Hospodářské dějiny (a jejich odraz v ekonomických teoriích – 3MI111) Pavel Sirůček (PS) garant předmětu – KMIE FPH VŠE v Praze č. m. 343 RB, resp. 308 JM Jiří Dobrylovský (JD) č. m. 346 RB, resp. 154 JM podrobný sylabus předmětu (program, literatura, zakončení atd.) + prezentace na adrese též viz prezentace kurzů 3MI325, 3MI327 aj. tamtéž

Orientační struktura přednášek (pro skupiny garanta kurzu) : 1. týden: Ekonomické teorie a dějiny (PS) 2. týden: Vývoj kapitalismu do roku 1870 (JD) 3. týden: Hospodářské proměny 1870 – 1914 (JD) 4. týden: Meziválečný hospodářský vývoj a II. SV (JD) 5. týden: Hospodářský vývoj ČR do roku 1945 (JD) 6. týden: Svět v období 1945 – 1990 (JD) 7. týden: Hospodářský vývoj ČR 1945 – 1989 (JD) 8. týden: Současné trendy světové ekonomiky (JD) 9. týden: Vývoj a podoby standardní ekonomie (PS) 10. týden: Formování mikro- a makroekonomie (PS) 11. týden: Alternativní přístupy k ekonomii (PS) 12. týden: Ekonomie ve světle globalizace (PS) 13. týden: rezerva, resp. zkouškové testy

Základní doporučená literatura: [1] Sirůček, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie (vývoj-současnost-výhledy). Slaný, Melandrium 2007 (s požadovanými pasážemi seznámí vyučující – též viz Další doporučené studijní texty k hospodářským dějinám (podrobněji viz sylabus předmětu): [2] Faltus, J., Průcha, V.: Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století. 2. vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2004 (lze používat i nezměněná vydání 1996, 1999 a 2003). [3] Průcha, V. a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – díl. Období 1918 – Brno, Doplněk 2004 a 2. díl. Období 1945 – Tamtéž, 2009 (vybrané pasáže). [4] Půlpán, K.: Nástin českých a československých hospodářských dějin do roku I. a II. díl. Praha, Karolinum 1993 (vybrané pasáže). [5] Stellner, F. a kol.: Hospodářské dějiny (16. – 20. století). Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2006.

Další doporučená literatura k přehledu vývoje ekonomického myšlení (blíže viz sylabus předmětu) : [6] Brožová, D.: Malé dějiny ekonomického myšlení. 2. přepracované vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2007 (vybrané pasáže). [7] Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. 3. vydání. Praha, C. H. Beck 2005 (vybrané pasáže). [8] Sirůček, P.: Průvodce dějinami standardních ekonomických teorií. 2. aktualizované vydání. Slaný, Melandrium 2003 (vybrané pasáže) – podrobněji viz [9] Sojka, M.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Havlíček Brain Team 2010 (vybrané pasáže). [10] Sojka, M., Konečný, B.: Malá encyklopedie moderní ekonomie. 5. vydání. Praha, Libri 2004 (vybrané pasáže).

Ukázka další doporučené literatury k hospodářským dějinám (blíže viz sylabus): [11] Cameron, R.: Stručné ekonomické dějiny světa. Od doby kamenné po současnost. Praha, Victoria Publishing [12] Geršlová, J., Sekanina, M.: Lexikon našich hospodářských dějin 19. a 20. století v politických a společenských souvislostech. Praha, Libri [13] Jakubec, I., Emertová, M., Szobi, P., Šternberk, J.: Hospodářský vývoj českých zemí v období Praha, Oeconomica – VŠE v Praze [14] Landes, D. S.: Bohatství a bída národů. Praha, BB art [15] Sborník Hospodářský a sociální vývoj Československa (1945 – 1992). Acta Oeconomica Pragensia, 1996, č. 3. Praha, VŠE v Praze [16] Sborník Z hospodářských a sociálních dějin Československa 1918 – K 80. výročí vzniku ČSR. Acta Oeconomica Pragensia, 1998, č. 5. Praha, VŠE v Praze 1998.

Ukázka další doporučené literatury k dějinám ekonomických teorií, globalizaci aj. (podrobněji viz sylabus předmětu): [ 17] Buchholz, T. G.: Živé myšlenky mrtvých ekonomů. Praha, Victoria Publishing [18] Koderová, J., Sojka, M., Havel, J.: Teorie peněz. 2. rozšířené vydání. Praha, Wolters Kluwer [19] Sirůček, P.: Rozpory a perspektivy globalizace. Marathon, 2007, č [20] Sojka, M.: John Maynard Keynes a současná ekonomie. Praha, Grada Publishing [21] Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum – Univerzita Karlova v Praze [22] Varadzin, F., Březinová, O.: Hledání ve světě ekonomie (věda, metodologie, ekonomie). Praha, Professional Publishing [23] Volejníková, J.: Moderní kompendium ekonomických teorií. Od antických zdrojů až po 3. tisíciletí. Praha, Profess Consulting 2005.

Téma: Ekonomické teorie a ekonomické dějiny (PS) A) Ekonomika a ekonomická věda – základní pojmy a souvislosti B) Vznik ekonomie jako vědy C) Členění ekonomických teorií D) Základní periodizace ekonomických dějin a ekonomického rozvoje Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 1., 14.1, 18.1; [2] – kap. 1.; [6] – kap. 0.; [7] – předmluva, shrnutí kap. 1., 2., 3., 4.; [8] – úvod, kap. 1.; [11] – kap. 1.; [22] – kap. 1., 2., 3.

Téma: Vznik kapitalistické hospodářské soustavy, průmyslová revoluce a období svobodné konkurence (JD) Vznik kapitalistické hospodářské soustavy v Evropě a zrod novodobého koloniálního systému Manufakturní období průmyslové výroby a průmyslová revoluce Přechod od feudálního ke kapitalistickému systému zemědělství Charakteristika kapitalismu svobodné konkurence a vznik světového hospodářství Diferenciace ekonomické úrovně evropských zemí a regionů Hospodářský vývoj na území USA od koloniálního období do války Jihu proti Severu Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 1., 2., 3.; [2] – kap. 1., 2.; [11] – kap. 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9., 10., 11.

Téma: Hospodářské proměny v letech 1870 – Ekonomické kořeny a důsledky I. SV(JD) Nové jevy v kapitalistické ekonomice v letech 1870 – 1914 Změny v poměru hospodářské síly velmocí Příčiny první světové války (I. SV) a její mocenskopolitické a ekonomické důsledky Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 4., 5.; [2] – kap. 3., 4.; [11] – kap. 8., 9., 10., 11., 12., 13.

Téma: Hospodářský vývoj v meziválečném období a za druhé světové války. Specifika sovětské ekonomiky (JD ) Charakteristika vývoje světového hospodářství a ekonomiky hlavních kapitalistických zemí v meziválečném období Etapy a základní rysy vývoje sovětské ekonomiky v letech 1917 – 1941 Válečná ekonomika Německa, Velké Británie, USA a SSSR Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 4.,5.,6.,8.; [2] – kap. 4., 6.; [11] – kap. 13., 14.

Téma: Etapy a základní rysy hospodářského vývoje na území Československa v letech 1848 – 1945 (JD) Hospodářský vývoj českých zemí v letech 1848 – 1918 Problémy československého hospodářství v období formování nového státu (1918 – 1923) Hospodářské dědictví po habsburské monarchii Základní rysy vývoje československého hospodářství v letech 1924 – 1938 Projevy a důsledky světové krize třicátých let v ČSR Charakteristika válečné ekonomiky za druhé světové války Státní zásahy do hospodářství Včlenění Československa do německého „velkoprostorového hospodářství“ Projevy militarizace, exploatace a germanizace československé ekonomiky Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 4., 7., 8.; [2] – kap. 5., 7.; [3] – kap. 1., 3., 4.; [4] – kap. 4., 5., 6.; [16] – s. 66 – 86.

