Finsko 2015 Pavel Rozkošný

Helsinky Hned z letiště jsme zamířili do Lappeenranty, našeho domova. Druhý den ráno hned zpět do hlavního města, Helsinek. Člověk by ani nevěřil, že se v nějakém hlavním městě může nacházet tolik parků a zeleně. V okrajových částech města mají lidi to štěstí, že mají les doslova za domem.

Návštěvu Helsinek jsme stihli během jednoho dne, sice to bylo narychlo, ale stihli jsme vše podstatné. Město je krásné, čisté, ale nikterak výjimečné.

Největším lákadlem je dle mého přístav. Spousta historických lodí, budov a hlavně každodenní trhy. Když vidíte, jak přiváží čerstvé ryby a následně je připravují před vašima očima. Cítíte tu vůni. Jen těžko se dá odolat. Měli jsme ale velké oči a kupodivu ať člověk jí těch malých rybek kolik chce, ony vůbec neubývají …

Po jídle bylo potřeba spočinout. Pozvolna jsme prošli zbytek přístavu a našli tuto původní kotvu. Zajímalo by mě jak ji tahali zase zpět nahoru, asi nic lehkého.

Hned poté jsme se vydali do vojenské pevnosti Suomenlinna, která je zapsaná na seznamu památek UNESCO. Při prohlídce zde mi teprve došla složitá historická situace Finska. Když bylo součástí Švédska, bránil tento ostrov zemi před útoky Rusů. Poté, když se Rusům podařilo zemi dobýt, bránil ostrov zemi před útoky Švédů. Poté se bránili před všemi při boji o nezávislost. Snad to nepletu, ač jsem o tom slyšel a četl mnohokrát, stále to pletu. Výsledkem je, že Finové jako původní národ to neměli vůbec jednoduché.

Celý ostrov je postavený velmi důmyslně. Jsou zde podzemní sklady munice i veškeré potřebné zázemí, jako kasárna apod. Na druhé fotce jde vidět pozůstatek z modernějšího Ruského opevnění.

Turku Hned poté, co jsme se pokochali hlavním městem Finska, vyrazili jsme autobusem do západního pobřežního města, Turku, které bývalo hlavním městem. Město takové se mi asi líbilo více než Helsinky, je zde větší klid a lidé jsou příjemnější. Dokonce nás jeden pán zastavil na ulici, aby si s námi popovídal. To je na Finy něco opravdu výjimečného. Nejsou zrovna komunikativní …

Proč se mi více líbilo Turku? Asi hlavně proto, že celé město je doslova poseto takovými uměleckými kousky. Některé jsou dost zvláštní, například postava vlevo nahoře má roztečené nohy, jen 3 prsty apod. Ale pro turisty je to ráj, místní však tak nadšení nejsou. Finové jsou hodně konzervativní a tuhle modernu zrovna nemusí.

Když už jsme u těch bizarností …. Prase nebo kachna? Nebo Prasokachna?

Lappeenranta Po Turku jsme se vydali do Helsinek, abychom si tam půjčili auto. Nakoupili jsme v IKEI vše potřebné a hned si to frčeli domů do Lappeenranty. Přece jen to chtělo horkou sprchu a pořádnou postel. Když člověk dorazí do Lappeenranty první otázka je: “Dobře, tohle by byl les a kde je to město?“ Ano to je ono, víc toho nebude. Na fotce z okna jde vidět jaké počasí nás přivítalo. Tento déšť byl však jediný za celých 14 dní, co jsme byli na cestách. Vybral si správnou dobu, to se musí nechat. Druhý den jsme objeli místní zastavárny a dokoupili nějaké drobnosti do kuchyně a bytu. Poté už jsme byli zase na cestě, tentokrát do Savonlinny.

Savonlinna Ujeli jsme z Lappeenranty cca 150km do starého města Savonlinna. Pro Finy je 150km za rohem. Úplně jinak se teď dívám na vzdálenosti. Město láká hlavně na historický hrad na ostrově a muzeum. Centrum města je jako každé jiné. Hrad se marně dlouho pokoušeli dobýt Rusové, nakonec přes vysoké ztráty uspěli. Traduje se, že při jedné z bitev Finové využili lsti a pod Ruskou armádou podtrhli led. Potvrzuje to i velké množství koster na dně jezera.

Na fotce vlevo jde vidět mazlíček tehdejšího vojenského velitele. Historici ho popisují jako pořádného chlapáka. Zvíře, ne velitele … Vpravo pak fotografie z muzea, jak si kdysi žili zdejší obyvatelé. Odpoledne jsme vyrazili dál do národního parku a města Koli.

