Shoda (ne)jen několikanásobného podmětu s přísudkem aneb Důležitost jmenného rodu a jeho pozice Lucie Kudrličková VMS, 15. prosince 2009

Shoda podle formy Co to znamená a kdy nastává? - v případě, že podmětem je jméno: mužského rodu životného v množném čísle → -i Př. Účastníci zájezdu se vrátili z hor do hněda opáleni. Hoši se rozběhli bosi po louce. Na dvoře stáli dva obrovští sněhuláci. Hadroví strašáci se kolébali ve větru.

mužského rodu neživotného v množném čísle nebo jméno rodu ženského v množném čísle → -y Př. Motory automobilů se na znamení rozběhly. Počítače se staly součástí našeho života. Učitelky nám připravily hezký výlet. Bezručovy Slezské písně byly přeloženy do několika jazyků.

středního rodu v množném čísle → -a Př. Děvčata psala dopisy. Kuřata běhala po dvoře.

Podle jakých pravidel se ale řídíme… …když je podmět tvořen několika souřadně spojenými jmény: - přednost má: mužský rod životný před neživotným mužský rod před ženským ženský rod před středním

alespoň jedno rodu mužského životného → -i Ale!!! Zde záleží i na postavení S vzhledem k P a. S – P → -i vždy Př. Otec i matka šli večer do divadla. Žáci i žákyně byli veřejně pochváleni. Naši závodníci a jejich stroje budili zaslouženou pozornost.

b. S – P → -i/y Př. Předmětem studia se staly/i kosatky a delfíni. Na koncert šly/i všechny žákyně, ale jen jediný žák.

není-li jméno mužského rodu životného → -y Př. Hřeben a žínka ležely na stole. Krávy i všechna telata byly očkovány. Místní úřad a vedení podniku uzavřely prospěšnou dohodu.

podmět tvořen pouze jmény středního rodu → -y Př. Polsko a Maďarsko byly největšími kandidáty pro vstup do NATO. Letadla a auta spolu závodila/y.

Shoda podle smyslu Co to znamená? mluvnická shoda u předešlých případů uplatněna, neboť mluvnický rod se jevil jako jednoznačný x pokud tomu tak není, nastupuje tzv. shoda podle smyslu

podmět vyjádřen osobním zájmenem nebo tvarem pomocného slovesa → -i/-y Př. Co (my) jsme se vás s tím natrápily! – jde o ženy Co (my) jsme se vás s tím natrápili! – jde o muže a ostatní případy

všeobecný podmět (lidé, někdo..) → -i Př. (Oni) Zvonili poledne. Otiskli to v novinách. Utíkal, jako by ho honili.

podmět není slovně vyjádřen: → -i/-y shoda se jménem, které se vyrozumívá jako podmět na základě toho, že je užito v oslovení Př. Kam jste se, kluci, schovali? Vážené posluchačky, byly jste již informovány? To jste, děti, dělaly samy?

podle přirozeného rodu podmětu ve větě předcházející Př. Na sportovním soustředění se sešla samá děvčata; brzy se navzájem poznaly a prožily krásné dva týdny.

podstatné jméno, které je užito ve větě předcházející v jiném než 1 podstatné jméno, které je užito ve větě předcházející v jiném než 1. pádě Př. Vedoucí pomohl mladším chlapcům postavit stany, protože to nikdy nedělali. – chlapci Stovky posluchačů se sešly na náměstí, aby slyšeli oblíbené zpěváky. – stovky, posluchači

Několikanásobný podmět obsahující jména živých bytostí různého rodu zejména spojení s předložkou s píše se –i/-y/-a podle následujících pravidel: S – P Př. Eva s Pavlem přišli/a pozdě. Eva s oběma bratry přicházeli/a po cestě. Výletnice s průvodci se vrátili/y/a k odpolednímu vlaku.

P – S Př. Vrátily/i se už výletnice s průvodci? Byly/i už pozvány/i studentky se svými instruktory? Pozn. Nechápe-li se 7. pád s předložkou jako součást podmětu, nemá vliv na shodu Př. Dívky s hochy závodily. = dívky závodily s hochy

Cvičení: Tento hráč, ba celé mužstvo zklamal-. V soutěži vystoupil- pěvecké sbory i sólisté. Včera byl- otec i matka na výstavě. Po skončení výstavy se stoly, křesla a židle naložil- na vůz. Kotě a kuře zůstal- na dvoře sam-. Zítra budou očkován- všechn- telata i jalovice. Děvčata s hochy bojoval- bos-. Studentky se svými instruktory byl- pozván- na večeři do chaty. Muži se ženami se neměl- příliš v lásce. Slepice, kuřata a kohouti utekl- před psem. Přišl- všechny sestry i bratři. Navštívil- Lucie s Petrem jejich rodiče?

Použitá literatura: Čechová, M. a kol. Čeština, řeč a jazyk. 2. vydání. Praha: ISV, 2000. 407 s. Kolektiv autorů. Pravidla českého pravopisu. (rozšířené vydání 1999). Praha: Fortuna, 2002. 384 s. Kolektiv autorů. Příruční mluvnice češtiny. 2. vydání. Praha: NLN, 2003. 799 s. Havránek, B. Jedlička A. Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna, 2002. 248 s.