Velká francouzská revoluce Bc. Petr Stieranka, VOŠZ a SZŠ, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Velká francouzská revoluce

Zásadní změny myšlení novověku První strana Diderotovy Encyklopedie Zásadní změny myšlení novověku Mezi počátkem 16. a koncem 18. Století zásadní změny ve společnosti: Reformace otřásla jednotou křesťanství Osvícenství se dotklo kořenů samotné křesťanské víry Evropská ekonomika dosáhla světového charakteru dobytím Nového světa (Ameriky) a rozšířením na trhy Asie a Afriky Vědecká revoluce změnila názor lidí na vesmír i na člověka Politické poměry v Evropě zůstali prakticky beze změny.

Společnost ve Francii před VFR Nejmocnější a nejlidnatější stát x řada problémů Obyvatelé rozdělení do třech stavů: Duchovenstvo (1% obyvatel) –žádné přímé daně, vlastnili 1/10 půdy Šlechta (2% obyvatel) – téměř žádné daně, nejvyšší funkce ve vládě a armádě Třetí stav (97% obyvatel) – veškerá daňová zátěž (daně „za všechny a pro všechny“) Příslušníci prvních dvou stavů (cca 500 000 z celkového počtu 26 mil. obyvatel) měli rozličná privilegia

Příčiny revoluce Nespokojenost třetího stavu – bez politické moci Finanční krize – Francie na hranici státního bankrotu = zdražování (chudoba, bída) Chaos ve státní správě - nepořádek v zákonech Špatná zemědělská situace - potravin je málo a jsou drahé (v Paříži hlad) Náboženská nesvoboda Abbé Sieyès vydává v lednu 1789 brožuru, ve které se píše: "Čím je třetí stav? Vším. Čím byl až dosud v politice? Ničím. Co žádá? Něčím se v ní stát."

Ludvík XVI. 1774 nastoupil na trůn Vzdělaný, ale nesmělý, mírný a slabý král Popularitu mu ubírá krajně neoblíbená manželka Marie Antoinetta (symbol rozmařilého dvorského života) Ztrojnásobení státního dluhu finanční i vojenská podpora amerických osadníků rozmařilost královského dvora Snaha řešit finanční krizi zvyšováním daňové zátěže + škrty v sociální oblasti (např. likvidací fondů charity, speciální daně)

Legenda praví, že když si k ní přišli lidé stěžovat, že v Paříži je hlad, odpověděla: "Když není chleba, ať jedí koláče." Marie Antoinetta Cherchez la femme

Zrod revoluce Jaro 1789 – první setkání generálních stavů ve Versailles - ukázalo se, že privilegované vrstvy se odmítají vzdát svých výsad. Třetí stav nesouhlasí se způsobem hlasování (jeden stav = jeden hlas) – snaží se prosadit: jeden poslanec = jeden hlas 17. června vytvoří zástupci 3.stavu vlastní orgán - Národní shromáždění K zástupcům třetího stavu se přidává většina duchovenstva a část šlechty Rozhodnuto, že se nerozejdou, dokud nevypracují ústavu = Ústavodárné národní shromáždění

Slavnostní přísaha v míčovně (místo, kde se hrála hra podobná dnešnímu tenisu). 

Bastila Řečníci vybízejí k odporu - domnívají se, že král se bude bránit vojensky. 13. července vytvoří 48 000 měšťanů Národní gardu - ozbrojené oddíly 14. července.14.července 1789 – povstalci seberou v Invalidovně 32 000 pušek a následně dobývají Bastilu – vězeňskou pevnost a symbol absolutistické moci Nepokoje se šíří na venkov - povstání proti vrchnostem = vysoká šlechta raději prchá ze země.

A král. Dne 14. července 1789 velice nudil A král? Dne 14. července 1789 velice nudil. Poté, co strávil odpoledne na lovu, si zapsal do deníku lakonické "Rien" (nic).  Večer ho přišel jeho komoří vzbudit a oznámil mu, že Bastila byla dobyta: "Dobyta?" "Ano, sire, lidem. Guvernér byl zavražděn. Jeho hlavu nosili po městě nabodnutou na kopí." "Ale to je vzpoura!" " Nikoli, sire, to je revoluce!"

Symboly revoluce Heslo revoluce: Volnost! Rovnost! Bratrství! Volnost - individuální občanská práva Rovnost - rovnost před zákonem Bratrství - upevnění revoluční jednoty Trikolóra Modrá a červená barvy města Paříže Bíla symbolizuje krále Francouzská národní hymna - Marseillaisa Frygická čapka - ve starověkém Římě patřila osvobozeným otrokům.