Cestou jsme však narazili na farmu, kde chovají soby. Po chvilce smlouvání o ceně jsme se šli pozdravit se sobíky. Holky byly trochu ostýchavější, ale zato kluci šli přímo pro podrbání a hlavně pamlsky. Sobi milují lišejník, který roste rychlosti 1-2mm za rok. Divím se, že ještě někde roste, šli po něm jako diví. Informace, která přišla v nejvyšší čas zněla, že když se někdo dotkne jejich rohů, je to výzva k souboji. Ale když ony ty rohy jsou tak heboučké. A trocha lišejníku je zklidnila. Naštěstí.

Na farmě měli kromě sobů také Husky. Normálně v zimě tahají sáně a dělají těžkou práci. Všechno jsou to sourozenci a dělají opravdu vše spolu. Když se jde jeden vyčůrat, všichni ostatní se hned zvednou a v řadě čekají, aby počůrali stejné místo. Stejně tak s vodou, jeden se jde napít, ostatní stojí v řadě aby si taky lokli. Bylo to hodně veselé. Díky bohu, že nás k nim nepustili, protože bychom tam byli ještě dneska.

Ilomantsi Nejvýchodněji položené město EU. Ostatní už jsou brány jen jako vesnice. Pro nás asi největší zklamání. Nic zde nebylo. Tak jsme si alespoň udělali hezkou vycházku a hned frčeli dál. Trochu jsme se na neznačené cestě ztratili, ale to k tomu už patří.

Koli Městečko v tomto případě znamená několik domů, které jsou rozeseté po velké oblasti. Skočte si k sousedovi pěšky pro cukr a vrátíte se za dvě hodiny. Nejvyšší místo tohoto národního parku má jen něco málo přes 350 metrů nad mořem. Potvrdilo se nám tím, že celé Finsko, až na sever je vlastně placka a samá voda.

Normální lidé mají turistické trasy po hřebenu nebo alespoň po vrstevnici. Finové musí mít něco extra, proto se chodí nahoru a dolů … stále. Po chvilce už to přestane být taková sranda. A na všech světových stranách voda.

Podařilo se nám zachytit i západ slunce z místní rozhledny. Celá věž se až podezřele houpala ve větru, ale když už jsme tam byli, museli jsme nahoru. Za ten výhled to stálo.

Ještě ten den jsme jeli dál. Napřed je člověk nadšený z toho, že má furt kolem sebe to největší jezero Finska, Saimaa, ale časem se z něj stane … bože, zase voda. Maliny i borůvky tady rostou na každém kroku. Nikdo je tu prakticky nesbírá, ale na tržišti je kupují za mnoho eur.

Zastavili jsme se na jídlo na pobřeží. Před jídlem jsme se byli ještě okoupat. Dvacet minut nám trvalo vlézt do vody. Na to jak hřálo sluníčko byla voda hrozivě ledová. Maso z červeného jelena a soba v podobě hamburgeru. Delikatesa. Ceny jsou pro člověka vždycky šokující, ale Finové mají v ceně zahrnutý bohatý salátový bar, hlavní jídlo, kávu, čaj a vodu. Někdy i něco dobrého na zub. Když si to pak člověk zpětně spočítá a uvědomí si, že je v zemi se 4. nejdražšími potravinami na světě, tak už si to tak nebere.

Naše drahé vozítko. Dá se v něm dokonce přespat, když je nouze, ale spíš jsme tím ušetřili stovky eur za kempy. Auto sice malinké, ale se spotřebou 5litrů/100km, kdo by si stěžoval. Ve Finsku je normální cestou potkat na cestě sobí rodinku. Zvláště v noci. Dokonce se nám to podařilo, a hned pětkrát. Sobové jsou blázni a běží zleva doprava, pak když si člověk říká, že je vše v pořádku, tak si to rozmyslí a běží zase zpět.

Rovaniemi Přijeli jsme si překročit polární kruh, potkat Santa Clause, podívat se do Arktického muzea a také navštívit Arktickou ZOO. Město toho ale nabízí daleko více. Stále nám přálo teplé počasí, i když tento den jsme viděli i hustější mraky, ale jen na chvíli.

Santova vesnička Lákadlo pro turisty. Protože podle Finů opravdový Santa sídlí o několik kilometrů severněji, nejvíce turistů jezdí právě sem. Je to hlavně kvůli 66° 32‘35“ rovnoběžce, která značí severní polární kruh.

Cesta k Santovi je jako z pohádky. Stejně je zajímavé, že se to nazývá Santova vesnička, když Finové mají oficiálně Father Christmas, dá se říct, že je tomu bližší náš Ježíšek, ale určitě ne Santa Claus dle mého. Někdo si však dal pořádnou práci a celá vesnička je jako z pohádky. Cesta k Santovi je ještě propracovanější. Krásná cesta a v závěrečné místnosti obrovské pohyblivé zařízení, které má otáčet naší Zemí.

Přesně kvůli tomuhle sem turisté míří. Je zakázáno si dělat vlastní fotografie. Proč? Santa přece z něčeho také musí žít a proto si účtuje 40€ za fotku. Ale na jeho obranu jich bylo několik a v digitální podobě. Sem se člověk jen tak znovu nedostane mám ten pocit. Zrovna jediný den, kdy jsme si vzali náhodou jediné stejné triko co máme. Uvědomili jsme si to až když jsme viděli fotku.

