Teorie firmy (analýza nákladů a výnosů, rovnováha firmy)

Prezentace na téma: "Teorie firmy (analýza nákladů a výnosů, rovnováha firmy)"— Transkript prezentace:

1 Teorie firmy (analýza nákladů a výnosů, rovnováha firmy)

2 Povaha a podstata firmy
Co je to firma? zisk Co je to firma? Jedním z hlavních prvků tržního hospodářství je firma (anglicky firm). Firmou rozumíme ekonomický subjekt zabývající se produkcí, výrobou, obchodem, poradenstvím atd., který má hospodářskou samostatnost (rozhoduje o sortimentu a množství produkovaných statků, kde a komu za jakou cenu bude tyto statky prodávat). Firma koncentruje zdroje, vyrábí a prodává za účelem maximalizace zisku. Teorie firmy se potom zabývá odpovědí na dvě z klíčových otázek ekonomie (viz kapitola 1.1): za prvé: jakými způsoby se bude vyrábět – tedy kdo bude statky produkovat a jaké vstupy a technologie budou při produkci statků použity; a za druhé: kolik statků budou firmy vyrábět. Prostřednictvím teorie firmy – při hledání odpovědi na druhou otázku (kolik statků budou firmy vyrábět) lze odvodit nabídkovou křivku firmy, tedy nabídkovou křivku jednoho výrobce. Z této křivky snadno získáme tržní nabídkovou křivku – tedy nabídkovou křivku všech firem, které v daném odvětví působí. Jinými slovy, získáme celkové nabízené množství, jež se bude na daném trhu (např. trhu chleba, aut, bytů apod.) nabízet. Pod pojmem firma budeme zahrnovat každý subjekt, který splňuje zde uvedené znaky, tedy i jednotlivce, neziskové organizace, obchodní společnosti, družstva apod. firmy vznikly z ekonomických důvodů, vznikly proto, že se to vyplatí, proto, že produkovat statky prostřednictvím firem, čili prostřednictvím více osob a více ostatních výrobních faktorů shromážděných na jednom místě, je levnější než jinými způsoby. ale pro firmy prostředek k naplnění jiného cíle - jak dosáhnout a maximalizovat zisk a uspokojit tak vlastníky firem. Zisk je rozdíl mezi příjmy a náklady, kdy náklady jsou vstupy firmy, a příjmy výstupy firmy. Částka, kterou firma získá prodejem svých výstupů, se nazývá celkové příjmy. Částka, kterou firma zaplatí za nákup vstupů, se nazývá celkové náklady. Zisk firmy je tedy roven rozdílu: celkové příjmy – celkové náklady. Matematicky platí: EP = TR – TC, kde: EP = ekonomický zisk (anglicky: economic profit), TR = celkový příjem (anglicky: total revenue), TC = celkové náklady (anglicky: total cost) Zdůrazněme, že hovoříme o ekonomickém zisku, tedy o zisku, kdy náklady zahrnují i náklady obětované příležitosti (viz kapitola 1.2 a 3.5). Pokud budeme používat samotné slovo zisk, vždy budeme myslet, neuvedeme-li jinak, ekonomický zisk. Firma je jakýkoliv samostatný subjekt, který se zabývá produkcí. Ekonomický zisk (EP) je rozdíl mezi celkovými příjmy (TR) a celkovými náklady (TC). V TC jsou zahrnuty jak explicitní náklady (mzdy, náklady na materiál, nájemné …), tak náklady obětované příležitosti (OPC, implicitní náklady).

3 Produkční funkce Definice produkční funkce
Celkový produkt, průměrný produkt, mezní produkt Vztah mezního a průměrného produktu (s.58) Krátké a dlouhé období a výnosy z rozsahu Produkční funkce udává, o kolik se zvyšuje výstup (produkt) firmy (tedy množství Q´), pokud zvyšujeme množství jednotlivých výrobních faktorů (vstupů, tedy Q). Standardními vstupy jsou práce (L), kapitálové statky (K), respektive půda (La). Zkratky pro jednotlivé vstupy vycházejí z angličtiny: práce = labor (L), kapitálové statky = capital goods (K), půda = land (La). Celkový produkt (TQ´) u produkční funkce uvádí celkovou výši produkce při daném množství vstupů. Průměrný produkt (AQ´) uvádí, kolik jednotek výstupu připadá na jednu jednotku vstupu (např. kolik jídel připadá na jednoho kuchaře). Mezní produkt (MQ´) uvádí, o kolik se zvýší celkový produkt, pokud se množství vstupu zvýší o určitý počet jednotek. Z předcházejícího textu by mělo být zřejmé, že v krátkém období firmy mohou zvýšit svou produkci zpravidla pouze tím, že zvyšují množství jednoho (nebo několika mála) výrobních faktorů. V dlouhém období lze produkci zvyšovat zvyšováním množství všech (naprosté většiny) výrobních faktorů, prováděním inovací a dalšími kroky. Každé období má své zvláštnosti - zákon klesajících výnosů se uplatňuje, pokud zvyšujeme množství jednoho (eventuelně několika mála) výrobních faktorů, tedy v krátkém období. O rostoucích a klesajících výnosech z rozsahu hovoříme tehdy, pokud měníme počet všech (naprosté většiny) výrobních faktorů, tedy v dlouhém období. Produkční funkce vyjadřuje závislost mezi výstupem (celkovým produktem) a vstupy. Standardně platí, že pokud zvyšujeme jeden, několik, nebo všechny vstupy, začne mít přírůstek celkového produktu dříve nebo později klesající tvar. Mezní produkt (MQ´) udává přírůstek celkového produktu, pokud se vstup změní o jednotku nebo určitý počet jednotek. Průměrný produkt (AQ´) udává produkt (výstup) na jednotku vstupu. AQ´= TQ´/Q. Rostoucí výnosy z rozsahu znázorňují situaci, kdy při zvyšování jednotek všech (naprosté většiny) vstupů přírůstek výstupu roste. Klesající výnosy z rozsahu znázorňují situaci, kdy se při zvyšování jednotek všech (naprosté většiny) vstupů přírůstek výstupu snižuje. Konstantní výnosy z rozsahu znázorňují situaci, kdy při zvyšování jednotek všech (naprosté většiny) vstupů je přírůstek výstupu stejný. I pokud zvyšujeme všechny vstupy, obvykle dříve nebo později začne přírůstek výstupu klesat, začnou se tedy projevovat klesající výnosy z rozsahu.

