Klinická pastorační péče obecně a ve FNOL Rajhrad, 12.3.2012

Být nablízku tomu, kdo trpí, aby dokázal plodně využít svého utrpení Být nablízku tomu, kdo trpí, aby dokázal plodně využít svého utrpení.“ Jan Pavel II.

A. klinická pastorační péče – definice a obsah 1. JAZYKOVÉ POZNÁMKY A DEFINICE a) Označení činnosti angličtina: Healthcare Chaplaincy; Clinical Pastoral Care; Pastoral Counseling němčina: Klinische Seelsorge slovenština: Klinická pastorálna starostlivosť další evropské jazyky: italština „pastorale sanitaria“, francouzština „pastorale de la santé“, španělština „consejería pastoral“ čeština (již používané): nemocniční kaplanství; klinická pastorační péče (KPP); duchovní péče (ve zdravotnických zařízeních); spirituální péče v širším slova smyslu

Definice určená původně pro didaktické účely (dr. Opatrná) Klinická pastorační péče je péče o existenciální, duchovní a náboženské potřeby (otázky, potíže, problémy) nemocných i těch, kdo se o ně starají (zdravotníci, příbuzní a přátelé). Plně respektuje autonomii nemocného a jeho osobní hodnoty vycházející z jeho přesvědčení a z jím preferované kultury. V konceptu přístupu k celkovému utr­pení (total pain) přispívá především tím, že snižuje existenciální úzkost a směřuje ke zlepšení či udr­žení kvality života pacienta a jeho blízkých. Ve středoevropských podmínkách vychází obvykle z křesťanských tradic.

Definice z Dohody, resp. z Etického kodexu Dohody mezi ČBK a ERC (2006) Spirituální péčí v širším slova smyslu rozumíme takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu s úctou k důstojnosti lidské osoby z pozice věřících křesťanů, věnujeme pozornost jeho sociálnímu okolí, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace včetně smrti, a to na jemu dostupné úrovni víry s perspektivou jejího možného rozvoje. Pracovníci, kteří o něj v různých zdravotnických zařízeních pečují, se mu s ohledem na existenciální, duchovní a náboženské potřeby snaží zprostředkovat zdroje víry, kulturní hodnoty i podporu společenství. (Rozšířená definice Mons. ing. Aleše Opatrného z Malé příručky pastorační péče o nemocné. Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském 1995.)

Proč klinická pastorační péče České slovo spirituální nenavozuje představu křesťanské péče o nemocné, tak jak se vyvíjela v západních evropských zemích a USA v průběhu 20. století, především v jeho druhé polovině. Slovní spojení spirituální péče spíše odkazuje na tzv. širší spirituální péči, pod kterou se snadno může skrýt i tzv. nová spiritualita, což je v naší zemi prakticky spiritualita esoterická spojená s alternativní medicínou. Kloníme se k preferování slovního spojení klinická pastorační péče z těchto důvodů: - obdobné použití v některých evropských jazycích (viz výše) - aby nedocházelo k záměně a snaze o pronikání alternativní – esoterické spirituality do péče o nemocné (a tím i alternativních diagnostických a léčebných metod do medicíny, což by mohlo v konečném důsledku vést i ke zdiskreditování péče o duchovní dimenzi nemocných v očích odborníků);   - abychom dosáhli lepší srozumitelnosti pro širokou veřejnost, jak odbornou tak laickou (laickou veřejností myslíme pacienty, jejich příbuzné, známé, ale i politiky atp.)  

Současné obecné chápání pojmu spiritualita Spiritualita (z lat. spiritualis, duchovní), česky duchovnost, znamená životní praxi, způsob vnímání a osobního zacházení s tím, co člověka přesahuje: s Bohem, s božským, s transcendencí. Náboženská spiritualita je vnitřní, osobní stránka zbožnosti a náboženství. Na druhé straně se „spiritualita“ stává často módním artiklem a nabízí jako prostředek k dosažení vnitřní rovnováhy, k načerpání energie nebo dokonce k posílení zdraví. To všechno mohou být vedlejší účinky skutečné spirituality, v níž ale jde o jiné věci, například o hledání smyslu, o vyrovnání se sebou samým, s druhými a se světem. Zdroj: Wikipedie  Další odkazy: spirituální psychologie, spirituální medicína, spirituální terapie (Harmonizace čaker. Zasvěcení a kurzy Reiki a Karuná Reiki. Kurzy práce s kyvadlem), UFO a spirituální zkušenost z Amazonie, esoterická spirituální univerzita.... Zkušenost z praxe (psycholožka-umírání-převtělování;