Téma: Mocenskopolitické a ekonomické důsledky II. SV. Charakteristika hospodářského vývoje vyspělých tržních ekonomik a integrační proces v Evropě do roku 1990 (JD) Mocenskopolitické a hospodářské důsledky druhé světové války (II.SV) Ekonomický obsah lidově demokratických revolucí (1944 – 1948) Poválečná obnova hospodářství v Evropě Hospodářský vývoj vyspělých tržních ekonomik v letech 1950 – 1973 Hospodářský vývoj vyspělých tržních ekonomik v letech 1973 – 1990 Krize v letech 1973 – 1975 a 1979 – 1982 a jejich odraz ve světovém hospodářství Integrační proces v západní Evropě po druhé světové válce do roku 1992 Dynamika růstu, cyklické výkyvy a strukturální tendence v ekonomice vyspělých tržních ekonomik po druhé světové válce do roku 1990 Vliv vědeckotechnického pokroku na hospodářský růst Změny v poměru ekonomické síly velmocí v poválečném období Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 8., 9., 11., 13.; [2] – kap. 7., 8.; [11] – kap. 15., 16.

Téma: Etapy a základní rysy hospodářského vývoje Československa v letech 1945 – 1989 (JD) Základní rysy hospodářského vývoje Československa v letech 1945 – 1948 Cíle a výsledky prvního pětiletého plánu Změny hospodářské politiky v Československu v letech 1953 – 1955 a další vývoj hospodářství do roku 1970 Etapy a základní rysy hospodářského vývoje Československa v letech 1971 – 1989 Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 11., 12., 13.; [2] – kap. 10., 11.; [4] – kap. 7., 8., 9., 10.; [15] – s. 9 – 14, s. 107 – 149; [16] – s. 101 – 128.

Téma: Nástin hospodářských problémů Čínské lidové republiky a rozvojových zemí od druhé světové války do roku 1990 (JD) Rozpad koloniální soustavy po druhé světové válce Charakteristické rysy ekonomik rozvojových zemí v době získání nezávislosti Hlavní hospodářské problémy rozvojových zemí a jejich regionální diferenciace v letech 1950 – 1990 Hospodářský vývoj Čínské lidové republiky v letech 1949 – 1990 Nástup k reformám po roce 1978 Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 10., 11., 13.; [2] – kap. 9., 10.; [11] – kap. 15., 16.

Téma: Kořeny, vývoj a podoby moderní ekonomie „hlavních proudů“ (PS) A) Počátky ekonomické analýzy B) Klasická škola politické ekonomie C) Vznik a etapizace neoklasické ekonomie D) Keynesovská revoluce E) Velká neoklasická syntéza a moderní ekonomie „hlavních proudů“ Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 14., 15.1, 16.1, 16.2, 17.3; [6] – kap. 1., 2., 3., 4., 7., 15., 16.; [7] – shrnutí kap. 1., 2., 3., 4., 8., 16.; [8] – kap. 1.; [9] – kap. 1., 3., 6., 7., 12., 13., 17., 19.; [10] – kap , 24.2., 24.4., 24.5.

Téma: Formování, vývoj a aktuální problémy standardní mikro- a makroekonomie (PS) A) Charakteristika neoklasické ekonomie B) Hlavní koncepce neoklasického systému a jejich moderní podoby C) Aktuální stav, problémy a perspektivy standardní mikroekonomické teorie ve světle globalizace D) Charakteristika a podoby keynesovské ekonomie E) Neoklasická makroekonomie, antikeynesovská revoluce a neokonzervativní koncepce F) Aktuální stav, problémy a perspektivy standardní makroekonomické teorie ve světle globalizace Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 15.2, 15.3, 15.4, 15.5, 16.1, 16.2, 16.3, 17.1, 17.2, 17.3; [6] – kap. 7., 8., 9., 10., 11., 13., 15., 16., 18., 19., 20., 21., 22.; [7] – shrnutí kap. 8., 9., 10., 12., 16., 17., 18., 19.; [8] – kap. 2., 3.; [9] – kap. 3., 6., 7., 8., 12., 13., 17., 18., 19.; [10] – kap , 24.5., 24.6.; [18] – kap. 1., 2., 4., 6. – 11.

Téma: Alternativní přístupy k ekonomickým teoriím (PS) A) Standardní a alternativní přístupy B) Německá historická škola a hledání metody C) Rakouská a neorakouská ekonomie D) Institucionální ekonomie E) Marxistická politická ekonomie F) Teorie J. A. Schumpetera a dlouhé vlny G) Další přístupy mimo „hlavní proudy“ Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 17.4, 18.1, 18.2, 18.3, 18.4, 19.1; [6] – kap. 5., 6., 9., 12., 13., 17.; [7] – shrnutí kap. 5., 6., 7., 11., 14.; [9] – kap. 4., 5., 8., 9., 10., 14., 16., 20.; [10] – kap , 24.7.

Téma: Perspektivy ekonomické vědy ve světle globalizace (PS) A) Rozměry a rozpory soudobé globalizace B) Globální problémy a jejich řešení C) Tradiční a „nové“ přístupy k růstu D) Ekonomický model člověka E) Hledání nových základů ekonomie F) Perspektivy globalizace a udržitelná budoucnost Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 15.5, 17.4, 19.1, 19.2, 19.3; [7] – kap , ; [19]; další doporučená literatura viz sylabus předmětu, resp. přednášky, též viz

ZKOUŠKOVÉ OKRUHY K ČÁSTI HOSPODÁŘSKÉ DĚJINY: 1. Hospodářská a sociální změna v období přechodu od feudalismu k ranému kapitalismu (do konce 18. století). 2. Fenomén industrializace (průmyslová revoluce, agrární revoluce, demografická revoluce, revoluce v infrastruktuře). 3. Období hospodářského liberalismu (charakteristika kapitalismu volné soutěže, koloniální expanze, základní rysy hospodářského vývoje čelných států světa). 4. Od zformování systému organizovaného kapitalismu k první světové válce (vznik světového hospodářství, základní rysy hospodářského vývoje evropských velmocí a USA). 5. Hospodářský vývoj českých zemí do roku První světová válka, její příčiny, nastolení válečných ekonomik, mocensko politické a ekonomické důsledky). 7. „Zlatá“ léta vývoje světového hospodářství 1918–29 (odlišnosti vývoje kapitalistických velmocí). 8. Světová hospodářská krize přelomu 20. a 30. let (příčiny, způsoby překonávání, důsledky, ekonomický vývoj hlavních kapitalistických mocností do počátku druhé světové války, nástup ekonomické militarizace). 9. Vznik a vývoj sovětské centrálně plánované ekonomiky (do vstupu Sovětského svazu do války). 10. Formování ekonomiky nezávislého československého státu a jeho sociálně reformní opatření, hospodářský vývoj Československa do nástupu světové hospodářské krize. 11. Hospodářské problémy Československa v období světové hospodářské krize, státně intervencionistická opatření a jejich efektivita.

12. Charakteristika válečných ekonomik velmocí v letech 1939– Dopady mnichovského diktátu na hospodářství tzv. druhé republiky, nacistická okupace českých zemí a jejich včlenění do německého „velkoprostorového hospodářství“ (militarizace, exploatace a germanizace). 14. Důsledky druhé světové války, poválečná obnova v podmínkách bipolarizace světa (1945–49). 15. Hospodářsko sociální vývoj Československa v periodě limitované demokracie 1945– 48/ Hospodářský vývoj vyspělých tržních ekonomik v letech 1950–73. Změny v poměru ekonomické síly velmocí. 17. Vývoj vyspělých tržních ekonomik od první ropné krize do konce studené války (dynamika růstu, vědeckotechnický pokrok, cyklické výkyvy a strukturální tendence). 18. Integrační procesy v západní Evropě po druhé světové válce do současnosti. 19. Sovětský svaz a jeho satelité 1949–90 (hospodářský vývoj SSSR a tzv. socialistická integrace). 20. Čínské sociálně ekonomické experimenty (1949–do současnosti) 21. Soumrak kolonialismu a hospodářsko sociální přeměny tzv. třetího světa. 22. Instalace centrálně plánované ekonomiky v Československu a její vývoj do nástupu „Pražského jara“ (tzv. generální linie budování socialismu a její realizace, reformní pokusy 50. a 60. let). 23. Hospodářský vývoj Československa od nástupu „normalizace“ do „sametové revoluce“ (1969–89/90). 24. Cesty české (československé) hospodářské transformace. 25. Hospodářské problémy současného světa a hlavní vývojové tendence (1990–do současnosti).