4 Izokvanty Izokvanta Mezní míra technické substituce Mapa izokvant
Izokvanta je křivka stejné produkce, znázorňuje veškeré kombinace (dvou) výrobních faktorů, které vedou k produkci stejného množství výstupu. mezní míru technické substituce (MRTS – Marginal Rate of Technical Substitution), která vyjadřuje, o kolik jednotek musíme zvýšit množství jednoho výrobního faktoru, pokud snižujeme množství druhého výrobního faktoru o jednotku nebo určitý počet jednotek. Vzoreček MRTS je následující (v čitateli standardně uvádíme ten výrobní faktor, jehož množství zvyšujeme, ve jmenovateli ten výrobní faktor, jehož množství snižujeme):  Mezní míra technické substituce (MRTS) udává, o kolik jednotek musíme zvětšit množství jednoho výrobního faktoru, pokud snižujeme množství jiného výrobního faktoru o jednotku nebo určitý počet jednotek, aby úroveň produkce zůstala zachována. Mapa izokvant 1. Každá izokvanta představuje všechny kombinace vstupů, které představují stejný výstup. 2. Mapa izokvant je seřazena severovýchodním směrem (doprava nahoru). Výstup je tím vyšší, čím dále od počátku se izokvanta nachází. 3. Izokvanty se neprotínají. Pokud by se protínaly, tak by to znamenalo, že prostřednictvím určité kombinace výrobních faktorů lze vyrobit dvoje odlišné množství produkce. Firma by ale logicky produkovala vyšší množství. 4. Izokvanty jsou konvexní a klesající směrem k souřadnicím. Proč tomu tak je, vysvětluje obrázek

5 IZOKOSTY Izokosta – co je to? Změna rozpočtu firmy a izokosta
Změna ceny jednoho vstupu Izokosta je křivkou rozpočtového omezení firmy a křivkou stejných celkových nákladů. Znázorňuje všechny maximální kombinace výrobních faktorů, které si firma při daném rozpočtu (za stejné celkové náklady – proto izokostu nazýváme křivkou stejných celkových nákladů) může pořídit (dovolit).

6 Optimální kombinace výrobních faktorů firmy
MRTS = ΔQ1/ ΔQ2 = P1/ P2, Podobně jako optima spotřebitele, i optimální kombinace výrobních faktorů, které firma používá, bude dosaženo v místě, kde se izokvanta dotýká izokosty. Pouze v takovém bodě je dosahováno maximálního výstupu při použití dvou vstupů a rozpočtového omezení firmy. Bod nad izokostou je pro firmu nedosažitelný – pro danou úroveň produkce nemá firma dostatek prostředků (dostatečný rozpočet). V bodě pod izokostou by se firma nechovala racionálně – při daném rozpočtu by mohla používat větší množství výrobních faktorů a produkovat vyšší úroveň výstupu. Sklon izokosty je stejný jako sklon linie rozpočtu – je dán poměrem cen jednotlivých výrobních faktorů. V každém jednotlivém konkrétním bodě izokvanty můžeme, stejně jako u indiferenční křivky, spočítat mezní míru technické substituce, jež je dána směrnicí (sklonem) tečny k tomuto bodu izokvanty. V bodě optima je izokosta tečnou izokvanty a mezní míra technické substituce a poměr cen výrobních faktorů jsou zde shodné. V tomto bodě je tedy firmě jedno, zda substituuje jeden výrobní faktor druhým, protože na této substituci ani nevydělá ani neprodělá. Jinými slovy, firma využívá své výrobní faktory optimálním způsobem, substitucí výrobních faktorů nemůže ušetřit. MRTS = ΔQ2/ ΔQ1 = P1/ P2, kde P1 = cena prvního výrobního faktoru, P2 = cena druhého výrobního faktoru Optimální kombinace výrobních faktorů firmy se nachází v bodě, kde se izokvanta a izokosta dotýkají. Bod nad izokostou je pro formu nedostupný – na dané množství výrobních faktorů nemá dostatek peněz. V bodě pod izokostou firma nemaximalizuje svoji produkci.

