ČIŠTĚNÍ STROJŮ Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Pavel Moravec. Dostupné z Metodického portálu ISSN: Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

Čištění dopravní techniky a zařízení pracující v těžkých provozních podmínkách (prašné prostředí, bláto) vyžaduje zvýšenou pozornost čištění strojů. Vlivem nečistot vzniká koroze, zatěžuje se chlazení a další operace technické údržby se nemohou provádět.

Znečišťování nejčastěji nastává vlivem:  zemin (prach, bláto, písek)  rostlinných materiálů (seno, sláma, siláž)  průmyslových hnojiv  mastnot z netěsných mazacích systémů  unikajícího paliva

Po umytí stroje jsou odpadní vody často jedovaté a nesmějí se vypouštět do veřejných toků. Mastnoty (tuky, oleje, palivo) ve spojení s prachem vytvářejí tlusté vrstvy, které se obtížně odstraňují. Toto znečištění ukazuje na špatný technický stav a nekvalitní provádění technické údržby.

Vnější čištění strojů se skládá ze tří základních úkonů:  z odstranění nečistot z povrchu stroje  z konzervace stroje po umytí  z čištění odpadních vod

Základním mycím prostředkem je voda, která může být:  podle teploty – studená nebo teplá  podle chemického složení – čistá nebo s přísadou mycích prostředků  podle výstupního tlaku – s malým nebo velkým tlakem

Při malém tlaku je spotřeba vody velká, při velkém tlaku malá. Teplá voda zlepšuje odstraňování mastnot a je vhodná zvláště v zimním období. Použití chemických prostředků mytí velmi urychluje. Saponáty se hodí na tenké vrstvy nečistot. V současné době jsou nejúčinnější odmašťovací prostředky, emulzní odmašťovadla.

Čištění a odmašťování součástí Čistota opravovaných skupin a součástí je základem úspěchu celé práce. Pouze čisté díly je možné důkladně zkontrolovat a rozeznat jejich poškození. Pouze čisté díly je možné opravovat. Pouze čisté díly je možné montovat.

Při čištění součástí se nejčastěji musí odstranit:  mastný prach  karbon  kaly z olejových náplní  rez  špatně lepící nátěry  konzervační látky či zbytky provozního maziva

 Při velkých počtech součástí se pracoviště pro čištění součástí zřizuje jako linka, jejímž základem je kontinuálně nebo dávkově pracující čisticí zařízení.  Součástí procesu musí být také zneškodňování vzniklých kalů, zbytků chemikálií a oplachovacích vod.  Čištění se obvykle provádí v horkých roztocích podle druhu při teplotách 60 °C až 95 °C.

Nejčastěji se používají zásadité roztoky nebo organická rozpouštědla, oplachuje se vodou.  Organická rozpouštědla velmi dobře a rychle odmašťují a uvolňují nečistoty, ale špatně uvolňují korozi zplodiny.  Některá nehořlavá rozpouštědla jsou hygienicky a zdravotně závadná, působením světla a tepla se rozkládají a vznikají jedovaté zplodiny.

 Proto je při použití organických rozpouštědel třeba dbát zvýšené opatrnosti.  Některé druhy na bázi chlorovodíků (trichloretylen, tetrachloretylen, tetrachlormetan, perchloretylen) je zakázáno používat.  Čištění organickými rozpouštědly probíhá v komorovém odmašťovacím zařízení nebo v zařízení pro odmašťování v parách rozpouštědla.

 Dalším způsobem čištění a odmašťování je jejich ruční omývání.  Tento způsob je snadno použitelný i v malých dílnách.  Vyrábějí se pro něj tzv. mycí stoly.  Mycí stůl má uzavřený oběh odmašťovadla, které dodává jednoduché a spolehlivé čerpadlo do průtokového štětce či kartáče.

Při opravách automobilů se mohou uplatnit i další (speciální) způsoby čištění a odmašťování součásti:  odmašťování a čištění ultrazvukem  mechanické čištění povrchu  chemické čištění povrchu

Odmašťování a čištění ultrazvukem je vhodné při vysokých nárocích na kvalitu vyčištění, a to i pro součásti s dutinami a otvory. Mechanické čištění povrchu zahrnuje ruční nebo strojní škrábání oklepáváním, kartáčováním a broušením povrchu. Jsou to způsoby pracné a zdlouhavé.

Otryskávání je velmi vhodná příprava operace zejména před nanášením nátěrových hmot, před navařováním a lepením. Povrch součásti je čištěn erozivním účinkem tvrdých ostrých částic unášených proudem vzduchu.

Literatura: Ing. Zdeněk Suchánek a kolektiv. Provozní spolehlivost strojů: První vydání, Státní zemědělské nakladatelství v Praze r ve sbírce Mechanizace výstavba a meliorace. ISBN –0115–9. HAVLÍČEK, Jaroslav. Provozní spolehlivost strojů: celost. vysokošk. učebnice pro vysoké školy zeměd. 2., přeprac. vyd. Bratislava: Príroda, 1989, 610 s. Mechanizace, výstavba a meliorace. ISBN Doc. Ing. Josef POŠTA, CSc. a kolektiv. Opravárenství a diagnostika III pro 3. ročník UO Automechanik. První vydání. Praha: Informatorium. ISBN