Proces navracení cizinců z hlediska mezinárodního práva a práva Evropské unie Jaroslav Větrovský Paneurópska vysoká škola, Fakulta práva (Bratislava) Asociace pro právní otázky imigrace (ASIM, o.s. - Praha)

Návratová směrnice – základní principy I. nástroj harmonizace právních řádů států EU v oblasti navracení cizinců nástroj harmonizace právních řádů států EU v oblasti navracení cizinců přednostní postavení práva EU → eurokonformní výklad + přímá aplikace směrnic přednostní postavení práva EU → eurokonformní výklad + přímá aplikace směrnic možnost zachovat příznivější vnitrostátní úpravu možnost zachovat příznivější vnitrostátní úpravu → směrnice se nelze dovolávat v neprospěch cizince Čl. 4 odst. 3 NS: Touto směrnicí není dotčeno právo členských států přijmout nebo zachovat ustanovení příznivější pro osoby, na něž se vztahují, za předpokladu, že jsou slučitelná s touto směrnicí.

Návratová směrnice – základní principy II. posloupnost kroků směřujících k vyhoštění (od nejmírnějšího k nejpřísnějšímu) posloupnost kroků směřujících k vyhoštění (od nejmírnějšího k nejpřísnějšímu) Je třeba rovněž uvést, že směrnice 2008/115 zavádí přesný postup, který má každý členský stát použít při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, a stanoví pořadí jednotlivých po sobě jdoucích fází, které tento postup zahrnuje. (SDEU, El Dridi, C ‑ 61/11 PPU, , §34) požadavek přiměřenosti a nezbytnosti (proporcionalita) opatření směřujících k navrácení cizince požadavek přiměřenosti a nezbytnosti (proporcionalita) opatření směřujících k navrácení cizince Úvodní ustanovení NS, odst. 13: Používání donucovacích opatření by mělo výslovně podléhat zásadám proporcionality a účinnosti, pokud jde o použité prostředky a sledované cíle. požadavek ochrany lidských práv požadavek ochrany lidských práv Úvodní ustanovení NS, odst. 17: Se zajištěnými státními příslušníky třetích zemí by se mělo zacházet důstojně, za dodržování jejich základních práv a v souladu se zásadami lidskosti a s mezinárodním a vnitrostátním právem.

Návratová směrnice – rozsah působnosti Čl. 1 NS: Tato směrnice stanoví společné normy a postupy, které jsou v členských státech používány při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí v souladu se základními právy jakožto obecnými zásadami práva Společenství i s mezinárodním právem, včetně závazků v oblasti ochrany uprchlíků a dodržování lidských práv. Na jaké osoby se NS vztahuje? Na jaké osoby se NS vztahuje? - státní příslušníci třetích zemí → ne občané EU (privilegované postavení)

Návratová směrnice – rozsah působnosti Na jaké situace se NS vztahuje? Na jaké situace se NS vztahuje? Čl. 3 odst. 3 NS „navrácením“ proces navrácení státního příslušníka třetí země, jako dobrovolné splnění povinnosti návratu nebo jako nucený návrat, — do země jeho původu, nebo — do země tranzitu v souladu s dohodami o zpětném přebírání osob či jinými ujednáními uzavřenými na úrovni Společenství nebo dvoustranně, nebo — do jiné třetí země, do níž se dotčený státní příslušník třetí země dobrovolně rozhodne vrátit a jež ho přijme;

Krok 1 – rozhodnutí o návrácení 1. Povinnost států rozhodnutí o navrácení vydat: Čl. 6 odst. 1 NS: Členské státy vydají rozhodnutí o navrácení každému státnímu příslušníkovi třetí země, který pobývá neoprávněně na jejich území, aniž jsou dotčeny výjimky uvedené v odstavcích 2 až Výjimky, kdy rozhodnutí o návratu nelze vydat: a) cizinec má povolený pobyt v jiném státu EU (obligatorně); „neplatí a) cizinec má povolený pobyt v jiném státu EU (obligatorně); „neplatí ak sa z dôvodu verejného poriadku alebo národnej bezpečnosti požaduje jeho bezodkladný odchod“ b) cizinec je navrácen do jiného státu EU na základě readmisní dohody (fakultativně) c) cizince je udělen pobyt z humanitárních důvodů (fakultativně) d) cizinec požádal o povolení (prodloužení) pobytu v jiném státě EU a toto řízení doposud trvá (fakultativně)

