Psychická regulace Personal Systems Interaction (PSI) teorie J. Kuhla

Dle disertace T. Kohoutka, 2014

2 SYSTÉMY NIŽŠÍ ÚROVNĚ, KTERÉ POSKYTUJÍ MENTÁLNÍ REPREZENTACE PRO SYSTÉMY VYŠŠÍ object recognition system (OR) –systém rozpoznávání objektů je-li aktivován pomocí negativního afektivního stavu → projeví se zkreslení v rozpoznávání vyznačující se zvýšenou citlivostí na zvláštní, neočekávané, nechtěné (discrepancy-sensitive attention bias) z OR se tvoří reprezentace pro EM (zkušenost o nových věcech- odlišných od toho, co už znám) behavior output control (intuitive behavior control) IBC elementární systém kontroly konkrétních akcí jednání („autopilot“) na základě reprezentací vzniklých tady tvoří IM své abstrakce

2 VYŠŠÍ SYSTÉMY SPOJENÉ SREPREZENTACÍ JÁ, S NAŠIMI CÍLI A ZÁMĚRY

Modulační hypotézy 1) kladné emoce a odpovídající aktivace systému odměn tlumí plánovité, analytické myšlení a razí cestu intuitivnímu usměrňování chování; 2) negativní emoce a odpovídající aktivace systému trestů tlumí funkci cítění a aktivují funkci vnímání.

Volní regulace jednání: sebekontrola a seberegulace Metafora seberegulace jako „vnitřní demokracie“ se opírá o možnost projevů svobodné vůle (tak jak ji běžně chápeme) i o představu, že v mysli člověka může probíhat jakási obdoba „voleb“, jejichž výsledek není předem jasný a může se při další příležitosti změnit. Seberegulace je proces implicitní, takže na její zautomatizování je třeba dlouhý čas – na rozdíl od sebekontroly ji nelze „nařídit“

Volní regulace jednání: sebekontrola a seberegulace Sebekontrolu lze analogicky přirovnat k „vnitřní diktatuře“. Nastupuje, pokud není možné sestupně regulovat negativní afekt prostřednictvím aktivace EM. Tím dochází k zablokování jednak kognitivních zdrojů EM k nacházení neobvyklých řešení, jednak zdrojů sebemotivace, které rovněž závisejí na přístupu k self (self-access). Záměr je od počátku neměnný, k hodnocení vzhledem k preferencím ani k modifikacím nedochází – podobně jako za podmínek diktatury.

Sebeaktualizace Sebeaktualizace vyžaduje vysokou míru integrace komplementárních procesů. Předpokládá schopnost přecházet mezi pozitivními a negativními afekty, yvolávanými různými objekty a situacemi.Má dvě hlavní složky: –A. seberozvoj (self-development) – např. integrace nových zkušeností do koherentního systému sebereprezentací –B. účinnou vůli (volitional efficiency), schopnost nastolování a realizace vlastních záměrů.

Sebeaktualizace Integrace nových zkušeností předpokládá schopnost zaznamenat změny, učit se a poučit se, současně si ale uchovat přístup k self jako koherentnímu systému sebereprezentací. Jde tedy především o působení negativních emocí a jejich regulaci; „základem seberozvoje je kapacita pro změnu emocí, jako například schopnost přecházet mezi pozitivními a negativními vlastnosti objektu, osobní zkušenosti nebo cíle na bázi relevantních sebereprezentací (tj. sebeřízená,emoční dialektika‘)“.