ZKOUŠKOVÉ OKRUHY K ČÁSTI DĚJINY EKONOMICKÝCH TEORIÍ: 1. Obecná charakteristika ekonomického myšlení starověku a středověku. 2. Obecná charakteristika merkantilismu. 3. Obecná charakteristika klasické školy politické ekonomie. 4. Obecná charakteristika neoklasické ekonomie. 5. Etapizace a školy neoklasické ekonomie. 6. Obecná charakteristika keynesovské ekonomie. 7. Vývoj a podoby keynesovství. 8. Hlavní směry neokonzervativní ekonomie. 9. Formování a problémy soudobé mikroekonomie. 10. Formování a problémy soudobé makroekonomie. 11. Obecná charakteristika historizujících přístupů v ekonomii. 12. Obecná charakteristika institucionalizujících přístupů v ekonomii. 13. Obecná charakteristika liberálních přístupů v ekonomii. 14. Obecná charakteristika socialistických přístupů v ekonomii. 15. Obecná charakteristika soudobé globalizace.

KONKRETIZACE UKONČENÍ (podrobněji viz sylabus předmětu ): zkouška písemná část (cca 60 % celkového hodnocení) zkouškový test vždy obsahuje: jednu otázku typu volné odpovědi z problematiky hospodářských dějin (viz seznam otázek) s hodnocením 0 – 40 bodů dvě kvizové otázky z problematiky hospodářských dějin (viz seznam otázek zde, resp. ukázku typových kvizů v sylabu kurzu na vždy s pěti nabídkami odpovědí a jedinou správnou možností, s hodnocením 0 (při nesprávně označené odpovědi) nebo 10 bodů (při správně označené odpovědi) u každé otázky čtyři kvizové otázky z problematiky dějin ekonomických teorií (viz seznam okruhů zde, resp. ukázku typových kvizů v sylabu kurzu na vždy s pěti nabídkami odpovědí a jedinou správnou možností, s hodnocením 0 (při nesprávně označené odpovědi) nebo 10 bodů (při správně označené odpovědi) u každé otázkyhttp://nb.vse.cz/~sirucek Zkouškový test – maximum 100 bodů, časový limit 40 minut, hodnocení odpovídá klasifikační stupnici podle akreditace (zde % odpovídají dosaženým bodům)

ústní část (cca 40 % celkového hodnocení) ústní přezkoušení probíhá pouze u studentů, kteří požadují zlepšení výsledku dosaženého v písemné části zkoušky – v tomto případě obdrží jednu otázku z oblasti hospodářských dějin nebo dějin ekonomických teorií (viz seznam otázek, resp. okruhů, zde okruh = otázka) a po přípravě odpovídají vždy s hodnocením 0 – 40 bodů Ústní částí lze získat, resp. ztratit maximálně 40 bodů (zde body odpovídají %) Aktuální informace (včetně termínů zkoušek a dalších pokynů) na adrese

3MI111 – prezentace k přednáškám (část dějiny ekonomických teorií) pro skupiny garanta předmětu, též viz prezentace k dalším kurzům (např. MIE911) na

ekonomické aktivity (hospodaření) cíl: vyšší míra uspokojení potřeb ekonomické aktivity + ekonomické instituce + „příroda“ aj. = ekonomika (národní hospodářství) ekonomika jako důležitý rozměr společenského života, vydělovaný pomocí abstrakce ekonomické myšlení (vědomí) individuální a společenské přirozené a kvalifikované ekonomická věda (ekonomie) jako nejvyšší forma ekonomického vědomí HD I/1

ekonomie – etymologicky z řečtiny, podle spisu filosofa Xenofóna (430–355 př.n.l.) „Oikonomikos“ (pravidla rozumného vedení starořecké domácnosti) moderní ekonomická věda zahrnuje řadu ekonomických disciplín obecné podnikohospodářské a odvětvové aplikované a mezní aj. zde ekonomie ve smyslu její teoretické složky – obecné ekonomie (obecné ekonomické teorie, politické ekonomie aj.), tj. ekonomických teorií HD I/2

vznik ekonomie jako vědy – teprve v 17. – 18. století s rozvojem kapitalismu vzniká „společenská objednávka“ (dříve nižší stupeň ekonomického myšlení – ekonomické názory rozvíjeny v rámci filosofie) 1776 – „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ (A. Smith) 1755 – „Esej o povaze obchodu“ (R. Cantillon) 1662 – „Rozprava o daních a poplatcích“ (W. Petty) specializace a vyčleňování ekonomických disciplín cca od druhé poloviny 19. století 1848 – „Zásady politické ekonomie“ (J. S. Mill) různé vymezení předmětu i označení a názvy politická ekonomie politická aritmetika economics (ekonomie) 1890 – „Zásady ekonomie“ (A. Marshall) národní hospodářství apod. HD I/3

dějiny ekonomického myšlení (teorií, doktrín, analýzy apod.) jako přehled vývoje teoretického ekonomického myšlení – tj. přehled vzniku, vývoje a zániku ekonomických škol, směrů a proudů školy ekonomického myšlení kolem ústřední postavy, instituce (katedry apod.) různé filosofické, světonázorové, ideologické aj. zakotvení různé metodologické instrumentarium (odlišné metody) různé předpoklady, formulují příslušný kategoriální a pojmový aparát, teorie a zákony (resp. paradigmata) odlišná doporučení pro hospodářskou politiku navazují na určitou tradici, tuto rozvíjejí a na ně navazují další ekonomické školy atd. HD I/4

ekonomické školy, směry a proudy existují vedle sebe (konkurence doktrín), navazují na sebe (střídání doktrín), možné „návraty“ (neo-...) aj. jedno z vysvětlení souběžné existence různých názorů, jejich vývoje, střídání apod. pomocí teorie paradigmat 1962 – „Struktura vědeckých revolucí“ (T. S. Kuhn) vývoj věd (zejména přírodních) ve skocích střídání paradigmat (jako dominantních myšlenkových vzorců, „mantinelů“ vědy) pomocí vědeckých revolucí období evoluce (zdokonalování) a revolučních proměn (např. marginalistická revoluce, keynesovská revoluce či monetaristická kontrarevoluce apod.) různé interpretace paradigmatu v ekonomii (základní ekonomické paradigma, neoklasické a keynesovské paradigma aj.) HD I/5

různá členění ekonomických teorií standardní ekonomie jako různé podoby ekonomie neoklasické a keynesovské (tzv. ekonomie „hlavních proudů“, ortodoxní) a nestandardní (alternativní) přístupy mimo „hlavní proud (y)“ individualistické versus kolektivistické přístupy axiomatické a „babylónské“ konstrukce abstraktně-deduktivní (formálně-logické) a empiricko- induktivní (resp. sociálně-ekonomické) směry matematické a nematematické (verbální) koncepce pozitivní a normativní ekonomie mikroekonomie a makroekonomie apod. metodologické problémy ekonomických teorií v užším smyslu: konstrukce teorií (axiomaticky apod.), verifikace pravdivosti, včetně předpokladů (metodologický pozitivismus, realismus aj.), používané metody (abstrakce, dedukce, indukce aj.) v širším smyslu: co je „za“ teorií (různé představy o fungování ekonomiky a společnosti, různé světonázorové vidění, odlišné filosofie, politické ideologie aj.) apod. HD I/6

vývoj ekonomického myšlení jako důsledek měnících se podmínek sociálně- ekonomického vývoje důsledek vývoje lidského poznání důsledek rozvoje procesů hospodaření ekonomické myšlení jako odraz konkrétních hospodářských poměrů, úkolů doby (společenská „objednávka“) aj. různé periodizace ekonomických dějin rozdělení historie lidstva: pravěk, starověk, středověk, novověk, doba nejnovější význam technologických změn, resp. revolucí: první průmyslová revoluce (Anglie cca 1760 – 1830), druhá (technickovědecká) revoluce (cca 1873 – I. SV), třetí (vědeckotechnická) revoluce cca od II. SV s různými etapami (včetně revoluce informační apod.) HD I/7