Krok 2 – dobrovolné opuštění území 1. Dobrovolné opuštění území jako pravidlo Čl. 7 odst. 1 NS: V rozhodnutí o navrácení se poskytuje přiměřená lhůta k dobrovolnému opuštění území v délce od sedmi do třiceti dnů (...) Úvodní ustanovení NS, odst. 10: Neexistuje-li důvod domnívat se, že by účel řízení o navrácení mohl být zmařen, měl by být dobrovolný návrat upřednostněn před nuceným návratem a měla by se poskytnout lhůta k dobrovolnému opuštění území. individuálního přístupu při stanovení lhůt k vycestování 2. Požadavek individuálního přístupu při stanovení lhůt k vycestování Čl. 7 odst. 2 NS: Čl. 7 odst. 2 NS: Je-li to nutné, prodlouží členské státy lhůtu k dobrovolnému opuštění území o přiměřenou dobu s ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivých případů, jako jsou délka pobytu, přítomnost školou povinných dětí a existence jiných rodinných a společenských vazeb. Úvodní ustanovení NS, odst. 10: Pokud to vyžadují zvláštní okolnosti jednotlivých případů, měla by být lhůta k dobrovolnému opuštění území prodloužena. 3. Nevyžaduje se uložení zákazu vstupu → viz čl. 11 NS

Krok 3 – dobrovolné opuštění území s podmínkou Možnost stanovení povinností za účelem splnění dobrovolného návratu: Možnost stanovení povinností za účelem splnění dobrovolného návratu: Čl. 7 odst. 3 NS: Čl. 7 odst. 3 NS: Po dobu běhu lhůty k dobrovolnému opuštění území lze uložit některé povinnosti, jejichž cílem je předcházet nebezpečí skrývání se, jako je pravidelné hlášení se orgánům, složení přiměřené finanční záruky, odevzdání dokladu nebo povinnost pobývat na určitém místě.

Krok 4 – Vyhoštění 1. Subsidiární (doplňkový) charakter vyhoštění: Čl. 8 odst. 1 NS: Čl. 8 odst. 1 NS: Členské státy přijmou veškerá opatření nezbytná k výkonu rozhodnutí o navrácení, jestliže nebyla poskytnuta lhůta k dobrovolnému opuštění území (...) nebo jestliže povinnost návratu nebyla během lhůty pro dobrovolné opuštění území (...) splněna. Čl. 8 odst. 2 NS: Čl. 8 odst. 2 NS: Pokud členský stát poskytl (...) lhůtu k dobrovolnému opuštění území, může být rozhodnutí o navrácení vykonáno až po jejím uplynutí, pokud během ní nevznikne některé z nebezpečí uvedených v čl. 7 odst Není potřeba vydávat nové rozhodnutí Čl. 8 odst. 3 NS: Čl. 8 odst. 3 NS: Členské státy mohou přijmout samostatné správní nebo soudní rozhodnutí nebo akt, kterým se vyhoštění nařizuje. 3. Povinnost monitoringu Čl. 8 odst. 6 NS: Čl. 8 odst. 6 NS: Členské státy zavedou účinný systém pro sledování nuceného navracení.

Dobrovolné opuštění území v. odsun Případy, ve kterých se lhůta pro dobrovolné opuštění území nemusí poskytnout: Čl. 7 odst. 4 NS: P Čl. 7 odst. 4 NS: Pokud hrozí nebezpečí skrývání se nebo pokud byla žádost o oprávněný pobyt zamítnuta jakožto zjevně nedůvodná nebo podvodná anebo pokud dotčená osoba představuje hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo národní bezpečnost, nemusí členské státy poskytnout lhůtu k dobrovolnému opuštění území nebo mohou poskytnout lhůtu kratší než sedm dní. → taxativní výčet důvodů, kdy lhůta nemusí být poskytnuta → ani v případě naplnění důvodů podle čl. 7 odst. 4 NS není rozhodnutí o neposkytnutí lhůty obligatorní

Krok 5 – uložení zákazu vstupu I. 1. Povinnost uložit zákaz vstupu: Čl. 11 odst. 1 NS: Čl. 11 odst. 1 NS: Rozhodnutí o navrácení jsou spojena se zákazem vstupu, a) jestliže nebyla poskytnuta lhůta k dobrovolnému opuštění území nebo b) jestliže nebyla splněna povinnost návratu. 2. Možnost uložit zákazu vstupu: Čl. 11 odst. 1 NS: Čl. 11 odst. 1 NS: V ostatních případech mohou být rozhodnutí o navrácení spojena se zákazem vstupu. 3. individuálního přístupu při stanovení délky zákazu vstupu: 3. Požadavek individuálního přístupu při stanovení délky zákazu vstupu: Čl. 11 odst. 2 NS: Čl. 11 odst. 2 NS: Délka zákazu vstupu se stanoví po řádném uvážení všech významných okolností jednotlivého případu (...).

