Vypracovala: Monika Arsenjevová Datum: 8. 11. 2012 Sociální učení Vypracovala: Monika Arsenjevová Datum: 8. 11. 2012

Sociální učení způsob, kterým se jedinec učí přizpůsobovat požadavkům svého společenského prostředí osvojuje si názory, postoje a hodnoty skupin a společnosti, ve které se vyvíjí

Učení nápodobou - imitací týká se vnějších forem vyskytuje se již u zvířat u člověka je to forma sociálního učení, která je nejstarší v historii společnosti i ve vývoji jednotlivce

zejména však od raného dětství při osvojování různých způsobů chování ve vztahu k druhým lidem - řeč, mimika, gestikulace, různé druhy jídla, zboží, ale i sport, práce - nápodobou přejímá i sympatie, antipatie

nápodoba je i při vzniku nikotinismu, alkoholismu atd. děti předškolního věku jsou velmi sugestibilní nápodoba pohybových dovedností vulgarismy – od vrstevníků, rodičů

Děti napodobují činnosti, gesta, postoje, které vidí u dospělého.

2. Učení ztotožněním – identifikací ztotožnění se s určitým modelem ( osoba, ke které mají kladný vztah; osoba, která mu imponuje) týká se vnitřních charakteristik osobnosti (názory, postoje, zásady i celé životní zaměření)

3. Učení přímým vedením slovní instrukce u malých dětí – oblékání, mytí a dále při učení nových pohybových dovedností

4. Učení pod vlivem poučování dítě je schopno chápat náš výklad (vysvětlení) a důvody, proč se má v určitých situacích určitým způsobem chovat poučení – emocionálně přitažlivé využít vlastních zkušeností (aby nedělalo bolest, ale radost)

Při poučování působíme na rozumovou stránku, ale i na city.

4. Sociální zpevňování posilování žádoucího chování dítěte výchovnou odměnou tlumení nežádoucího chování výchovným trestem odměny a tresty mají formativní vliv na osobnost

Pochvala posiluje žádoucí chování a dítě je pozitivně motivováno.

pochvala působí jako zpevnění, posílení, dítě si tím upevní jednání sociální odměna – různé formy pochvaly, projevy sympatie, lásky, uznání sociální trest – projev nesouhlasu, zamítnutí, citové zavržení, odepření projevů sympatie a lásky

6. Observační učení jedinec se může učit i tehdy, když se nachází v pozici pozorovatele nějaké akce založeno na pozorování druhých (tzn. modelů) a uplatňuje se zde zástupné zpevňování

Pokud je jedinec svědkem toho, že model je za své chování potrestán, pravděpodobně u sebe toho chování v budoucnu potlačí a naopak bude chtít napodobovat pozitivní chování.

7. Anticipační učení jednotlivci i sociální skupiny projevují očekávání, jak se bude jedinec chovat má vliv na utváření sebepojetí, způsobů chování ( pozitivní i negativní vliv ) dítě se postupně s očekáváním identifikuje a nepokouší se o změnu

„ Ty se to stejně nikdy nenaučíš, nic nedokážeš „ Ty se to stejně nikdy nenaučíš, nic nedokážeš.“ Postupně se může dítě s tímto očekáváním ztotožnit.

Zdroje a použitá literatura Vlastní fotografie autorky http://jindrichohradecky.denik.cz/galerie/foto.html?mm=jh_prechod_zebra_0423 http://www.prozeny.cz/magazin/deti-a-rodina/pubertak/2743-chvalit-hodne-nebo-malo http://www.prozeny.cz/magazin/deti-a-rodina/pubertak/uvodni-stranka?page=2 http://ona.idnes.cz/co-delat-kdyz-si-ucitel-zasedl-na-moje-dite-fiz-/deti.aspx?c=A110315_172409_deti_job

Matějček, Zdeněk. Sociální psychologie pro 4.ročník středních pedagogických škol. 1.vyd. Praha: SPN, 1988. 222 s. Gillernová, Ilona; Malotínová Miriam. Psychologie pro střední školy. 1. vyd. Praha: SPN, 1992. 89 s. Švingalová, Dana. Základy psychlogie. 2.vyd. Liberec: Technická univerzita, 1996. 136 s.