podle dominantních aktivit: společnost předindustriální (zemědělství), industriální (průmysl) a postindustriální (služby) – R. Aron, D. Bell, A. Toffler aj. obdobně: agrární etapa (zemědělská společnost „první vlny“), industriální etapa (průmyslová společnost „druhé vlny“) a „superindustriální“ etapa (např. informační společnost „třetí vlny“) – A. Toffler stadia ekonomického růstu (podle HDP na obyvatele, míry úspor apod.): tradiční společnost, předpoklady vzestupu, vzestup (start), dosahování zralosti, období masové nadspotřeby – W. W. Rostow podle úrovně výrobních sil a výrobních (resp. vlastnických) vztahů: prvobytně-pospolná, otrokářská, feudální, kapitalistická a komunistická (resp. socialistická) formace – K. H. Marx, F. Engels kapitalismus manufakturní a průmyslový průmyslový kapitalismus volné soutěže (svobodné konkurence) a kapitalismus monopolní (imperialismus) státně-monopolní kapitalismus, globalizace a postkapitalismus (tzv. ultraimperialismus) apod. HD I/8

různé metody a přístupy studia ekonomického rozvoje, resp. jeho nerovnoměrností („proč jsou některé země chudé a jiné bohaté?“) – např. historická metoda, modernistický versus tradicionalistický přístup apod. vymezení rozvinutosti a zaostalosti (HDP na hlavu, další ukazatele ekonomického rozvoje aj.) ekonomický růst, rozvoj a pokrok a jejich základní determinanty (zdroje, populace, technologie, společenské instituce aj.) logistická křivka ekonomického růstu „S“ křivka s dvěma fázemi (zrychlený a zpomalený růst, na vrcholu asymptotické přiblížení horizontále), využití k ilustraci přírodních i sociálních jevů např. „vlny“ evropského růstu, růstu evropské populace, dopady na rozvoj či stagnaci ekonomik, objevy, tvořivost aj. – R. Cameron HD I/9

ekonomické myšlení starověku (zejména Řecka) v rámci racionální filosofie (etický rozměr a morální soudy, význam zemědělství, kritika zbožně-peněžních vztahů – např. lichvy, obchodu, obhajoba stávajícího společenského uspořádání) Xenofón (430–355 př.n.l.), Platon (427–347 př.n.l), Aristoteles (384–322 př.n.l.) naznačeny základní ekonomické kategorie a problémy, resp. přístupy individualistické a kolektivistické ekonomické myšlení středověku podřízeno náboženské křesťanské filosofii (katolická doktrína v západní Evropě) ekonomické otázky řešeny v rámci scholastiky jako univerzální a kosmopolitní soustavy etiky a filosofie mnišské řády (františkáni, dominikáni aj.) jako nositelé vzdělanosti, mniši také jako první „ekonomové“ Tomáš Akvinský (1225–74) HD IX/1

od 15. století postupná emancipace od církevních dogmat a přechod ke světským učením, význam kulturní, resp. vědecké revoluce (M. Koperník, J. Kepler, G. Galilei, I. Newton, R. Descartes, F. Bacon, N. Machiavelli, T. Hobbes aj.) merkantilismus jako první pokus o teoretický odraz kapitalismu, světské učení a hospodářská politika států v době cca 15. – 18. století období vzniku centralizovaných absolutistických států na národním principu, zámořských objevů, koloniálních expanzí, přesunu těžiště vývoje do měst, rozvoje manufaktur, změn sociální struktury apod. odráží zájmy panovníka (potřeba peněz) a rodícího se obchodního kapitálu (finanční domy, obchodní společnosti atd.) zvětšování národního bohatství ( = množství peněz v zemi, naplněnost státní pokladny) zejména pomocí zahraničního obchodu zaměření na praktické otázky a hospodářsko-politická opatření na hromadění peněz ( = drahých kovů) v zemi, důraz na obchod doktrína aktivní peněžní, resp. obchodní bilance ekonomický nacionalismus, úloha silného státu v ekonomice (regulace pohybu peněz i zboží, podpora vývozu apod.) raný a rozvinutý merkantilismus T. Mun (1571–1641), J. B. Colbert (1619–83) aj. HD IX/2

definitivní vznik ekonomie jako vědy spojen s klasickou školou politické ekonomie zkoumání vzniku, zdrojů a růstu společenského bohatství pocházejícího z přírody a výroby (význam práce), závisejícího na vybavenosti výrobními faktory a jejich kombinaci (dělbě práce) a rozdělování produktu (na renty, zisky, úroky, mzdy aj.) mezi společenské třídy ekonomika řízena objektivními zákony – idea přirozeného řádu, práv a zákonů sympatie s kapitalismem, sledování vlastního zájmu a svoboda ekonomické aktivity přináší výhody všem („neviditelná ruka trhu“ – A. Smith), hospodářský liberalismus uvnitř („minimální stát“ – „laissez faire, laises passer“) i navenek („free trade“) makroekonomický přístup, orientace na nabídku (analýza nákladů – např. práce) a dlouhé období, úloha dělby práce, včetně mezinárodní – teorie absolutních (A. Smith), resp., komparativních (D. Ricardo) výhod, úvahy o perspektivách kapitalismu (vize stagnace), rozpracování různých teorií (hodnoty, peněz, rozdělování, populace aj.), dobová podmíněnost ( A. Smith jako „klasik“ manufakturního období, D. Ricardo jako „klasik“ první průmyslové revoluce ) HD IX/3

různá členění a etapizace klasické školy politické ekonomie, odlišné názory na začlenění a význam ekonomů doba trvání cca 1662 – 1871 anglická a francouzská větev „zlatý věk“ cca 60. léta 17. století – cca 1830 W. Petty (1623–87), A. Smith (1723–90), D. Ricardo (1772–1823) ekonomie prvních dvou třetin 19. století (poklasická ekonomie, „millovská“ aj.) – J. S. Mill (1806–73) aj. Anglie: W. Petty (1662 – „Rozprava o daních a poplatcích“), A. Smith (1776 – „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“), D. Ricardo (1817 – „Zásady politické ekonomie a zdanění“), J. S. Mill (1848 – „Zásady politické ekonomie“) Francie: škola fyziokratů – F. Quesnay (1758 – „Ekonomická tabulka“) předchůdci neoklasické ekonomie: N. W. Senior (1790– 1864), T. R. Malthus (1766–1834), J. B. Say (1767–1832), J. S. Mill (1806–73) aj. cca 1871 – nástup marginalistů („marginalistická revoluce“– školy předkeynesovské neoklasiky) HD IX/4

neoklasická ekonomie (neoklasicismus, marginalismus) jako dominantní složka standardní ekonomické teorie etapizace neoklasiky předkeynesovská neoklasika („tradiční“, formativní období) cca 1871 – I., resp. II. SV neoklasika v době dominance keynesovství cca II. SV – 60., resp. 70. léta 20. století neokonzervativní ekonomie a moderní podoby neoklasiky (monetarismus, nová klasická ekonomie aj.) od cca 70. – 80. let 20. století transformační proměny neoklasiky přeměna klasické školy v neoklasickou (přechod k mikroekonomické analýze, statice apod.) soupeření s keynesovstvím (vznik neoklasické makroekonomie, dynamické aspekty apod.) tradiční neoklasický teoretický systém a jeho moderní podoby („postkeynesovská“ neoklasika) určování cen podle poptávky a nabídky teorie rozdělování podle mezních produktivit faktorů idea harmoničnosti ekonomického systému v duchu liberální ideologie HD IX/5

