Ekonomie – úvod do problematiky Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jan Dušek. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802–4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

EKONOMIE Slovo pochází z řeckého oikonomia: oikos – dům, nomos – řídit a znamenalo původně vedení domácnosti. EKONOMIE je věda zabývající se lidským jednáním ve světě omezených zdrojů a neomezených potřeb; zkoumá nejobecnější souvislosti ekonomického života společnosti, zkoumá využívání vzácných vstupů k výrobě ekonomických statků a rozdělování vyrobených statků mezi ekonomické subjekty k uspokojování jejich potřeb. Jejím předmětem je EKONOMIKA , tj. reálný hospodářský život společnosti.

Pojem ekonomika může mít tyto významy: Hospodářství: nadnárodní, národní či podnikové Hospodaření: ekonomické činnosti jako je plánování, organizace, výroba, prodej či investování Hospodárnost: využití dostupných prostředků ekonomickými subjekty tak, aby bylo dosaženo minimálních nákladů a zároveň maximálního možného zisku Ekonomika zkoumá chování člověka na trzích. Základním axiomem je, že člověk se chová (převážně) racionálně - směřuje k uspokojování potřeb. Ekonomie úzce spolupracuje s dalšími obory jako je účetnictví, matematika, zbožíznalství, marketing, psychologie, sociologie, politologie či právo.

Členění ekonomie Pozitivní ekonomie: objektivní rozbor a popis stavu a chování reálné ekonomiky bez kvalitativního hodnocení Normativní ekonomie: kvalitativní hodnocení ekonomiky, hledání ideálního stavu fungujícího ekonomického systému, posuzuje stávající systémy; tato část ekonomie je subjektivní, odráží se v ní morální a sociální kořeny společnosti. Z hlediska zkoumání ekonomického chování a rozhodování jednotlivců, domácností, firem (podniků) či státu se ekonomie dělí na mikroekonomii a makroekonomii. MIKROEKONOMIE zabývá se ekonomickým chováním jednotlivých subjektů, tedy jednotlivců, domácností, firem a státu; zkoumá např. relativní ceny statků a výrobních faktorů, vliv daní na podnik apod. MAKROEKONOMIE zkoumá ekonomiku jako celek (na úrovni ekonomických agregátů), zkoumá např. HDP a hospodářský růst, cenovou hladinu, inflaci, nezaměstnanost apod.

Ekonomie – věda politická Ekonomie se zabývá otázkami, které mají bezprostřední vliv na blahobyt lidí. Proto je více než jiné vědy vědou politickou. Politika ovlivňuje ekonomiku, a výsledky ekonomiky mají zpětně dopad na osudy politiků… Příklady z historie: krach NY burzy na Wall Streetu (říjen 1929) vyvolal velkou světovou hospodářskou krizi s dalekosáhlými následky (př. úpadek demokracie; vzestup totalitarismu). Neschopnost komunistických vlád ve státech tzv. Východního bloku zajistit základní spotřební zboží vedla k rostoucí nespokojenosti obyvatelstva a byla jedním z hlavních motivů a příčin revolucí, které svrhly komunistické režimy v roce 1989… Schopnost překonat rozpory a snaha prohloubit integraci vedly k současné Evropské unii (opakování).

ČLOVĚK EKONOMICKÝ = HOMO ECONOMICUS RACIONÁLNÍ CHOVÁNÍ A EFEKTIVNÍ ALOKACE Člověk volí vždy mezi několika příležitostmi podle svých preferencí a cílů, které jsou individuální a subjektivní, porovnává vždy jejich náklady a výnosy. Své cíle se snažíme dosahovat co nejrychleji a co nejefektivněji, tedy: alokovat (rozmístit) své zdroje tak, aby z nich dosáhl maximálního výnosu či uspokojení s minimálními náklady. Racionalita není v tom, jaké máte cíle, ale v tom, jak svých cílů dosahujete!!!. Racionální chování vyžaduje ostražitost a aktivitu při objevování a využívání příležitostí. Ostražitost znamená, že své příležitosti nepřehlédnete, že je rozpoznáte. Aktivita znamená, že je uchopíte a využijete. Ekonomie objasňuje, jak člověk volí mezi příležitostmi.

