motivy, hodnoty, potřeby MOTIVACE motivy, hodnoty, potřeby

Co je motivace? Movere = hýbat se, pohybovat se Soubor hnacích sil usměrňujících veškerou aktivitu daného jedince i jeho požitek. úzce souvisí s výkonem a výkonností člověka

Co víme o motivaci „Hybná síla“ chování Komplex psychických sil Fyziologicky, psychologicky, sociálně podmíněna Jedinečná u každého člověka Má vztah jak k o osobním vlastnostem člověka, tak ke kontextu/situaci Stále málo prozkoumána

Vlastnosti motivace Energetizuje chování Řídí chování Umožňuje vytrvalost v dosahování cílů Má různou intenzitu

Cíl motivace 1. Něco získat 2. Něčemu se vyhnout

Motivy Motivy určují 1.) Zaměření určité aktivity a tím i její obsah. základní jednotkou motivace je motiv = pohnutka k určitému jednání Motivy určují 1.) Zaměření určité aktivity a tím i její obsah. 2.) Intenzitu takové aktivity. 3.) Délku jejího trvání. na jednání působní vzájemně (proti sobě) řada motivů po naplnění motivu jeho intenzita klesá

Druhy lidských motivů sebezáchovné a stimulační vycházejí z biologických potřeb psychosociální sociální (vycházejí se sociální povahy lidské existence – potřeba vztahů a sociálního začlenění, intimity, moci) individuální psychické motivy (sebepojetí, sebeurčenost, smysluplnost bytí)

Zdroje motivace Vnitřní – potřeby (potřeba se stává aktuálním osobním motivem) Vnější – vnější podnět se stal subjektivně významným, vyvolá vznik potřeby a ta se stává motivem k jednání = potřeby (pociťovaný nedostatek) + zájmy (zaměření člověka na soubor věcí, během života se obvykle mění) + hodnoty (něco důležité, čeho si člověk váží, co ovlivňuje jeho chování) + ideály (model / vzor, podle kterého člověk jedná, ke kterému směřuje) + návyky (soubor opakovaných ustálených jednání v určitých situacích)

Vzájemná interakce Z hlediska ovlivnění platí vztah nepřímé úměrnosti: Jestliže je vnitřní potřeba silná, stačí k vyvolání motivovaného chování sama o sobě, nebo jen nepatrný podnět z prostředí. Jestliže je potřeba slabá je nutná velmi silná pobídka.

Motivace a emoce Silná provázanost! Prožitky = aktivizující a integrující složka motivace. Projevují se: Nespokojeností a nelibostí z neuspokojení nějaké potřeby. Uspokojením a pocitem libosti z anticipovaného nebo reálně dosaženého cíle.

Potřeby Vlastnost organismu, která pobízí k vyhledávání podmínek nezbytných k životu nebo k vyhýbání se podmínkám, které jsou pro život nepříznivé.

Členění potřeb Vrozené – biologické – primární , jsou vrozené a mají je, za normálních okolností, všichni lidé (pudy). Naučené – sociální – sekundární, vytvářejí se pod vlivem společnosti, ve které člověk žije a vyplývají z jeho pozice. Jsou diferencovanější a individuálně specifičtější.

Maslowovova pyramida potřeb První čtyři kategorie Maslow označuje jako nedostatkové potřeby a pátou kategorii jako potřeby existence (bytí) nebo růstové potřeby. Všeobecně platí, že níže položené potřeby jsou významnější a jejich alespoň částečné uspokojení je podmínkou pro vznik méně naléhavých a vývojově vyšších potřeb. Toto však není možné tvrdit zcela bezvýhradně a je dokázáno, že uspokojování vyšších potřeb (estetických, duchovních) může napomoci v krajních situacích (nouze, nedostatek, strádání) lidského života, ve kterých je možnost uspokojování nižších potřeb omezena či znemožněna (například v prostředí koncentračních táborů, o čemž referovali např. Viktor Frankl anebo Konrad Lorenz). Za nejvyšší považuje Maslow potřebu seberealizace, čímž označuje lidskou snahu naplnit svoje schopnosti a záměry. Abraham Maslow vycházel ze svého přesvědčení, že výkon pracovníků je možné zvyšovat až k přirozeným fyziologickým hranicím pokud budou uspokojovány nejen materiální, ale i sociální potřeby, tj. potřeby seberealizace, sebeaktualizace, sebeuskutečnění, sociální sounáležitosti k někomu nebo k něčemu, tvořivosti, bezpečí, jistoty, postavení apod. K saturaci (naplnění, uspokojení) většiny potřeb dochází právě v pracovním procesu. Přínosem této školy je, že se snaží brát jakoukoliv lidskou organizaci jako systém zajišťující integritu osobních zájmů jakož i zájmů dotyčné organizace. Paradoxem je, že mnozí lidé o seberealizaci nestojí, jsou motivováni jen nižšími fyziologickými potřebami, klidem apohodlím. Uspokojování nižších potřeb je předpokladem toho, aby nastoupily potřeby vyšší. Pokud nejsou naplněny fyziologické potřeby, mají naprostou prioritu. Je-li naše bezpečí ohroženo bezprostředně a silně, je potřeba bezpečí silnější než potřeba potravy (strach je silnější než hlad)