předchůdci neoklasiky A. A. Cournot (1801–77), J. H. Thünen (1783–50), H. H. Gossen (1810–58), J. B. Say, N. W. Senior, J. S. Mill aj. „marginalistická revoluce“ jako postupný nástup 1871 – „Teorie politické ekonomie“ (W. S. Jevons) 1871 – „Základy národohospodářské nauky“ (C. Menger) 1874 – „Základy čisté politické ekonomie“ (L. M. E. Walras) 1890 – „Zásady ekonomie“ (A. Marshall) předkeynesovská neoklasika (formativní období) W. S. Jevons (1835–82) cambridgeská škola: A. Marshall (1842–1924), A. C. Pigou (1877– 1959), J. M. Keynes (1883–1946) lausannská škola (matematická, škola celkové rovnováhy): L. M. E. Walras (1834–1910), V. Pareto (1848–1923), později J. R. Hicks (1904–89) aj. marginalismus v USA: J. B. Clark (1847–1938), I. Fisher (1867– 1947) rakouská škola (specifická rakouská tradice): C. Menger (1840– 1921), E. Böhm-Bawerk (1851–1919), F. Wieser (1851–1926), později mladší generace („neorakušané“): L. E. Mises (1881– 1973), F. A. Hayek (1899–1992), M. N. Rothbard (1926–95) aj. švédská škola (specifická skandinávská tradice): J. G. K. Wicksell (1851–1926), G. K. Cassel (1866–1945), mladší generace: G. K. Myrdal (1898–1987), B. G. Ohlin (1899–1979) aj. HDIX/6

keynesovská revoluce J. M. Keynes (1883–1946) – „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (1936) vznik, formování a diferenciace keynesovské ekonomie (neo- versus postkeynesovství), neokeynesovství jako druhý hlavní proud economics a jeho dominance po II. SV 50. – 60. léta 20. století: sbližování hlavních směrů – vznik tzv. velké neoklasické syntézy (neoklasická MIE + neokeynesovská MAE) J. R. Hicks (1904–89), A. H. Hansen (1887–1975), F. Modigliani (1918–2003), P. A. Samuelson ( ), J. E. Meade (1907–95), J. Tobin (1918–2002), R. M. Solow (nar. 1924) aj. vznik neoklasické makroekonomie po II. SV (neoklasické teorie růstu – R. M. Solow (nar. 1924), nová kvantitativní teorie peněz – M. Friedman (1912–2006), postupná neoklasická renesance 70. – 80. léta 20. století: krize teorie i praxe neokeynesovství, rozpad syntézy, nástup a dominance neokonzervativní ekonomie (chicagská, monetaristická, antikeynesovská „kontrarevoluce“) monetarismus a ekonomie chicagské školy M. Friedman (1912–2006) nová klasická makroekonomie (škola racionálních očekávání) R. E. Lucas (nar. 1937), R. J. Barro (nar. 1944), T. J. Sargent (nar. 1943) ekonomie strany nabídky A. B. Laffer (nar. 1941) škola veřejné volby J. M. Buchanan (nar. 1919) cca od 90. let 20. století: rozpolcenost zejména standardní makroekonomie (hledání nového výchozího modelu), snahy o sbližování a nový konsensus, hledání nových směrů a východisek nová keynesovská ekonomie, nová institucionální ekonomie, moderní podoby neokonzervativní (resp. neoklasické) ekonomie – např. teorie reálných ekonomických cyklů apod. HD IX/7

neoklasická ekonomie představa dostatečné vnitřní stability soukromého sektoru, resp. tržní ekonomiky (automatická obnova rovnováhy při plném využití zdrojů, úloha „neviditelné ruky trhu") – ekonomický liberalismus mikroekonomická orientace (metodologický individualismus), analýza rozhodovacích procesů mikroekonomických subjektů (subjektivismus, racionalita ekonomického modelu člověka – jediná motivace všech subjektů v podobě maximalizace užitku ze spotřeby) rovnovážný přístup (metodologie, resp. aparát dílčí „marshalovské“ rovnováhy a celkové „walrasovské“ ekonomické rovnováhy) statický charakter analýzy (komparativní statika, logický čas) „scientizace“ ekonomie (marginalismus, matematizace, optimalizace, modelování – preference abstraktně-deduktivních metod) pozitivní anglosaská economics („vzácnostní“ definice economics, princip vyrovnání mezních veličin jako kritérium efektivní alokace) předpoklad dokonalé konkurence, logika Sayova zákona trhů ideologická funkce, obhajoba kapitalismu, svoboda ve spotřebě problematická místa neoklasického systému (striktně ekonomické pojetí člověka, další nerealistické předpoklady, ekonomie jako věda formálně- logická, individualismus, statičnost, ahistoričnost, vysoký stupeň formalizace, axiomatizace, resp. matematizace, kvantitativní charakter analýzy, abstrakce od neekonomického prostředí – např. institucí, exogenní charakter technologických změn aj.) HDX/1

teoretický systém neoklasické ekonomie teorie mezního užitku (kardinalistická a ordinalistická verze), tzv. Gossenovy zákony, teorie indiference (aparát indiferenční analýzy) jako základ moderního zkoumání strany poptávky (modely spotřebitelského chování) teorie mezní produktivity jako základ moderní analýzy strany nabídky („oceňování“ výrobních faktorů, rozhodování firmy, teorie produkčních funkcí, izokvantová analýza, neoklasické koncepce ekonomického růstu), zákon klesajících výnosů, substituce faktorů a dokonalá konkurence teorie dílčí ekonomické rovnováhy, poptávkově-nabídková analýza, princip klesající poptávky (klesající MU) a rostoucí nabídky (rostoucí MC) teorie celkové (všeobecné) ekonomické rovnováhy, soustavy bilančních rovnic a matematická ekonomie (ekonometrie, operační výzkum apod.) ekonomie blahobytu jako normativní součást neoklasiky, koncepce tržních selhání (externality, veřejné statky atd.) kvantitativní teorie peněz, neutralita peněz, „stará“ (Fisherova transakční a cambridgeská důchodová verze) a „nová“ verze (např. Friedmanova) teorie nedokonalé konkurence, rozpracování teorie firmy pro různé tržní struktury pomocí analýzy příjmů a nákladů tzv. alternativní koncepce (resp. cíle) firmy, manažerské a behavioristické modely (maximalizace obratu apod.) moderní směry standardní mikroekonomické analýzy (propracování teorie spotřebitele a firmy, rozhodování za rizika, směry nového institucionalismu aj.), „formalistická revoluce“, metodologie celkové rovnováhy makroekonomická nadstavba, neoklasické teorie ekonomického růstu, „nová“ kvantitativní teorie peněz, moderní neoklasické koncepce v rámci třetí vývojové etapy (neokonzervativní ekonomie) HDX/2

transformací „marshallovské“ ekonomie v období cca 1900 – 1950 položeny základy moderní standardní MIE analýzy tzv. formalistická revoluce (cca od poloviny 30. let 20. století především v USA) – nové metody moderní MIE precizace stávajících koncepcí a jejich rozpracování do moderních podob (formalizace, axiomatizace, důraz na metodologii celkové rovnováhy apod.) – P. A. Samuelson ( ), J. R. Hicks (1904– 89) aj. rozšiřování působnosti MIE analýzy – G. S. Becker (nar. 1930), směry nového institucionalismu, „kontraktační teorie“ apod. hlavní směry rozpracování standardní MIE po II. SV: moderní analýza poptávky a nabídky (teorie spotřebitele a firmy na různých trzích) matematická ekonomie a ekonometrie rozpracování modelů celkové rovnováhy koncepce tržních selhání (teorie externalit, veřejných aj. statků apod.) nové směry v analýze nedokonalé konkurence (aplikace teorie her atd.) rozhodování v situacích rizika (teorie očekávaného užitku apod.) teorie nedokonalých a asymetrických informací zohlednění prostorové dimenze (teorie lokalizace, prostorová ekonomie atd.) zohlednění prostředí (institucionálního rámce), různé směry nového institucionalismu („kontraktační teorie“ typu teorie dobývání renty, vlastnických práv, transakčních nákladů, ekonomických agentů, teorie veřejné volby aj.) formy moderní MIE odlišné od tradiční (předkeynesovské) neoklasiky, ale stejná východiska a principy (přílišná matematizace, odtržení od reality, přerušení komunikace mezi ekonomy, ekonomická imperialita aj.) HDX/3