Ad) srozumitelnost Na Moravě dosud používaný výraz duchovní služba je pro veřejnost srozumitelnější než pastorační péče. Lidé si pod pojmem duchovní služba představí duchovního -kněze a poslední pomazání, v lepším případě i modlitbu, svátost smíření, Eucharistii. Pod pojmem pastorační péče si nepředstaví nic. Zároveň i pojem duchovní potřeby pacientů je nesrozumitelný. Výraz duchovní služba má ovšem svá úskalí. 1. Vymezuje jen náboženskou-svátostnou službu a nepojmenovává oblast setkání, naslouchání a rozhovorů na existenciální, obecně duchovní, lidské rovině(¾). Výhradně náboženský obsah duchovní služby máme v povědomí ještě z doby totality a to nejen u nemocničního personálu a nejširší veřejnosti, ale také u praktikujících katolíků.

Ad) srozumitelnost 2. V dnešní době širokého spektra duchovní nabídky zahrnuje pojem „duchovní, v překladu spirituální“ všechny možné oblasti od vykládání karet přes šamanismus po mimozemské civilizace. (Vážně míněná žádost o vykládání karet). Proto jsme se v Arcidiecézi olomoucké přiklonili k výrazu Klinická pastorační péče, který používáme především ve vztahu k nemocnicím. Pro jasnou identitu z hlediska oboru a zakotvení v oblasti zdravotnických a sociálních služeb. Vzhledem k prolínání nejrůznějších alternativních duchovních-spirituálních praktik do oblasti psychologie a tzv. podpůrných a dobrovolnických činností. (Psycholožka-umírající-převtělování. Dobrovolnická činnost, zahrnující canisterapii, výtvarné činnosti a spirituální službu) Obsah výrazu KPP je třeba v nemocnicích i veřejnosti vysvětlovat. Ono je potřeba obsah naší činnosti vysvětlovat i kněžím a ve farnostech, kde jsme zvyklí na čistě náboženský obsah užívaného výrazu duchovní služba. Na webu i na plakátcích v nemocnicích tedy uvádíme: Klinická pastorační péče (duchovní služba), aby byl zdůrazněn křesťanský charakter péče i její novost a zároveň zřejmá návaznost na službu kněží a jáhnů, která byla poskytována už dříve

b) Pracovník v oblasti klinické pastorační péče výraz používaný v angličtině Healthcare Chaplain v českém znění nemocniční kaplan   Nemocničním kaplanem se v této dohodě rozumí osoba (muž nebo žena), která poskytuje duchovní péči pacientům, personálu a návštěvníkům, řídí práci dobrovolníků v oblasti duchovní péče a zajišťuje kontakt s duchovními ostatních církví podle přání pacienta. Osoby, vyslané podle této dohody církvemi, musí splňovat kvalifikační předpoklady uvedené v této dohodě, a dodržovat etický kodex, který je součástí této dohody. viz Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi ČBK a ERC 2006 dostupná na www.ado.cz/kaplan

2. Tzv. český ateizmus jako pastorační výzva S názorem, že obyvatelé ČR jsou nejateističtějším národem polemizuje rozsáhlý výzkum v české společnosti, který se týkal i religiozity. Tento výzkum provedla agentura SC&C v r. 2006 na zakázku Sociologického ústavu AV ČR. Výzkum se vymezuje vůči tvrzení, že ČR je zemí ryze sekulární a ateistickou, jakkoliv toto tvrzení závisí především na tom, jak je definováno náboženství. Z výzkumu je patrné, že i když lidé v Česku nevěří v Boha jako osobu, různé náboženské či paranáboženské pohledy na svět a život jim ani zdaleka nejsou cizí. Dokonce v nich předčí i většinu Evropy a Ameriky. Na základě uvedeného výzkumu lze konstatovat, že v Česku vedle několika málo křesťanů žije o mnoho více lidí „porůznu věřících“ či přímo pověrčivých, ale zcela jistě ne ateistů.

Tzv. český ateizmus jako pastorační výzva Výzkum uvádí, že bohoslužby navštěvuje v ČR minimálně jednou za měsíc okolo 10 % obyvatelstva a 50–60 % na ně nechodí nikdy. To však právě neznamená, že by tito lidé byli hned také ateisté: Jen 15 % odpovědělo, že „neexistuje ani Bůh, ani duch, ani žádná nadpřirozená síla“. Dalších 33 % obyvatelstva by šlo podle výzkumu chápat jako agnostiky, protože odpovídali buď „nevím, ale rád bych to věděl“ nebo „nevím, je mi to jedno“. Celých 39 % – jde o největší skupinu odpovědí – odpovědělo, že „existuje nějaká forma ducha nebo životní síly“ nebo „existuje nějaká nadpřirozená síla“. K tradiční křesťanské představě Boha, že „existuje Bůh jako osoba“, se přihlásilo 10 %.

