9/ Komunikace v diplomacii -zprostředkovávání informací jako prvořadý úkol diplomacie -ochrana diplomatických informací -předávání informací domů (vč. článků a rozhovorů pro tisk) -komunikace s místními oficiálními představiteli, tiskem, zájmovými sférami -diplomatická korespondence

Zacházení s informacemi v diplomatické praxi shromažďování a předávání informací je vedle různých druhů vyjednávání jedna ze základních činností diplomacie -potřebné informace se získávají všemožnými způsoby (sdělovací prostředky, různé dokumenty, konzultace s představiteli cizích států, rozhovory s kolegy z diplomatického sboru, aj.) -mezi sebou komunikují - tzn. předávají si informace - 1) různí aktéři zahraniční politiky se svými zahraničními partnery a 2) velmi intenzivně zastupitelské úřady a jejich řídící orgány doma -komunikace probíhá buď ústně, ale nejčastěji v psané formě, včetně využití prostředků informačních technologií - (TIC-telegram in claris) -některé informace je třeba utajovat (classified information), s ohledem na národní, spojenecké, obchodní aj. zájmy; a také kvůli ochraně svých informačních zdrojů -náš systém rozlišuje několik stupňů informací („V“ – vyhrazené, „D“ – důvěrné, „T“ – tajné, „PT“ – přísně tajné) -osvědčení o způsobilosti k přístupu a zacházení s utajovanými informacemi vydává pro „V“ zaměstnavatel, pro „D“, „T“, „PT“ Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) -utajované informace se mezi MZV ČR a jednotlivými ZÚ předávají v zašifrované podobě, ostatní formou běžné korespondence prostřednictvím internetové sítě

Komunikace v diplomacii (pokrač.) -v rámci veřejné diplomacie komunikují diplomatičtí činitelé se sdělovacími prostředky, buď na jejich žádost nebo na žádost vlastní (sdělení, rozhovory, články) -v zahraničí je možné komunikovat nejenom s oficiálními představiteli, ale s kýmkoliv, kdo poskytne potřebné informace, nebo může učinit něco užitečného pro naši zahraniční politiku (pozor na podezření ze špionáže nebo nepřátelské činnosti!) -komunikace má svoje profesionální a psychologické aspekty

Diplomatická korespondence její historie se táhne až do starověku (např. Egypt) v současné době ji vedou hlavy států, předsedové vlád, ministři zahraničních věcí, další ministři a zastupitelské úřady se svými zahraničními protějšky a dalšími relevantními partnery dipl. korespondence má protokolárně zaběhnuté formy a formulace z hlediska obsahu do ní patří dopisy (oslovení a závěrečné fráze psány rukou; předává se prostřednictvím ZÚ místnímu MZV), pověřovací a odvolací listiny, kabinetní listy, telegramy, deklarace, memoranda, aide-mémoire, konzulské patenty a exequatur, nóty aj. některé druhy korespondence, zejm. dopisy, a zejm. hlav států, se píší v národním jazyce (+ překlad) nejčastějším druhem dipl. korespondence jsou nóty (formální n., verbální n. – nejpoužívanější, cirkulární n., kolektivní n., identická n., protestní n.)