NAŠE SPOLEČNOST JE SLOŽITÝM SYSTÉMEM SMĚNNÝCH VZTAHŮ. Ne vždy ale lidé žili ve směnných vztazích. PRIMITIVNÍ SPOLEČNOSTI – PRAVĚK; dnešní kmeny v Amazonii – soběstačné…, kmen držel pohromadě, protože to byla jediná šance jak přežít v krutém přírodním světě, proto byly mezi členy kmene VZTAHY VZÁJEMNÉ SOLIDARITY A NEZIŠTNÉ POMOCI. BYLO TO MOŽNÉ, PROTOŽE SE NAVZÁJEM OSOBNĚ ZNALI. PŘELOM – NEOLITICKÁ REVOLUCE… VZNIK SMĚNNÝCH VZTAHŮ – OBCHODU A TRHŮ PŘELOM – NEOLITICKÁ REVOLUCE – NADPRODUKT: DIFERENCIACE SPOLEČNOSTI – SPOLEČENSKÁ DĚLBA PRÁCE – VZNIK SMĚNNÝCH VZTAHŮ – OBCHODU A TRHŮ

Základní ekonomické pojmy Ekonomická potřeba je označení stavu, kdy ekonomický subjekt cítí nedostatek a vynakládá úsilí o jeho překonání. Ekonomický subjekt spotřebou statků získává užitek. Užitek je subjektivní pojem, a proto ze stejného statků plyne různým subjektům různý užitek. Statek v ekonomii znamená schopnost osob nebo předmětů sloužit k vyhovění potřebám (včetně zamýšlených činností) ekonomických subjektů. Výrobní faktor slouží pro výrobu statků a prostřednictvím směny přináší svému majiteli důchod (přínos). Výroba je činnost, jejímž výsledkem je poskytování služeb, které přinášejí současný nebo budoucí užitek. Směna je činnost, při které si ekonomické subjekty navzájem vyměňují statky. Informaci, kolik lze získat množství jednoho statku za statek jiný, poskytují sjednávané ceny. Pro opakované statky se ceny formují na trzích jako výsledek střetnutí nabídky a poptávky. Dělba práce označuje specializaci ekonomických subjektů v různých činnostech, ve kterých získávají vyšší výkonnost.

Ekonomie rozlišuje 4 základní sektory ekonomiky: primární – prvovýroba : těžební průmysl, lesnictví, rybolov sekundární – výroba hmotných statků : zpracovatelský průmysl a stavebnictví terciální – služby pro výrobu i pro obyvatelstvo : obchod, doprava, spoje, cestovní ruch, zdravotnictví, peněžní služby, školství kvartérní – zahrnuje vědu a výzkum, které jsou pramenem inovací pro předchozí tři sektory

Základní ekonomické otázky: CO A KOLIK VYRÁBĚT? JAK VYRÁBĚT? Čaj, bavlnu nebo chmel je možno sklízet ručně nebo strojově. Zboží z Číny je možné dopravit lodí nebo po železnici atd. V ekonomice se denně rozhoduje, jak provést určitou výrobu, jaké k tomu použít zdroje, jakou technologii. PRO KOHO VYRÁBĚT? Jak rozdělit mezi lidi vyrobenou produkci? Ekonomické systémy ZVYKOVÝ SYSTÉM – u primitivních kultur, ekonomické chování - co a jak vyrábět, směnné vztahy - je zde určováno tradicí (zvyklostmi) CENTRÁLNĚ PLÁNOVANÉ EKONOMIKY – plán výroby pro všechny podniky v zemi; v plánu bylo určeno, co se má v podnicích vyrábět a v jakém množství; plánem bylo předurčeno i z jakých zdrojů a jakou technologií se bude vyrábět a pro které odběratele; byly řízeny i rozdělovací procesy – mzdy;

