Postoje a schopnosti 2.Mojžíšova 18,13-24 O Delegování úkolů

1.Uvolníme se pro jinou práci, případně budeme mít čas na to, abychom svoji práci dělali lépe 2.Dosáhneme v týmu kvalitnějších výsledků 3.Vytvoříme podmínky pro růst druhých lidí 4.Zkvalitníme vztahy mezi lidmi Proč delegovat ? 2

1.Správné postoje 2.Vypěstované schopnosti 3 Co je nezbytné pro úspěšnou delegaci

1.Pocit vlastího zabezpečení  Mojžíš neměl obavy o své postavení o svůj “džob” – prokázal pokoru v tom, že naslouchal svému tchánovi  Lidé, kteří se necítí příliš bezpeční ve své pozici, se jí neradi vzdávají 2.Riziko  Nejisté výsledky  Když nezapojíme druhé lidi do práce, dříve nebo později zlhostejní a odejdou 4 POSTOJE

3.Důvěra  Mojžíš projevil důvěru vůči Jitrovi  Byl připraven důvěřovat druhým  Důvěra není podmíněna výsledky  První delegace v Písmu : 1.M.1,26 (Bůh věděl předem, že Adam – lidé – propadnou)  Důvěra je jako bankovní konto 4.Ochota pomoci druhým lidem v růstu  Dobrý vůdce nevytváří závislost druhých sám na sobě  Přitahujeme lidi, kteří mají podobná obdarování jako my a pak se cítíme ohroženi 5 POSTOJE

5.Nejen úkol, ale i příslušná autorita  18,22 : ti muži rozhodovali o tom, co přednesou Mojžíšovi, Mojžíš jim k tomu dal svou autoritu (svoboda dělat chyby) 6.Odpovědnost a Vykazatelnost  Odpovědnost není možné vyžadovat bez svěřené autority  Vykazatelnost není hůl na bití, nýbrž nástroj výuky  Když nejsme připraveni delegovat náležitou autoritu, neseme odpovědnost za všechno sami 6 POSTOJE

S talentem se můžeme narodit, schopnosti musíme vypěstovat. 1.Umět dobře sladit lidi a úkoly 2.Umět dobře (účinně) komunikovat 7 dvě hlavní schopnosti

 Motivace je především niterná záležitost : můžeme být motivováni druhými lidmi jen na krátkou dobu. Dlouhodobá motivace vychází z nitra (kde komunikuje Boží Duch s naším duchem).  Ten, kdo deleguje úkol, musí znát velmi dobře jak úkol, tak lidi, kterým má úkol delegovat. To vyžaduje čas a úsilí (silné a slabé stránky lidí, širší souvislosti spojené s úkolem)  Úkol musí být přiměřeně náročný – neměli bychom dávat lidem příliš snadné úkoly 8 1. LidÉ a úkoly

① Křesťanská komunikace je proces, na kterém se podílí člověk a Bůh (1.Tess.1,5).  Písmo  Duch Svatý  Dva nebo více lidí (společenství věřících)  Jedinec může být obdarován k vyučování Slova, ale všichni věřící mohou a mají komunikovat mezi sebou (Kol.3,16 – navzájem) ② Účinná křesťanská komunikace musí být osobní  Hromadné komunikační prostředky sice hovoří k velkému množství lidí, ale ke každému osobně 9 2. KOMUNIKACE

③ Účinná křesťanská komunikace je víc než slova : patří k ní pozorování a podílení se na akci : Pán Ježíš učil slovy, učil svým životem a dával učedníkům příležitost podílet se na svých činech (nasycení zástupů). “Víte, jak jsme si počínali” píše Pavel Tessalonicenským (1.Tess.1,5). ④ Účinná křesťanská komunikace vyžaduje úsilí, čas a oběti. Komunikující se musí vzájemně ubezpečovat o tom, že ten druhý rozumí, že skutečně dochází ke komunikaci. A B 10 KOMUNIKACE POSEL POSELSTVÍPROSTŘEDEKPŘÍJEMCE

⑤ Účinná křesťanská komunikace má být konfrontační  Nikoli konflikt mezi mnou a tím druhým, ale konfrontace s Bohem (s Božím slovem) : zrcadlo  Proč konfrontace ? Plyne to z povahy hřísného stavu člověka od doby Pádu  1.Mojž.3,9-13  Lk.13,22-24 ⑥ Při delegování úkolů musí komunikace probíhat neustále  Jasně stanovené záměry a cíle  Měřitelnost úspěchu  Možnost nápravy během plnění úkolu, vyhodnocení 11 KOMUNIKACE

 Bojíme se, aby si lidé nemysleli, že jsme líní, že nemáme co dělat  Myslíme si, že si nemůžeme dovolit, aby došlo k chybám, když se druhému něco nepovede  Podceňujeme druhé  Bojíme se zklamání z neúspěchu  Máme příliš rádi to, co děláme  Rádi bereme pochvalu za vykonanou práci  Co kdyby to ten druhý udělal lépe než já ?  Nechceme druhé příliš zatěžovat  Nemám čas na delegování – udělám to rychleji  Atd. 12 Proč nedelegujeme ?