Pár Pohledů z Prašivé … a trochu z minulosti

Dobratice

Hranice

Vrchol Prašivé leží v severovýchodní části Moravskoslezských Beskyd. Je křižovatkou několika turistických tras. Oblíbeným výletním cílem je Prašivá především pro svou snadnou dostupnost, nádherné výhledy směrem do ostravské pánve a v neposlední řadě pro architektonicky i historicky zajímavé stavby, které se zde nacházejí. Maličký dřevěný kostelík byl údajně postaven již v roce Váže se k němu legenda: Majitel frýdeckého panství Jiří hrabě z Oppersdorfu byl se svým doprovodem na lovu jelenů. V loveckém zápalu se vydal po stopě postřeleného jelena a sám se ocitl na vrcholu Prašivé. Byl pěšky a opřen o mohutný dub se postavil proti zraněnému jelenovi, vystřelil po něm, ale jelen se proti němu rozběhl a uvěznil jej mezi parožím. Až později někdo z doprovodu hraběte mu přišel na pomoc a osvobodil jej. Velice nábožný hrabě považoval své osvobození za zázrak a proto zde nechal postavit dřevěný kostelík zasvěcený Ignáci z Loyoly. Od roku 1673 byl kostelík zasvěcen sv.Antonínu Paduáskému. Kostel sv.Antonína Paduánského skutečně založil Jiří z Oppersdorfu, ale až v roce 1640.

Každým rokem se o prvním víkendu po 13.červnu koná na Prašivé pouť. K tomuto datu se pojí i jedna z pověstí. Pokud v tento den vyjde z Dobré, Dobratic nebo Vyšních Lhot ke kostelu dívka pěšky a bosá, příštího roku se vdá. Podle poněkud divočejší pověsti se provdá dívka, která po antonínské pouti sjede z Prašivé z kopce po holém zadku. Některé svobodné a vdavek chtivé dívky prý musely sjet i vícekrát za sebou, jedna už měla hodně na čase, sjížděla dokonce sedmkrát. (Pověsti a legendy z M a S) Už od roku 1921 vítá kilometr pod vrcholem znavené příchozí turistická chata postavená frýdeckou Podbeskydskou jednotou slezskou. Provoz chaty je celoroční, s dobrou kuchyní, ale je nutné počítat s ubytováním jednoduchého turistického stylu.

O prašivských pokladech. Okopalíkův synek zpod Prašivky byl mladík urostlý, ale do roboty se mu valně nechtělo. Nejraději se smykal za houbami a jenom si pořad bručel: na co by sem na tym kameňcu dřil. Pujdě bezteho pryč do verku, bo mu to nařondil Janek od sunšeda. Tatínek a mamulka se smutně divali a marně synka honili do práce, mladík utekl na Prašivu. Jenom se tak krutil od jedné květiny k druhé, poslouchal zpěv ptáků a uvažoval, jaké by to bylo, kdyby už vůbec nemusel dělat. Došel až k uhnitému stromu a tu před nim stanul, jako by ze země vyrostl, trpaslík s haluzku v ruce. Trpaslík hocha pobízel do vrcholu hory, tam švihl proutkem a otevřela se před nimi cesta do hlubokého podzemí. Ve skalní sluji ukazoval na hromadu zlata a stříbra jenom ho varoval, že až hrábne do hromady, může jen do jedné a vrátí se domů a nikdy už nepomyslí na Prašivu a zapomene i na rodný domov.

Tu hoch odmítl vyměnit vše mu blízké za pomíjivé bohatství. Vše se s ním zatočilo a už sestupoval z hory dolů. Tam mu na palouku trpaslík nabízel krásného koně, ale hoch opět nechtěl zaprodat rodnou hroudu. Trpaslík ho pochválil a naporučil, aby si nabral plno koňských koblížků. Hoch šel domů s divným nákladem. Koblížky byly stále těžší a těžší, a tak co chvíli trochu usypal. S podivným těnžorem došel až k jejich louce. Tam otec sekl trávu. Hoch jako vyměněný se chopil práce, až se všichni divili. Po práci chtěl vysypat hnůj z pytle a užasle hleděl, jak na zem padají samé zlaťáky.