7 Explicitní a implicitní náklady firmy
Explicitní náklady Implicitní náklady Účetní zisk ACP=TR – ACC Ekonomický zisk EP = TR – ACC – OPC Rozlišení mezi účetním a ekonomickým ziskem Pokud se hovoří o nákladech firmy, většinu lidí napadne jako příklad nákladu to, co firma platí svým dodavatelům – za energie, materiál, nákup strojů, mzdy apod. Jedná se nepochybně o náklady firmy a ekonomická teorie tyto náklady označuje jako explicitní náklady, tj. náklady, které firma hradí externím subjektům. Implicitní náklady: Tyto explicitní náklady však nejsou jedinými náklady firem. Součástí nákladů jsou i náklady obětované příležitosti, které ekonomická teorie označuje za implicitní náklady. V kapitole 1.2 jsme si náklady obětované příležitosti definovali jako užitek (příjem) z nejlepší alternativy, kterou nemůžeme realizovat, protože jsme se rozhodli pro alternativu, kterou realizujeme. V případě firem je nákladem obětované příležitosti užitek (příjem) z činnosti, který firma nezíská proto, že používá výrobní faktory k jiné činnosti. Účetní zisk je roven rozdílu mezi celkovými příjmy a explicitními (účetními) náklady, tj. mezi náklady, které firmy platí svým odběratelům. kde: ACP = účetní zisk (anglicky: accounting profit), TR = celkový příjem (anglicky: total revenue), ACC = účetní náklady (anglicky: accounting cost) Ekonomický zisk je roven rozdílu mezi celkovými příjmy a účetními náklady a náklady obětované příležitosti. EP = ekonomický zisk, TR = celkový příjem, ACC = účetní náklady, OPC = náklady obětované příležitosti Rozlišení mezi účetním a ekonomickým ziskem ukazuje, že firma sice může být účetně v zisku (její účetní neboli explicitní náklady jsou tedy nižší než její příjmy), ekonomický zisk firmy ale může být záporný – náklady obětované příležitosti (implicitní náklady) jsou tedy větší než účetní zisk. Jak už jsme uvedli v příkladu 3.4.3, v takovém případě se firmě vyplatí, je-li to možné, změnit předmět podnikání.

8 Náklady obětované příležitosti, absolutní a komparativní výhoda
Absolutní výhoda Komparativní výhoda V případě absolutní výhody se jednotlivé subjekty (firmy, lidé apod.) srovnávají mezi s sebou v různých činnostech. Absolutní výhodu má ten, kdo je v dané činnosti produktivnější (vyprodukuje více, vydělá více). V případě komparativní výhody porovnávají jednotlivé subjekty sebe sama, v čem jsou nejproduktivnější, ve které činnosti mají nejmenší náklady obětované příležitosti. Činnosti s nejmenšími náklady obětované příležitosti by se lidé měli věnovat.

9 Náklady v krátkém a dlouhém období
Krátké období Dlouhé období Fixní náklady Variabilní náklady Celkové náklady Krátké období je obecně takové období, pro které platí, že množství některých výrobních faktorů je fixní – nelze je zejména zvýšit a zpravidla ani snížit. V krátkém období můžeme tedy zvýšit produkci jedině tím, že zvýšíme množství pouze jednoho vstupu nebo velmi malého množství vstupů, nemůžeme však zvyšovat množství všech vstupů. Skutečnost, že množství některých výrobních faktorů nelze v daném čase zvýšit, případně ani snížit, plyne z objektivní povahy. Např. v případě kapitálových statků (kupř. budov a strojů) trvá nějaký čas, než jsou pořízeny (např. budovy postaveny, stroje nakoupeny). Rovněž tak v případě kapitálových statků není úplně jednoduché se jich zbavit (např. budovu či stroj prodat, vypovědět nájemní smlouvu apod.). V krátkém období může být fixním faktorem i práce – legálně nelze třeba zaměstnance propustit, najít nového (dodatečného) zaměstnance rovněž obvykle trvá nějaký čas. Speciálním příkladem krátkého období je tzv. velmi krátké období, kdy vůbec nelze změnit žádný vstup a tudíž nelze změnit ani výši produkce (výstupů). V dlouhém období lze měnit počet naprosté většiny výrobních faktorů, čili lze změnit množství všech (naprosté většiny) vstupů. Z výše uvedeného plyne, že neexistuje žádná jednoznačná/obecná délka krátkého období. Jako obvyklá délka se udává doba od tří do šesti měsíců. Fixní náklady (FC) jsou náklady, které firma musí hradit bez ohledu na výši své produkce, čili je hradí, i když nevyrábí. Tyto náklady jsou pro jakékoliv množství produkce stejné (konstantní). Součástí fixních nákladů jsou i náklady obětované příležitosti. Variabilní náklady (VC) se s objemem produkce mění – pokud produkce roste, tak VC též rostou. V krátkém období tak pro celkové náklady platí, že jsou součtem fixních a variabilních nákladů, matematicky vyjádřeno: TC = FC + VC, kde: TC = celkové náklady (anglicky: total cost), FC = fixní náklady (anglicky: fixed cost), VC = variabilní náklady (anglicky: variable cost)

10 Průměrné a mezní náklady
Průměrné náklady AC = TC/Q´ Průměrné variabilní náklady AVC = VC/Q´ Průměrné fixní náklady AFC = FC/Q´ Mezní náklady Průměrné náklady (AC) udávají výši nákladů na jednotku produkce, nebo-li kolik stojí firmu vyprodukovat jedna jednotka produktu (výrobku, statku). Průměrné náklady jsou rovny podílu celkových nákladů a množství produkce. AC = TC/Q´, kde: AC = průměrné náklady (anglicky: average cost), TC = celkové náklady (anglicky: total cost) Q´ = množství produkce (anglicky: quantity). Průměrné variabilní náklady (AVC) uvádějí variabilní náklady na jednotku produkce, neboli kolik variabilních nákladů firma používá na jednotku (výrobku, statku). Matematicky vyjádřeno pro průměrné variabilní náklady platí: AVC = VC/Q´, kde: AVC = průměrné variabilní náklady (anglicky: average variable cost) Průměrné fixní náklady (AFC) uvádějí fixní náklady na jednotku produkce, neboli kolik fixních nákladů firma používá na jednotku (výrobku, statku). Matematicky vyjádřeno pro průměrné fixní náklady platí: AFC = FC/Q´, kde: AFC = průměrné fixní náklady (anglicky: average fixed cost). Mezní náklady (MC) udávají přírůstek celkových nákladů, pokud se produkce (výstup) zvýší o jednotku nebo určitý počet jednotek.