TRŽNÍ SYSTÉM: v 19. století částečně uplatňovaný vyspělými (především) evropskými zeměmi, charakteristická je zcela (liberální) neregulovaná ekonomika, na kterou má vliv pouze trh, bez jakýchkoliv zásahů ze strany státu SMÍŠENÝ SYSTÉM: převládá tržní systém – založený na soukromém vlastnictví; vedle něj pak existuje menší sektor veřejného vlastnictví (je výhodné, aby vlády měly určitá strategická odvětví pod kontrolou – zbrojení; energetika; sociální a zdravotní péče, školství apod. – nemohou se ponechat volným tržním silám) V dnešních vyspělých státech dochází k přerozdělování majetku na základě solidarity a sociálního smíru – souvisí s tématem SOCIÁLNÍ STÁT.

EKONOMICKÝ KOLOBĚH – ZÁKLADNÍ POJMY: EKONOMICKÉ STATKY = výrobky a služby, které lidé spotřebovávají; potřebují a po kterých touží Ekonomické statky jsou charakteristické svojí vzácností. Ekonomická vzácnost zahrnuje: omezenost zdrojů užitečnost zdrojů Volný statek – předmět, který je užitečný a zároveň volně dostupný

VÝROBNÍ FAKTORY (slouží k výrobě statků) PŮDA je produktem a součástí přírody - není volným statkem je vzácná a nereprodukovatelná, kvantitativně omezená přírodní zdroje - nerosty, drahé kovy atd. (omezené množství) pozemková renta je důchod plynoucí z půdy PRÁCE lidská činnost, která přeměňuje přírodní zdroje v užitečné statky výsledkem použití pracovních sil je mzda KAPITÁL kapitál je na rozdíl od práce a půdy výsledkem předchozí výroby akumulované úspory (úspory přeměřené v investice) může mít hmotný nebo nehmotný charakter jde o hodnoty, které přinášejí hodnoty další

technologie je zvláštní forma kapitálu, která může významně znásobit prospěch z výrobních faktorů (myšlenka, nápad, originální postup) výsledkem použití kapitálu je zisk nebo úrok

Tržní subjekty (subjekty hospodářské činnosti) Domácnosti přicházejí na trh za účelem uspokojení potřeb, chtějí si opatřit užitečné vzácné statky pro svoji potřebu nabízejí výrobní faktory firmám Firmy subjekty vyrábějící za účelem prodeje , resp. zisku - na trh přicházejí, aby přeměnily výrobky v peníze (nákup nových výrobních faktorů), jejich cílem je maximalizace zisku Stát definuje pravidla, v rámci kterých budou ekonomické procesy probíhat zvyšuje efektivnost, spravedlnost a stabilitu ekonomického systému ovlivňuje a odstraňuje negativní dopady na ekonomiku, stimuluje pozitivní vliv

Trhy výrobních faktorů Graf tržních subjektů Co? Jak? Pro koho? Trhy výrobků a služeb Poptávka Nabídka Peněžní hlasy DOMÁCNOSTI Vlastnictví VF Výrobní náklady FIRMY Platy, renty, atd. Nabídka Poptávka Trhy výrobních faktorů

Ekonomický koloběh FIRMY Výdaje firem Příjmy firem STATKY VÝROBNÍ FAKTORY Důchody = příjmy, mzdy, platy domácností Výdaje domácností DOMÁCNOSTI

