Orientační přehled základní problematiky EV- 1 kapitola

Ekologie - věda studující komplexně vztahy mezi organismy a prostředím (mezi živou a neživou přírodou) a vztahy mezi jednotlivými složkami živé přírody. Nauka o souvislostech v přírodě, věda o ekosystémech. Obecná - zobecňuje ekologické jevy bez ohledu na systematickou příslušnost organismů Speciální - studuje životní podmínky organismů v různých typech prostředí (souš, slané a sladké vody, půda apod.) Environmentalistika - nauka o životním prostředí, její předmět má jak přírodní, tak společenský charakter. Není a nemůže být vědou v pravém slova smyslu, nemá jednotný soubor metod ani jednotnou ucelenou teorii pro zkoumání objektů a jevů reálného světa = multidisciplinární soubor vnitřně spjatých oborů. Životní prostředí = soubor veškerých činitelů, s nimiž přichází do styku živý subjekt (organismus, populace, člověk, lidská společnost) a podmínek, kterými je obklopen, tj. vše, co na subjekt přímo i nepřímo působí. Obsah pojmu - velmi často (hlavně v legislativním pojetí zákonodárství většiny států) zúžen na životní prostředí člověka, lidské společnosti. „Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ (§ 2 zákona č. 17/92 o životním prostředí)

Trvale udržitelný rozvoj (TUR) / sustainable development „Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby, a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“ (§ 6 zákona č. 17/92 o životním prostředí) Termín – poprvé užit v r ve zprávě „Naše společná budoucnost“ ( komise OSN pod vedením Gro Harlem Bruntlandové) pro návrh nového typu hospodářského vývoje TUR - 4 hlavní rozměry 1. Rozvoj lidské osobnosti Základní hodnoty pro TUR – odpovědnost a úcta ke všemu živému = postmateriální hodnoty (nejsou v protikladu k materiálním, ale lidé jsou schopni je skutečně vyznávat jen tehdy, když dosáhnou uspokojení svých základních materiálních potřeb – potrava, bydlení, finanční příjem, bezpečí) = rozpor mezi materiálními a duchovními hodnotami je falešný. Požadavek spravedlivé společnosti (jinak nejvyšší hodnota = nastolení této společnosti) Vzdělání (pochopení ekologických problémů), Postoje chudých a bohatých států – rozdílná zodpovědnost za stav ŽP.

2. Rozvoj občanské společnosti Občané a instituce (parlament, vláda, obce a místní vlády, soudy, soukromé podniky, nevládní organizace). Jednotliví lidé – individuální zodpovědnost. Ekologické nevládní organizace – i osvěta, ovlivňování veřejnosti, změna postoje občanů, zaměření často na děti a mládež (Český svaz ochránců přírody, Hnutí Duha, Brontosaurus, Děti Země, Junák). Mezinárodní instituce – mezinárodní spolupráce, spolupráce se sousedy (např. Mezinárodní komise pro ochranu Labe, společná ochrana např. NP Šumava, Labské pískovce, Podyjí, Krkonoše aj.). Ženevská úmluva (1979) o znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států. UNEP – Program pro životní prostředí OSN (od 1972). OECD – Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, sdružuje průmyslově vyspělé státy, ČR – členem od 199. Výbor OECD pro ŽP. Rada Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) Nadnárodní společnosti – = např. ropné společnosti, banky, automobilky - mnohdy vlivnější než mezivládní organizace, velké rozpočty, vliv na hospodářství jednotlivých států i v celosvětovém měřítku Normy – ISO = Mezinárodní organizace pro standardizaci (nová řada norem ISO ). Mezinárodní nevládní organizace – Greenpeace, Světový fond pro přírodu (WWF), Světový svaz ochrany přírody (IUCN). Věda – mezinárodní vědecká spolupráce (řešení změny klimatu, ochrana biologické Rozmanitosti)

Mezinárodní konference a úmluvy – smlouvy a jiné dokumenty (složitý postup - rámcová úmluva bez konkrétních závazků = společná vůle zúčastněných, vstoupí v platnost, když ji dostatečný počet států ratifikuje, po nějaké době se tyto státy dohodnou – konkrétní závazky, uzavření prováděcího protokolu). Finanční pomoc rozvojovým státům – dvoustranná spolupráce (vždy jedna vyspělá a jedna rozvojová země), nebo prostřednictvím mezinárodních finančních institucí (např. Světová banka). 3. Ekonomický a technologický rozvoj Ekologie a ekonomie – v minulosti vzájemná izolace a nepochopení (ekologové nechápali, že lidská činnost poškozující přírodu podléhá i ekonomickým pravidlům, ekonomové že příroda je důležitou součástí ekonomických procesů, přírodní zdroje nemají ekonomickou hodnotu, dokud se z nich nestanou užitečné suroviny tím, že se umístí na trh, vzduch nebo voda - volné statky, které příroda poskytuje v neomezených množstvích, ignorovány ekonomicky důležité role ŽP, např. stabilní klimatické podmínky nebo prostor pro ukládání odpadů). Dnes - obě disciplíny se začínají sbližovat, vzájemně chápat a doplňovat – spojuje je myšlenka TUR. Strategie TUR – opozice vůči rigidnímu ekonomistickému postoji i vůči krajnímu, izolovanému ochranářství. (Bez hospodářského rozvoje není možno dosáhnout účinné ochrany ŽP, přírody a přírodních zdrojů. Veškeré činnosti směřující k ochraně ŽP mají i ekonomickou stránku = přírodu nelze chránit „za každou cenu“, musíme tu cenu dobře znát a kalkulovat s ní).