Typ motivace - VNITŘNÍ radost a uspokojení z vykonávání aktivity charakteristická pro vrcholové sportovce vnější odměny mohou narušit vnitřní motivaci... spojována s: menším subjektivně vnímaným tlakem zábavou identifikací s rolí sportovce sníženou pravděpodobností ukončení kariéry Pokud sportovec dělá aktivitu „pro ni samotnou a pro radost a uspokojení z jejího vykonávání.“ …lidé milují běh, protože jim dává pocit radosti a svobody, zlepšuje jejich subjektivní pocit kvality života …vždy závodím sám se sebou, chci zlepšit vlastní výkon, baví mě překonávat své osobní rekordy, sport jsem milovala už jako dítě a miluji ho stále…

Typ motivace – VNĚJŠÍ dělám to kvůli vnějším podnětům… spojována s: zvýšenou úzkostí zvýšenou pravděpodobností ukončení kariéry odměny, ceny, pochvala

Důležitost vnitřní motivace Speciální případ vnitřní motivace: FLOW Csikszentmihalyi (1975) Stav absolutního pohlcení aktivitou (autopilot) Schopnosti a dovednosti odpovídají nárokům úkolu Podmínkou je sebedůvěra, relaxovanost, zábava, zaměření pozornosti na činnost Větší požadavky – úzkost Nižší požadavky - nuda

Jak vypadá FLOW Absolutní splynutí s aktivitou Splynutí akce a vědomí akce Ztráta sebeuvědomění Pocit kontroly Nepřítomnost cíle nebo odměny Pohyb bez námahy Když hraji, myslím jen na hru, ne na problémy Vnímáte to, co děláte, ale ne to, že na to dáváte pozor: nemusím myslet na hru, jde to samo Lezec má pocit, že jeho identita splývá se skálou, s přírodou Aktivně věci nekontrolujete, spíš se vůbec nebojíte možnosti ztráty kontroly Věnujete se aktivitě čistě kvůli ní samé, ne kvůli vítězství... Všechno jde samo, bez námahy, máte pocit, že můžete pokračovat do nekonečna

Rozdělení motivace vnější motivace (extrinsic motivation ) orientace získal jsem prémii pochvala od trenéra orientace na sebe (ego-orientation) Vnútorná motivácia týka sa hodnôt odoláva zmene je trvalá je flexibilná orientace na úlohu (task-orientation) Radost z vítězství pocit, že jsem to dokázal všetci tréneri príklady na slide tréneri II.a I. triedy: uviesť príklad pre rôzne typy motivácie vnitřní motivace (intrinsic motivation) 18 18

Motivační orientace Zaměření cílů na proces (na úkol) učení se dovednostem zvládnutí výzvy zlepšování vlastních schopností a dovedností úspěch je přisuzován úsilí na výsledek (na vlastní ego) porazit druhé úspěch je přisuzován talentu (schopnostem) získání ocenění ! není statické (trénink, zápas) Ve sportu se cítím úspěšný, když:

ASPIRACE z lat. “aspiratio“, vdechnutí, vydechnutí, foukání Též výkonová motivace Úroveň výkonu, kterou jedinec očekává, že dosáhne po předchozí známé zkušenosti.

Aspirace Výše stanovených cílů po předchozím známém výsledku Vím, co jsem již dokázal a dále aspiruji na nový cíl Hyperaspirace Hypoaspirace

Aspirace ve sportu = snaha o uplatnění, o získání určité míry výkonu, o dosažení konkrétních úspěchů. Aspirace je výše nároků, které má hráč na základě představy posledního výkonu na svůj budoucí výkon. Je to nepřímé vyslovení sebehodnocení hráče prostřednictvím nároku na kvalitu a kvantitu svého tréninku své hry.

potřeba dosáhnout úspěchu potřeba vyhnout se neúspěchu Aspirace potřeba dosáhnout úspěchu potřeba vyhnout se neúspěchu úkoly střední obtížnosti úkoly velmi snadné úkoly extrémní náročnosti úspěch neúspěch radost, smích, euforie, výrazná gestikulace... zvýšení ÚA, motivace pláč, vztek, strach, nemluvnost... snížení ÚA, motivace

Převažující potřeba úspěchu Tito jedinci jsou typičtí: soutěživostí chápou život jako výzvu, příležitost realismem soutěží sami se sebou i s ostatními volí si přiměřené soupeře či úkoly netrpí úzkostí ze selhání úspěchy připisují svým schopnostem, neúspěchy náhodě nebo nedostatečné přípravě

Potřeba vyhnout se neúspěchu Tito jedinci jsou typičtí: orientace na rodinu, přátele mají rádi spíše volný čas jsou úzkostní ve zkouškových situacích volí buď extrémně snadné nebo extrémně obtížné soupeře či úkoly úspěchy připisují náhodě, neúspěchy svým nízkým schopnostem byli za neúspěchy v dětství trestáni

Aspirační úroveň ve sportu Velmi proměnlivá, je ovlivňována mnohými činiteli. Mladší hráči mají zpravidla vyšší aspirační úroveň. Muži mají relativně vyšší aspirační úroveň než ženy. Ovlivňují ji předcházející zkušenosti hráče, jeho schopnost predikce, osobnost a psychologické zázemí (trenér, spoluhráči, rodina,…). U zdravých osob vede opakovaný úspěch zpravidla ke zvýšení AÚ, neúspěch ke snížení) Dosažení výkonu na úrovni nebo nad úrovní aspirace se stává pro hráče dále potřebou a bezprostředním dalším cílem. Dosažení tohoto výkonu prožívá jako úspěch. Je-li výkon nižší než předcházející aspirační úroveň, je to pro hráče neúspěch. Odráží sportovcovu kompetenci a motivovanost v daném sportu. Prakticky před každým turnajem, utkáním týmu se na základě všech těchto složitých vlivů vytváří určitá aspirační úroveň, hráč si stanovuje výsledky, kterých chce dosáhnout.