NÁZEV ŠKOLY: GYMNÁZIUM JOSEFA JUNGMANNA, LITOMĚŘICE, Svojsíkova 1, příspěvková organizace ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.5.00/ NÁZEV MATERIÁLU: VY_32_INOVACE_1A_18_Sebepojeti TÉMA SADY: ZSV pro 1.a 2. ročník SŠ ROČNÍK: 1. ročník DATUM VZNIKU: Květen 2013 AUTOR: Mgr. Irena Hanzalová Autorem materiálu a všech jeho částí, není- li uvedeno jinak, je Mgr. Irena Hanzalová

Anotace Materiál zpracovává téma „Sebepojetí“, především se zaměřením na koncepci E. Eriksona. Kromě teorie obsahuje prezentace i doplňující otázky, shrnující cvičení a na konec hru, při které žáci konfrontují své sebehodnocení s hodnocením ostatních. Hru je dobré realizovat v samostatné hodině, aby na ni byl dostatek času. Hodnocení z výuky: Žáky baví především poslední cvičení na poznání sebe a toho, co si o nich myslí ostatní. Aktivita probíhala celou jednu vyučovací hodinu. Teorie před samotnou Eriksonovou koncepcí je poněkud náročnější, použitelná spíše pro gymnázia.

Seberegulační vlastnosti osobnosti Sebepojetí, sebehodnocení, sebepoznání, sebereflexe, sebevědomí

Sebepojetí = souhrn představ a hodnotících soudů, které člověk o sobě chová = představa sebe sama, na které se podílejí složky poznávací, smyslová a citová Obraz JÁ vzniká a vyvíjí se v interakci jedince se světem (zobecňujeme zkušenosti sami o sobě + vnímáme reakce a hodnocení okolních lidí)

William James považován za zakladatele psychologie Já rozlišil dva aspekty Já: 1) Podmětný vztah - Já jako subjekt – člověk sám sebe prožívá jako JÁ (mluvnicky 1.pád), okolní svět vnímá jako objekt. Já je vnímající, hodnotící, rozhodující, činící 2) Předmětný vztah - Já jako objekt duševní činnosti, sami sebe vnímáme, hodnotíme, zdokonalujeme (sebe, sobě,..) = sebepojetí

2 typy JÁ 1) Tělesné (somatické) JÁ - vědomí fyzické odlišnosti od vnějšího prostředí novorozenec - zpočátku neodlišuje vlastní tělo od vnějšího světa kojenec – od 6 měsíců začíná vnímat matku jako samostatnou bytost, odlišnou od ostatních lidí Vliv na rozlišení JÁ a Ne-JÁ má: rozvoj a integrace vnímání z povrchu i nitra vlastního těla postupně se rozvíjející motorika a pocity při manipulaci s dítětem jinou osobou Informace o vlastním těle jsou uchovány v paměti; vzniká tzv. tělové schéma čili obraz vlastního těla (jedná se o významný aspekt osobnosti) Člověk zaujímá ke svému tělu a jeho částem určité postoje (spokojenost x nespokojenost - pocity méněcennosti → mentální anorexie apod.)

2) Psychické JÁ (vědomí sociálního JÁ) vědomí jedinečnosti a odlišnosti od ostatních (jsem jiný než ostatní) a časové kontinuity, resp. identity (jsem to stále já, i když se měním, rostu, stárnu) K vlastnímu sebepojetí dítě dospívá přibližně mezi rokem života. Zdrojem tohoto vědomí jsou sociální zkušenosti (pro okolí je dítě jedinečné a odlišné) a vnímání sebe sama jako jedinečné sociální bytosti s určitými vlastnostmi (sebereflexe) Důležitým faktorem je i křestní jméno dítěte.

Prostřednictvím sebepojetí si člověk sám o sobě činí určitý obraz, více či méně správný. K tomuto obrazu má vztah hodnotící, je mu zároveň i určitou výzvou, zdrojem budoucí motivace (takový bych chtěl být), uvědomuje si své možnosti dosáhnout určitého výsledku vlastní snahou. Zpočátku jsou nejvýznamnějším činitelem ve formování sebepojetí rodiče (vidíme se tak, jak nás vidí oni) Obraz o sobě ovlivňují i společenské stereotypy (co se od jedince očekává mu je druhými sdělováno na základě pohlaví, národnosti, vrstvy, věku,…). Sociální role, kterou člověk v určité situaci zaujme patří k jeho sebevymezení.

Kontrolní otázky 1. Co představuje u člověka psychické, co fyzické „JÁ“? 2. Jakým způsobem je možné zjišťovat, co si o nás myslí ostatní? 3. Jak ovlivňuje hodnocení ostatních vaše vlastní sebehodnocení? 4. Stalo se vám někdy, že jste ostatní hodnotili např. podle vzhledu či prvního dojmu a pak zjistili, že je úplně jiný, než jste mysleli? Podělte se s ostatními o své zkušenosti.

Vývoj sebepojetí (s využitím Eriksonova pojetí vývojových stádií)

Novorozenecké období: Novorozenec nemá „já“, jeho svět je chaotický, zpočátku nerozlišuje ani mezi svou osobou a okolím. Počátek „já“ je v sebekontrole a v činnosti. Doteky vlastního těla a nepříjemné pocity, které si samo působí, vytváří postupně komplex opakujících se vjemů – základ pozdějšího pojmu těla a vlastní osoby.

