, přestože nám to slíbila.