Problematické chování školáků a jeho vývojové proměny Faktory, které mohou dětské chování ovlivnit jsou různé.

Charakteristika problematického chování Je v rozporu s běžnými normami, dítě není schopné nebo ochotné respektovat stanovená pravidla a brát ohled na jiné lidi. Nápadnosti v chování mohou být dost rozmanité, z hlediska školy jde o to, zda jsou reakcí na vyučování, na skupinu spolužáků nebo na učitele.

Chování je signálem dosažené socializační úrovně Ve školním věku lze očekávat: – Znalost příslušných norem a schopnost chápat jejich podstatu. – Schopnost rozumět projevům jiných lidí, vlastnímu jednání i jeho důsledkům. – Schopnost ovládat své chování.

Narušený socializační vývoj může souviset s: Neznalostí běžných norem chování. Nevytvořeným návykem respektovat jakákoli pravidla. S faktem, že v rodině dítěte platí jiná pravidla, ať už je důvod jakýkoli.

Rozdílnost socializačního a morálního vývoje Dítě se nechová v souladu s běžnými sociálními normami – konvencemi Dítě se liší z hlediska morálního hodnocení a prožívání (nevadí mu, že dělá něco špatného, co jinému ubližuje)

Morální hodnocení a prožívání Kognitivní přístup spočívá v hodnocení míry přijatelnosti určitého chování Emoční hodnocení bere v úvahu prožitek, který určité chování (nebo jeho představa) vyvolává. (Cítilo by se špatně, stydělo by se.)

Problémy v chování bývají spojeny s: Nepřiměřeným vztahem k lidem, který se projevuje neschopností navázat a udržet přijatelné vztahy. Neschopností přiměřené sociální orientace, takové děti nechápou podstatu situace a nebývají dostatečně sebekritické. Takové projevy musí trvat alespoň 6 měsíců, aby je bylo možné považovat za poruchu.

Příčiny rozvoje narušeného chování Dědičné dispozice. Narušená výchova, resp. celkové výchovné zanedbání. Citové strádání od raného dětství. Problematické chování je dílčím projevem jiné poruchy.

Dědičné dispozice k rozvoji narušeného chování Projevují se adaptačními potížemi, nezvladatelným chováním a rezistencí na různá výchovná opatření již od předškolního věku. Tyto děti bývají sociálně necitlivé, bezohledné a agresivní. Obvykle mívají i problematické rodiče (otce), rodina zpravidla nespolupracuje a nebo na dítě nestačí.

Problematické chování je důsledkem výchovy Nestandardní výchova je zaměřena na respektování jiných pravidel než jaká platí v majoritní společnosti. Celkové výchovné zanedbání, dítě se nenaučilo respektovat žádná pravidla. I v tomto případě se i rodiče často chovají nestandardním způsobem a nejsou ochotni spolupracovat.

Problematické chování je důsledkem rané citové deprivace Dítě nemělo příležitost navázat hlubší citovou vazbu s matkou a nemohlo tak získat potřebný pocit jistoty a bezpečí. Vzhledem k tomu se cítí neustále ohrožené. Takové dítě se nemohlo naučit vcítit do jiných lidí a neumí odhadnout jejich pocity ani pravděpodobný smysl jejich chování.

Problematické chování vyplývá z jiné poruchy Bývá jedním z projevů ADHD syndromu: Neklid, hyperaktivita a impulsivita. Nedostatek sebeovládání. Výkyvy nálad a zvýšená dráždivost.

Význam empatie Necitlivost vůči pocitům jiných lidí, lhostejnost k důsledkům vlastního chování Dobrá schopnost vcítění nemusí vylučovat šikanu či jiné agresivní projevy: takový jedinec dovede se svou obětí manipulovat a deptat ji i psychicky

Problematické chování se v průběhu školního věku mění. Raný školní věk: převažují nápadnosti v chování, které jsou vývojově podmíněným výkyvem. Děti ještě nejsou vždycky schopné rozlišit vhodné a nevhodné chování a nejsou schopné se plně ovládat.

Střední školní věk Narůstá význam vrstevníků a skupinového problémového chování. Odmítání a šikana odlišných a neimponujících dětí. První signály rizika pozdějšího asociálního chování.

Střední školní věk Důraz na stejnost a skupinovou konformitu Důraz na solidaritu a vzájemnou pomoc Mění se postoj k soupeření a spolupráci Míra přesnosti sociálního odhadu. Nepřesný odhad pocitů a názorů ostatních vede k nárůstu problémů

Období dospívání Zvyšuje se kritičnost k autoritám i dosud respektovaným normám. Pubertální negativismus a potřeba dokazovat si svou nezávislost. Dospívající na učitelích zkoušejí, jaké chování jim ještě projde. Významný vliv má vrstevnická skupina. Zjevné signály rozvíjejícího se asociálního chování (poruchy osobnosti).