Tzv. český ateizmus jako pastorační výzva Zároveň se na základě zjištění výzkumu dá také říci, že čím méně je lidem blízké křesťanství, tím více se zajímají o nadpřirozené jevy a magii, protože ti samí respondenti odpovídali také takto: 52 % připouštělo, že „někteří věštci mohou předvídat budoucnost“; že hvězdná znamení nebo horoskopy mohou ovlivnit běh lidského života se domnívá 44%; dalších 41 % věří tomu, že amulety pro štěstí občas štěstí přinášejí; 39 % se domnívá, že „někteří léčitelé mají léčitelské schopnosti od Boha“. Přesto si však celých 22 % respondentů myslelo také to, že by člověk měl dobře znát Bibli a dalších 50 % dokonce odpovědělo, že by měl člověk o Bibli znát alespoň základní fakta. Srov. Dana HAMPLOVÁ, „Religiozita dospělých v České republice na počátku 21. století“, in: Náboženství v menšině, Religiozita a spiritualita v současné české společnosti, ed. Dušan Lužný – Zdeněk R. Nešpor, Praha: Malvern, 2008, s. 20–30.

Tzv. český ateizmus jako pastorační výzva Ve vztahu k potřebnosti pastorační péče v nemocnicích považujeme za vhodné vzít v úvahu i čísla, která uvádí Český statistický úřad: v r. 1950 bylo jen 5,8 % (půl mil.) obyvatel bez vyznání; více než 90 % (tj. více než 8,3 mil.) obyvatel uvádělo příslušnost ke konkrétní církvi. Tyto osoby v současné době již patří do skupiny seniorů, jsou častými návštěvníky zdravotnických zařízení a v konfrontaci s nemocí, utrpením a smrtí mají zájem vrátit se zpět ke svým křesťanským kořenům. Dá se předpokládat, že tito lidé dnes představují zvlášť specifickou skupinu pacientů s potenciální výraznou potřebou KPP.

Tzv. český ateizmus jako pastorační výzva Domníváme se, že katolická církev má povinnost pečovat nejen o klienty z přibližně 10 % obyvatel, kteří jsou křesťany (donášení eucharistie, slavení svátostí), ale rovněž o ty, kteří se křesťanství vzdálili nebo křesťany nejsou. Opíráme se přitom o slova věroučné konstituce Lumen gentium, která říká, že evangelium je třeba zvěstovat kvůli spáse člověka a také proto, aby lidé nebyli v životě a ve smrti vystaveni meznímu zoufalství: „Často ovšem lidé, oklamaní Zlým, upadli do pošetilých myšlenek, zaměnili Boží pravdu za lež a sloužili raději tvorům než Stvořiteli (srov. Řím 1,21 a 25), anebo žijí a umírají na tomto světě bez Boha a jsou vydáni napospas meznímu zoufalství. Proto církev stále horlivěji podporuje misijní činnost k slávě Boží a k spáse těchto lidí. Má přitom na paměti příkaz Pána, jenž řekl: „Hlásejte evangelium všemu tvorstvu“ (Mk 16,15).“ LG 16

Tzv. český ateizmus jako pastorační výzva Pro pastoraci nemocných – ať už věřících křesťanů či agnostiků a „porůznu věřících“ lidí – považujeme proto za podstatné následující úkoly: Pastorace přítomností – v obdobném smyslu, v jakém se o ní hovoří v souvislosti s pastorací v Armádě ČR. Doprovázení v existenciální tísni – ve smyslu LG 16. Doprovázení při hledání naděje (práce s příběhy naděje a zoufalství, s deziluzí při nevyléčení) – ve smyslu encykliky Spe salvi, zejména čl. 36–40. Pastoraci nemocných proto chápeme jednak jako povolání k následování Boha v jeho hledání člověka: „V tajemství kříže se plně odhaluje nepotlačitelná moc milosrdenství nebeského Otce. Aby znovu získal lásku svého stvoření, byl ochoten dát tu nejvyšší cenu – krev svého jednorozeného Syna.“ Benedikt XVI 2007 „Člověk má pro Boha takovou cenu, že se on sám stal člověkem, aby mohl spolu s člověkem sou-cítit, spolu-trpět způsobem velmi reálným, totiž v těle a krvi, jak nám to podává pašijový příběh o Ježíšově umučení.“ Spe salvi, čl. 39

