Revoluce 1848-1849.

Prezentace na téma: "Revoluce 1848-1849."— Transkript prezentace:

1 Revoluce

2 „jaro národů“ Série revolucí v „Itálii“, Francii, „Německu“, rakouské monarchii Reakce na represivní politiku evropských panovníků po porážce Napoleona 1815 Boj za politická práva, občanskou společnost proti zkorumpovaným starým režimům

3 Povstání neměla ve všech zemích jednotný cíl
Někde spojena s bojem za národní jednotu – Itálie a Německo Někde boj za národní sebeurčení – Čechy Často spojení se sociálními požadavky

4

5

6 I t á l i e roztříštěná (sever patřil Rakousku, střed a jih Habsburkové a Bourboni, papežský stát) Od napoleonských válek - hnutí za sjednocení Itálie „risorgimento“ Protirakouské povstání na severu, lidové povstání na jihu, .... V čele sjednocovacího procesu – jediná domácí dynastie - savojská (Piemont a Sardinie) Pokus o sjednocení Itálie ztroskotal Návrat ke starému uspořádání Itálie

7 Francie únor 1848 – Paříž - všeobecná nespokojenost všech vrstev - ozbrojený střet lidu s vojskem - útěk krále - vyhlášena republika (tzv.druhá) Zavedeny občanské svobody, všeobecné hlasovací právo, sociální reformy Soc.reformy postupně omezeny další povstání – červen - povstání dělníků - krvavě potlačeno Majetní - strach z dělnictva volání po vládě silné ruky

8 Prezidentem zvolen Ludvík Napoleon Bonaparte (synovec Napoleona Bonaparta / Bonaparti stále populární ve Francii) strana postupně omezovala získané svobody, prezident obcházel parlament a vyhlašoval často plebiscit (přímé lidové hlasování) státní převrat, likvidace opozice, plebiscit odsouhlasil zvýšené výkonné pravomoci a úřad na 10 let 1852 císařem Napoleonem III. (plebiscit)

9 Druhé císařství – „bonapartismus“ (vládní systém císařů Napoleona I. a III.) autoritativní vládní systém, tendence k absolutistické vládě císaře a potlačování zákonodárné moci

10 N ě m e c k o Roztříštěné do mnoha zemí - pestré politické požadavky
Společný cíl všech německých povstání: sjednocení a zavedení ústavy a občanských svobod Nejsilnější něm. státy – Rakousko a Prusko - se rozcházely v představě sjednocení

11 Celoněmecký sněm se sešel ve Frankfurtu nad Mohanem s cílem vypracovat celoněmeckou ústavu, zasedal více než rok – neúspěch - střet dvou koncepcí: Velkoněmecká = obnova Německa v hranicích Svaté říše římské, tj. včetně Rakouska s českými zeměmi Maloněmecká – sjednocení bez Rakouska, vedoucí úloha Pruska - tato koncepce na sněmu zvítězila - poslanci nabídli německou císařskou korunu pruskému králi - odmítl

12 Německo zůstalo nesjednoceno,
nadále soutěž o mocenskou převahu mezi Rakouskem a Pruskem (do 1871) revoluce potlačeny, ale zajistily trvalé důsledky: odstranění feudálních výsad