VÝVOJ LÁZEŇSKÉHO STATUTU MĚSTA LUHAČOVICE Ing. Bc VÝVOJ LÁZEŇSKÉHO STATUTU MĚSTA LUHAČOVICE Ing. Bc. Marie Semelová – místostarostka, město Luhačovice

Historie místa Původ názvu Luhačovice Existuje několik teorií jak vznikl název Luhačovice. Všeobecně se soudí, že názvy obcí končící na - ice se odvozovaly do jména zakladatele rodu, tedy Luhač (Luhačovice). Název Luhačovice mohl být odvozen také z toho, že v okolí Horní Olšavy byly louky – luhy, sady. První zmínka První stopy slovanského osídlení v tomto kraji jsou doloženy již v 7. a 8. století, což dosvědčují archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic. Po staletí nebyl však kraj trvale obydlen. Byla to pohraniční oblast, sužována mnoha nepřátelskými vpády, které i v dalších staletích ztěžovaly budování vesnic a osad. První písemnou zprávu o Luhačovicích známe z roku 1412. Zmínka souvisí s rozprodáním světlovského panství. Nejstarší historická zmínka související s touto oblastí se váže k Prakšicím a Biskupicím a je z roku 1140. Uvedené zprávy o Luhačovicku jsou dokladem postupu osídlování, které směřovalo z rovin do hornatějších území.

Historie panství Několik vesnic Vytvořila se struktura vesnic a katastrů, která se bez větších změn uchovala až do poloviny 19. století. Zdejší vesnice velmi utrpěly nepřátelskými vpády. Navíc toto panství vlastnil v polovině 15. století uherský magnát Pankrác od sv. Mikuláše, neblaze proslulý vůdce lapků pustošících celý kraj. Zdrojem obživy v kopcovitém kraji Luhačovicka bylo dobytkářství a ovocnářství, o čemž svědčí pečeť - košatý strom s jablky, vpravo krojidlo a vlevo radlice. Rodové panství V roce 1590 náležely Luhačovice rodu Bartodějských z Bartoděj. Po Bílé Hoře propadly konfiskaci a získal je Maxmilián z Lichtenštejna. Ten je 1629 odprodal Gabrielovi Serenyimu, v jehož rodě zůstaly do roku 1945. Tento rod sehrál v dalším rozvoji místa mimořádnou úlohu. Serenyiové si uvědomili význam léčivých vod a jejich využitelnost pro podnikání.

Luhačovické léčivé vody Serenyiové si uvědomili význam léčivých vod a jejich využitelnost pro podnikání. Hrabě Ondřej Serenyi dal na severním úpatí Malé Kamenné upravit pramen, který pronikal na povrch s hlasitým bubláním a nazýval se Bublavý. Koncem 18. století byl přejmenován a označen názvem odvozeným od křestního jména mužského člena šlechtické rodiny. V tomto případě šlo o Amanda Serenyiho, a proto dostal jméno Amandka. Kolem roku 1860 byl upraven další pramen. Původně se jmenoval Hlavní, později byl přejmenován podle hraběte Vincenta Serenyiho na Vincentku. Zprávy o hojivé moci luhačovických vod se roznesly po okolí a u pramenů se začali objevovat první hosté. Pro několikadenní pobyt, který byl předpokladem léčebného účinku, nebylo ubytování, chyběla možnost stravování i léčebná zařízení. Postupně však zájem o zdejší prameny vzrůstal a tehdejší majitel luhačovického panství dal postavit v roce 1789 poblíž pramenů hostinec s několika pokoji pro ubytování hostů. Rozmach lázní podporovaly zprávy o úspěšném léčení a četné lékařské práce, které vysoce hodnotily blahodárnou léčivou sílu "luhačovské vody". Odborné posudky s kladným hodnocením byly příčinou zvýšeného vývozu zdejší minerálky i důvodem k růstu počtu léčených pacientů. Koncem 18. století stavební ruch kolem pramenů značně zesílil. Byl postaven Zámeček, Vincencův dům, Stolařský dům, Venkovský dům a další s pokoji pro hosty. V roce 1795 byla vystavěna kaplička Svaté Alžběty, na jejíž fasádě byl zpodobněn znak hraběcí rodiny Serenyiů. Hlas zvonu na její věžičce oznamoval začátek a konec léčebného dne. Kaple stojí dodnes a je nejstarší stavbou lázeňského středu. V polovině 19. století měly lázně 10 pojmenovaných domů s 83 pokoji, dvě kuchyňská stavení a dvě náměstí - Hlavní a Josefské. V roce 1895 zaznamenaly lázně do té doby největší počet hostů - až 1 700. Právě v tomto roce se však projevily dosud skryté rozpory. Lázeňští hosté si stěžovali na chátrající vnitřní zařízení lázeňských budov a léčebných prostorů. Dožadovali se většího pohodlí, protože mnohde chybělo i základní vybavení.

