Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Planety sluneční soustavy
Advertisements

Planetky, měsíce planet
Sluneční soustava.
Oběžnice Slunce-vnější soustava
Sluneční soustava Základní škola Choltice, okres Pardubice – „Učíme se pro život“ Šablona: č. III/2 Inovace a zkvalitnění výuky pomocí ICT Pořadové číslo:
ZŠ Rajhrad Ing. Radek Pavela
Planety sluneční soustavy
Uran.
Saturn Saturn je v pořadí planet na šestém místě a po Jupiteru druhá největší planeta sluneční soustavy. Planeta byla pozorována již starověkými astronomy.
Jupiter.
Registrační číslo projektu
Sluneční soustava 5. ročník
Sluneční soustava Miroslava Maňásková.
JUPITER Zuzana Al Haboubi.
Velké planety Plynní obři
Název šablony: Inovace ve fyzice52/F25/ ,Slabá Janoutová Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Název výukového materiálu: Plynné planety Autor: Bc.
VESMÍR Obrázek: A: Rawastrodata Zeměpis 6.třídy.
Vesmír.
Planeta Jupiter Jupiter je znám už odpradávna, protože je na noční obloze viditelný pouhým okem. Je největší planetou Sluneční soustavy. V pořadí od Slunce.
Vesmír.
Vesmír a sluneční soustava
Adam Stibůrek Monika Vančurová
Autor: Petr Kindelmann Název materiálu: Saturn Šablona: III/2
NEPTUN Kateřina Valentová Lucie Kvasničková Triton.
Slunce vzniklo asi před 4,6 miliardami let a bude svítit ještě přibližně 7 miliard let. Stejně jako všechny hvězdy hlavní posloupnosti i Slunce.
SLUNEČNÍ SOUSTAVA. AUTOŘI:PETRA, KAMČA, HONZA  Naši SLUNEČNÍ SOUSTAVU TVOŘÍ 8 PLANET, KTERÉ OBÍHAJÍ KOLEM SLUNCE.
Základní škola Kladruby 2011  Škola: Základní škola Kladruby Husova 203, Kladruby, Číslo projektu:CZ.1.07/1.4.00/ Modernizace výuky Autor:Petr.
Př í jemce Z á kladn í š kola, Třebechovice pod Orebem, okres Hradec Kr á lov é Registračn í č í slo projektuCZ.1.07/1.1.05/ N á zev projektu Digitalizace.
Planety sluneční soustavy
Velký Vesmír Nejnovější informace o vesmíru 2007.
Neptun.
VESMÍR A MY Radek Šipka.
FYZIKÁLNÍ KUFR Téma: Země a vesmír (9. ročník) Zdroj: Wikimedia. Suitcase icon.jpg [online] [cit ]. Dostupný pod licencí Public domain.
Tento materiál byl vytvořen jako učební dokument projektu inovace výuky v rámci OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost VY_32_INOVACE_D3 – 19.
Sluneční soustava.
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Lenka Knotková. Dostupné z Metodického portálu ; ISSN Provozuje.
NÁZEV ŠKOLY:Základní škola T. G. Masaryka, Bojkovice, okres Uherské Hradiště AUTOR:Mgr. Jolana Navrátilová NÁZEV:VY_32_INOVACE_09_Sluneční soustava TÉMATICKÝ.
Sluneční soustava planety kontrolní otázky Merkur Jupiter Venuše Saturn Země Uran Mars Neptun.
Sesterská planeta Země Zuzana Prášilová Lucie Ulehlová Matěj Plevák1.a.
Sluneční soustava. Sluneční soustava (podle Pravidel českého pravopisu psáno s malým s, tedy sluneční soustava) je planetární systém hvězdy známé pod.
SLUNEČNÍ SOUSTAVA N EPTUN Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Věra Gošová. Dostupné z Metodického portálu ISSN:
Sluneční soustava Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Pavel Žižka. Dostupné z Metodického portálu ISSN: ,
JUPITER planeta sluneční soustavy Marek Bartoš. OBSAH Všeobecné Povrch Měsíce Zajímavosti.
Vesmír. MERKUR NEPTUN SATURN URAN JUPITERVENUŠE ZEMĚ MARS SLUNCE.
Planety sluneční soustavy
VESMÍR SLUNEČNÍ SOUSTAVA.
JUPITER.
Slunce a sluneční soustava
Planety sluneční soustavy
Saturn Planeta s prstenci.
Saturn.
NÁZEV ŠKOLY: Základní škola Strančice, okres Praha - východ
Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
Název projektu: Učíme obrazem Šablona: III/2
Název školy: ZŠ Netvořice
Saturn.
Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
EU peníze školám Základní škola Čachovice a Mateřská škola Struhy, Komenského 96, příspěvková organizace Označení: VY_32_INOVACE_231_PR5 Předmět: Přírodověda.
VESMÍR 2 VY_32_INOVACE_XVII-C-06.
Škola ZŠ Třeboň, Sokolská 296, Třeboň Autor Ing. Iva Hlásková Číslo
NÁZEV ŠKOLY: Základní škola Strančice, okres Praha - východ
Planety sluneční soustavy. Sluneční soustava Sluneční soustava je planetární systém hvězdy známé jako Slunce. Tvoří jej především 8 planet, 5 trpasličích.
PLANETY SLUNEČNÍ SOUSTAVY
Vnější planety sluneční soustavy
Sluneční soustava.
PLANETY SLUNEČNÍ SOUSTAVY
MERKUR Základní škola a Mateřská škola Valašské Meziříčí, Poličná 276, okres Vsetín, příspěvková organizace projekt č. CZ.1.07/1.4.00/ Č. DUMu:
Planeta Sluneční Soustavy
Uran Sluneční soustava Název školy
Transkript prezentace:

Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze. JUPITER SLUNEČNÍ SOUSTAVA Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Věra Gošová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Merkur Venuše Země Mars Jupiter Saturn Uran Neptun Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, v pořadí pátá od Slunce. Sluneční soustava je někdy popisována jako dvojsystém skládající se ze Slunce a Jupiteru jako hlavních dvou členů a dalších menších těles.

Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou označovány jako plynní obři či planety jupiterského typu.

Jupiter má hmotnost přibližně jedné tisíciny Slunce, což je okolo 2,5krát více než všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady. Má ohromnou gravitační přitažlivost, takže odklání komety, které by se jinak mohly srazit se Zemí.

ROTACE A OBĚŽNÁ DRÁHA PLANETY Jupiter je jediná planeta, jejíž těžiště se Sluncem leží mimo objem Slunce, i když jen o 7 % jeho poloměru. Průměrná vzdálenost mezi Jupiterem a Sluncem je 778 miliónů km (přibližně 5,2 AU) a kolem Slunce oběhne jednou za 11,86 let. Jupiter má nejrychlejší rotaci ze všech planet v celé sluneční soustavě, jednu otočku kolem své rotační osy uskuteční za méně než 10 hodin, což vytváří vyklenutí v oblasti rovníku, která je snadno viditelná ze Země i amatérskými dalekohledy. Rovníkový průměr je o 9275 km delší než polární. Rotaci můžeme pozorovat na Velké rudé skvrně, která se přesune po ¼ své dráhy zhruba za dvě hodiny.

JUPITEROVY PRSTENCE Planeta Jupiter má systém planetárních prstenců, které jsou známé jako Jupiterovy prstence. Jupiterovy prstence nebyly dlouho rozpoznány, jelikož jsou jen slabé a špatně viditelné. Struktura Jméno Dosah (km) Šířka (km) Tloušťka (km) Poznámky Halo prstenec 92 000–122 500 30 500 12 500 Hlavní prstenec 122 500–129 000 6 500 30–300 Ohraničený měsícem Adrastea Prstenec Amalthea gossamer 129 000–182 000 53 000 2 000 Spojený s měsícem Amalthea Prstenec Thebe gossamer 129 000–226 000 97 000 8 400 Spojený s měsícem Thebe

VNITŘNÍ STAVBA PLANETY Atmosféra Dosud není přesně známo, jaké vrstvy planetu tvoří, jelikož současné technické prostředky neumožňují její průzkum do větší hloubky. Předpokládá se, že Jupiter je složen převážně z vodíku, helia a organických sloučenin. Je možné, že planeta má tvrdé kamenné jádro tvořené těžšími prvky. Kamenné jádro Kovový vodík Kapalný vodík s heliem

MAGNETOSFÉRA Magnetické pole Jupitera je na rozdíl od zemského 20000krát silnější. Vědci se domnívají, že je způsobují elektrické proudy tekoucí v rychle rotujícím kovovém vodíku. Pole zasahuje do kosmu a obklopuje planetu jako obrovský magnetický obal. „Chvost“ magnetosféry vytažený slunečním větrem sahá až 650 miliónů kilometrů za drahou Saturna.