11 Standardní tvary křivek průměrných a mezních nákladů
Standardní tvary křivek průměrných, průměrných variabilních, průměrných fixních a mezních náklady Vysvětlete a nakreslete křivky (s.74-75) Křivka MC (vysvětlete její tvar) Standardní tvar křivky průměrných nákladů (AC) a průměrných variabilních nákladů (AVC) je následující: tyto náklady s růstem produkce nejprve klesají a potom rostou. Standardní tvar křivky AFC je klesající. Křivka AC je dána součtem křivek AFC a AVC. Křivka AC se s růstem produkce neustále přibližuje ke křivce AVC, aniž by se jí dotkla. Standardní tvar má i křivka mezních nákladů (MC). Ta bude zpočátku zpravidla rovněž klesat, od určitého momentu však bude velmi rychle stoupat. Počáteční pokles křivky mezních nákladů říká, že přírůstky celkových nákladů při rozšiřování produkce mají nejprve klesající charakter – rozšíření produkce o další dodatečnou jednotku vyvolá menší růst celkových nákladů než rozšíření produkce o předcházející dodatečnou jednotku. Je to způsobeno tím, že z počátku jsou některé náklady dané, firmy je musí vynakládat bez ohledu na to, kolik jednotek produkce vyprodukují. Z počátku firmy také mohou využívat specializace, dělby práce, výhod lepší organizace apod., z počátku se tedy neuplatňuje zákon klesajících výnosů (pokud firma zvyšuje množství jednoho nebo několika mála výrobních faktorů), respektive působí rostoucí výnosy z rozsahu (pokud firma zvyšuje všechny nebo naprostou většinu výrobních faktorů). Standardní tvar křivky MC je následující: tato křivka nejprve klesá, potom roste. Při tomto tvaru křivka MC protíná křivky AVC a AC v jejich minimu.

12 Průměrné náklady v krátkém a dlouhém období
Proč se v dlouhém období nesetkáváme s křivkou FC? Proč v dlouhém období máme jen křivku AC? Liší se nějakým způsobem křivka AC v krátkém a dlouhém období? (viz příkl. Str. 78) Co způsobuje, že krátkodobé nákladové křivky SRAC jsou v různých intervalech výroby položeny různě? V dlouhém období mají všechny náklady firmy variabilní charakter – v dlouhém období mohou firmy fixní náklady odstranit. V dlouhém období se tedy nesetkáváme s křivkou fixních nákladů (FC). Logicky se nesetkáme ani s křivkou průměrných fixních nákladů (AFC). Právě proto, že všechny náklady mají variabilní charakter, tak se křivka průměrných variabilních nákladů (AVC) posouvá do polohy křivky průměrných nákladů (AC). Jinými slovy, v dlouhém období má firma pouze průměrné náklady (AC), a stačí nám kreslit pouze křivku průměrných nákladů (AC). Pokud ale v krátkém období můžeme zvyšovat pouze jeden vstup (několik málo vstupů), zatímco v dlouhém období můžeme zvyšovat všechny vstupy, bude se nutně lišit tvar křivky průměrných nákladů v krátkém období od tvaru křivky průměrných nákladů v dlouhém období. Pro jednotlivé intervaly produkce (např. od 0 do 1 000 automobilů, od 1 000 do 2 000 automobilů, atd.) tak můžeme nakreslit krátkodobé křivky průměrných nákladů (značíme je SRAC), tj. křivky, které uvádějí průměrné náklady firmy, kdy se některé vstupy (zejména množství kapitálových statků v podobě budov, strojů apod.) nemění, kdy tyto vstupy jsou fixní. Čili určitá křivka SRAC – např. SRAC1 udává, jak se vyvíjejí náklady firem, pokud produkuje např. do 1 000 kusů. Další rozšíření produkce je možné, jen pokud se zvětší všechny (naprostá většina) vstupy. Pro tento nový interval produkce (např. od 1 000 do 2 000 kusů) můžeme nakreslit novou křivku SRAC – v daném případě SRAC2. Pro tyto jednotlivé krátkodobé křivky průměrných nákladů platí, že nejprve je každá další křivka krátkodobých průměrných nákladů položena o něco níže než předcházející – nejprve se totiž projevují rostoucí výnosy z rozsahu, kdy každé větší množství produkce lze vyrobit s menšími náklady na jednotku produkce. Z anglického short run average cost. Dolní index u zkratky SRAC (např. SRAC1 a SRAC2) vyjadřuje právě skutečnost, že se jedná o křivky pro určitý interval výstupu, který je možno s daným množstvím vstupů vyrobit.