První revoluční zákony Král se neodvažuje zasáhnout - souhlasí s vypracováním nové ústavy 4. srpna 1789 vyhlašuje Ústavodárné shromáždění tzn. Srpnové dekrety: Zrušení roboty Povinnost platit daně se týká VŠECH stavů Zrušení vrchnostenských soudů Zrušení desátků

Deklarace práv člověka a občana 26. srpna 1789 Ústavodárné shromáždění přijímá Deklaraci práv člověka a občana: Rovnost svobodných občanů před zákonem Svoboda slova Svoboda shromažďování Svoboda tisku Svoboda vyznání Právo na vlastnictví majetku Stala se úvodem k nové ústavě - základem moderního pojetí lidských práv Král odmítá podepsat dekrety i deklaraci - povolává do Versailles vojáky z Flander.

Prohlášení práv člověka a občana Představitelé francouzského lidu, ustanoveni v Národním shromáždění, domnívajíce se, že nevědomost, zapomenutí nebo pohrdání lidskými právy jsou jedinými příčinami veřejných neštěstí a zkorumpování vlád, rozhodli se vyložit v slavnostní Deklaraci přirozená, nezcizitelná a posvátná práva člověka za tím účelem, aby tato Deklarace, neustále jsouc před očima všem členům lidské společnosti, uváděla jim stále na paměť jejich práva a jejich povinnosti; aby činy zákonodárné moci a činy výkonné moci mohly být v každé chvíli porovnávány s účelem každé politické instituce a byly v důsledku toho chovány ještě více v úctě; aby požadavky občanů, když se budou napříště zakládat na jednoduchých a nepopíratelných zásadách, směřovaly vždy k zachování ústavy a ku blahu všech. V důsledku toho Národní shromáždění uznává a vyhlašuje, za přítomnosti a pod záštitou Nejvyšší Bytosti, tato práva člověka a občana: Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek. Účelem každého politického společenství je zachování přirozených a nezadatelných práv člověka. Tato práva jsou: svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku. Princip veškeré svrchovanosti spočívá v podstatě v národě. Žádný sbor, žádný jednotlivec nemůže vykonávat moc, která by z něj nebyla výslovně odvozena. Svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému. Proto výkon přirozených práv každého člověka nemá jiných mezí než ty, které zajišťují ostatním členům společnosti užívání týchž práv. Tyto meze mohou být ustanoveny pouze zákonem. Zákon má právo zakazovat pouze činy škodlivé společnosti. Nikomu nemůže být bráněno v tom, co není zakázáno zákonem, a nikdo nemůže být nucen činit něco, co zákon nenařizuje. Zákon je vyjádřením všeobecné vůle. Všichni občané mají právo účastnit se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců při jeho vytváření. Zákon má být stejný pro všechny, ať už poskytuje ochranu či trestá. Všichni občané, jsouce si před zákonem rovni, mají stejný přístup ke všem hodnostem, veřejným úřadům a zaměstnáním, podle svých schopností a jen na základě rozlišení, která vyplývají z jejich ctností a z jejich nadání. Každý člověk může být obžalován, zatčen nebo uvězněn pouze v případech stanovených zákonem a pouze způsoby, které zákon předepisuje. Ti, kteří vyžadují, vyhotovují, vykonávají nebo dávají vykonávat svévolné příkazy, mají být potrestáni; ale každý občan předvolaný nebo vzatý do vazby na základě zákona musí okamžitě poslechnout, jinak se stává vinným pro odpor. Zákon má stanovit pouze tresty, které jsou nezbytně a zřejmě nutné; každý může být potrestán pouze na základě zákona, schváleného a vyhlášeného před spáchaným činem a zákonně prováděného. Každý člověk je pokládán za nevinného až do té doby, kdy je prokázána jeho vina; jestliže se pokládá za nezbytné zatknout jej, každá přísnost, která by nebyla nutná k zajištění jeho osoby, má být přísně potlačena. Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské, ledaže by jejich projev rušil pořádek stanovený zákonem. Svobodné sdělování myšlenek a názorů je jedním z nejdrahocennějších práv člověka, každý občan může tedy svobodně mluvit, psát, tisknout, jest se mu však zodpovídat za zneužívání této svobody v případech zákonem stanovených. Záruka práv člověka a občana vyžaduje existenci veřejné moci; tato moc je tedy zřízena ve prospěch všech a ne tedy k osobnímu užitku těch, kterým je svěřena. K vydržování veřejné moci a k úhradě správních výdajů je zapotřebí společných daní; mají být rovnoměrně rozvrženy na všechny občany podle jejich majetkové schopnosti. Všichni občané mají právo určit sami nebo prostřednictvím svých zástupců potřebnost veřejných daní, svobodně k nim dát souhlas, kontrolovat jejich používání, určit jejich kvótu, základ, způsob jejich vybírání a dobu jejich trvání. Společnost má právo žádat na každém veřejném úředníkovi počet z jeho činnosti. Společnost, ve které záruka práv není zajištěna a ve které rozdělení moci není zavedeno, nemůže o sobě říkat, že má ústavu. Protože vlastnictví je nedotknutelným a posvátným právem, nikdo ho nemůže být zbaven kromě případu, kdy by to vyžadovala zákonně zajištěná veřejná nezbytnost, a pod podmínkou spravedlivého a předchozího odškodnění. Přečíst, poznamenat čemu nerozumíte!