ATMOSFÉRA Atmosféra Jupiteru se skládá z přibližně 89,8 hmotnostních % vodíku a 10,2 % helia. Atmosféra obsahuje stopové množství methanu, vodních par, amoniaku a „kamení“. Nalézají se zde také nepatrná množství uhlíku, ethanu, sulfanu, neonu, kyslíku, fosfinu a síry. Jednotlivé pásy Jupiterovy atmosféry rotují různou rychlostí. Rotace Jupiterovy polární atmosféry je o 5 minut delší než rotace jeho rovníkové atmosféry. Navíc se pásy mraků různé šíře pohybují proti sobě ve směru stálých větrů. Na hranicích těchto konfliktních proudů vznikají bouře a turbulence. Rychlost větru dosahuje 600 km/h.

POČASÍ Jupiter je permanentně zakryt mračny tvořenými krystalky čpavku a pravděpodobně i hydrosulfidem amonným. Ty se rozdělují mezi světlejší barevné zóny a tmavší pásy. Vzájemná interakce mezi těmito cirkulujícími skupinami se projevuje bouřemi a turbulencemi. Rychlost větrů dosahuje až 100 m/s. Nejvíce známý útvar v atmosféře Jupiteru je Velká rudá skvrna, která je dlouhodobě stabilní bouře větší než Země. Skvrna obíhá v protisměru hodinových ručiček s rotační periodou okolo šesti dní. Bouře jako tato jsou typickým projevem v atmosférách plynných obrů. V atmosféře Jupiteru se současně vyskytují i bílé a hnědé skvrny, které jsou většinou bezejmenné. Bílé skvrny jsou pravděpodobně tvořeny relativně studenými mračny uvnitř svrchní atmosféry. Hnědé skvrny jsou naproti tomu nejspíše teplejší a nacházejí se v oblasti, kde se zdržují mračna. Tyto bouře mohou trvat od několika hodin až po stovky let.

TEPLOTA Jupiter vyzařuje více tepla, než přijímá od Slunce. Teplo se vytváří při smršťování planety. Jupiter měl kdysi průměr 700 000 km – pětinásobek dnešního. Velké množství energie se uvolnilo, když se planeta začala smršťovat, což ostatně stále pokračuje – ročně asi o 2 cm. Teplota svrchních mraků je dnes -110 °C a předpokládá se, že s každým kilometrem směrem dolů se zvyšuje o 0,3 °C, což vede k teplotě jádra snad až 30 000 °C.

MĚSÍCE Jupiter má 63 měsíců pojmenovaných měsíců. Z toho 47 jich je menších než 10 kilometrů v průměru a všechny tyto měsíce byly objeveny až po roce 1975. Čtyři největší měsíce, známé jako „galileovské měsíce“, jsou Io, Europa, Ganymed a Callisto.

Vzdálenost měsíců od Jupitera Porovnání velikostí měsíců se Zemí a jejím měsícem a Jupiterem, resp. s jeho velkou rudou skvrnou

IO Io má průměr 3642,6 km − jedná se o čtvrtý největší měsíc ve sluneční soustavě. Na povrchu měsíce se nachází více než 400 aktivních sopek a Io je tak geologicky nejaktivnějším tělesem ve sluneční soustavě. Je to důsledku stále působící gravitace Jupitera, Europy a Ganyméda. Io je složen primárně ze silikátů a železa. Io je více podobný složením terestrickým planetám než ostatním měsícům vnější oblasti sluneční soustavy, které jsou většinou tvořeny směsicí vodního ledu a silikátů.

EUROPA Europa má 3100 km v průměru, takže je jen o něco málo menší než pozemský Měsíc. Europa patří mezi tělesa s nejhladším povrchem ve sluneční soustavě. Předpokládá se, že plášť Europy je tvořen převážně z křemičitanů, které obklopují železné jádro. Okolo Europy se vyskytuje slabá atmosféra tvořená převážně z kyslíku, pod ní se nachází ledová krusta tvořící pevný a hladký povrch. Pod pláštěm se nachází nejspíše obrovský oceán tekuté vody.