13 Průměrné náklady v krátkém a dlouhém období
Křivka LRAC Co vyjadřuje (co ji charakterizuje?) Jaký bude mít tvar (charakter)? Proč má tato křivka tvar písmene U? Křivka průměrných nákladů v dlouhém období (neboli dlouhodobá křivka průměrných nákladů, kterou značíme LRAC) potom bude vyjadřovat křivku průměrných nákladů za situace, kdy pro firmu mají všechny náklady variabilní charakter, a kdy si firma může zvolit, jaké množství všech vstupů bude používat a jaké množství výstupu bude produkovat. Znázorňuje tedy situaci, kdy firma může měnit všechny vstupy. Křivka průměrných nákladů v dlouhém období bude mít obalový charakter, půjde o spodní hranici mnoha křivek krátkodobých průměrných nákladů. Protože tyto křivky se, jak jsme odůvodnili výše, postupně posouvají nejprve dolů a potom nahoru, bude mít křivka průměrných nákladů v dlouhém období rovněž tvar písmene U, nicméně bude mnohem rozevřenější než krátkodobé křivky průměrných nákladů Z anglického long run average cost.

14 Rovnováha firmy z hlediska množství produkce
Proč se zabývat problematikou rovnováhy firmy z hlediska množství produkce? Celkové příjmy (definice, výpočet) Průměrné příjmy (definice, výpočet) Mezní příjmy Jak vypadá standardní tvar příjmových křivek (celkových, průměrných, mezních)? Co určuje tvar příjmových křivek? Co to znamená, když je firma příjemcem nebo tvůrcem ceny? Problematiku rovnováhy firmy z hlediska množství produkce (tj. jaké množství produkce má firma produkovat) rozebíráme proto, abychom odpověděli na otázku, kolik statků má firma vyrábět při různých cenách, tj. abychom dokázali odvodit nabídkovou křivku firmy, neboli nabídkovou křivku jednoho producenta, tedy individuální nabídkovou křivku. Celkové příjmy (TR) udávají příjmy z celkové vyprodukované (a prodané) produkce. Matematicky jsou celkové příjmy rovny: TR = P*Q´, kde TR = celkové příjmy (anglicky: total revenue), P = cena vyprodukovaných (spotřebních) statků (anglicky: price), Q´ = počet jednotek produkce (anglicky: quantity) Průměrné příjmy (AR) jsou rovny příjmům, které připadají na jednotku produkce. Matematicky vyjádřeno, průměrné příjmy jsou rovny: AR = TR/Q´, kde: AR = průměrné příjmy (anglicky: average revenue) Mezní příjmy (MR) udávají, o kolik vzrostou celkové příjmy, vzroste-li produkce o nějaký počet jednotek. Z anglického marginal revenue. Vývoj celkových, průměrných, a mezních příjmů nemá na rozdíl od jim analogických nákladů nějaký standardní tvar. Čili nemůžeme nakreslit standardní křivky celkových, průměrných a mezních příjmů. Hodně závisí na tom, na jakém trhu se firma pohybuje, zda má tento trh povahu dokonalé konkurence nebo některou z forem nedokonalé konkurence (viz kapitoly 5 až 7). V následující analýze budeme předpokládat, že firma je příjemcem ceny. Obecně je firma příjemcem ceny, pokud, když změní (zvýší nebo sníží) produkci, tak to neovlivní tržní cenu, tedy cenu, za kterou se běžně daný statek na daném trhu, na kterém firma působí, prodává. Pokud je firma příjemcem ceny, tak při této tržní ceně může prodat libovolný počet jednotek. Odvětví, ve kterém je firma příjemcem ceny, má charakter, nebo se blíží charakteru, dokonalé konkurence. Naopak firma je tvůrcem ceny, pokud, když změní (zvýší nebo sníží) produkci, tak to ovlivní tržní cenu. Jak si ale dále ukážeme, z hlediska hledání rovnováhy firmy je jedno, zda je firma příjemce ceny nebo tvůrce ceny.

15 Průměrné náklady v krátkém a dlouhém období
Zlaté pravidlo maximalizace zisku – jak zní? Rovnováha firmy - graf Rovnováha firmy nastává pro takové množství produkce, pro které jsou mezní příjmy (MR) rovny mezním nákladům (MC).

16 Poptávková křivka po produkci jedné firmy za situace, kdy firma není schopna ovlivnit cenu
Pokud producent cenu, za kterou vyprodukované statky prodává, není schopen ovlivnit, tak je mezní příjem (MR) i průměrný příjem (AR) daného producenta roven ceně tohoto statku. Graficky vyjádřeno, má křivka mezního (i průměrného) příjmu tvar přímky, která je rovnoběžná s osou Q´ (značící množství statku) a protíná osu P (vyjadřující cenu) na úrovni ceny, za kterou je statek prodáván. Křivka mezního příjmu firmy MR je za situace, kdy při dané ceně prodá producent všechny vyprodukované jednotky statku, současně křivkou poptávky po produkci dané firmy (tuto křivku značíme symbolem d), tj. křivkou, která nám říká, jaké množství statků budou spotřebitelé poptávat (kupovat) od dané firmy při dané ceně. Je to právě proto, že firma je schopna při dané ceně prodat jakékoliv množství statků. Protože tyto všechny jednotky jsou prodávány za stejnou cenu, musí mít nutně křivka poptávky po produkci dané firmy tvar přímky, a to na úrovni ceny, za kterou jsou všechny jednotky ceny prodávány.