Ekonomie ŽP – hospodářský systém podmíněn využíváním neobnovitelných a obnovitelných zdrojů, látek a energie, bohatství přírody = přírodní kapitál, poskytuje lidské společnosti služby a statky (analogický kapitálu lidmi vyrobenému, nebo lidskému kapitálu – vzdělanost, schopnosti). Základní pravidlo ekonomické činnosti = zachování a rozmnožení základního kapitálu = ani přírodní kapitál nesmí být znehodnocován a jeho celkový objem zmenšován. Trvalé uchování základny přírodního kapitálu – základní podmínka trvalé udržitelnosti hospodářského rozvoje. TUR z ekologického hlediska – služby a statky poskytované přírodou musejí být bezpodmínečně zachovány na přijatelné úrovni, záleží nejen na objektivním stavu přírodních zdrojů, ale i na tom, jak jsou lidé schopni jich využívat. Určité meze však existují a jistá minimální úroveň služeb a statků poskytovaných přírodou lidské společnosti je nutnou podmínkou TUR. Samotný trh není schopen postihnout veškeré ekonomické vztahy mezi přírodou a přírodními zdroji a lidskou společností a v několika směrech selhává: a) volné statky, „nikomu nepatří“, nejsou předmětem trhu, trh pro ně není vytvořen (vzduch, do jisté míry vodní zdroje, moře, volná příroda) b) tzv. vnější ekonomické náklady (= hospodářská činnost jednoho způsobuje škody někomu jinému a tomu není poskytnuta žádná náhrada ze strany původce škody, např. znečišťování řeky). Trh sám nedokáže kompenzovat, lze napravit např. formou poplatků, které musí platit znečišťovatel. Trh funguje pouze v rámci pravidel vymezených ekonomickými zákony (např. daňové). Základní podmínkou = správné stanovení zákonů, aby směřovaly k účinné ochraně přírody a přírodních zdrojů, a přitom nebránily rozvoji hospodářství (např. správné stanovení vlastnických práv).. Vlastnictví –přesně definovaný soubor práv a povinností. Někdy nelze vlastnická práva stanovit (veřejné statky - např. ovzduší) = do role vlastníka obvykle stát (ten pak určuje pravidla užívání, zákony).

Ekonomické nástroje ochrany ŽP, přírody a přírodních zdrojů = správné ocenění přírodních zdrojů a jiných hodnot přírodního prostředí včetně služeb, které lidské společnosti poskytuje, i ocenění škod na ŽP (skutečných i předpokládaných - různé metody, např. užitek, vzácnost, ochota zaplatit za jejich zachování…). Podstata – tzv. řešení dvojího zisku (win-win strategy) – účinná ochrana přírody a přírodních zdrojů se musí zároveň ekonomicky vyplatit): a) Zavádění energeticky úsporných technologií (cena zdrojů příliš nízká = nevyplácí se zavádět nové úsporné postupy, ale pokud ceny vstupů dostatečně vysoké = pro všechny výhodné energií šetřit prostřednictvím třeba i drahých, ale úsporných technologií). Technologie pro TUR - 2 kategorie: opatření následná ( snaží se odstranit nebo zmírnit již vzniklé účinky – technologie „na konci potrubí“, drahé a dlouhodobě neudržitelné) opatření preventivní (jediné perspektivní řešení = změny technologií a jejich nová orientace: podstatně menší spotřeba energie, nižší materiálová náročnost, využívání obnovitelných zdrojů, uzavřené výrobní cykly, vyloučení jedovatých a jinak nebezpečných látek, recyklace, trvanlivost a opravitelnost, sledování životního cyklu výrobku, technologie přizpůsobené místním podmínkám) b) Ekologická daňová reforma – postupná náhrada současných daní daněmi za využívání přírodních zdrojů nebo produkci odpadů – motivace k úsporám a co nejmenšímu znečišťování c) Přímá finanční podpora ekologicky prospěšných činností (čistírny odpadních vod, spalovny, zabezpečené skládky odpadů apod..) d) Nepřímá podpora (např. daňové úlevy)