Arktická ZOO Další velké lákadlo je Arktická ZOO. Nachází se kousek od Rovaniemi. Na rozdíl od našich ZOO mají zvířata opravdu spoustu prostoru. Nevýhodou toho však je, že je člověk kolikrát ani nenajde. Mnohá byla schovaná před nekončícím vedrem. Bohužel se mi na krmení medvěda hnědého i polárních medvědů vybil foťák. Hnědý medvěd uměl spoustu triků, například sedl na zadek a tlapami se chytl noh a houpal se. Škoda, že to nemám na fotkách.

Já

Oulu Ráno jsme vyrazili do Oulu, největší severní přístav Finska. Ač je město určitě krásné, nic moc v něm není. Ostatně i „vstřícný“ personál informací nám pomohl rozhodnout jet ještě ten den dál. Alespoň se nám podařilo vidět krásné nebe a hlavně polární záři, velmi slabou, tak, že to foťák nezachytil, ale byla tam.

Cestou do Lahti jsme ještě viděli krásnou sbírku zvonů ze všech možných koutů světa. Na fotce je vidět nejstarší část vystavovaných exponátů. Ty spodní, modré, zvonili v Německu už před druhou světovou válkou. A ty horní byly ještě starší, o hodně, hodně víc. Ale přesně už si bohužel nepamatuji. V Lahti toho k vidění moc nebylo a jelikož čas neúprosně utíkal, jeli jsme za chvíli rovnou do Helsinek vrátit auto a odtud s druhou částí nákupu z IKEI domů autobusem.

Univerzita Lappeenranta má asi 60tis obyvatel a z toho velká část má něco společného s univerzitou. Škola se pyšní nejmodernějšími programy na šetření a výrobu elektrické energie. Má také vlastní větrnou elektrárnu. Některé větráky na chodbách jsou poháněné pomocí energie z rostlin. Zní to jako sci-fi, ale je to tak.

Celý areál školy není zrovna malý. Budova nejblíže patří Saimaa university of applied sciences. Jedná se vlastně o dvě univerzity v jednom. Obě se snaží nyní více spolupracovat. Všechny budovy (7) areálu jsou spolu spojené různými tunely, mosty apod. Ale dnes už můžu říct, že se tu vyznám. Alespoň trochu. Letecký obrázek taky krásně zachycuje, jak je město vlastně uprostřed lesa. Všude stromy a příroda.

Tallinn, Estonsko Jedním z prvních výletů, kterého jsem se chtěl zúčastnit v rámci školy měl být výlet do Tallinnu. Bohužel byl vyprodaný během 10 minut. Nezbývalo nám, než si ve stejném datu zorganizovat vlastní cestu do Tallinnu. A ukázalo se, že to byla dobrá volba, ušetřili jsme spoustu eur.

Jedno vím jistě, plavba na lodi mi nedělá zrovna dobře. I přes jasné počasí byly velké vlny a loď se dost houpala. No naštěstí cesta trvala jen 2 hodiny, jinak by to bylo horší.

Celý Tallinn mi zanechal dost smíšené pocity. Nemůžu si pomoct. Hlavní problém je, že jeho historické centrum je nádherně udržované, čisté a živé. Stačí však vyjít pár desítek metrů od centra a člověk vidí rozbořené budovy, okna zakrytá prkny a vcelku zvláštní lidi.

Městu však nelze upřít jeho krása v noci. A kupodivu je zde snad ještě víc živo než ve dne. Oblíbenou atrakcí je zde Pub Crawl, která je opravdovou výzvou. Projít 4 tematické bary a v závěru do vyhlášeného klubu, to je výzva. Z 50 lidí nás do cíle dorazilo asi 10. O to zábavnější bylo cestou zpět potkávat poztrácené skupinky kamarádů.

Poslední den jsme navštívili prezidentský palác. Když vstoupíte na schod, hradní stráž ostře praští zbraní o zem a řekne ať nechodíte na schody. Na fotce to vidět nejde, ale vsadil bych se, že strážným bylo kolem 20 let. I když Estonsko je blízko Finska a ve Finsku všichni vypadají o 10 let mladší, takže to může jen klamat, ale i tak.

Je vidět, že ruská církev trochu jinak nahlíží na bohatství. Vše zlaté a precizní. Jejich představený na sobě nemá jen ledajaké roucho, ale nejlepší samet protkaný zlatými nitěmi.

Plán obejít po pobřeží největší jezero Finska Saimaa, u kterého leží univerzita, byl zrušen kvůli délce pobřeží km. Jedná se o 4. největší Evropské jezero. Při cestě 150 km z Lappeenranty do Savonlinny jsme dorazili k pobřeží stále toho stejného jezera.