17 Odvození individuální nabídkové křivky
Jak vypadá nabídková křivka jedné firmy s? Co vyjadřuje individuální nabídková křivka? Optimální množství statků nabízených firmou tedy bude ležet v průsečíku křivek mezních nákladů firmy a mezních příjmů firmy. Zvýší-li se cena statku, přičemž firma při této vyšší ceně je schopna prodat libovolné množství produkce, zvýší se i mezní příjem firmy, a firma proto zvýší i množství produkce, které nabízí, a to na novou hodnotu produkce Q´2, pro kterou platí rovnost MC = MR. Při růstu ceny může firma vyprodukovat i ty jednotky, které by při nižší ceně nebyla schopna vyprodukovat, protože mezní náklady na produkci těchto dodatečných jednotek jsou při nižší ceně vyšší než cena statku, a tedy i mezní příjmy firmy. Z výše uvedeného plyne, že rostoucí část křivky MC můžeme interpretovat jako nabídkovou křivku dané firmy, neboli jako individuální nabídkovou křivku (tuto nabídkovou křivku jedné firmy budeme značit písmenem s) - každé úrovni ceny statku Q´ je přiřazen takový rozsah produkce, při kterém firma dosahuje optima - mezní příjmy jsou rovny mezním nákladům. Individuální nabídková křivka tedy vyjadřuje, jaké množství bude firma produkovat/nabízet při různých cenách. Průsečík MR a MC můžeme potom rovněž interpretovat jako bod rovnováhy E, tj. jako bod, ve kterém se vyrovnává poptávka po produkci dané firmy s její nabídkou – z tohoto pohledu hovoříme o rovnováze firmy. Individuální nabídková křivka udává závislost, jaké množství bude firma produkovat při různých úrovních ceny. Individuální nabídková křivka je totožná s rostoucí části křivky mezních nákladů (MC) firmy.

18 EKONOMICKÝ ZISK Ekonomický zisk na jednotku produkce
Krátkodobý ekonomický zisk (co to je?, výpočet) Proč firma v krátkém období počítá pouze s variabilními náklady? Má smysl připomenout, že se ptáme na ekonomický zisk firmy, tedy na zisk, kdy od celkových příjmů (TR) odečítáme účetní náklady (ACC) i náklady obětované příležitosti (OPC) – součet účetních nákladů a nákladů obětované příležitosti dá celkové náklady (TC). Na obrázku nevidíme ani celkové příjmy, ani účetní náklady či náklady obětované příležitosti a tedy ani celkové náklady. Přesto dokážeme ekonomický zisk spočítat – a to v podobě ekonomického zisku na jednotku produkce. Ekonomický zisk na jednotku produkce je roven rozdílu průměrných příjmů (AR) mínus průměrné náklady (AC). Matematicky vyjádřeno pro ekonomický zisk na jednotku platí: EP/Q´ = AR - AC Vztah mezi ekonomickým ziskem na jednotku a ekonomickým ziskem je jednoduchý: pokud je ekonomický zisk na jednotku kladný, musí být kladný i ekonomický zisk. Na obrázku jsou při produkci Q´0 jednotek průměrné příjmy (AR) vyšší než průměrné náklady (AC) – pro Q´0 jednotek dosahují průměrné příjmy, tedy příjmy na jednotku, hodnoty P0, průměrné náklady, tedy náklady na jednotku, potom dosahují hodnoty PAC. Ekonomický zisk firmy (EP) při produkci Q´0 jednotek je tedy kladný, firmě se dané množství produkce vyplatí produkovat. Na obrázku je plocha ekonomického zisku (EP) vyznačena modře – tvoří ji součin rovnovážného množství Q´0 a rozdílu průměrných příjmů (AR) mínus průměrné náklady (AC). Rozdíl AR – AC obecně udává pro jakékoliv množství produkce ekonomický zisk na jednotku (EP/Q´). Pokud zjistíme tento rozdíl v bodě rovnováhy (Q´0) a výsledek vynásobíme počtem jednotek (Q´0 ), dostáváme ekonomický zisk (EP) při rovnovážné úrovni produkce. Celkové náklady (TC) jsou potom na obrázku vyznačeny jako červená plocha – pro jakékoliv množství produkce mají průměrné náklady (náklady na jednotku) hodnotu AC. Vynásobíme-li tuto hodnotu množstvím produkce, dostaneme celkové náklady (TC) pro dané množství produkce. V případě rovnovážného množství Q´0 jsou celkové náklady TC rovny součinu průměrných nákladů AC pro dané množství a tohoto množství Q´0. V krátkém období jsou fixní náklady firmy utopenými náklady – firma je bude hradit, jak když bude produkovat jakýkoliv počet kusů, tak když nebude produkovat vůbec. V krátkém období tedy při výpočtu zisku nemůžeme s fixními náklady počítat. V krátkém období tedy firmy nemohou použít výše uvedený vzorec pro výpočet zisku a musí počítat pouze tzv. krátkodobý zisk, daný jako rozdíl: celkové příjmy – variabilní náklady. Matematicky: SREP = TR -VC kde SREP = krátkodobý ekonomický zisk firmy (ekonomický zisk firmy v krátkém období), TR = celkové příjmy, VC = variabilní náklady Zkratka SREP pochází z anglického short run economic profit (krátkodobý ekonomický zisk).