4. Ekologická únosnost Zátěž prostředí – lze posuzovat ze 2 hledisek: stav prostředí (měření koncentrace různých škodlivin apod., hodnocení prostředí v dané oblasti a dané době, např. ve vztahu k lidskému zdraví), nebo nepříznivé činnosti (produkce odpadů apod). Hodnocení zátěže: a) podle předmětu ohrožení: lidské zdraví (nebezpečné činitele: chemické - jedy, fyzikální – záření, hluk, vibrace, biologické – bakterie, plísně, houby, viry), majetek (poškození staveb a památek kyselými dešti, ničení lesů, úrody, rybolov…), přírodní zdroje (vyčerpávání, znehodnocování), globální systémy (systém ovzduší + oceány + pevniny + vegetace, narušování globálních přírodních cyklů), bohatství přírody (vymírání druhů) b) podle rozsahu globální = celosvětové měřítko (klima, atmosféra, živá příroda, oceány) kontinentální – ovzduší (kyselé deště Severní Amerika, Evropa, jv. Asie), vodní systémy (okrajová a uzavřená moře, velké řeky), rozšiřování pouští aj. degradace půd regionální – ovzduší, vody, půda místní – velká města, průmyslové oblasti – ovzduší, voda, hluk, záření, nevhodná likvidace odpadů, skládky vnitřní prostředí – domy, byty, pracovny, kina, restaurace, uzavřené dopravní prostředky… - ovzduší, otřesy, vibrace, hluk, ionizující záření

c) podle doby trvání dlouhodobé – ohrožení globálního nebo kontinentálního rozsahu, může způsobit chronické škody na zdraví, ohrožení přírodních zdrojů a bohatství přírody krátkodobé – katastrofy a havárie způsobené lidmi (průmyslové havárie, nehody tankerů, smog) i silami přírody (zemětřesení, sopečná činnost), i přírodní katastrofy umocněné lidskou činností (většina povodní) d) podle velikosti rizika rozsah (kolika lidí se týká, jaké plochy - velikost rizika ohrožení přírody) závažnost (např. stupeň ohrožení zdraví – smrtelná onemocnění vážnější než lehká, i když se týkají menšího počtu lidí) doba působení – krátkodobé, přechodné, opakované, dlouhodobé napravitelnost škod – snadné nebo se napraví samy po určité době, nebo nevratné (zánik druhů…) nenahraditelnost ohroženého jevu – obnovitelné/nahraditelné x neobnovitelné / nenahraditelné přírodní zdroje finanční vyjádření – přírodní zdroje podle finanční hodnoty…

Služby a statky poskytované přírodním prostředím: Odstínění kosmických vlivů - sluneční záření – škodlivé UV záření, odstíněno ovzduším – ozónová vrstva Stálé klima - ovzduší zvyšuje teplotu povrchu Země asi o 30°C (skleníkový efekt zemské atmosféry) = teplota při povrchu poměrně málo kolísá (den/noc, roční období, malé rozdíly mezi teplotou rovníku a pólů) Čistý vzduch – atmosféra - hlavně inertní plyny, pro pozemský život velmi důležitý kyslík a CO 2, žádné kritické množství látek nepříznivých, ovzduší – samočisticí schopnosti, složitý, stále proměnlivý a obnovující se systém, bez něhož by nebyl možný život organismů Stabilita geofyzikálních podmínek – zemská kůra, hladina moří a oceánů, vodní koloběh i klima = – během lidské historie velmi stabilní v rozsahu, na který si lidstvo zvyklo a přizpůsobilo se mu. Nestability: přírodní katastrofy – zemětřesení, sopečná činnost, silné větry, sucha, mrazy, vysoké teploty – velké ohrožení ale celkově poměrně dobrá adaptace. Biogeochemické cykly chemických prvků a sloučenin – v šechny prvky procházejí biogeochemickými cykly, díky nimž se v půdě, ve vodě i v ovzduší vyskytují příznivá množství živin aj. a udržuje se přijatelně nízký obsah jedovatých látek. Zdroje vody a služby spojené s cyklem vody – voda = nejzákladnější podmínka veškerého života, vodní koloběh = jeden z nejdůležitějších planetárních procesů. Rybolov, doprava, rekreace. Biologická rozmanitost – organismy, ekosystémy - potrava, léčiva, materiály + vnitřní hodnota přírody. Biologické a mikrobiologické prostředí – adaptace člověka na určitý soubor mikroorganismů, změna – poruchy (epidemie, alergie…) Zdroje energie – potrava, energetické zdroje (především fosilní paliva) Zdroje látek – potrava, nástroje, příbytky… Úrodnost půdy – základ obživy, zachování úrodnosti j- jedna ze základních podmínek rozvoje civilizace. Prostor (na zemském povrchu, nad a pod ním) – nejdůležitější zdroj, jeho zásoba jasně omezená a konečná. Dnes již žádné volné prostory, kam by se lidé mohli rozšířit. Schopnost zneškodňovat odpady – lidstvo produkuje stále více odpadů a předpokládá, že je příroda dokáže zneškodnit.