STRATEGIE ŘÍZENÍ TŘÍDY ŠIKANA

 Strategie řízení třídy je také závislá na rozdíly mezi žáky. Každý žák je osobnost a např. to, co jednoho motivuje k činnosti, může být pro druhé žáka demotivující. Co jednoho žáka odradí od nespolupracujícího chování, může druhé žáka povzbuzovat, apod. Faktory, které určují rozdíly ve třídě: zájem o učení – motivace žáků, kteří nemají přirozený zájem o učení, podpora nadšení těch, kteří se rádi učí sebedůvěra vnímání toho, co je důležité postoj vůči škole rozumové schopnosti předchozí výsledky zkušenosti, na nichž můžete stavět – vliv různých prostředí rodinný a společenský život užívání drog specifické potřeby – vady zraku, sluchu, ortopedické vady, poruchy chování, citová nevyrovnanost, výrazně nadaní žáci. V těchto případech by měl být vypracován IVP (Individuální vzdělávací program). IVP obsahuje speciální osnovy, časový rozvrh, atd. STRATEGIE ŘÍZENÍ TŘÍDY

 Strategie řízení třídy vám pomohou vytvořit pro žáky učební prostředí, které podporuje dosažení dobrých výsledků a v němž žáci nejsou vyrušování a rozptylování ani není ohrožena jejich bezpečnost a tělesná a duševní pohoda. Slouží k získání pozornosti žáků, k získání a udržení spolupráce žáků a k účinnému řešení kázeňských problémů.  Nejčastější starosti, které znepokojují učitele, ředitele, rodiče i mnohé žáky jsou problémy týkající se nedostatku kázně, nekvalitního řízení vyučování a zvládání třídy a rušivého chování žáků, nepozornost žáků, nedostatek snahy a všeobecnou neochotu ke spolupráci. Míra spolupráce žáků je ovlivněna faktory:  které může učitel ovlivnit: stanovením cílů pro své žáky plánování, příprava a provedení učební činnosti hodnocení výsledků žáků uspořádání učebny způsob komunikace mezi žáky a rodiči, atd.  které nemůže učitel ovlivnit: nedostatek porozumění vedení školy rodiče, kterým na dětech nezáleží nedostatek materiálů a pomůcek žáci bez motivace labilní žáci žáci s mezerami ve znalostech příliš velký počet žáků ve třídě, atd.

JAK NAUČÍME ŽÁKY SPOLUPRACOVAT? Je potřeba si uvědomit, že spolupráce a zapojení do činností jsou naučené reakce a je potřeba je žáky plánovitě učit. Literatura uvádí řadu metod, jak učit žáky spolupracovat. Vytvoření příznivého klimatu ve třídě: „Podnikatelská“ atmosféra Jde o učební prostředí, kde se žáci a učitel chovají tak, jako kdyby dosažení konkrétního učebního cíle bylo důležitější než všechny ostatní zájmy. Podnikatelskou atmosféru charakterizuje cílevědomost. Styl komunikace s žáky Cílem je prolomit obranné postoje žáků a vytvořit takovou atmosféru ve třídě, v níž bude žák svobodně spolupracovat a zapojovat se do učebních činností. Postupy a pravidla chování Pravidla chování ve třídě jsou formální prohlášení, v nichž jsou žáci seznámeni s všeobecnými pokyny ohledně vyžadovaného a zakázaného chování. Příprava a vedení poutavých učebních činností (zamezit nezájmu žáků) Vnitřní motivace Žáci zapojením do učební činnosti uspokojují nějakou svoji potřebu. Vnímají, že aktivní účast jim přinese užitek. Vnější motivace Žáci chtějí získat nějakou odměnu, která je spojena s provedením činnosti, nebo když se chtějí vyhnout nepříznivým následkům, které byly záměrně stanoveny za nespolupracující chování. Např. tabulky nejúspěšnějších žáků, prospěchová stipendia, školní soutěže, odměny za prospěch, atd. Příprava a vedení poutavých učebních činností při problémovém učení Problémové vyučování je takové, které je obtížně řešitelné a někdy nejisté. Existence problémů je silný motivační prvek pro lidskou snahu.

