I NOVATIVNÍ P ROSTŘEDÍ P RO U ČENÍ Innovative Learning Environments (ILE) deset základních principů pro vše, co obklopuje efektivně učící se jedince ve.

Prezentace na téma: "I NOVATIVNÍ P ROSTŘEDÍ P RO U ČENÍ Innovative Learning Environments (ILE) deset základních principů pro vše, co obklopuje efektivně učící se jedince ve."— Transkript prezentace:

1 I NOVATIVNÍ P ROSTŘEDÍ P RO U ČENÍ Innovative Learning Environments (ILE) deset základních principů pro vše, co obklopuje efektivně učící se jedince ve smyslu fyzickém i psychickém

2 Následujících deset snímků má napomoci pochopit základní principy inovativního prostředí pro učení 1.Vzdělávání směřuje k adaptivní kompetenci 2.Znalost je aktivně konstruována žákem 3.Učení navazuje na předchozí znalosti, dovednosti a zkušenosti žáka/studenta. 4.Vzdělávání je citlivé ke každému jednotlivci. 5.Prostředí je strukturované, vytváří podporu pro učení. 6.Prostředí pro učení stimuluje porozumění vlastnímu učení. 7.Prostředí pro učení zohledňuje motivační a emoční profil jednotlivce. 8.Součástí učení je zpětná vazba. 9.Učení je pojato jako sociální proces. 10.Prostředí je propojeno s reálným světem i dalšími příležitostmi pro učení

3 Posloupnost témat není nahodilá. Bod první – adaptivní kompetence – je leitmotivem celého projektu. Je definována jako schopnost efektivně aplikovat nabyté dovednosti, znalosti a zkušenosti v co nejširší škále situací a souvislostí; výsledky učení tedy maximálně prakticky zužitkovávat a propojovat tak „formální“ prostředí pro učení, tj. prostředí školní, s reálným světem plným každodenních problémů, které je potřeba řešit. Dokázat si poradit, umět překonávat překážky a být si vědom cílů, průběhu a výsledků své vlastní práce, to je oč tu běží….

4 1. Vzdělávání směřuje k adaptivní kompetenci Adaptivní kompetence = schopnost smysluplně aplikovat získané vědomosti a dovednosti v různých situacích a souvislostech vzdělávání aktivně podporuje rozvoj adaptivní kompetence „účelné“ (smysluplné) učení je založeno na kritickém myšlení, řešení problémů, využití dříve nabytých znalostí a dovedností

5 2. Znalost je aktivně konstruována žákem učící se jedinec je tím, kdo konstruuje nové znalosti a dovednosti (nikoli je jen přebírá) úloha interakce jedince a prostředí pro proces učení je neoddiskutovatelná je zde důležitý prvek seberegulace – žák/student potřebuje řídit vlastní učení úloha učitele – jeho přiměřených intervencí, vnějších zdrojů, informačních technologií není rozhodně opomíjena

6 3. Učení navazuje na předchozí znalosti, dovednosti a zkušenosti žáka/studenta dochází k „nabalování“ dalších souvisejících znalostí a dovedností namísto osvojování jednotlivých izolovaných, nepropojených poznatků – lidská přirozenost velí napojovat nové poznatky na řetězce předchozích zkušeností předchozí zkušenost zásadně ovlivňuje proces učení předchozí zkušenost (jiné rodinné prostředí, jiné koníčky, jiné skupiny, jichž je žák/student členem atd.) je pro učení tím nejpodstatnějším a zároveň nejvíce rozlišujícím aspektem

7 4. Vzdělávání je citlivé ke každému jednotlivci rozdíly mezi žáky a studenty jsou dány předchozími zkušenostmi, kulturními kořeny, mateřským jazykem, sociálním původem, schopnostmi, styly učení, zájmy, motivací, sebevědomím žáci se učí nejlépe tehdy, jsou-li bráni v úvahu jako jedinečné bytosti učení chápeme jako výzvu k pokořování dosavadních hranic každého jednotlivého žáka/studenta, k překonávání jeho vlastní „laťky“

8 5. Prostředí je strukturované, vytváří podporu pro učení svět jako soubor rozmanitých struktur je prostorem pro další individuální rozvoj existuje mnoho variant podpory pro snazší učení: časový rozvrh, srozumitelné zadání úkolů, knihy a učebnice, pracovní materiály, názorné pomůcky, online encyklopedie, slovníky, multimédia, vzdělávací počítačové hry informační technologie a další formy podpory je nutno využívat vždy vzhledem k individualitě jedince (je nutno využívat takové struktury, které danému žákovi skutečně pomáhají)

9 Prostředí pro učení stimuluje porozumění vlastnímu učení rozvíjejí se metakognitivní dovednosti – přemýšlení o vlastním učení, tedy sledování, vyhodnocování, optimalizace procesu vlastního učení seberegulace slouží jako opora při překonávání překážek řízení vlastního učení je podstatnou součástí adaptivní kompetence žák/student řídí své vlastní učení, pokud má pro něj smysl C o s e v l a s t n ě d ě j e, k d y ž s e p r á v ě t e ď u č í m ?

10 7. Prostředí pro učení zohledňuje motivační a emoční profil jednotlivce učení je výsledkem dynamické souhry emocí, motivace a kognice motivace podporuje „hlad“ po nových dovednostech a znalostech nelze se omezit jen na kognitivní stránku, snažíme-li se pochopit proces učení

11 8. Součástí učení je zpětná vazba žáci/studenti potřebují k lepšímu porozumění a zlepšení své práce zpětnou vazbu volba strategie sledování a vyhodnocování žákova pokroku má zcela zásadní význam pro učení, určuje nároky na práci žáka ◦ „Co se ode mě očekává?“ typ hodnocení musí být v souladu s cíli učení a individuálními charakteristikami jedince lze využívat různých forem hodnocení, klíčové postavení mezi nimi by mělo mít hodnocení formativní hodnocení by mělo být autentické a vícerozměrné, nemělo by být vyjadřováno jen jednou známkou ◦ „CO? – JAK? – PROČ?“ namísto škály, jejíž krajní body znějí „správně x špatně“

12 9. Učení je pojato jako sociální proces ke konstrukci znalosti dochází v procesu vzájemné interakce, vyjednávání, diskuse, spolupráce při kooperativním učení je každý učitelem i žákem, osvojujícím si jak kognitivní znalosti a dovednosti, tak i sociální kompetence sociálním dovednostem se musejí žáci učit – ze samotného vytvoření skupiny ještě nevyplývá, že žáci se budou učit efektivně kooperativní učení může být funkční pouze tehdy, jsou-li naplňovány principy ◦ pozitivního vzájemného propojení, ◦ individuální viditelnosti, ◦ individuální zodpovědnosti

13 10. Prostředí je propojeno s reálným světem a ostatními příležitostmi pro učení řešení reálných problémů je nejpřirozenějším způsobem, jak se učit učení není vázáno na školní prostředí, propojuje se s vnějším světem, každodenní realitou, společností, kulturou – dalšími prostředími nejbližším a nejdůležitějším prostředím je rodina rodina má vliv na osobní očekávání, ctižádost, postoje ke škole, její chápání a posuzování; vždy je tedy nutno usilovat o úzkou spolupráci rodiny se školou a formální prostředí pro učení propojovat s prostředím rodiny pokud se však rodiče nemohou nebo nechtějí zapojit do procesu učení svého dítěte, měla by jim příležitosti pro přípravu na další školní dny poskytovat škola