Krok 5 – uložení zákazu vstupu II. 4. Délka zákazu vstupu: Čl. 11 odst. 2 NS: Délka zákazu vstupu se stanoví po řádném uvážení všech významných okolností jednotlivého případu a v zásadě nepřekročí pět let. Délka pěti let může být překročena, představuje-li dotčený státní příslušník třetí země vážné ohrožení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo národní bezpečnosti. 5. Možnosti neuložení/zrušení zákazu vstupu: Čl. 11 odst. 3 NS: (a) Členské štáty zvážia zrušenie alebo pozastavenie zákazu vstupu v prípade, ak štátny príslušník tretej krajiny môže dokázať, že opustil územie členského štátu v plnom súlade s rozhodnutím o návrate; (b) Z (b) Zákaz vstupu sa neukladá obetiam obchodovania s ľuďmi, ktorým bolo udelené povolenie na pobyt. (c) (c) Členské štáty môžu v jednotlivých prípadoch z humanitárnych dôvodov zákaz vstupu neuložiť, zrušiť alebo pozastaviť. (d) (d) Členské štáty môžu v jednotlivých prípadoch alebo v určitých kategóriách prípadov zákaz vstupu zrušiť alebo pozastaviť z iných dôvodov.

Překážky vyhoštění 1. Překážky vyhoštění stanoveny NS pouze implicitně: Čl. 5 NS: Při provádění této směrnice členské státy náležitě zohlední a) nejvlastnější zájem dítěte, b) rodinný život a c) zdravotní stav dotčeného státního příslušníka třetí země a dodržují zásadu nenavracení (non-refoulement). 2. Katalog překážek vyhoštění podle Evropské úmluvy o lidských právech: Čl. 3 EULP: Zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání Čl. 6 EULP: Právo na spravedlivý soudní proces Čl. 8 EULP: Právo na respektování soukromého a rodinného života Čl. 1 Prot. 12 EULP: Zrušení trestu smrti

Přezkum rozhodnutí o návratu – Návratová směrnice 1. Požadavek nezávislosti a nestrannosti orgánu, který rozhodnutí o návratu přezkoumává: Čl. 13 odst. 1 NS: Dotčený státní příslušník třetí země musí mít možnost využít účinný prostředek právní nápravy ve formě odvolání proti rozhodnutí týkajícímu se navrácení uvedenému v čl. 12 odst. 1 nebo návrhu na jeho přezkum příslušným soudním nebo správním orgánem nebo příslušným subjektem, jehož členové jsou nestranní a jejichž nezávislost je zaručena. 2. Možnost rozhodovat o odkladném účinku Čl. 13 odst. 2 NS: Orgán nebo subjekt uvedený v odstavci 1 musí mít pravomoc přezkoumávat rozhodnutí týkající se navrácení (...), včetně možnosti dočasně pozastavit jejich výkon, jestliže nelze dočasné pozastavení uplatnit již podle vnitrostátních právních předpisů.

Přezkum rozhodnutí o návratu – Evropská úmluva o lidských právech Požadavek odkladného účinku ze zákona: Čl. 13 EULP - Právo na účinný opravný prostriedok Soud se domnívá, že účinnost prostředku uvedeného v čl. 13 vyžaduje, aby tento byl schopen zabránit výkonu opatření, která jsou neslu- čitelná s Úmluvou a jejichž následky jsou potenciálně nevratné (...). V důsleku toho čl. 13 zakazuje, aby tato opatření byla vykonána dříve, než ze strany příslušných vnitrostátních orgánů dojde k po- souzení jejich souladu s Úmluvou. (ESLP, Čonka v. Belgie, č /99, , §79) Opravný prostředek neodpovídá požadavkům stanoveným (čl. 13), pokud nemá odkladný účinek. (ESLP, Gebremedhin v. Francie, č /05, §58)

Krok 5 – zajištění 1. Zajištění jako krajní opatření: Čl. 15 odst. 1 NS: Nemohou-li být v konkrétním případě účinně uplatněna jiná dostatečně účinná, avšak mírnější donucovací opatření, mohou členské státy zajistit pouze státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení, za účelem přípravy návratu nebo výkonu vyhoštění, zejména

Děkuji