Nakládání s částmi lidského těla, Ochrana lidského těla po smrti Ochrana osobnosti Nakládání s částmi lidského těla, Ochrana lidského těla po smrti © Vladimír Plecitý, 2012

Vychází se z principu, že člověk má právo znát, jak bylo naloženo s jeho částí těla, která mu byla za života odebrána. Současně je vysloven zákaz nedůstojného a veřejné zdraví ohrožujícího nakládání s odňatými částmi lidského těla. Platí i obecná zásada respektování dobrých mravů. O tom, co má původ v lidském těle, platí obdobně to, co o částech lidského těla – např. to, co z těla vyjde. I s takovým materiálem nesmí být naloženo dehonestujícím nebo jinak nevhodným způsobem. Nakládání s částmi lidského těla je upraveno předpisy speciálními (např. transplantační zákon), které se uplatní přednostně.

Za života člověka lze odňatou část jeho těla použít k účelům: zdravotnickým, výzkumným nebo vědeckým – pokud k tomu dal souhlas. K použití odňaté části těla člověka k účelu svou povahou neobvyklému, se vyžaduje vždy jeho výslovný souhlas!

Člověk může přenechat část svého těla jinému jen za podmínek stanovených jiným právním předpisem – rozuměj zejména transplantačním zákonem. Z tohoto režimu jsou vyňaty vlasy nebo podobné části lidského těla, které lze bezbolestně odejmout bez znecitlivění a které se přirozenou cestou obnovují. Zde je možné i přenechání za úplatu. Považují se za věc movitou.

Ochrana lidského těla po smrti Úprava respektuje právo člověka rozhodnout, jak bude naloženo po smrti s jeho tělem (srov. § 113 odst. 1). V otázce pitvy nebo použití lidského těla po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům zákon odkazuje na zvláštní úpravu. Jedná se o případy zejména veřejnoprávní úpravy. Jinak platí obecná zásada, že neprojeví-li člověk souhlas s pitvou nebo použitím svého těla po smrti pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům, platí, že s pitvou nebo takovým použitím svého těla nesouhlasí (srov. § 115)!!!

Každý člověk má právo rozhodnout, jaký chce mít pohřeb. Nezanechá-li o tom rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu: manžel zemřelého, není-li ho děti zemřelého, není-li jich rodiče zemřelého, není-li jich sourozenci zemřelého; nežijí-li rozhodnou jejich děti a není-li ani jich kterákoli z osob blízkých; není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel. Náklady pohřbu se hradí z pozůstalosti. Nestačí-li pozůstalost na krytí nákladů, musí být pohřben alespoň slušným způsobem podle místních zvyklostí (srov. § 114 odst. 2).

V případě souhlasu s pitvou nebo použitím těla po smrti pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům je třeba své rozhodnutí zapsat do rejstříku vedeného podle jiného předpisu. Souhlas lze také projevit ve veřejné listině, nebo vůči poskytovateli zdravotních služeb (srov. § 116). Souhlas s pitvou či použitím svého těla po smrti lze odvolat! Odvolá-li souhlas člověk ve zdravotnickém zařízení, může tak učinit prohlášením v písemné formě.