19 Ekonomický zisk Proč firma nesmí brát v krátkém období fixní náklady do úvahy? Čím je daný krátkodobý ekonomický zisk? Čím je daný krátkodobý ekonomický zisk firmy na jednotku? Kdy se vyplatí firmě produkovat a proč? Pokud je firma ve ztrátě, tak jsou její průměrné příjmy nižší než průměrné náklady. Protože však firma v krátkém období nesmí počítat s fixními náklady, tak ji nezajímají průměrné náklady, ale pouze průměrné variabilní náklady. Jsou-li průměrné příjmy vyšší než průměrné variabilní náklady, tak se firmě vyplatí v krátkém období produkovat, protože náklady bezprostředně související s produkcí (tedy právě průměrné variabilní náklady) ze svých příjmů pokryje a ještě jí něco zbude – tento zbytek může použít na alespoň částečnou úhradu fixních nákladů. Firma sice v daném případě nepokryje veškeré fixní náklady, tyto náklady by ale firma musela hradit v každém případě - i za situace, kdy nevyrábí. Kdyby firma nevyráběla, tak by její fixní náklady byly vyšší, než její ztráta, když vyrábí. Jinými slovy, když firma vyrábí, má menší ztrátu, než když nevyrábí. V krátkém období mají pro firmu fixní náklady povahu utopených nákladů a firma je nesmí brát do úvahy. V krátkém období tedy firmu zajímá tzv. krátkodobý ekonomický zisk firmy (SREP) daný jako rozdíl celkových příjmů (TR) a variabilních nákladů (VC). Je-li v bodě rovnováhy firmy tento rozdíl kladný, vyplatí se firmě krátkodobě produkovat. Vedle krátkodobého zisku (SREP) lze v krátkém období rovněž spočítat tzv. krátkodobý ekonomický zisk na jednotku. Krátkodobý ekonomický zisk firmy na jednotku (SREP/Q´) je rozdíl průměrných příjmů (AR) a průměrných variabilních nákladů (AVC). Je-li v bodě rovnováhy firmy tento rozdíl kladný, vyplatí se firmě krátkodobě produkovat. Platí: Je-li ekonomický zisk (EP) kladný (záporný, roven 0), musí být kladný (záporný, roven 0) i ekonomický zisk na jednotku (EP/Q´) . Je-li krátkodobý ekonomický zisk (SREP) kladný (záporný, roven 0), musí být kladný (záporný, roven 0) i krátkodobý ekonomický zisk na jednotku (SREP/Q´). S

20 BOD UZAVŘENÍ FIRMY Kdy se firmě vyplatí zastavit produkci?
Pokud jsou pro jakýkoliv objem produkce Q´ průměrné příjmy (AR) nižší než průměrné náklady (AC), i než průměrné variabilní náklady (AVC), nevyplatí se firmě vůbec produkovat, protože nepokrývá ani náklady spojené s produkcí (tedy variabilní náklady). V bodě optima firmy je záporná jak hodnota ekonomického zisku na jednotku (EP /Q´), tak krátkodobého ekonomického zisku na jednotku (SREP /Q´). Pokud jsou v krátkém období pro jakýkoliv objem produkce celkové příjmy nižší než variabilní náklady (respektive průměrné příjmy nižší než průměrné variabilní náklady), vyplatí se firmě zastavit produkci. S. 89

21 BOD ZVRATU A UZAVŘENÍ FIRMY
Bod zvratu (definujte) Jak velký je ekonomický zisk v tomto bodě? Bod uzavření firmy Čemu se rovná krátkodobý ekonomický zisk? Při ceně P1 je rovnováha firmy (rovnováha firmy, bod E) pro produkci v hodnotě Q´1, protože platí, že pro danou výši produkce jsou mezní náklady rovny mezním příjmům. Při ceně P2 je ekonomický zisk firmy na jednotku produkce (EP/Q´) nulový (v tomto bodě jsou průměrné příjmy AR rovny průměrným nákladům AC, rozdíl AR - AC je tudíž nulový). Pro jakoukoliv cenu vyšší než P2 firma dosahuje kladného ekonomického zisku. Pro jakoukoliv cenu nižší než P2 dosahuje firma ekonomické ztráty (záporného ekonomického zisku). Bod průsečíku křivky mezních nákladů MC a průměrných nákladů AC je tedy bodem zvratu. Jen připomeňme, že v tomto bodě je krátkodobý ekonomický zisk na jednotku SREP/Q´, daný jako rozdíl průměrných příjmů AR a průměrných variabilních nákladů AVC, kladný, firmě se tedy krátkodobě vyplatí vyrábět. Pokud by průměrné náklady poklesly pod bod uzavření firmy (velikost produkce Q´3 ), ve kterém je krátkodobý ekonomický zisk na jednotku produkce (SREP/Q´), daný jako rozdíl průměrných příjmů AR a průměrných variabilních nákladů AVC, nulový, vyplatí se firmě, bez ohledu na výši fixních nákladů, i v krátkém období ukončit produkci – bod Q´3 se nazývá bodem uzavření firmy. Bod zvratu značí situaci, kdy při dané ceně je ekonomický zisk (EP) firmy roven nule. Pokud cena roste, je EP kladný, pokud cena klesá, je EP záporný. Bod uzavření firmy značí situaci, kdy se firmě vyplatí ukončit produkci. V bodě uzavření firmy je krátkodobý ekonomický zisk (SREP) firmy roven 0. Pokud cena roste, je SREP kladný, pokud cena klesá, je SREP záporný.

22 PŘÍKLADY 1. Za kalendářní rok celkové příjmy firmy Beta činí 500 mil. PJ, účetní náklady činí 300 mil. PJ, náklady obětované příležitosti 150 mil. PJ. Spočítejte účetní a ekonomický zisk firmy Beta. Vyplatí se firmě Beta podnikat? 2. Mějme údaje příkladu číslo 1. Co by se stalo, pokud by a) náklady obětované příležitosti firmy Beta vzrostly na 250 mil. PJ, b) účetní náklady firmy Beta vzrostly na 400 mil. PJ, c) celkové příjmy firmy Beta poklesly na 350 mil PJ?