Vincentka Je nejznámějším luhačovickým pramenem. Vděčí za to především tomu, že byl až do roku 1991 jediným místním pramenem, který se plnil do lahví. Vyvěrá za kolonádou, kde je jímán v osmimetrové studni. Pramen byl upraven kolem roku 1680. Byl nadkryt stříškou proti dešti a říkalo se mu Hlavní pramen. V roce 1789 byl nad pramenem vybudován zděný pavilon, který měl podobu kaple uzavřené mříží. Na přední stěně byl nápis: "Nemocnému k útěše, zdravému k potěše." Roku 1792 dostal svůj nynější název Vincentka. Původní pramen měl velmi mělké jímání, proto byl mnohokrát upravován. Při výstavbě nové kolonády byla v letech 1947 - 1948 postavena současná hala Vincentky. Je 30 m dlouhá, 17 m široká a 8 m vysoká. Pramen je sveden k působivě upravené kašně a k výdejnímu pultu, kde je možné jej ohřívat. Vincentka se používá k pitné léčbě a k inhalacím. Má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoridů a barya. Vydatnost pramene činí 10-12 l/min. Ottovka Vyvěrá na pravém břehu Horní Olšavy na úpatí svahu Malé Kamenné (v blízkosti tenisových kurtů) o 10 m výše než ostatní prameny. Je třetím nejznámějším pramenem. Původně vytékala volně. Teprve v roce 1905 byla zachycena v kamenném sklepení. V roce 1929 byl nedaleko jejího skutečného vývěru postaven kruhový pavilon. Od roku 1937 vytéká v malé výtokové kašně nedaleko pavilonu. K další úpravě došlo v roce 1939, kdy byla postavena klenutá kamenná jeskyně. Ottovka má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků. Používá se k pitné léčbě a její vydatnost činí pouze 3 l/min.

Sirný pramen Pramen Sv. Josefa Je jedním z nejvydatnějších luhačovických pramenů (60 l/min.) a jako jediný nemá vlastnosti uhličitých kyselek. Jde o nemineralizovanou vodu, mající v 1 l pouze 0,6 g nerostů, ale obsahující sirovodík. Vyvěrá na levém břehu Horní Olšavy mezi lázeňskými garážemi a opuštěným lomem. Byl znám již kolem roku 1700 pod názvem Sirkovnica. Prodělal několik úprav. V roce 1912 byl sveden do sirných lázní, kde se od té doby používá k sirným koupelím. Při vstupu do slatinných lázní je možné pramen ochutnat. Pramen Sv. Josefa V roce 1994 byl původně zamýšlen jako zkušební vrt do hloubky 500 m. Při dosažení hloubky 173 m došlo k erupci proplyněné vody a tím k ohrožení prameniště minerálních vod. To zabránilo dalšímu pokračování prací. Po šesti letech - v roce 2000 byl vrt dobudován a přeměněn na čerpací objekt pro využití k uhličitým koupelím a k pitné léčbě v Sanatoriu Miramare. Pramen vyvěrá v blízkosti nového kostela, kde slouží u kašny i pro veřejnost. Určená kvóta využití je 30 l/min. Pramen Vladimír, Jaroslava (Miramare – Royal SPA - 1998) Pramen Viola, Marie (LLH Praha - 2011)

Pozlovice Panství od r. 1629 vlastnila rodina Szerenyiů. K pozlovické faře patřily až do 70. let 18. století i Luhačovice. V letech 1850 - 1949 byly Pozlovice součástí soudního i politického okresu Uherský Brod. V letech 1949 - 1960 spadaly Pozlovice pod ONV Uherský Brod. V roce 1945 byl v obci ustanoven MNV. Od roku 1979 spadají Pozlovice pod MěstNV Luhačovice. 24. 11. 1990 se obec osamostatnila a má vlastní obecní úřad. Od 23. dubna 2008 byl obci obnoven status městyse V roce 2001 byly Pozlovice zařazeny do seznamu lázeňských míst ČR. Mají k dispozici 450 lůžek v lázeňských zařízeních a přes 2 tisíce ve vybaveních hotelového typu i soukromých vilách.

Lázeňská akciová společnost Konec 19. století zastihla luhačovické lázně stagnace a hrozící úpadek. Přeměna lázní v akciovou společnost v roce 1902 byla výrazným mezníkem pro Luhačovice. Byla vybudována železniční trať Újezdec u Luhačovic - Luhačovice, která se stala pro město nezbytnou; do Luhačovic začaly jezdit přímé vozy z Prahy, Brna a Olomouce (1905). Začátkem roku 1902 se konala ustavující schůze akciové společnosti, předsedou správní rady byl zvolen hrabě Otto Serenyi. Serenyiům se podařilo do roku do roku 1880 vykoupit všechny pozemky s prameny do svého vlastnictví, ty pak sloužily jako vklad při založení akciové společnosti. Ředitelem lázní a iniciátorem vzniku akciové společnosti se stal MUDr. František Veselý a jejich správcem Slovák Cyril Holuby. Všichni usilovali o jejich maximální rozvoj, vybavení a vysokou léčebnou úroveň; věnovali mimořádnou péči minerálním pramenům a uvědomovali si význam kvalitního a bohatého kulturního a společenského života v místě. V roce 1925 se součástí Luhačovic stává tzv. Pražská čtvrť

Statut Lázeňského místa Luhačovice Schválen usnesením vlády ČSR Dne 18. ledna 1956 Vládní usnesení č. 135/1956, částka 16/1956 ÚL Statut tvoří: 12 oddílů Mapa Popis území Další snahy o aktualizaci: V roce 2003, 2006, 2008-9, 2013

Příloha LS Mapa Přírodní léčebné lázně Vnitřní lázeňské území A Vnitřní lázeňské území B Vnější lázeňské území

Poskytovatelé lázeňské péče Luhačovice Lázně Luhačovice a.s. Sanatorium Miramare a.s. Lázeňský léčebný dům Praha Pozlovice LLÚ Hubert LLÚ Niva Hotel Pohoda

Návrh z roku 2006 Rozšíření vnitřního LÚ Rozšíření vnějšího LÚ Ochranná pásma minerálních vod

Současnost 21.2.2013 1. jednání PS Pověření Usnesení ZM 8 členů PS Předložen návrh na nové vymezení LÚ na katastru městyse Pozlovice V dubnu 2013 Společné zasedání RM Luhačovice, Pozlovice

Děkuji za pozornost a těším se na shledanou v Luhačovicích www Děkuji za pozornost a těším se na shledanou v Luhačovicích www.luhacovice.cz