Homo sociologicus: staré téma, staronové problémy Jiří Šubrt FHS UK v Praze

Ralf Dahrendorf: Homo sociologicus Studie poprvé publikována v: Kölner Zeitschrift für Soziologie und Socialpsychologie (roč. 10., č. 2, 3) r. 1958, později vydána jako knižní monografie

Zjednodušené představy o lidské bytosti jako zamlčený předpoklad obecných sociálněvědních teorií -Homo oecnonomicus (člověk jedná ekonomicky racionálně) -Homo politicus (člověk je odpovědný volič) -Homo sociologicus (člověk je hráčem sociálních rolí)

Homo Sociologicus Jestliže jedinec naplňuje svým chováním představy druhých, je odměňován a získává sociální uznání. Jestliže jedinec nenaplňuje představy druhých, je trestán a postihován sociálními sankcemi. Kde je tedy individuální svoboda?

Ralf Dahrendorf Role jsou utlačujícím a determinujícím faktorem. Konstrukce Homo Sociologicus nenechává žádný prostor pro lidskou svobodu, kreativitu a autonomii.

Diskuse v 60. a 70. letech 20. století Sociální role je: - očekávané chování (Ralf Linton, 1936) - část lidského Já/ Self (Mead) - vzorec chování (George A. Lundberg) - strukturální jednotka sociálních institucí (Talcot Parsons) - role-set (Robert K. Merton) - maska (Anselm L. Strauss) - něco, s čím se člověk identifikuje, anebo se od toho distancuje (Erving Goffman) - typizace/ typifikace (Uta Gerhardt) - výmluva, kterou se lidé zbavují osobní odpovědnosti za to, jak se chovají (Eduard Urbanek)

Peter L. Berger (1966) Svoboda může být prokázána a demonstrována pouze ve světě sociálních rolí, a to prostřednictvím transformace rolí, distance od rolí, manipulace s rolemi a odmítnutím rolí.

Zájem o teoretické problémy rolí byl nahrazen v minulých dekádách orientací na jiné koncepty Pierre Bourdieu: habitus Anthony Giddens: agent, agency Gary S. Becker: rational choice Bruno Latour: Actor-Network Theory Jerome S. Bruner, Theodore R. Sarbin: osobní identita a narativita Hans Joas: kreativita jednání Jeffrey Alexander: performativita

Norbert Elias Společnost individuí (1987) Propast, která se otevřela v západním myšlení mezi individuem a společností, kterou není jednoduché přemostit: „Všechno záleží na jedinci“ (individualismus) „Všechno záleží na společnosti“ (holismus)

Eliasův koncept figurace What is Sociology? [1970] The Court Society [1969] The Established and the Outsiders [1990]

Figurace Figurací je např. rodina, školní třída, zemědělská komunita nebo stát. Je to pojem, který může být vztažen jak k relativně malým skupinám, tak i k velkým společnostem. Koncept obrací pozornost k interdependenci lidí, k tomu, co je vzájemně spojuje; je to měnící se vzor interdependenčních řetězců navzájem propojených lidských jedinců.

Osobnost a dějiny Jeden z problémů, na který soudobá sociologická teorie nemá odpověď, a ani necítí potřebu tuto odpověď hledat, je otázka, jak mohou jedinci ovlivnit makroúroveň společenských struktur a procesů.

Mozart: Sociology of a Genius (N. Elias1991) Každý ve společnosti může být srovnán s mincí, která je tvarována razidlem, které představuje sociální tlaky, pod jejichž vlivem se jedinec nachází. Zároveň je ale každý také razidlem a svým jednáním zanechává ve společnosti a v druhých svou vlastní stopu. Role génia spočívá v tom, že více než jeho současníci je nejen mincí, ale také razidlem, které zanechává svůj otisk ve strukturách dané oblasti lidského jednání a ovlivňuje tak další vývoj.

Závěr Otázka úlohy, kterou mají jedinci v rámci sociálních procesů: Jsou lidé pouze hráči připsaných rolí, anebo aktivní tvůrci historie?

Děkuji Vám za pozornost Otázky?