keynesovská ekonomie představa nedostatečné vnitřní stability tržní ekonomiky (automatická obnova rovnováhy při neúplném využití zdrojů, např. práce) – ekonomický intervencionismus (doplnění „neviditelné ruky“ trhu „viditelnou pěstí“ vlády) poptávkové omezení systému (plánované výdaje = AD, především na investice, jsou nedostatečné ke generování důchodu při plném využití zdrojů) MAE orientace s využitím příjmově-výdajového přístupu (příjmy se automaticky nemění na výdaje – přeměna S v I) ne-neutralita peněz (změny nominálního množství peněz mají také reálné dopady) nepružnosti mezd a cen (existence bariér pro „vyčišťování“ trhů při plném využití zdrojů, rigidity, „tření“ na trzích) dichotomie keynesovské ekonomie standardní neokeynesovství a alternativní postkeynesovství neokeynesovství hlavního proudu v rámci tzv. velké neoklasické syntézy (model s linií 45 stupňů, IS-LM analýza) nová keynesovská ekonomie (MIE zdůvodnění nepružností mezd a cen a jejich MAE důsledků) HDX/4

dominance neokeynesovské ekonomie (především tzv. velké neoklasické syntézy) i HP praxe cca ve 40. – 60. letech 20. století rozpracování neoklasické mikroekonomie také v rámci neokeynesovství (P. A. Samuelson ( ) aj.) vznik neoklasické MAE nadstavby po II. SV (po linii teorií růstu – R. M. Solow (nar. 1924) a „nové“ kvantitativní teorie peněz – M. Friedman (1912–2006)), procesy „neoklasické renesance“ krize teorie a praxe neokeynesovství cca v 70. – 80. letech + stále pokračující hledání východisek z krize (nové směry keynesovství cca od 80. let 20. století v čele s novou keynesovskou ekonomií) „antikeynesovská revoluce“ (chicagská „kontrarevoluce“– role chicagské liberální školy), nástup směrů neokonzervativní ekonomie (v čele s monetarismem) jako třetí etapy neoklasiky od 90. let 20. století postupné snižování váhy extrémních neokonzervativních (resp. neoliberálních) směrů, růst váhy nových směrů keynesovství (ale i nestandardních přístupů) spory (o sklon křivky SAS, LM, o HP doporučení aj.), rozpolcenost standardní MAE, hledání nového výchozího modelu (IS-LM analýza versus model „vyčišťujících se trhů“ R. J. Barro (nar. 1944)), konsensus (porušený v 70. letech) zatím plně neobnoven (dílčí konsensus v oblasti monetární politiky a peněz, cílování inflace), neschopnost adekvátní reakce na sílící globalizaci HDX/5

Nové trendy makroekonomie na počátku 21. století  důraz na otevřenost ekonomik (koncipování textů mezinárodní ekonomie, s propojením mikro- a makro aj.)  důraz na růst (teorie endogenního růstu)  problematika krizí (zejména finančních)  formální oddělení různých období (krátká – modely keynesovské, delší – přístupy neoklasické) & snaha o propojení a znovuobnovení „konsensu“ (např. paradigma MP na cílování inflace)  ? perspektivy makroteorie (posilování přístupů nové keynesovské ekonomie, nové podoby neoklasiky, postkeynesovské „endogenní“ peníze etc.)  ? hledání výchozího modelu (IS-PC-MR, DSGE atd.)  ? poskytuje standardní makroteorie adekvátní obraz „globálního“ světa a odpovídá na nové otázky i výzvy HDX/6

Nové trendy mikroekonomie na počátku 21. století  pronikání prvků institucionálních, resp. neoinstitucionálních do dominantního neoklasického systému (transakční náklady aj.)  rozvoj a aplikace teorie her (tržní struktury, jejich regulace aj.)  rozvoj přístupů experimentální a behaviorální ekonomie  ? matematizace standardní ekonomie (aneb „Dobrý sluha/zlý pán“) Mainstream versus alternativní přístupy (aneb „ekonomičtí dogmatici“ versus „ekonomičtí disidenti“)  ? ekonomie pro 21. století (nová institucionální ekonomie, postkeynesovská ekonomie, „návrat“ Schumpetera, koncepce samosprávy etc., nebo nová velká neoklasická syntéza či globální keynesovství?)  ? Friedman nebo Keynes? Schumpeter? Nebo Marx? HDX/7

alternativní (nestandardní, „neortodoxní“) přístupy mimo „hlavní proudy“ soudobé ekonomické vědy různé směry sociálně-ekonomické, historizující, institucionalizující apod. obvykle širší pojetí předmětu ekonomie (interdisciplinarita) obvykle větší důraz na „společenskost“ ekonomie a na metody empiricko-induktivní často snahy o dynamickou analýzu v historickém čase často kritické k přílišnému individualismu, liberalismu a matematizaci standardní ekonomie obvykle se již nečlení na MIE a MAE, často snahy o překonání jednostranného (a příliš ekonomického) pojetí člověka, snahy o adekvátní odraz měnící se reality (např. procesů globalizace) HDXI/1

německá historická škola (nacionální směr) jádro historizujících směrů odraz specifických podmínek německých zemí v 19. století snahy o přebudování ekonomie pomocí historické (empiricko- induktivní) metody (historická podmíněnost ekonomických jevů) hledání správné metody v ekonomické vědě (spory o metodu) kritika idejí přirozených zákonů a liberalismu anglické klasické politické ekonomie (předchůdce NHŠ F. List (1789–1846) – idea národní politické ekonomie a teorie výchovného protekcionismu) „stará“ NHŠ: cca 40. léta – 60./70. léta 19. století (W. Roscher (1817–94) aj.), vytyčení programového cíle „nová“ NHŠ (etická škola, tzv. katedrový socialismus): cca do začátku 20. století (G. Schmoller (1835–1917), M. Weber (1864–1920), A. Spiethoff (1873–1957) aj.), pak v německy mluvících zemích dominuje do 30. let 20. století nestandardní liberální rakouská škola, postupný ústup z původních pozic a cílů metodologický odkaz, zajímavé dílčí koncepce problém přecenění historické metody, při úplné eliminaci abstraktně-deduktivních přístupů záměna ekonomické teorie dějinami národního hospodářství HDXI/2

rakouská a neorakouská škola raná RŠ (vídeňská, subjektivně-psychologická škola, škola mezního užitku): cca 1871 – I. SV (C. Menger (1840–1921), E. Böhm-Bawerk (1851–1919), F. Wieser (1851–1926)) řada odlišností od jiných škol předkeynesovské neoklasiky (vyhraněnější subjektivismus a liberalismus, důraz na psychologii uspokojování potřeb individua, odmítání matematizace apod.) teorie mezního užitku jako subjektivní teorie hodnoty, teorie imputace, koncepce alternativních nákladů, teorie kapitálu aj. kolem I. SV nástup žáků, pokračuje specifická rakouská tradice jako tzv. neorakouská škola (L. E. Mises (1881–1973), F. A. Hayek (1899–1992), M. N. Rothbard (1926–95) aj.) rysy před II. SV: metodologický individualismus a subjektivismus, marginalismus, vliv užitku na poptávku a tržní ceny, náklady příležitosti, časová struktura výroby a spotřeby rysy po II. SV: trhy a konkurence jako procesy „učení se“ a „objevování“, aspekt nejistoty a nedokonalé informace RŠ, resp. NRŠ populární mezi válkami (diskuze o efektivnosti a racionalitě socialistické ekonomiky) a pak od 70. let 20. století v kontextu kritiky keynesovství, resp. nástupu neoliberálních koncepcí neokonzervativní ekonomie, různá chápání RŠ HDXI/3

tradice institucionální ekonomie (institucionalismus) jádro institucionalizujících přístupů (zohlednění prostředí) „tradiční“ institucionalismus: od 90. let 19. století cca do II. SV (T. B. Veblen (1857–1929), J. R. Commons (1862–1945) aj.) odraz specifických podmínek USA kriticismus – vůči neoklasice (ahistorismus, statičnost), modernímu kapitalismu (řešení – technokratická reforma), empirismus (důraz na empiricko-induktivní popisné přístupy) a pragmatismus, ekonomie jako věda společenská (konfrontace s měnící se realitou), člověk jako tvor společenský, interdisciplinarita, evolučnost vývoje (evoluce institucí), různé směry v rámci I po II. SV tradice I pokračuje (K. Polanyi (1886–1964) apod.), vliv na řadu dalších směrů v ekonomii i v jiných vědách, specifický směr neoinstitucionalismus (J. K. Galbraith (1908–2006) – vliv keynesovství či marxismu, prolínání s koncepcemi industriální aj. společnosti apod., hledání nového civilizačního modelu) cca od 70. let 20. století rozvoj různých směrů nového institucionalismu (předmět obdobný jako u I, ale metodologie a instrumentárium neoklasické), obvykle interpretovaného jako moderní rozpracování neoklasické MIE (zohlednění prostředí – vlastnictví, transakčních nákladů, organizací apod.) HDXI/4