Mezi 12. a 18. měsícem dochází ve vývoji sebepojetí k tzv. Koperníkově revoluci  souvisí s rozvojem motoriky  Dítě si přestává „myslet“, že je středem vesmíru a začíná chápat, že i ono samo se přemisťuje v prostoru jako předměty. V dalším období se dítě učí odlišovat osoby od předmětů – stává se aktivním činitelem, osobou → JÁ Kolem 3. roku života nastává období sebeprosazování, které může mít charakter vzdoru a negativismu  JÁ se začne promítat do řečového projevu i do chování dítěte  křestní jméno se stává součástí identity  dítě chce nebo nechce udělat dělat určité věci jen proto, aby si vyzkoušelo, co dokáže prosadit Období kojence a batolete (0,5 - 3 roky) "Jsem to, co mohu svobodně dělat"

Předškolní období (3 – 6 let) „Jsem to, co mě zajímá“ věk nekonečných otázek, dítě tak hledá samo sebe a své místo ve světě, který ho obklopuje

Mladší školní věk (6 – 10 let) „Jsem to, co umím“ Sebepojetí se rozvíjí na základě srovnávání se se spolužáky Důležitou roli hraje i učitel – výchovnou roli – jak se k dítěti chová, zda jej podporuje a podněcuje, či naopak Fáze aktivity a iniciativy, která je usměrňována sociálními normami a rolemi Je patrná vázanost na názory autority Dítě je nuceno přijmout roli školáka, je hodnoceno za svůj výkon, konfrontováno s kategorií úspěch - neúspěch a porovnáváno s ostatními dětmi, opakovaný neúspěch může vést k negativnímu sebehodnocení a k pocitům méněcennosti

Období dospívání (11 – 20 let) : "Jsem to, čemu věřím" změna sebepojetí v období puberty hledání a vytváření vlastní identity, tendence hledat nezpochybnitelnou pravdu, hodnoty a ideály a ztotožnit se s nimi, touha důvěřovat blízkým lidem zvyšuje se sebekritičnost ve vztahu k vlastnímu tělu, na důležitosti nabývá úprava zevnějšku, která vyjadřuje sociální identitu, danou příslušnost k vrstevnické skupině, náhlá potřeba definovat se jako příslušník určité skupiny

Období dospělosti (cca 21 – 30): „Jsem to, co miluji“ Sebepojetí je výslednicí úspěšného či neúspěšného plnění základních životních rolí (profesní, partnera, rodiče,…) Člověk sám sebe hodnotí podle sociální prestiže profese, kterou vykonává a podle pozice, kterou zaujímá v pracovní skupině, podle úrovně uspokojování významných sociálně psychologických potřeb (potřeba lásky, uznání, pečovat o někoho,…) Předpokladem adekvátního sebepojetí je tedy láska a zaujetí pro svou profesi

Zralý věk (cca 31 – 60 ): „Jsem to, co poskytuji“ Sebepojetí závisí na tom, zda se člověk cítí užitečný pro své okolí, zda ho lidé potřebují Stáří (61 - …): „Jsem to, co po mně zůstane“ doba životní moudrosti, smíření a úvah o smyslu života, člověk žije pro své vnuky, pravnuky apod.

Přiřaď správně k sobě: 1. novorozenec 2. kojenec a batole 3. předškolní věk 4. mladší školní věk 5. dospívání 6. dospělost 7. zralý věk 8. stáří a) Jsem to, co poskytuji b) Jsem to, co miluji c) Jsem to, co mě zajímá d) Jsem to, co mohu svobodně dělat e) Jsem to, co umím f) Jsem to, co po mě zůstane g) chaos, neuvědomování si vlastního JÁ h) Jsem to, čemu věřím

Výsledky: 1.g 2. d 3. c 4. e 5. h 6. b 7. a 8. f

Návod na aktivitu Cílem hry je poznat více sám sebe a to, jak působíme na ostatní. Každý žák dostane tolik papírků s následujícími psychickými vlastnostmi, kolik má spolužáků. Je dobré jednotlivé papírky nadepsat jmény. Nejdříve se každý sám zamyslí nad tím, jaké uvedené charakteristiky si myslí, že on sám má. Poté zaškrtává na všech „svých“ papírcích charakteristiky ostatních. Je lepší je vyplňovat anonymně, protože pak se žáci neostýchají vyjádřit svůj skutečný názor na daného člověka. Když mají všichni již všechny papírky vyplněny, rozdají se tak, aby měl každý ty se svým jménem. Poté si udělají sami pro sebe vyhodnocení, jaké vlastnosti jim ostatní přisuzují a jak se to shoduje s jejich vlastním hodnocením ze začátku aktivity. Následuje diskuse nad výsledky.

Hra agresivní asertivní citlivý čestný důvěřivý empatický inspirující inteligentní komunikativní laskavý líný milý nespolehlivý odvážný optimistický otevřený pilný pomlouvačný prostořeký přátelský přímočarý přitažlivý riskující samostatný sobecký soucitný společenský spontánní starostlivý statečný štědrý tolerantní učenlivý věrný vstřícný vůdčí typ vychloubačný závistivý zodpovědný zručný živý žalobníček

Použitá literatura BALCAR, Karel. Úvod do studia psychologie. Chrudim: Mach, 1991, ISBN NEUVEDENO. NOVOTNÁ, Lenka; HŘÍCHOVÁ, Miloslava; MIŇHOVÁ, Jana. Vývojová psychologie pro učitele. Plzeň: Vydavatelství Západočeské univerzity, 1998, ISBN BLATNÝ, Marek; PLHÁKOVÁ, Alena. Temperament, inteligence, sebepojetí : nové pohledy na tradiční témata psychologického výzkumu. Tišnov: Psychologický ústav AV ČR, 2003, ISBN