7000-8000 pařížských žen se vydává na pochod do Versailles následováno na 30 000 vojáky národní gardy. Žádají na králi chleba - v Paříži je hlad. Král souhlasí, že dá otevřít státní sýpky a podepíše dekrety. Davy přesto proniknou do paláce - a donutí Ludvíka přestěhovat se i s rodinou do Paříže - do paláce v Tuileries.

Francie konstituční monarchií Září 1791 přijata nová ústava (Francie konstituční monarchií) vycházející z Deklarace Rozdělena moc ve státě: Hlavou státu a představitelem výkonné moci král Rozhodující moc získalo Zákonodárné shromáždění Ústava se neosvědčila a platila pouze 10 měsíců Aktivně se na politickém dění mohli podílet jen majetní (poprvé zrovnoprávněni Židé)

Názorové štěpení - vznik diskusních klubů Vznikají diskusní kluby, kde se svobodně hovoří o dalším vývoji Francie Klub jakobínů (Společnost přátel ústavy) – zahrnoval jak umírněné tak radikály. Mluvčím se stal Maxmilien Robespierre Klub kordelierů (Spolek přátel lidových práv) – nejradikálnější revolucionáři. Např. Jean Paul Marat, Georges Jacques Danton Girondisté - skupina demokratických politiků - rozhodující úlohu v počátku, později násilně potlačeni radikálnějšími konkurenty (horaly)

Politická situace v Národním shromáždění Budova francouzského Národního shromáždění Změny chce celá společnost, ale je nutná dohoda na jejich podobě Levá strana sálu = radikálnější zastánci revoluce (požadují omezení moci krále) Pravá strana sálu = monarchisté (ti chtějí, aby si král zachoval právo veta) Rozdělení základem moderního dělení politického spektra

Další revoluční zákony Zabavení církevního majetku - má vyřešit zoufalou ekonomickou situaci (státní dluh zhruba 5 miliard livrů, majetek církve zhruba 3 miliardy livrů) Decentralizace státní správy - vzniká 83 departementů. (systém zachován dodnes) Reforma církve Kněží jsou placeni státem. Stát jmenuje biskupy – papež jmenování pouze potvrzuje Kněží jsou povinni přísahat věrnost ústavě.

Ludvík XVI. s rodinou se pokouší uprchnout (postavit se v zahraničí do čela armády) - cestou rozpoznán a donucen k návratu do Paříže (formálně stále králem, ale fakticky vězněm revoluce) = Politické domluvy s králem a idea konstituční monarchie skončily

Protirevoluční tažení Revoluce = strach ostatních evropských monarchů - dohoda císaře Leopolda II. s Fridrichem Vilémem II. na společném postupu proti Francii (Srpen 1791) Ludvík + Girondisté – pro vstup do války Duben 1792 – Francie vyhlašuje válku novému císaři Františku I. a jeho spojencům První válečné operace - špatný stav francouzské armády (řada dezercí vyšších důstojníků)

Francouzské vojsko = nedostatek zbraní a mizerná morálká Na pomoc přicházejí dobrovolníci z celé Francie Ty z Marseille zpívaly novou revoluční píseň Marseillaisu – později francouzská hymna

Vznik republiky 10. srpna 1792 proběhne převrat. Občané opět vtrhnou do Tuileries (král musí i s rodinou utéct do Shromáždění) - Ludvík uvězněn. V čele povstání Danton (girondisté) Vyhlášeny volby do nového parlamentu – Národního konventu (všeobecné hlasovací právo, muži) 21. 9. 1792 - Konvent sesadil krále - 22. září vyhlásil republiku

Bitva u Valmy 20. 9. 1792 Revoluční vojsko zastavilo pruskou armádu u Valmy a přinutilo ji k ústupu První vítězství revolucionářů – zažehnáno nebezpečí dobytí Paříže

Soud s Ludvíkem XVI. 10. 12. 1792 - začíná soudní proces s Ludvíkem XVI. pro velezradu (nalezena tajná korespondence ) 15. 1. 1793 - král uznán vinným. 20. ledna je odsouzen k smrti (těsnou většinou 361 hlasů proti 360). O den později je král popraven (16.1.1793) Poprava krále vehnala Francii do války s Velkou Británií, Španělskem, Nizozemím a dalšími státy, které vytvořily protifrancouzskou koalici Na podzim 1793 popravena i královna Marie Antoinetta (dcera Marie Terezie)