23 PŘÍKLADY 3. Pokud je ekonomický zisk firmy nulový, co můžeme říci o jejím účetním zisku? Pokud je účetní zisk firmy záporný, co můžeme říci o jejím ekonomickém zisku? Pokud je ekonomický zisk firmy kladný, co můžeme říci o jejím účetním zisku? 4. Které faktory vedou k tomu, že určitý člověk má v nějaké činnosti komparativní výhodu? Zkuste těchto faktorů najít co nejvíce, a zdůvodnit, proč způsobují komparativní výhodu.

24 PŘÍKLADY 5. Jak dlouho bude trvat krátké období: a) ve službách, b) v průmyslu, c) v zemědělství? 6. Dva či více lidí dohromady často udělají více práce, než je součet práce dvou či více lidí, kteří pracují zvlášť. Teorie řízení zde hovoří o tzv. synergickém efektu. Vysvětlete jeho podstatu z pohledu mikroekonomie. Bude k synergickému efektu docházet pro libovolný počet osob – proč ano, proč ne? 7. Uveďte praktické příklady fixních nákladů.

25 PŘÍKLADY David Jiří Rytí záhonu 2 6 Hrabání listí 1 4
8. Mějme následující tabulku, která říká, kolik času v hodinách musí jednotlivé osoby strávit danými činnostmi. PŘÍKLADY Které činnosti by se měla věnovat Helena (tj. v které činnosti má Helena komparativní výhodu)? A které činnosti by se měla věnovat Karolína? David Jiří Rytí záhonu 2 6 Hrabání listí 1 4

26 PŘÍKLADY 11. Firma si pořídila auto. Používá ho k jízdám po městě, ve kterém je hustý provoz, takže by pro firmu bylo levnější, kdyby její zaměstnanci jezdili městskou hromadnou dopravou. Ředitel firmy však tvrdí, že pokud firma auto koupila, musí jej využívat. Je tento názor správný? Proč ano, proč ne? 12. Předpokládejme, že 100 jídel denně může určitá restaurace uvařit kteroukoliv z následujících kombinací kuchařů a sporáků – první číslo v závorce udává počet kuchařů, druhé číslo počet sporáků: (2, 15), (3, 12), (5, 9), (6, 6), (7, 3), (8, 1). Schematicky nakreslete izokvatnu příslušné restaurace. Spočítejte mezní míry technické substituce za předpokladu, že budeme zvyšovat počet kuchařů a snižovat počet sporáků. 13. Předpokládejme, že rozpočtové omezení firmy činí PJ měsíčně. Mzda dělníka včetně odvodů na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, které platí firma, činí 25 000 PJ měsíčně, měsíční pronájem kapitálových statků činí PJ měsíčně. Nakreslete příslušnou izokostu dané firmy.

27 PŘÍKLADY 14. Mějme zadání příkladu číslo 13. Co se stane, pokud: a) se rozpočtové omezení firmy zvýší na 300 000 PJ měsíčně, b) se rozpočtové omezení firmy sníží na PJ měsíčně, c) mzda dělníka vzroste na PJ měsíčně, d) náklady za pronájem kapitálových statků klesnou na PJ měsíčně. Nakreslete příslušné izokosty při těchto změnách. 15. Mezní míra technické substituce mezi bagrem a dělníky je 1 ku 10 (tj. jeden bagr udělá tolik práce, kolik 10 dělníků). Kupní cena bagru je 5 mil. PJ, životnost bagru je 10 let. Průměrná měsíční mzda jednoho dělníka je PJ (předpokládáme, že se tato mzda časem nezvyšuje). K čemu bude za této situace docházet? 15. Za 10 let zaplatíme mzdách jednomu dělníkovi Kč. 10 dělníků, kterým za 10 let zaplatíme, 3,6 mil. Kč udělají stejnou práci jako 1 bagr, který si nekoupíme (ušetříme tak 5 mil. Kč, v součtu pak 1,4 mil. Kč). Budeme tedy substituovat bagry dělníky, protože je to výhodnější z hlediska finančních úspor.

28 PŘÍKLADY 16. Mějme následující tabulku (hodnoty VC a FC jsou v PJ). Spočítejte celkové náklady (TC), průměrné náklady (AC), průměrné variabilní náklady (AVC), průměrné fixní náklady (AFC) a mezní náklady (MC) pro každou jednotku produkce.   Q´ FC VC 1 70 30 2 60 3 120 4 190 5 300

29 PŘÍKLADY 17. Mějme následující tabulku (hodnoty FC, VC jsou v PJ). Spočítejte celkové náklady (TC), průměrné náklady (AC), průměrné variabilní náklady (AVC) a mezní náklady (MC) pro každou jednotku produkce. Dále schematicky nakreslete křivky AC, AVC, AFC a MC. Q´ FC VC 1 20 10 2 16 3 19 4 21 5 22 6 26 7 35 8 50 9 70 100

30 Q´ FC VC TC AC AVC MC 1 20 10 30 6 2 16 36 18 9 3 19 39 13 6,33 4 21 41 10,25 5,25 5 22 42 8,4 4,4 26 46 7,66 4,33 7 35 55 7,8 8 50 70 8,75 6,25 15 90 7,777 100 120 12