Problémy demokratického vládnutí Liberální demokracie Problémy demokratického vládnutí

Liberální demokracie Liberálně demokratický politický režim typický pro země západní Evropy a USA. Je to demokracie nepřímá postavená na zastupitelském principu. Pravidelně se konají volby a občané jsou si politicky rovni (všeobecné volební právo). Je to demokracie konkurenční → existence politických stran, které mezi sebou soutěží. Vládnoucí moc je omezena, existují zde záruky ochrany občanů před státem → ochrana lidských práv a svobod, Vláda zákona

Liberální demokracie Spojení dvou konceptů: Liberalismu (ústavního liberalismu), který vychází z liberálního myšlení. Jeho podstatou je ochrana občanských práv a svobod, tj. práv jedince před svévolnými zásahy vládní moci. A také otázka odpovědnosti vládců vůči občanům. Demokracie, tzn. politické rovnosti jedinců ve státě (vyjádřené rovným volebním právem), která je spojena s většinovým principem (rozhoduje většina).

Liberální demokracie Demokracie může existovat bez liberalismu = neliberální demokracie (absolutní prosazení většinového principu, bez záruk dodržování občanských práv a svobod, slabá odpovědnost) Liberalismus také může existovat bez demokracie = liberální autokracie (záruky občanských práv a svobod, ale bez politické rovnosti)

Klasické liberální myšlení Ranné liberální myšlení se formovalo od konce 16. století, a to v Anglii. Klasické liberální myšlení se formovalo na konci 18. a v průběhu 19. století. Liberálové se zabývali především otázkou ochrany jedince a jeho práv před mocí státu. Na demokracii jako formu vlády pohlíželi ale dlouho negativně (spojená s vládou lůzy).

Klasické liberální myšlení Bylo ovlivněno: Absolutismem – převládající forma vlády v tehdejší Evropě Všemocný panovník, legitimita odvozená od Boha 16. a 17. století rozrůstání států – posilování administrativy Liberálové se vymezovali vůči absolutismu Reformací Protestantismus – v centru pozornosti je člověk, revoluce proti moci církve nad člověkem Člověk je pánem svého osudu

Klasické liberální myšlení Liberálové usilovali o omezení moci státu (všemocného panovníka) a omezení moci církve. Existuje soukromá sféra jedince, kam stát a církev nesmí zasahovat. V centru pozornosti je svoboda člověka, který je pánem svého osudu a může svobodně rozhodovat. Člověk má přirozená práva (získaná narozením). Prosazovali konstitucionalismus, ochranu soukromého vlastnictví a tržní hospodářství. Liberálové se snažili najít rovnováhu mezi právy jedince na jedné straně a mocí státu na druhé straně (stát je nutný, aby společnost fungovala).

John Locke (1632-1704) Dvě pojednání o vládě Ovlivněn Slavnou revolucí 1688, kterou podporoval. Stát vzniká proto, aby chránil zájmy občanů, kteří v něm žijí. Člověk má přirozená práva získaná narozením. Člověk je svobodný a jeho svoboda je omezena pouze respektem je svobodě druhého. Stát je nutný, aby zabezpečil řád ve společnosti, ne všichni respektují svobodu druhých.

John Locke (1632-1704) Občané nepřenášejí na stát všechna svoje práva, jen moc vydávat zákony a zabezpečit jejich dodržování. Tuto moc vláda užívá jen za jasně stanovených podmínek. Musí respektovat přirozená práva občanů. Moc je rozdělena na exekutivní a legislativní, které by neměly být soustředěny v jedné osobě. Zastánce konstituční monarchie – moc měla být ústavou omezena a rozdělena mezi panovníka a shromáždění.

John Locke (1632-1704) Podstatný byl koncept „souhlasu“ (consent). Vláda vládne jen se souhlasem občanů. Souhlas je vykonávám prostřednictvím zástupců v parlamentu. Občané mohou vládu změnit, pokud zneužívá moc. Význam: Důraz na přirozená práva občanů Pojetí státu, který chrání práva a svobody občanů Pojetí jedince, který je svobodný Omezení moci (konstituční monarchie)

Charles Luis Montesquieu (1689-1755) O duchu zákonů Ústřední myšlenky se týkají dělby moci. Zabýval se institucionální organizací moc, aby co nejlépe zabezpečila ochranu práv a svobod občanů = konstituční vláda. Zároveň by v každém státě měly mít zastoupení všechny zájmy = panovník, aristokracie, lid Významnou roli přikládal aristokracii, která udržuje rovnováhu mezi panovníkem a lidem (kdyby jedna strana převážila, byla by nastolena despocie)

Charles Luis Montesquieu (1689-1755) Moc měla být rozdělena na legislativní, exekutivní a soudní. Oddělení mělo být i personální. Exekutivní moc = panovník (měl by právo vetovat nepřijatelné zákony, regulovat schůze shromáždění, mít pod kontrolou armádu) Legislativní moc = parlament (vytváření zákonů, omezení panovníka – měla právo přimět panovníka k odpovědnosti, pokud by se dopustil nezákonného jednání, kontrola rozpočtu, právo rozpustit armádu). Zastánce dvoukomorového parlamentu (horní komora = aristokracie, dolní komora = lid) Soudní moc – měla chránit práva a svobody občanů

