01. Balistika, její význam a rozdělení Název SŠ: SŠ-COPT Uherský Brod Autor: Ing. Štursa Petr Název prezentace: 01. Balistika, její význam a rozdělení Název sady: Balistika a konstrukce hlavních dílů zbraní (pro 2. ročník předmětu SZb) Číslo projektu: CZ.1.07./1.5.00/34.0727 Datum vzniku: 3. Září 2012 Uvedení autor, není-li uvedeno jinak, je autorem tohoto výukového materiálu a všech jeho částí. Tento projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR.

A N O T A C E Záměrem této sady výukových materiálů s názvem Balistika a konstrukce hlavních dílů zbraní je ukázat žákům 2. ročníku SŠ-COPt, ve vyučovaném předmětu Střelné zbraně a balistika zajímavou technikou některá úskalí této zajímavé vědní disciplíny. Jednotlivé prezentace této sady popisují postupně probírané oblasti a zábavnou formou se je snaží přiblížit žákům a tak je vtáhnout do daného problému.

Historie balistiky Začátky balistiky jsou již ve starověku. Za zakladatele teoretické balistiky je pokládán švýcarský matematik a fyzik Leonard Euler (1707 - 1783). Tím je dán i její název, a to eulerovská balistika. Je to teoreticko experimentální vědní disciplína ze 16. až 18. století zaměřená zejména na vnitřní a vnější balistické úlohy při výstřelu z hlavňové zbraně (děla). Používaný byl černý střelný prach a ze začátku hmotné a pomalé kamenné koule. Tyto koule, byly dopravovány ke svým cílům po parabolických drahách.

Co to je B A L I S T I K A Je to aplikovaná věda, která se zabývá teoretickým a experimentálním studiem pohybu střel a raket. Střely vystřelujeme ve většině případů z hlavňových zbraní loveckých, sportovních, nebo obraných zbraní (vojenských). Rakety vystřelujeme ve většině případů z raketnic. Tento pohyb sledujeme od počátku pohybu v hlavni, nebo raketnici až po zasažení a zničení cíle.

Čím se balistika zabývá Zabývá se zákonitostmi pohybu střel při střelbě. Současně se tedy zabývá jevy probíhajícími při výstřelu, studuje a řeší úkoly spojené s letem střely ve vzduchu, s přesností střelby a účinkem střely v cíli. K řešení svých úkolů využívá poznatků matematiky, fyzikální chemie, mechaniky, aerodynamiky, termodynamiky, hydrodynamiky a okrajově prakticky všech ostatních technických věd.

I tento pohyb zkoumá balistika

Druhy balistiky Balistika moderní – je charakterizována od 2. poloviny 20. století. Především nástupem piezo elektrických metod měření tlaku, se současným nasazením výpočetní techniky. Dalších moderních systémů výzkumu, lety do vesmíru a nekonvenčními zbraňovými systémy. Svůj podíl na tomto mají elektronové mikroskopy, digitalizace, zdokonalení doplerových radarů a používání nových instrumentálních metod. Toto dovoluje studium dějů a vlastností v reálném čase, na které klasická balistika dohlédla jenom nepřímo, zprostředkovaně. Balistika teoretická – výpočetní modely pro řešení specifických úloh balistiky

Druhy balistiky Balistika experimentální – porovnává řízené pokusy a statická měření s předpoklady a s analýzou získaných výsledků Balistika kazuistická – systémové vyhledávání, třídění a hodnocení balistických informací z reálných balistických dějů. Balistika hlavňových zbraní – řeší specifiku střelných zbraní, kde je střela urychlována při výstřelu uvnitř hlavně (vnitřní).

Druhy balistiky Balistika raket – zaměřuje se na hoření raketových motorů (vnitřní balistika) a let raket (vnější balistika). Balistika kriminalistická – zabývá se specifickými kriminalistickými otázkami v případech páchání trestné činnosti střelbou (dělí se na prenatální, vnitřní, přechodovou, vnější, terminální a postterminální). Balistika forenzní – nejširší pojetí interdisciplinárních balistických věd ve službách justice. Balistika ranivá – část terminální balistiky, která studuje účinky zbraní a střeliva na živé biologické cíle.