marxistická politická ekonomie jádro socialistických směrů (industriální historie jako konfrontace politických ideologií – liberalismu, konzervatismu a socialismu) socialismus malovýrobní, utopický a vědecký tři zdroje a tři součásti marxismu (německá klasická filosofie – historický a dialektický materialismus, anglická klasická PE – marxistická PE (kapitalismu + socialismu), francouzský utopický socialismus – vědecký komunismus) materialismus, dialektika, historický přístup, zákon souladu výrobních sil a výrobních (vlastnických) vztahů, třídní boj, střídání společenskoekonomických formací pomocí sociálních revolucí K. H. Marx (181883)F. Engels (182095)V. I. Lenin ( )K. H. Marx (1818–83), F. Engels (1820–95), V. I. Lenin (1870– 1924), dále různá členění např. marx-leninská perioda (stalinismus, destalinizace, neostalinismus, perestrojka), neomarxismus, radikální politická ekonomie, trockismus, postmarxismus apod. předmět MPE: výrobní vztahy a ekonomické zákony (ve kterých se výrobní vztahy projevují), metodologický kolektivismus, člověk jako bytost společenská, třídní a dialektický přístup pracovní teorie hodnoty + teorie nadhodnoty, teorie reprodukce, teorie výrobní ceny, teorie zániku kapitalismu (logika kapitalistické akumulace a sestupná míra zisku) HDXI/5

koncepce vývoje J. A. Schumpetera (1883–1950) nezařaditelný ekonom, sociolog aj., žák rakouské školy průkopník dynamických teorií vývoje, teorie inovace, endogenních koncepcí technologického pokroku, teorií ekonomických cyklů aj – „Teorie hospodářského vývoje“: dynamické vysvětlení všech ekonomických kategorií z hlediska inovací, inovace jako objekt, podnikatel-inovátor jako subjekt vývoje, historický čas 1939 – „Podnikatelské cykly“: cyklický vývoj ekonomiky způsoben nerovnoměrným rozložením (shluky) inovací, typologie cyklů podle délky – Kitchinovy, Juglarovy a Kondratěvovy 1942 – „Kapitalismus, socialismus a demokracie“: teorie samolikvidace kapitalismu (desintegrace kapitalismu + dematerializace vlastnictví), cesty a úskalí přechodu k socialismu 1954 – „Historie ekonomické analýzy“ teorie tzv. dlouhých vln (dlouhodobých cyklů, K-vln) různá pojetí i vysvětlení DV (zemědělská, válečná, cenová apod.) „inovačně-investiční“ přístup (N. D. Kondratěv (1892 – 1938) + JAS jako zakladatelé moderních teorií dlouhých vln) vývoj industriálních ekonomik pomocí sledu DV: cca 1780/90 – 1844/51, 1844/51 – 1880/96, 1880/96 – 1939/45, 1939/45 – dodnes problémy případného nástupu V. K-vlny HDXI/6

Inovační koncept dlouhých K-vln Jeden z nestandardních přístupů představuje inovační teorie dlouhých vln. Základní teze spočívá ve vyzdvižení úlohy technických a technologických faktorů na ekonomický a cyklický vývoj, resp. dějinný proces vůbec. Kvalitativně nová technika a technologie („vlny“ inovací nejvyšších řádů) vedou, spolu s mnoha dalšími faktory, k postupné transformaci společnosti. Lze konstruovat hypotézy o cca padesátileté periodě těchto zásadních vlivů, které se mohou odrážet i ve výskytu a charakteru válek, revolucí apod. Na uvedených principech lze objasnit pozadí řady historických i aktuálních mezníků vývoje, pochopit charakter soudobé epochy i provádět predikce. Dlouhé vlny jsou mezinárodním fenoménem a jejich význam se může umocňovat s růstem propojování ekonomik. Rozpory globalizace (nejenom ekonomické, ale i „celkové“) je možné interpretovat na základě dlouhých K-vln – cyklů, resp. vln tzv. „kondratěvsko-schumpeterovského“ typu. Blíže viz Sirůček, P.: Dlouhé K-vlny (historie zkoumání, vývoj, výhledy) a rozpory soudobé globalizace. Díl I. O cyklech a dlouhých vlnách. Díl II. O globalizaci a dlouhých vlnách. 2. doplněné vydání. Slaný, Melandrium 2015 nebo 3. aktualizované vydání. Praha, Fórum společenských věd KSV HDXI/7

Ilustrace sledu dlouhých K-vln

Teorie hospodářských cyklů Neexistence jednotné definice ani univerzální teorie cyklů; terminologické, teoreticko-metodologické, empirické aj. problémy Různá členění teorií vysvětlujících příčiny, resp. mechanizmus cyklů různých délek Např. „exogenní“ a „endogenní“ či „monetární“ (s příčinami v oblasti peněz) a „reálné“ (s důrazem na nepeněžní faktory, např. na charakter inovačních aktivit) „Inovační“ přístup je významný zejména u cyklů déletrvajících, především u dlouhých vln (zde tzv. „kondratěvsko-schumpeterovského“ typu); pracovně lze hovořit též o tzv. „inovačně-investičním“ přístupu, kdy se inovační vlny materializují v příslušných investicích, a dřívější investice mohou přispívat k objevení se invencí či inovací Podle Schumpetera (1912, 1939) kapitalistický ekonomický rozvoj, plozený inovačními procesy, neprobíhá plynule a rovnoměrně, nýbrž v periodicky následujících hospodářských cyklech s hlavní rolí inovací; existují tři druhy příčin cyklických kolísání: k podnikatelskému prostředí externí (institucionální změny, bankovní zákony, revoluce, války), faktory ekonomického růstu (kapitálová akumulace či demografické změny) a inovace – Schumpeterem jednoznačně preferované a pokládané za čistě endogenního činitele; inovace jsou spojeny s investicemi do technologií apod. a představují základní hnací sílu systému Základ cyklického vývoje představuje nerovnoměrné rozložení inovací, resp. jejich tendence objevovat se ve „shlucích“; různé dopady inovací, resp. jejich charakter vede k tomu, že se vyskytují hospodářské cykly odlišné délky HDXI/9

Mezníky zkoumání dlouhých vln První zmínka: Clarke (1847) Průkopníci: Parvus (1901), Van Gelderen (1913), De Wolff (1929) Zakladatel teorie: N. D. Kondratěv – v 20. letech identifikuje existenci tří „velkých konjunkturních cyklů“, podtrhuje pravidelný a cyklický charakter 48-55letých vln a mechanizmus spojuje s vnitřními procesy Klíčová postava inovačních přístupů: J. A. Schumpeter (1912, 1939, 1942) - báze cyklického vývoje tkví v nerovnoměrném rozložení spontánně vznikajících inovací, majících tendence shlukovat se do období a sektorů, hospodářský rozvoj, plozený inovačními procesy, neprobíhá plynule a rovnoměrně, nýbrž v periodicky následujících cyklech s hlavní rolí inovací Rozpracování inovační teorie: G. O. Mensch (1979) – bazické inovace atd., F. Valenta (1969, 2000) – inovační řády aj. Další přístupy do 50. let 20. století: „kapitálově investiční“ (Gelderen, Kondratěv)‚ „kapitalistických krizí“ (Trockij), „válečné“ a „monetární“ (Ciriacy-Wantrup, Simiand, Silberling, Bernstein, Cassel) Soudobé koncepce: „inovační“ (Schumpeter, Mensch); „kapitálové“ (Mandel, Forrester); „zaměstnanosti“ (Freeman); důraz na „potravinové a surovinové zdroje“ (Rostow) a „syntézy“ (Van Duijn) HDXI /10