Obecná pravidla analýzy problematického chování Je třeba rozlišit, zda jde o situačně navozenou reakci nebo typický projev. Je třeba zjistit: – Co dítě dělá, – za jakých okolností to dělá – a jak často to dělá. Jak závisí jeho chování na učiteli a jakým způsobem je ovlivňují spolužáci.

Posuzovací škály pro učitele Dotazník školního chování žáka pro učitele A. Mezery a kol. (1999). Poskytne hodnocení sociálně žádoucích a nežádoucích charakteristik. Dotazník rizikového chování žáků pro učitele A. Mezery a kol. (1999). Poskytne hodnocení problematických projevů. Normy umožní srovnat výsledek s populací školáků i názory jednotlivých učitelů.

Rozhovor s rodiči dítěte s problémy v chování Jeho smyslem je především zjistit, jaký názor na problematické chování svého dítěte mají. Je vhodné nechat rodiče, aby učiteli sdělili, jaké mají s dítětem zkušenosti. Názor rodičů se může lišit: rodiče hájí své dítě, nepřijímají jeho kritiku, ale může jít i o to, že se dítě doma chová jinak a nebo jeho chování rodiče příliš nezajímá.

Problematické chování v rámci třídy Třída je skupina, která se v průběhu času vyvíjí. Každá třída má svou specifickou atmosféru, která ovlivňuje i chování dětí. Každá třída má dvě podoby: oficiální a skrytou. O skryté podobě a vztazích učitelé ani rodiče obvykle mnoho nevědí.

Postavení dítěte ve skupině závisí na: Emočním hodnocení, sympatiích: oblíbenosti – neoblíbenosti Rozumovém hodnocení: obdivu – přehlížení - opovržení

Postavení dítěte ve třídě Dětská skupina má tendenci ke značkování. Podle obliby a míry vlivu lze rozlišit: – Pozici vůdce – Pozici hvězdy – Pozici přijatelného žáka – Pozici neoblíbeného, odmítaného a přehlíženého Každá pozice má z hlediska rozvoje určitého chování jiná rizika.

Outsideři, kteří se snadno stávají obětí Neoblíbené děti: ostatní jim nerozumí, jsou nepříjemné a nestačí požadavkům skupiny Zavrhované děti: Mívají neimponující vlastnosti, bývají neprůbojné a bojácné Přehlížené děti nejsou pro ostatní ničím zajímavé

Znevýhodněné děti a jejich postavení ve skupině Zvýšené riziko neporozumění Zvýšené riziko nepřijetí Často získají postavení přehlíženého dítěte Latentní ubližování

Metody posuzování vztahů ve třídě Pozorování v různých situacích, zaměřené na jednotlivé děti a jejich vztahy či na celkové chování skupiny. Dotazníky a hodnotící škály slouží k zachycení názoru dítěte na klima třídy či vlastní postavení ve skupině. Sociometrické metody jsou zaměřené na hodnocení jiných dětí i vzájemných vztahů.

Základní schéma pro pozorování Ochota a schopnost sledovaného dítěte spolupracovat s ostatními. Míra jeho asertivity v různých situacích. Schopnost odmítnout nefér požadavek. Schopnost naslouchat druhému a vcítit se do něho. Schopnost sebekontroly a ovládání vlastních reakcí v situaci konfliktu.

Sociometrická metoda Metoda přisuzování různých charakteristik a preferencí označovaná „Hádej kdo…“ Lze zjistit jak preference dítěte „S kým by chtělo…“ tak i jeho názory na vlastnosti spolužáků: „Kdo je takový (protivný, náladový, kamarádský…)„. Metodu je možné využít i pro zjištění názoru učitele na míru oblíbenosti či vlivnosti jednotlivých dětí.

Dotazníky vztahů ve třídě Dotazníky R. Brauna označené B-3 a B-4 (1998 a 2000). Jsou určené pro děti od 5. třídy. Umožňují hodnocení názoru na různé děti, na svoji vlastní pozici ve třídě i na celkové klima třídy.

Hodnocení chování sociokulturně odlišných dětí Příkladem mohou být specifika dětí z romské minority. Tyto děti mají odlišné temperamentové dispozice, jsou živé a impulzivní a nedovedou se příliš dobře ovládat. Nejsou vedeny ke striktnímu dodržování nějakých omezení, nemají všechny potřebné návyky, normy platné v romské rodině jsou jiné.

Děti z čínských a vietnamských rodin Značný důraz na vzdělání, učitel představuje skutečnou autoritu Přísná disciplína, důraz na píli a pracovitost Důraz na úspěch Rozdílný přístup může vést k problémům s vrstevníky

Děti z rodin vyznávajících islám Rozdílný výchovný přístup k chlapcům a dívkám Vliv náboženství na soužití se třídou, jiné normy a pravidla Živost a impulzivita chlapců, kteří nejsou zvyklí na některá omezení a jejich rodiny nepovažují neukázněné chování za problém