Druhy balistiky Balistika sportovní – opírá se o vnitřní balistiku (přebíjení nábojů) a vnější balistiku (střelba na velké vzdálenosti – benchrest, dráhy střel, nastřelení zbraně a rozptyl...). Balistika lovecká – dělí se na vnější (optimální nástřelná vzdálenost, nastřelení zbraně apod.) a ranivou (účinky střely na zvěř). Balistika vojenská – podporuje vojenské využití zbraňových systémů v oblasti vnitřní, přechodové, vnější a terminální balistiky.

Rozdělení balistiky Vnitřní balistika Přechodová balistika Vnější balistika Terminální (dopadová, nebo-li cílová) balistika

Vnitřní balistika Tato balistika se zabývá jak už sám název napovídá pohybem střely ve vnitřním prostředí hlavně. Zkoumá zákony hoření prachové náplně obsažené v náboji. Současně sleduje účinek tlaku hořících a rozpínajících se plynů na spodní část střely. Řeší v podstatě všechny děje, které následují po výstřelu, až po ústí hlavně, kde střela opouští hlaveň. Současně přechází do přechodové balistiky.

Vnitřní balistika Řez hlavní. Zde se odehrávají všechny děje vnitřní balistiky.

Přechodová balistika Tato část balistiky se zabývá pohybem střely bezprostředně po opuštění hlavně. Týká se velmi krátkého úseku těsně za ústím hlavně, tj. asi do vzdálenosti 10-ti až 20-ti násobku ráže (průměr vývrtu). V této oblasti dochází k poklesu tlaku rozpínajících se prachových plynů. Současně se zvyšuje asi 5x rychlost pohybující se střely.

Přechodová balistika Střela asi v 1/2 přechodové balistiky Střela bezprostředně po opuštění hlavně

Vnější balistika Řeší chování střely v době od konce dodatečného účinku prachových plynů na dno, až po dopadu do cíle, nebo vyvolání funkce před dopadem. Tedy průběh letu atmosférou. Analyzuje dráhu letu střely, stabilitu jejího letu a následnou přesnost střelby. Na pohybující se střelu působí dvě základní síly: - zemská přitažlivost (G = 10 Nms-2), způsobuje zakřivení dráhy střely - odpor vzduchu, způsobuje brždění střely, a tím zmenšování její rychlosti

Síly působící na střelu ve vnější balistice Zemská přitažlivost přitahuje každé těleso k zemskému povrchu. Čelní odpor vzduchu působí na každé těleso, které se pohybuje v atmosféře.

Terminální (koncová) balistika Zkoumá pohyb a chování střely v prostředí cíle v souvislosti s jejich ničivými účinky. Ranivá balistika je relativně samostatným odvětvím terminální balistiky. Hodnotí střelná poranění vyvolaná střelami, nebo střepinami. Ranivým účinkem rozumíme ničivý účinek střely, která proniká oděvem, nebo baslistickou ochranou. Ranivá balistika posuzuje účinnost střel určitého typu na zvolený cíl z hlediska jeho možného vyřazení, resp. zastavení, které mohou být buď dočasné (zranění) nebo trvalé (usmrcení).  

Použitá literatura Ing. FRENZL Jiří – Ruční palné zbraně Uherský Brod 1993 Ing. KŘÍBEK Jan – Střelné zbraně I + II Brno 1994 Ing. STROUHAL Karel – Civilní ruční zbraně a střelivo Alexandr B. Žuk – Pušky a samopaly Moskva 1987 Alexandr B. Žuk – Revolvery a pistole Moskva 1983

Použitá literatura Prof. Ing. Fišer Miloslav CSc. – Konstrukce loveckých, sportovních a obraných zbraní Ostrava 2009 Prof. Ing. Fišer Miloslav CSc. Doc. Ing. Procházka Stanislav CSc. – Projektování loveckých, sportovních a obraných zbraní Ostrava 2007 Plíhal Bohumil, Beer Stanislav, Komenda Jan, Jedlička Luděk, Kuda Bohuslav - Balistika Brno 2003 Firemní literatura, odborná periodika, sbírky zákonů a ostatní normy.