Charles Luis Montesquieu (1689-1755) Význam: Moc měla být rozdělena, a to tak, aby ta strana, která by se pokusila zneužít moc, vždy narazila na zákonná opatření, která by jí tomu zabránila. Vliv na tvůrce americké ústavy i evropský konstitucionalismus

Americká ústava (1789) Vytvoření systému brzd a protivah. Jednotlivé instituce se navzájem kontrolují, jsou voleny na různě dlouhou dobu a mají různé pravomoci. Jedním z hlavních tvůrců byl James Madison Články v Listech federalistů Inspirace Lockem – stát musí chránit občanská práva a svobody, vláda musí být omezená Inspirace Montesquiem – moc musí být rozdělena

James Madison Kritik přímé demokracie = netolerantní, nespravedlivé a nestabilní Pro společnost jsou typické střety mezi různými zájmy a názory. Je rozdělená na různé frakce, které mají své zájmy a ty mezi sebou soupeří. Politický systém musí být nastaven tak, aby jeden zájem nepřevážil a aby co nejvíce zmírnil dopad konfliktu zájmů ve společnosti. Důraz na zastupitelský princip a dělbu moci (horizontální a vertikální).

Protektivní demokracie Jeremy Bentham (1748-1832) a James Milla (1773-1836) Ústřední myšlenka se týká zajištění odpovědnosti těch, co mají moc, občanům. Řešili problém zneužívání moci – v tehdejší Anglii panovník ovládal parlament prostřednictvím korupce (kupování hlasů, prodávání křesel) Odpovědnost zajistí pouze demokratická vláda (spojení liberalismu a demokracie). Podstatné bylo pravidelné konání voleb, co největší omezení moci panovníka, rozdělení moci a tržní hospodářství.

Protektivní demokracie Intervence státu do života společnosti měly být omezené a kontrolované. Preference zastupitelského principu – nejlepší záruka proti svévoli vlády. Volební právo mělo být rozšířeno. Pravidelné konání voleb by zajistilo, aby poslanci byli odpovědní voličům.

Vývojová demokracie John Stuart Mill (1806-1859) Ústředním tématem je ochrana svobody před negativními dopady demokratické vlády. John Stuart Mill (1806-1859) Úvahy o zastupitelské vládě Demokracie je dobrá forma vlády, protože se v ní maximálně a harmonicky rozvíjí schopnosti jednotlivce Demokracie vede k občany k účasti na veřejném životě → zlepšuje se jejich smysl pro občanství Podpora zastupitelského principu. Obavy z demokracie: Vláda se může dostat do rukou neschopných a neznalých. Mohou se prosadit třídní zájmy a ne zájmy všech. Demokracie proto musí poskytnout záruky ochrany menšin.

Vývojová demokracie Alexis de Tocqueville (1805-1859) Demokracie v Americe Zabýval se slučitelností politické rovnosti (demokracie) a ochrany svobody (liberalismus) → důležité hodnoty, ale mohou být v rozporu Tendencí je rozšiřování rovnosti (volební právo). Vláda reprezentuje většinu. Nicméně, pokud vláda většiny není omezena, má tendenci vládnout despoticky (tyranie většiny). Tyranie spočívá v tom, že se ve společnosti neuznává nic jiného než většinová rozhodnutí, která ovšem mohou omezovat práva menšin (přirozená práva). Tyranie většiny je potlačování svobody ve jménu rovnosti.

Vývojová demokracie Pokud rozhodování podléhá diktátu většiny, je ohrožena svoboda menšin. Ze společnosti mizí menšinové názory, převažují pouze názory konformní s většinovým proudem. Z veřejné diskuze mizí význačné osobnosti. Zároveň se obával narůstání moci státu a jeho expanze do čím dál většího spektra oblastí, čímž se zvyšuje závislost lidí na státu, což ohrožuje jejich svobodu. Stát vychovává občany, kteří jsou na něm závislí a nejsou schopni se o sebe postarat. Občané přestávají být svobodní, přestávají být schopni samostatného jednání a přestávají být odpovědnými = zdětinštění společnosti.

20. století Liberální demokracie prošla na konci 19. a 20. století významnou kritikou ze strany marxismu, elitářů a fašismu. K rozvoji liberální demokracie a s ní i liberálně demokratického myšlení dochází opět po 2. světové válce

Procedurální demokracie Joseph A. Schumpeter Demokracie je metoda, nikoliv cíl. Metoda, která zabezpečuje politickou legitimitu režimu a která zajišťuje reprezentaci zájmů voličů Hlavní podstatou je konání svobodných a soutěživých voleb, které dávají mandát vítězi voleb vládnout. Minimalistické pojetí demokracie Kritika Demokracii nelze omezit na volby Je důležité vnímat i to, co se děje mezi volbami (např. vítěz voleb může zneužít vítězství k destrukci demokracie) Musí zde existovat dělba moci a právní stát

Polyarchie Robert Dahl: sedm ústředních atributů demokracie (= liberální demokracie) Demokratické atributy: Svobodné a férové volby Volení úředníci Všeobecné volební právo) Právo ucházet se o veřejný úřad Liberální atributy: Svoboda projevu Alternativní přístup k informacím Svoboda sdružování

Liberální demokrace Alan Siaroff (2008) Svobodné a férové volby (soutěž) Odpovědná vláda (transparentní rozhodování, neomezená nevolenými aktéry) Plná a rovnoprávná participace (právo volit a být volen) Občanská práva Dobře fungující stát založený na vládě zákona