Otevřené otázky inovační teorie dlouhých K-vln ?„past“ technicko-technologického determinismu (podcenění subjektivních aj. faktorů vývoje) ?„mechaničnost“ – vlny, resp. inovace přímo nevyvolávají války či revoluce ?„endogennost“ – pojetí inovací jako čistě endogenního faktoru ?„monokauzalita – objasnění všech cyklů (Kitchinovy, Juglarovy, Kondratěvovy, resp. Wardwellovy aj.) pomocí inovací ?„symetričnost“ – vysvětlení horního i dolního bodu zvratu stejnými faktory ?„shlukování“ inovací – empirická podpora, ? shlukování ve stadiu invencí ?„načasování“ inovací – potřebné podmínky, vyčištění historického terénu ?„propojení“ cyklů – multicykličnost: 1 Kondratěv = 6 Juglarů, 1 Juglar (J) = 3 Kitchinové (KI) (dle Schumpetera), 1 K = 2 Wardwelly = 6 J = 18 KI (dle Valenta) ? dlouhé vlny nebo dlouhodobé cykly, ? dlouhodobé cykly ekonomické aktivity nebo cenového vývoje, ? hospodářské dlouhé vlny nebo dlouhé vlny sociálně- ekonomického vývoje, ? propojení sfér systému etc. ? ukončení IV. K-vlny a náběh V. K-vlny, ? úvahy o VI. K-vlně, ? zkracování cyklů etc. HDXI/11

další alternativní přístupy k ekonomickým (resp. sociálně-ekonomickým) teoriím postkeynesovská ekonomie (J. V. Robinsonová (1903 – 83), N. Kaldor (1908 – 86), H. P. Minski (1919 – 97) aj.) neoricardovská ekonomie (P. Sraffa (1898 – 1983)) francouzský ekonomický strukturalismus (F. Perroux (1913 – 87) apod.) radikální politická ekonomie koncepce ekonomické demokracie a samosprávy (J. Vanek (nar. 1930) apod.) teorie transformace kapitalismu, teorie informační revoluce, resp. společnosti aj. (J. K. Galbraith (1908 – 2006), A. Toffler (nar. 1928) apod.) německý ordo-liberalismus (resp. neoliberalismus) aj. problémy standardní ekonomie (statičnost, exogenní vysvětlení technologického pokroku, nezachycení soudobé globalizace, pojetí člověka apod.) HDXI/12

globalizace vývoje různá pojetí, klasifikace, datování, rozměry a perspektivy procesů G (G ekonomiky, politiky, kultury, změny technologií atd.) lokální a globální charakter společenských rozporů G jako objektivní civilizační trend (rozvoj výrobních sil) versus kapitalistická (neoliberální) forma G ekonomická G (internacionalizace, transnacionalita, propojení výrobních a informačních sítí apod.) objekty a subjekty procesů G anti- a alter- G hnutí (např. proti „G finančních trhů“ postavit „G solidarity“, G versus „zespolečenštění“ nebo „mondializace“, modernizace apod.) rozpory G a protitrendy (deglobalizace, glokalizace aj.) globální rozpory a problémy strukturace GP (intersociální, přírodně-sociální, antroposociální), subglobální (univerzální) problémy GLEN (globální ekologická nebezpečí) aj. systémový přístup ke společnosti, G i GP možná řešení GP – scénáře vývoje Římský klub (zprávy Římského klubu) HDXII/1

G jako multidimenzionální, ambivalentní, dynamický, společensko- ekonomický fenomén, který probíhá na řadě úrovní a může nabývat různých podob a forem, včetně odklonů i protitendencí (deglobalizace, glokalizace aj.) technický (resp. technologický) rozměr G ekonomický rozměr G sociální rozměr G politická G kapitalismu aj. hodnoty éry soudobé G G spojována primárně s politickou či kulturní nadstavbou (ve smyslu procesů internacionalizace kultury a hodnot) – již v antice G ekonomická (procesy internacionalizace či ekonomické integrace) od cca 16. – 17. století, včetně akcelerace v posledních dekádách, různé „vlny“ či fáze G (od 60. či 80. let 20. století) apod. spojení G s technologickými změnami a jejich vlivem na ekonomiku a společenskou nadstavbu – v technologickém pohledu G figuruje jako forma rozvoje výrobních sil vázaná na nové komunikační a informační technologie (s nástupem v 80. letech či 60. letech ve spojení s vrcholem IV. Kondratěvovy dlouhé vlny industriálního vývoje) rozdílná hodnocení a vnímání důsledků soudobé G odlišné perspektivy procesů G z hlediska různých politických ideologií (liberální, sociálně-demokratické, neokonzervativní, socialistické, marxistické, ekologické aj. scénáře) nestability a rizika současné fáze G, zpomalování G HDXII/2

tradiční přístupy k ekonomickému růstu růstový a technologický imperativ (stálý ER, „více = lépe“, sebeudržující se a exponenciální ER) popularita teorií ER po II. SV: keynesovské (R. F. Harrod (1900– 78) aj.), neoklasické (R. M. Solow (nar. 1924) apod.) nesoulad tradičních teorií ER s realitou (např. při aplikacích na rozvojové země) – pokusy o moderní přístupy (např. koncepce endogenního ER) nestandardní (historicko-sociologické aj.) koncepce růstu, resp. rozvoje J. A. Schumpeter (1883–1950), W. W. Rostow (1916–2003) aj. nové pohledy na růst, resp. rozvoj zpochybňování růstového imperativu, negativa ER koncepce nulového a omezeného růstu (Římský klub – 1972 „Hranice růstu“, 1974 aj.) + ekonomie kvality života koncepce trvale udržitelného růstu, resp. rozvoje a způsobu života (G. H. Brundlandová – 1987, 2002 – „lidé – planeta – prosperita“) problémy věcného vymezení trvalé udržitelnosti a bariéry prosazování, civilizační „konzumní past“ HDXII/3

ekonomický model člověka a racionality koncepce člověka ekonomického (homo oeconomicus) jako standardní model lidského chování ve společenských vědách principy racionality a optimalizace (maximalizace) maximalizace individuálního užitku ze spotřeby ve vlastním zájmu jako tzv. základní (tj. neoklasické) ekonomické paradigma racionalita (konzistentnost rozhodování v souladu s preferencemi, sledování vlastního zájmu, maximalizace osobního prospěchu) užitkově-nákladové kalkulace, vždy dokonale racionální jednání, ahistoričnost, bezčasovost (člověk bez minulosti, přítomnosti a budoucnosti, bez paměti), individualismus, kosmopolitismus, izolovanost od ostatních lidí (svoboda ve spotřebě), univerzalita různé formulace homo oeconomicus (A. Smith, W. S. Jevons, C. Menger, A. Marshall, V. Pareto aj. + moderní axiomatika racionálního chování + rozpracování teorie spotřebitele, firmy aj.) teoretické i praktické extenze logiky homo oeconomicus (koncepce racionálních očekávání, teorie veřejné volby, ekonomie strany nabídky, ekonomická analýza práva, striktně ekonomický přístup G. S. Beckera k veškerému lidskému chování atd.) další koncepce racionality (omezená R, „kvazi“ R apod.) HDXII/4

kritika koncepce homo oeconomicus přílišný individualismus, racionalismus a utilitarismus redukce mnohorozměrné lidské bytosti na jednorozměrné monstrum „homo coca-colens“ apod. abstrakce od biologické, antropologické aj. podmíněnosti lidského chování povyšování ekonomických principů na univerzální, resp. obecně platné (ekonomická imperialita) statičnost, nezohlednění prostředí (institucí, vlastnictví, etiky, morálky, kultury aj.) implikuje tah na efektivnost, stálý růst a konzumní orientaci, závažné praktické, resp. HP dopady člověk jako bytost společenská, klíčový vliv „sociálna“ hledání nového paradigmatického zakotvení ekonomické vědy adekvátní globalizovaným podmínkám (např. A. Etzioni – místo egoismu „JÁ“ postavit vstřícné společenství „JÁ + MY“ aj.) HDXII/5