Název prezentace (DUMu) Psaní čárky ve větě jednoduché Název SŠ: SOU Uherský Brod Autor: Mgr. Dana Zajíčková Název prezentace (DUMu) Psaní čárky ve větě jednoduché Tematická oblast: Česky jazyk a literatura pro 3. ročník oboru Tesař Ročník III. ročník Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0369 Datum vzniku: říjen 2013 Uvedení autoři, není-li uvedeno jinak, jsou autory tohoto výukového materiálu a všech jeho částí. Tento projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR
Anotace Cílem vyučovacího předmětu ČESKÝ JAZYK je rozvíjet komunikační kompetence žáků a naučit je užívat jazyk jako prostředek k dorozumívání a myšlení, k přijímání, sdělování a výměně informací. Cílem této prezentace je seznámit žáky se stavbou českých výpovědí, vést je k tomu, aby se zamýšleli nad jejich formální a významovou stránkou, aby pochopili jejich strukturu, osvojili si větná schémata, syntagmatická pravidla i zákonitosti výstavby textu a naučili se získané znalosti užívat ve své komunikaci. Tématem této prezentace je psaní čárky ve větě jednoduché.
Psaní čárky ve větě jednoduché
Několikanásobný větný člen Čárkou se oddělují: složky několikanásobného větného členu, nejsou-li spojeny spojkami a, i, nebo, ani, či v poměru slučovacím. Marie, Jana, Petr a Ctibor dostanou zaslouženou odměnu. (několikanásobný podmět) Jde-li o spojení větných členů v jiném než slučovacím poměru, pak platí, že před daným spojovacím výrazem píšeme čárku: poměr odporovací: nerozuměl tomu ani odborník, natož laik poměr příčinný/důsledkový: obsáhlá, a proto poučná výstava poměr stupňovací: nemáme dost kanceláří, ba dokonce ani dost stolů
Jsou-li větné členy spojeny dvojitými či souvztažnými spojovacími výrazy, oddělujeme obě části spojení čárkou. ani tak – jako spíš, ať – ať, ať – či, ať – nebo, buď – (a)nebo, dílem – dílem, jak – tak, jednak – jednak, nejen – ale i/nýbrž i, na jedné straně – na druhé straně apod. Hodnotit dílo této osobnosti jen na základě cestopisů by nebylo ani tak odvážné, jako spíš neuvážené. V EU je důležité umět jak francouzsky, tak italsky.
Čárkou se neoddělují složky několikanásobného větného členu spojené spojkami a, i , nebo, ani, či v poměru slučovacím členy ustálených spojení: křížem krážem, ten onen, sem tam, ve dne v noci, čím dál tím více přívlastky postupně rozvíjející: přední světová hokejová družstva nesouřadná příslovečná určení: letos v zimě, vlevo nahoře údaje místa a času v datech: Uherský Brod 12. prosince 1997 Výrazy spojené spojkami vyjadřujícími totožnost /neboli, čili, aneb/: Skladba neboli syntax mi dělá problémy.
Čárkou se oddělují Větné členy i jiné výrazy volně připojené nebo do věty vložené: a) členy ve vztahu přístavkovém Nejrůznější úřední písemnosti, jako např. přijaté dopisy, kopie odeslaných dopisů a další, se ukládají pro případné další použití Jestliže je první složkou vlastní jméno, druhý člen se vždy odděluje čárkami: Míra Rožánek, vášnivý fanoušek Sparty, si čte i při hodině českého jazyka sportovní zprávy. Je-li vlastní jméno na místě druhém, čárkou se neodděluje: Vášnivý fanoušek Sparty Míra Rožánek si čte i při hodině českého jazyka sportovní zprávy.
Následuje-li za osobním zájmenem jednoslovný výraz, který specifikuje osoby vyjádřené zájmenem, obvykle se čárkami neodděluje: My studenti s takovýmto postupem nesouhlasíme. Je-li osobní zájmeno rozvito, čárky se kladou: My, studenti SOU Uherský Brod, s takovýmto postupem nesouhlasíme. Můj otec Petr Novák pracuje v zahradnictví. Petr Novák, můj otec, pracuje v zahradnictví.
Volný přívlastek Přívlastek je větný člen rozvíjející podstatné jméno. Volný přívlastek není vzhledem ke kontextu nebo situaci pro větu nezbytný. Lze jej vynechat, aniž se tím poruší smysl sdělení. V psaném textu se odděluje čárkami, je-li vložen, odděluje se z obou stran: Karlův most, založený Karlem IV. roku 1357, je turisticky atraktivní.
Těsný přívlastek Těsný přívlastek vyjadřuje skutečnost podstatnou, v dané situaci a kontextu nezbytnou pro jednoznačné porozumění výpovědi. Při vypuštění přívlastku by se porušil základní smysl celého sdělení. Těsný přívlastek se čárkami neodděluje: Studenti uvedení v tomto seznamu mohou odejít. (= Odejít mohou jen ti zapsaní, nikoli všichni.)
5. pád Oslovení se závazně odděluje od ostatního textu čárkami. Už jsme si to, Jano, vysvětlovali tisíckrát. Jestlipak, hoši, umíte násobilku? Přátelé, prosím o chvilku pozornosti. Pokračujte, pane kolego. Psaní bez čárky je však přípustné ve spojení pozdravu a oslovení, protože jde o ustálené, rytmicky těsné spojení: ahoj(,) Ivano.
Vsuvka Vsuvkou obvykle chápeme celek, který s danou větou významově souvisí jen velmi volně, není začleněn do gramatické stavby věty, do níž je vložen (není jejím větným členem), a proto je zpravidla oddělen čárkami z obou stran: Manželství je, to mi věř, choulostivá záležitost. Prostě mu to, jak se říká, vyšlo. A taková úleva, řekl bych, stojí i za nějakou tu modřinu.
Vysvětlete: Podívala se z okna a pak šla otevřít dveře. Rodný kraj jsme prošli křížem krážem. Primářka přednostně prohlédla děti umístěné po porodu v inkubátorech. Není kde si postěžovat. Hledal po kapsách sirky nebo zapalovač.
Seznam zdrojů ČECHOVÁ, Marie. Český jazyk pro 3. ročník středních škol. 2. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2007, 208 s. ISBN 80-7235-190-7. STYBLÍK, Vlastimil a Marie ČECHOVÁ. Stručná mluvnice česká: mluvnická a slohová cvičení. 8. vyd., (ve Fortuně 3., přeprac.). Praha: Fortuna, 2007, 215 s. ISBN 978-807-1689-560. www.ujc.cas.cz