GANYMED Ganymed má průměr 5 262 km. Je největší měsíc Jupitera a je větší než planeta Merkur, ale má přibližně jen polovičku její hmotnosti. Je nejhmotnějším měsícem ve sluneční soustavě. Ganymedův povrch je tvořen převážně silikátovými horninami a vodním ledem. Vnitřní stavba je podobně jako u planet plně vyvinuta, ve středu se nachází tekuté jádro s velkým obsahem železa.

CALLISTO Callisto má průměr 4820 km a s Jupiterem má vázanou rotaci, takže neustále směřuje k planetě stejnou stranou. Těleso je tvořeno přibližně stejným dílem horninami a ledem, jedná se převážně křemičitany a vodním ledem. Jeho kůra je až 150 km silná. Pod ledovou kůrou měsíce se nachází v hloubce okolo 100 km zřejmě relativně tenký oceán slané vody a pod ním již jen nediferencované či jen částečně diferencované jádro složené z křemičitanů.

POZOROVÁNÍ Jupiter je obvykle čtvrtým nejjasnějším objektem na obloze po Slunci, Měsíci a Venuši, nicméně někdy se jasnějším než on stane planeta Mars, když se přiblíží více k Zemi. Protože oběžná dráha Jupiteru je mimo oběžnou dráhu Země, fázový úhel Jupiteru sledovaného ze Země nikdy nepřekročí 11,5° a většinou je blízko nule. Proto je planeta při pozorování skrze zemské dalekohledy vždy téměř celá osvětlená. Měsíc Jupiter

VÝZKUM Od roku 1973 navštívilo Jupiter několik sond. Nejvýznamnější z nich byla pojmenovaná podle italského vědce a technika Galilea Galileiho, který objevil čtyři největší měsíce Jupiteru. Galileo byla americká planetární sonda, určená k průzkumu planety Jupiter, jejího okolí a systému jejích měsíců, především čtyř velkých tzv. Galileových. Stala se také první a dosud jedinou umělou družicí této planety. Podle projektu NASA sonda Galileo doletěla k Jupiterovi v prosinci 1995. Její oběžná část obletěla za 22 měsíců 10krát Jupitera, zatímco oddělené pouzdro sondy sestoupilo svisle do atmosféry. Sestupný modul pozoroval pouze chuchvalce mraků a zjistil, že obsahují méně kyslíku a vody, než vědci předpokládali.

CITACE Všechny obrazové materiály [cit. 2010–09–22]. Dostupné pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:SolarSystem.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:NewSolarSystem-Eris-noquote.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jupiter.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gas_planet_size_comparisons.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jupiter_Earth_Comparison.png> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jupiter_interior.png> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jupiter.moons1.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jupiter_Great_Red_Spot_Animation.gif> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:790106-0203_Voyager_58M_to_31M_reduced.gif> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Rings_of_Jupiter_-_Voyager_2.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jupiter-io-transit_feb_10_2009.gif> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ganymed_Earth_Moon_Comparison.png> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Callisto_Earth_Moon_Comparison.png> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Europa_Earth_Moon_Comparison.png> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Io_Earth_Moon_Comparison.png> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:PIA00519_Interior_of_Ganymede.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:PIA01129_Interior_of_Io.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:PIA01130_Interior_of_Europa.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:PIA01131_Interior_of_Callisto.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jupitermoon.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Io_highest_resolution_mod.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ganymede-moon.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Europa-moon.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Great_Red_Spot_From_Voyager_1.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Thermal_emission_of_Jupiter.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Artwork_Galileo-Io-Jupiter.JPG> Všechny obrazové materiály [cit. 2010–09–22] Dostupné pod licencí GNU Free Documentation na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jupiter_magnetosphere_schematic.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Galileanasnom.PNG> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jupiter-14-03-2004.jpeg> Všechny obrazové materiály [cit. 2010–09–22] Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:PIA01627_Ringe-cs.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Shish0r_-_JovianLabbeled_%28by-sa%29.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Moon_%26_Jupiter.jpg> ODKAZY Velká rodinná encyklopedie Vesmír. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Slovart, 2000. ISBN 807209251 Všechny obrazové materiály [cit. 2010-09-22] Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Jupiter_%28planeta%29>