Vliv poruch plynulosti řeči, zejména breptavosti, na fungování rodiny Mgr. Monika Weilová Ústav speciálněpedagogických studií Pedagogická fakulta UP Olomouc

Řeč Řeč je mluvený zvukový projev člověka sloužící především ke komunikaci. má pro každého člověka obrovskou důležitost, její včasné a správné tvoření ovlivňuje rozvoj vnímání, paměti, představivosti a myšlení, také ovlivňuje naši socializaci a přijetí společností. Velký podíl na vývoj řeči má genetika a prostředí, ve kterém člověk vyrůstá, zejména mluvní vzor dítěte ovlivňuje jeho expresi. Řeč jako taková není člověku vrozena, během života se ji učí a zdokonaluje ji.

Breptavost Diagnóza breptavost (lat. tumultus sermonis) spadá do okruhu narušení plynulosti řeči. Lechta (2010) definuje breptavost jako narušenou komunikační schopnost, která je charakteristická zejména interverbální a intraverbální akcelerací, vynecháváním hlásek, způsobené zrychlenou expresí, převažují také repetice. Dříve platilo, že osoba s breptavostí si svou narušenou komunikační schopnost neuvědomuje. Dnes již víme, že tento člověk si je vědom problému ve své expresi kvůli tomu, že je okolím upozorňován na svůj mluvní projev. Ve společnosti může mít jedinec s breptavostí obtíže dorozumět se kvůli zrychlenému tempu řeči a nesprávnému dýchání, kvůli čemuž musí posluchač vyvíjet mnohem větší úsilí na porozumění obsahu řečeného.

Důvod, proč je breptavost tak málo šetřena, můžeme spatřovat v jejím nižším výskytu v populaci v porovnání s jinou narušenou komunikační schopností. Podle psychologických vyšetření podávají děti s breptavostí horší výkony ve vnímání, v pravolevé orientaci, v senzomotorické orientaci, ale také v neverbálních zkouškách, ve čtení a psaní, které jsou ovlivněné i dědičností (Kutálková, 2005) V poslední době se odborníci přiklánějí spíše k názoru, že klinický obraz breptavosti je ve značné míře podobný symptomům ADHD

Symptomatologie breptavosti akcelerované anebo nepravidelné tempo řeči, nesprávné tvoření vět, repetici hlásek, dezorganizaci myšlení, slabik, slov a vět, jako přídavné pak chybnou artikulaci, neurologické poškození, dědičnost, poruchu motorické koordinace a poruchu školních dovedností

Mluvní projev Lechta (1995; 2010) udává, že u osob s breptavostí se v mluveném projevu vyskytují: Deformace obsahu – ty se manifestují vybočením z tématu, ztrátou dějové linie, vynecháním podstatných informací, přidáváním méně podstatných informací, absencí sémantické soudržnosti. Deformace formy – nepříslušná segmentace textu, konstrukce nepřiměřeně dlouhých vět, dysgramatismus, parafrázie. Deformace substance – nevhodně vložené přestávky, nesprávný přízvuk, arytmické nebo zrychlené tempo řeči, opakování části vět, monotónnost.

Rodina dítěte s breptavostí Prvním a nejdůležitějším životním prostředím dítěte je rodina. Žádné jiné prostředí mu nemůže poskytnout stejný pocit bezpečí, jistoty, emocionální stability ani stejné množství podnětů pro jeho další rozvoj (Pipeková, 2005). Rodina je pro dítě rovněž důležitým zdrojem hodnot, protože je mu emočně blízká. Rodiče potíže svého dítěte nějakým způsobem objasňují a prožívají. Na jejich názorech a postojích někdy závisí vznik a rozvoj aktuálních potíží, ale rodina je dost rozhodující i při jejich nápravě (Vágnerová, 2005).

Zásady pro práci s lidmi s breptavostí Rodiče si často neuvědomují, že nestačí jen terapie s logopedem, že je třeba cvičit i doma podle stanovených pokynů Kvůli tomu se také může změnit časový plán rodiny, je tedy třeba s touto situací počítat Také je vhodné vyhradit si na dítě čas a komunikovat s ním, jak se mělo, co dělalo, tato činnost se také počítá do logopedického cvičení Mnohdy rodiče posadí dítě k televizi a dostatečně se mu nevěnují, důsledkem je sice dobrá pasivní slovní zásoba, ale nízká aktivní.

Součástí terapie je: Rytmická cvičení Vokalizování mluvy Procvičování motoriky Pravidelné návštěvy logopedie

Použitá literatura Kutálková, D. (2005). Logopedická prevence. Praha: Portál. Lechta, V. (2010). Koktavost – integrativní přístup. Praha: Portál. Pipeková, J. (2005) Dítě s mentálním postižením v rodině. In BARTOŠOVÁ, M. (ed.) Edukace žákù se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: MSD Vágnerová, M. (2005) Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum