ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA 2 VÝKLAD

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY SOUVISLÉ ŘEČI SLOVNÍ PŘÍZVUK má čeština stálý. Přízvuk hlavní – na první slabice slova (pole) nebo přízvukovaného celku (na poli) Přízvuk vedlejší – na lichých slabikách (nezapomínejte) !!! Úkol – vysvětlete pojmy: příklonka předklonka

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY SOUVISLÉ ŘEČI (PŘÍZVUKOVÝ / MLUVNÍ) TAKT = část věty spojená jedním slovním přízvukem, tj. může jej tvořit jedno slovo nebo více slov. Sled taktů vytváří rytmus řeči. Pozor! Jednotlivé takty ve větě nemusí být graficky odděleny čárkou!

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY SOUVISLÉ ŘEČI VĚTNÝ ÚSEK = několik taktů věty (obv. delší a složitější výpovědi); vyslovují se „na jeden nádech“. PAUZA odděluje větné úseky. TEMPO ŘEČI / MLUVNÍ TEMPO závisí na individuálních zvyklostech mluvčího.

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY SOUVISLÉ ŘEČI INTONACE / MELODIE VĚTY = průběžná změna tónové výšky hlasu ve větě (výpovědi). Vlastní zvukové zakončení věty (výpovědi) má podobu KADENCE (pokles hlasu na konci; tj. kadence klesavá či stoupavě klesavá) či ANTIKADENCE (výrazné stoupání hlasu na konci – u zjišťovacích otázek).

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST = ORTOEPIE = soubor výslovnostních norem. Rozlišujeme: – styl zběžný (nižší) – denní styk s menšími nároky – styl základní (neutrální) – veřejné kultivované projevy denního styku (zpravodajství, úřady, škola) – styl vybraný (vyšší) – slavnostní oficiální projevy

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST = ORTOEPIE NORMATIVNÍ PŘÍRUČKY: Hůrková, Jiřina, Česká výslovnostní norma Výslovnost spisovné češtiny – starší DÍLČÍ POUČENÍ in: mluvnice češtiny, slovníky češtiny

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST = ORTOEPIE DÉLKA SAMOHLÁSEK (poměr krátká : dlouhá = 2 : 3) nutno zachovávat (má významotvornou roli, např. dráha X drahá) Nespisovné např. krácení na konci (obecněčeské vim, myslim, krácení všech samohlásek v lašských nářečích, vrana).

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST = ORTOEPIE ASIMILACE (SPODOBA) ZNĚLOSTI regresivní (zpětná) – převáží druhá souhláska N + Z = ZZ , např. prosba [prozba], shoda [zhoda] Z + N = NN, např. podpatek [potpatek] progresivní – převáží první souhláska N + Z = NN, např. shoda [schoda] Z + N = ZZ, např. buďme [buťme]

Děkuji za pozornost. PhDr. Eliška Vacková

Literatura: Martinec Ivo, Tušková Jana Marie, Zimová Ludmila, Mluvnice. Učebnice českého jazyka pro střední školy, Plzeň, Nakladatelství Fraus 2009 Mašková, Drahuše. Český jazyk. Třebíč. Nakladatelství PV 2005 Vlastní archiv