TRH Vznik trhu vyvolává vysoký stupeň dělby práce. Specializací se zvyšuje výkonnost výroby. TRH – oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží (=výrobky a služby, které byly vyrobeny pro směnu). Spočívá v aktech koupě a prodeje (ať už na tržnici, v prodejně, v kanceláři či na internetu); přitom se obvykle sjednává cena. Dokonce i tam, kde si prodávající stanoví cenu sám a nediskutuje o ní se zákazníkem – např. v supermarketu, přece jen zákazník ovlivňuje cenu tím, že si příliš drahé zboží nekoupí, nebo tím, že porovnává ceny ve více obchodech a koupí zboží tam, kde je nejlevnější. CENA – vzniká vzájemným působením prodávajících a kupujících (NABÍDKA A POPTÁVKA) CENA = směnná hodnota vyjádřená v penězích jako všeobecném ekvivalentu, je to informace o nákladech na získání daného statku

Informační, motivační a alokační funkce ceny Všichni lidé jsou odděleni dělbou práce a zároveň spojeni směnnými transakcemi, v nichž si své činnosti vyměňují. Tisíce jejich rukou jsou spojeny „neviditelnou rukou“ trhu. Informační funkce ceny Pokud se některý výrobní zdroj stane vzácnějším - je potřebný a přitom není na trhu v dostatečném množství – začne růst jeho cena, to je informace / signál pro výrobce, aby tento výrobek začali vyrábět. Motivační funkce ceny - perspektiva většího výdělku/zisku je motivací Alokační funkce ceny Konečným výsledkem šíření cenových informací a reakcí na tyto informace je relokace (přemístění) výrobních zdrojů – práce a kapitálu. Ceny alokují (rozmisťují) ekonomické zdroje mezi různá užití tak, aby byly tyto zdroje využívány efektivně.

TYPY TRHŮ Rozdělení podle územního hlediska: Místní trh – místní obchůdky v malém městečku, jarmark (týká se většinou potravin s krátkou dobou skladování, krajových specialit závislých na tradici nebo přírodních zdrojích). Národní trh – trh v rámci státního celku. Místní trhy splynuly do národního trhu. Dosud nedošlo k spojení jako u místních trhů. (ochranářská politika) Světový trh – každý výrobek vstupuje na světový trh (zákazníci, kteří si výrobek mohou koupit na národním trhu, mohou koupit lepší v zahraničí). Rozdělení podle předmětu koupě a prodeje: trh výrobních faktorů trh peněz velmi těsně souvisí s trhem kapitálu trh výrobků a služeb neboli trh produktů

PENÍZE Funkce peněz v hospodářství: uchovatel hodnoty v čase prostředek směny všeobecný ekvivalent zúčtovací jednotka Vývoj - naturální směna – předmincovní obd. – kovové mince – bankovky – 1971 USA opustily zlatý standard – peníze nejsou kryty zlatem dnešní podoba peněz (bankovky a mince; cenné papíry, dluhopisy depozitní – žirové – bezhotovostní platby) Požadavky kladené na peníze: dělitelné snadno přenosné obtížně padělatelné stabilní = stálá kupní síla

Otázky ke zopakování: Vysvětlete rozdíl mezi ekonomií a ekonomikou. Uveďte, co popisuje makroekonomie a co mikroekonomie. Co se rozumím termínem homo economicus? Vysvětlete, jaký je rozdíl mezi normativní a pozitivní ekonomií. Kdy a proč / či v důsledku čeho došlo v dějinách lidstva ke společenské dělbě práce a vzniku trhu? Jaké 4 základní sektory ekonomiky rozlišujeme? Vyjmenujte a popište základní sektory národního hospodářství. Vyjmenujte 3 základní ekonomické otázky. Co jsou to ekonomické statky? Uveďte základní výrobní faktory. Jaké 3 základní tržní subjekty znáte? Popište stručně ekonomický koloběh.

Použitá literatura: HOLMAN, R., POSPÍCHALOVÁ, D. Úvod do ekonomie. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2001. ISBN 8071790230. SAMUELSON, P. A. a NORDHAUS, W. D. Ekonomie. 2. vyd. Praha : Svoboda, 1995. ISBN 802050494X.