Tzv. český ateizmus jako pastorační výzva Zároveň pastoraci nemocných chápeme také jako následování Ježíše Krista v jeho bytí pro druhé: „Vztah k Ježíši je pak vztahem k tomu, který se za nás všechny obětoval (srov. 1 Tim 2,6). Společenství s Ježíšem Kristem nás začleňuje do jeho způsobu bytí „za všechny“, a tak vytváří náš způsob bytí. Tento nový způsob bytí nás zavazuje a vnitřně angažuje k existenci pro druhé, což je nakonec umožněno jen ve společenství s ním, takže my fakticky žijeme pro druhé, pro celek. (…) Z lásky k Bohu vyplývá účast na Boží spravedlnosti a dobrotě vůči ostatním…“ Spe salvi, čl. 28. Z materiálů MUDr. Marie Opatrné, PhD, Praha 2009

B. PRAXE POSTUPNÝCH KROKŮ A SOUČASNÝ STAV VE FNOL AJ. 1990 pastorace z farnosti Ol. Nová Ulice – P. Eduard Staríček, jáhen Karel Berka mše sv. v posluchárně - bývalé kapli Milosrdných sester sv. Františka   199?- 2008 pastorace z farnosti Olomouc Nová Ulice a kněží z Řádu bratří kazatelů, poslední P. Pavel Mayer OP, k dispozici kancelář a telefon se záznamníkem 2008-2009 pastorace 7kněží z olomouckého děkanátu, „dispečink“ na mobilu u pastorační asistentky na dómské faře, hledání cesty, 2009 první pastorační asistentka ThD. Marta Hošťálková, PhD. Příslib částečného pracovního úvazku a vybudování kaple 2010 další pastorační asistentky (únor) Bc Mag Marie Maňáková – Geriatrie a sr.Bc.Tobia Matějková – 2. interní klinika letáky na pokojích, nabízení rozhovorů, nemocniční vizitky

Praxe postupných kroků a současný stav ve FNOL. Ustavení pracovní skupiny pro vytvoření Metodického pokynu a průběžná jednání o něm; jednání o nemocniční kapli a její budování; Koncept Smlouvy o KPP   22.8. 2011 uveřejnění Metodického pokynu, nemocniční kaplanky 11.9. 2011 první mše sv. v prozatímní kapli Božího milosrdenství Přítomnost: Okamžitě k dispozici. Příležitost a praxe rozhovorů s příbuznými, zdravotníky a lékaři. Příklady Dokážeme oslovit i „jinak věřící“ – máme to v „popisu práce“. Ekumena

Nemocniční kaplani v dalších nemocnicích a jiných zařízeních Uherské Hradiště, Kroměříž nem. a PL Prostějov, Hospic na Sv. Kopečku u Olomouce Šumperk, Centrum pro seniory Holešov, VNO, PL Šternberk, Valašské Meziříčí, Svitavy  Rozdílnost podmínek: fakultní, krajské, městské, soukromé   FNOL x Svitavy Máme lidi, laiky, nečekají sice v řadě, až kývneme prstem, jen je třeba hledat je ve víře, že se zapojujeme do toho úžasného Božího projektu stvoření a spásy světa a že v jeho prozřetelnosti máme své místo a ti, kteří spolu s námi mají poskytovat pastorační péči v nemocnicích a ještě je neznáme, také.

Nádvoří národů v nemocnicích Benedikt XVI: nádvoří národů – vědecký a kulturní svět. Vidím nádvoří národů i v Charitě a naší pastorační službě v nemocnicích. Otázka setkání, přednášek...??? Prostor pro hledání, výzva Dát srdce, vzít zpět Prosba k Duchu sv. Ty ve mně Já jdu k Tobě

Pozvání www.ado.cz/kaplan   Přijměte pozvání na 2. pouť lékařů a zdravotníků na Sv. Hostýn 12.5. 2012. 10.15 mše sv. s o. bp. Pavlem Posádem, 11.30 Cesta světla. Není třeba se přihlašovat . Doprava a strava ve vlastní režii. Přijměte pozvání na Formačně vzdělávací setkání katolických nemocničních kaplanů na Velehrad 1.10.-4.10.2012. Začátek v pondělí v 18.00 mší sv., zakončení ve čtvrtek obědem. Podrobnosti budou včas zveřejněny na webu

Děkuji za pozornost P. Bohumír Vitásek