Autor výukového materiálu: Petra Majerčáková Datum vytvoření výukového materiálu: únor 2013 Ročník, pro který je výukový materiál určen: VIII Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Chemie Tématický okruh: Anorganická chemie Téma: Slitiny kovů Anotace: Prezentace slouží žákům jako osnova probíraného učiva. Obsahuje základní údaje k tématu – přehled slitin, jejich vlastnosti a užití. Text slouží i jako zápis do sešitu. Prezentaci lze promítat i v učebně bez interaktivní tabule. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Petra Majerčáková. Tvorba materiálu je financována z ESF a státního rozpočtu ČR.

SLITINY KOVŮ

Slitiny kovů se připravují tuhnutím roztavených směsí kovů. Slitiny získávají vlastnosti, které čisté kovy nemají, proto jsou ve velkém měřítku používány po celou historii lidského zpracování kovů.

Bronz Slitina mědi a cínu. Lépe se slévá jak čistá měď a je tvrdší. Užití: Bronz a jeho vlastnosti byly objeveny již v pravěku, pro dominantní použití při výrobě nástrojů, zbraní, ozdob i jiných předmětů se dokonce jedna epocha pravěku nazývá dobou bronzovou. Objev bronzu znamenal velký technologický pokrok ve výrobě nástrojů, zbraní a v nemalé míře i šperků. Proti čistým kovům se bronz totiž vyznačuje vyšší tvrdostí. Dnes se bronz využívá jen pro speciální účely a v sochařství.

Zvláštním druhem bronzu je dělovina, slitina mědi a 10 % cínu určená k výrobě houževnatých odlitků dělových hlavní historických zbraní. Jinou zvláštní slitinou je také zvonovina určená pro výrobu kostelních zvonů.

Mosaz slitina mědi a zinku Zvláštním druhem mosazi je tombak používaný k výrobě plášťů střel. Mosaz se používá již od starověku (1000 př. n. l.), ale ve velmi omezeném množství, protože ji bylo těžké vyrobit. Vyráběla se žíháním mědi s oxidem zinečnatým na dřevěném uhlí. Zinek se vyredukoval jako pára a rozpouštěl se v mědi. Mosaz byla velmi drahá, používala se na výrobu mincí a šperků. Společným tavením zinku a mědi se ji podařilo vyrobit až roku Díky svým chemickým a fyzikálním vlastnostem se i dnes používá v mnoha průmyslových odvětvích.

Ocel Slitina železa a jiných kovů. Je pevnější, pružnější a odolnější vůči korozi. Užití: Ocel se využívá zejména pro nosné konstrukce staveb. Relativně velká pevnost při nízké hmotnosti předurčuje použití oceli pro velmi namáhané a velkorozponové konstrukce, ať již průmyslových hal či architektonicky náročných staveb. Využívá se též při stavbě mostů, lávek či různých typů schodišť. Pro své estetické vlastnosti je také vyhledávána u řady umělců.

Rozdělení podle oblastí Podle oblasti použití lze oceli rozdělit do následujících skupin: Konstrukční oceli – jsou zpravidla nelegované oceli používané ve strojírenství, stavebnictví, apod. Betonářská výztuž – na armovací drát nebo tyče ve stavebním průmyslu. Oceli na pružiny – „pérová ocel“ nebo též „pružinová ocel“, Ocel k cementování Ocel pro elektrotechnické plechy – pro výrobu jader transformátorů Hlubokotažné ocele – jsou používány na výrobu hlubokotažných plechů Ocel k zušlechťování – oceli se středním obsahem uhlíku Korozivzdorné, žáruvzdorné a žárupevné oceli – jsou vysoce legované oceli, legované především chromem a niklem. Jako damascénská ocel je označován materiál na výrobu šavlí, mečů, apod.

Pájka Slitina olova a cínu. Pájka mnohem menší teplotu tání než oba čisté kovy. Užití: Pájka je kov, nebo slitina kovů, tající při nízké teplotě, určená k pevnému spojování materiálů z jiných kovů. Spojování pomocí pájky se nazývá pájení. Největšího uplatnění nachází v elektrotechnice a elektronice, kde zajišťuje pevné vodivé spojení součástek. Je ale také užívána pro spojování měděných potrubí, pozinkovaných plechů, letování konzerv, hudebních nástrojů a pro mnoho dalších aplikací. Nejběžnějšími druhy pájek jsou cínová a olověná pájka, což jsou slitiny cínu a olova v poměru 2:1. V jemné mechanice se jako pájka někdy užívá též stříbro.

Dural Slitina hliníku, hořčíku a dalších kovů. Má větší tvrdost než čistý hliník Užití: Dural se velmi snadno obrábí, spojuje se svařováním v ochranné atmosféře, pájením s pomocí speciálních tavidel, nýtováním nebo lepením. Dural je chemicky odolný a dá se velmi dobře povrchově upravovat a barvit.

Zdroje: BENEŠ, Pavel, Václav PUMPR a Jiří BANÝR. Základy chemie pro 2. stupeň základní školy, nižší ročníky víceletých gymnázií a střední školy: úvod do obecné a anorganické chemie. 3. vyd. Praha: Fortuna, 2000, 143 s. Duhová řada, sv. 93. ISBN VACÍK, Jiří. Přehled středoškolské chemie. 1. vyd. Praha: SPN, 1995, 365 s. ISBN