Skupinová dynamika Strategie řízení třídy je založena na skupinové dynamice. Žáci se chovají a reagují na podněty učitele jinak, když jsou ve společnosti svých vrstevníků, než když jsou sami s učitelem. Skupinové učební činnosti Učitel by měl dávat přednost rozdělení žáků do menších skupin než vyučovat v jedné velké skupině. Toto sdružování umožňuje žákům vzájemné kontakty, bližší poznání a učení se jedni od druhých, interaktivní učení. Pokud se učitel nezapojuje aktivně v těchto malých skupinách, žáci mají tendence ke slabému zapojení do učebních činností. Diskuze Žáci se vyjadřují ke konkrétnímu tématu bez přímého řízení učitele. Žáci poslouchají, co jim spolužáci říkají, vyjadřují se nebo kladou otázky k danému tématu. Řízené diskuze Učitel klade žákům náročnější otázky, které předpokládají samostatnou úvahu a žák formuluje odpovědi na tyto otázky nebo naslouchá odpovědím jiných. Učitel klade otázky zaměřené především na reprodukci probraného učiva. Samostatná práce ve třídě Žák provede zadaný úkol tak, aby nevyrušoval ostatní, kteří na něm taky pracují. Učitel je během samostatné práci žákovi k dispozici. Domácí úkoly Žáci si musí vymezit čas na jejich provedení. Žák musí pochopit zadání domácího úkolu, musí si na jeho vypracování vymezit čas mimo školu, musí vzdorovat rušivým prvkům mimoškolního prostředí a musí odevzdat dokončenou práci v termínu. Uspořádání učebny Cílem je se snadno a rychle pohybovat po učebně a vytvořit zajímavé a efektivní prostředí pro učební činnosti. Učebna musí mít dobré akustické vlastnosti. Optimální velikost a tvar učebny je předmětem mnoha výzkumů.

ŠIKANA MŠMT charakterizuje šikanu takto: „Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží. poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv. vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.“

 Šikana pochází z francouzského slova „chicane“, které znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování.  Šikana může mít fyzickou i psychickou podobu a dochází k ní ve všech věkových i sociálních skupinách. Vzniká tam, kde existují ve skupině, ve třídě, nezdravé vztahy, kde je silná diferenciace na silné a slabé. Ve školních kolektivech existuje vážné nebezpečí, že i pedagog, často neúmyslně, ale mnohdy záměrně dá „zelenou" silnějšímu jedinci, který pak začne vykonávat to, co vede k šikaně.  Šikanování je nutno chápat jako poruchu vztahů. Důležitým znakem šikany je nepoměr sil mezi agresorem a obětí.  Šikana je nemoc a označuje fyzické i psychické omezování či týrání jedince v kolektivu. Jde o závažný a společensky nebezpečný jev. Šikana je nemocné (patologické) chování´.  Mezi formy šikany patří ignorování oběti, její izolace, pomluvy, zesměšňování, výhrůžky, příkazy, vydírání, krádeže věcí, poškozování věcí a také fyzické násilí, často za použití zbraní. V neposlední řadě existuje také šikana se sexuálním podtextem (obtěžování, sexuální zneužití a znásilnění. V současné době se rozmohla tzv. „kyberšikana“, která využívá moderní technologie (mobilní telefony, fotoaparáty, kamery, internet, atd.).  Při posuzování toho, co je a co není šikana, musíme mít na zřeteli především to, jak uvedené projevy působí na toho, komu jsou určeny, tedy na oběť šikany.  Problém šikany tedy nelze léčit jako problém vztahu mezi agresorem a obětí, aniž bychom léčili celou skupinu. To je jedna z nejčastějších chyb, ke které při řešení problému šikany dochází.

Řešení školní šikany  dostatečné legislativně-kázeňské pravomoci školy  zajímavá a atraktivní výuka  praktikování dozorů  cílené pozorování a dotazování  práce s potencionální oběti šikany  práce s potencionálními agresory  práce se všemi žáky (osvěta, mravní výchova, spolupráce, atd.

Publikace CANGELOSI, J. S. STRATEGIE ŘÍZENÍ TŘÍDY. Praha: Portál, ISBN