Další postup protifrancouzské koalice Příliš velká přesila – Francie brzy začíná opět prohrávat Problémy uvnitř Francie -protirevoluční povstání ve Venddée 23. dubna - Konvent vyhlašuje mobilizaci všech mužů (18 - 25 let) – Francie zachráněna před porážkou

Jakobínská diktatura (červen 1793 – červenec 1794) V Konventu zuří politický boj mezi Horou a Girondisty – vzájemné obviňování ze zrady revoluce Girondisté nepopulární (hlad, tvrdý postup proti kněžím) - využívají jejich protivníci v Konventu jakobíni (v čele s Robespierrem) Demonstrace Národní gardy vedená Hanriotem žádá 31. května 1793 hlavy 20 Girondistů 2. června 1793 na 80 tisíc lidí oblehlo Konvent a předáci girondistů byli zatčeni - 29 nejznámějších popraveno (ve jménu revoluce) Do čela revoluce se dostali jakobíni = počátek jakobínské diktatury

Detail of The Death of Marat showing the paper held in Marat's left hand. The letter reads (in French) "Il suffit que je sois bien malheureuse pour avoir droit a votre bieneveillance" or in English, "I am just very unhappy to qualify for your kindness"

Výbory V rámci konventu zřízeny výbory (celkem 21) - postupem času získaly i moc výkonnou a soudní.  Zemi řídil především Výbor pro veřejné blaho - organizoval zásobování, obranu, zahraniční politiku a válečnou výrobu. V červenci 1793 odchází Danton - důkladná reorganizace. Výbory mají téměř neomezené pravomoci. Ve Výboru dominovala osobnost Maximiliena Robespierra

Reformy jakobínů Zrušeny veškeré feudální dávky, stanovena minimální mzda a maximální cena obilí. Zabavovali přebytky a přerozdělovali je - snaha naklonit si na svoji snahu venkovské obyvatelstvo Byla vyhlášena všeobecná branná povinnost (muži,16 - 25 let). Armáda byla zreformována = schopna do konce roku 1793 vpád nepřátel odrazit

Velký teror Koncem června přijata změna ústavy – veškerá moc vkládána do rukou parlamentu a jeho Výboru veřejného blaha Velká popularita díky právu občanů na: práci, sociální podporu, bezplatné vzdělání a odboj proti nelegitimní vládě Vydán Zákon o podezřelých - umožňoval vypořádat rychle a nesmlouvavě se skutečnými i domnělými nepřáteli republiky Soudní tribunály posílají na smrt stovky roajalistů, girondinů i těch, u kterých vzniklo podezření (mnohdy nepodložené), že nesouhlasí s vládou Součástí teroru i útok proti katolické církvi = konfiskování majetku, popravy duchovních a snaha nahradit křesťanství „náboženstvím rozumu“

Konec diktatury V březnu 1794 nechal Výbor popravit představitele umírněných (Danton) i radikálních jakobínů - údajná spolupráce se zahraničními nepřáteli) Někteří odpůrci Robespierra ho obviňují z toho, že se chce stát diktátorem - Kult nejvyšší bytosti (který Robespierre zavedl) Proti Výboru vytvořena v Konventu opozice = 27. července 1794 prosazeno zatčení a následná poprava Robespierra a jeho 20 spolupracovníků = konec diktatury (vžilo se označení thermidor podle názvu měsíce) – „Revoluce požírá své děti“

Francie po thermidoru Vlády se chopili představitelé majetných vrstev - thermidoriáni Thermidoriáni popravili desítky Robespierrových příznivců a amnestovali část proskribovaných Aby urovnali hospodářské poměry, obnovili plnou svobodu podnikání a obchodu, zrušili regulaci cen a mimo jiné obnovili svobodu náboženství

Direktorium V září 1795 přijata nová ústava – zachována republika ovšem práva občanů omezena Do čela Francie se roku 1795 podle nové ústavy postavilo pětičlenné Direktorium, za jehož vlády nastal „odliv revoluce“ a probíhal také tzv. bílý terror, jehož obětí byli především jakobínští aktivisté Konvent byl rozdělen na dvě části, které volily direktorium: Radu starších a Radu 500

nástup Napoleona k moci V situaci všeobecné nestability se pak v roce 1799 chopil moci bývalý dělostřelec Napoleon Bonaparte. (Generál Napoleon se svým vojskem potlačil vzpouru roajalistů a „zachránil“ tak republiku)