2014 Marek Vácha Eutanázie

pokusy o definici

Eutanázie eu = dobrý, správný; thanatos = smrt "Pasivní eutanázie" = zastavení (kausální) léčby s vědomým úmyslem způsobit pacientovi smrt „aktivní eutanázie“ = vědomý akt s úmyslem ukončit život pacienta na pacientovu vlastní žádost rozdíl mezi "aktivní" a "pasivní" spočívá v tom, že u aktivní eutanázie is něco aktivně uděláno s úmyslem ukončení života pacienta; u pasivní eutanázie, je něco neuděláno, to co by jinak mohlo prodloužit život pacientův. existuje rozdíl mezi „letting die“ a „killing“

Eutanázie = úmyslné zabití nemocného na jeho vlastní žádost eutanázie je aktivní čin, udělání něčeho. Není to tedy ustoupení od aktivity (nepodání léku) eutanázie je záležitostí chtěnou ze strany nemocných. Eutanázie tedy není zabíjení pacientů v komatu, ani zabíjení novorozenců eutanázie je v úmyslu jednajícího. Podle principu dvojího efektu tedy není eutanázií tlumení bolesti opiáty

Euthanasia „Dutch definition of euthanasia“ =the intentional termination of the life of a patient at his request by someone other than the patient = úmyslné ukončení života pacienta na jeho žádost někým jiným než je pacient

Eutanázie aktivní nonvoluntární eutanázie (nonvoluntary euthanasia) aktivní čin lékaře na aktivní žádost pacienta nonvoluntární eutanázie (nonvoluntary euthanasia) pacient není schopen artikulovat, lékař provede euthanasii involuntární eutanázie (involuntary euthanasia) ignoruje autonomii a práva postiženého a potenciálně může způsobit usmrcení nevinné oběti nemusí být odlišitelná od vraždy (Edge, R.S., Groves, J.R. (2006) Ethics of Health Care. A Guide for Clinical Practice 3rd. ed.Thomson Delma learning, NY. p. 235) =pacient je schopen komunikovat (těžce raněný voják je zastřelen "aby se netrápil" etc.) pasivní „nedělání ničeho“ pasivní voluntární (passive voluntary) lékař sice nedělá nic, ale s úmyslem usmrtit pacienta (někdy těžko rozlišit od active euthanasia)

Eutanázie důvodem otevření diskuse je naše schopnost bojovat proti konkrétním nemocem ale neschopnost zabránit stárnutí

„Pasivní“ eutanázie termín se dnes již neužívá nikdo nic nenamítá proti „ustoupení smrti“, udržování života pacienta uměle a za každou cenu je rozdíl mezi „letting die“ a „killing“ Leon Kass: „…je však obrovský mravní rozdíl mezi podřízením se smrti, když nadešel její čas a když jsme již vůči ní bezmocní na straně jedné a úmyslným zabití – ať již v době umírání nebo jiné.“

Asistovaná sebevražda Asistované suicidium je definováno jako „akt úmyslné sebevraždy s asistencí jiného člověka, který vědomě poskytuje znalosti, prostředky nebo obojí.“ (Special Senate Committee on Euthanasia and Assisted Suicide, 1995, cit. v Dickens et al. 2009) "the act of intentionally killing oneself with the assistance of another who deliberately provides the knowledge, means, or both."

Ponechání zemřít "Letting die" = umožnění přírodě, aby postupovala svým tempem existuje ale rozdíl mezi: odstranění podpůrných přístrojů a ukončení podávání medikamentů odstranění nebo nenasazení umělého vyživování a hydratace

Důvody otevření diskuse Dříve aktivní život nemoc a umírání smrt Dnes aktivní život nemoc a umírání smrt Díky medicíně dnes máme sice o něco delší aktivní život, ale proporcionálně mnohem delší období nemocí, pobytu v nemocnicích a umírání

eutanázie a antičtí myslitelé

Řekové... neměli žádný koncept posvátnosti života. V široké míře prováděli potraty. Prováděli rovněž infanticidy. Novorozenci s vrozenými vadami byli ponecháni, aby zemřeli. Takto začíná i příběh Oidipa. podobně neměli rozpaky ani co se týče eutanázie. je udivující, jak snadno přijali ideu sebevraždy. Pro Stoiky, Cyniky, Skeptiky a Epikurejce se jednalo o zcela legitimní uskutečnění lidské svobody. pokud je život nepříjemný, ukonči jej. Epictetus, bývalý otrok, který se později stal stoickým filosofem, proslul výrokem, dle kterého opustit život nemá žádné větší následky než opustit zakouřenou místnost. Říká se dokonce, že Zeno, první Stoik zakopl, zlomil si prst na noze a v zápětí spáchal sebevraždu. Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London.p.152

... A SOUČASNÝ ZÁPAD směřuje stejným směrem, s legalizovanými potraty, silným hnutím za legalizaci eutanázie a asistované sebevraždy a určitým počtem etiků, v čele s Peterem Singerem z Harvardu, kteří usilují za legalizaci infanticid. Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London.p.152

Eutanázie a antičtí myslitelé pojem eutanázie ve starém Řecku skutečně znamenal „dobrou smrt“ Řekové hovořili o dobré smrti spíše v souvislosti s tím, že umírající umíral vyrovnaně, v klidu a sebekontrole. Někdy bylo možno z tohoto důvodu i život ukrátit. Nebyla zde souvislost s vraždou Pythagorejci: život je daný bohy a pozemská existence člověka je v bolesti a třeba i těžkou smrtí v souvislosti za minulé hříchy. Bohové mě budou posuzovat za tento život, jeho úmyslné zkrácení je tedy vážným přestupkem. Socrates: Asklepius, bůh lékařství „jistě nechce protahovat životy, které už nejsou k žádnému dobru“ a lékaři ať „nechají zemřít ty…. Kteří jsou nemocní … a zničené a nevyléčitelné duše udělají konec samy sobě“

Eutanázie a antičtí myslitelé Socrates: strach ze smrti je nemoudrý buď po smrti není nic, a pak se není třeba bát nebo se setkáme s přáteli, a pak je možno se těšit „nic nemůže uškodit člověku dobrému, ani v životě, ani po smrti.“ Filosof a básník Theognis píše, že vzhledem k tomu, že nikdo neví, jak dlouho bude žít, je těžké rozhodnout se, zda má člověk peníze střádat, či utrácet.

Eutanázie a antičtí myslitelé Platon: při bezprostředně neodvratné smrti je možno zvolit dřívější odchod ze života. Později váže hodnotu člověka k státu: utilitaristicky uvažuje, že člověk s těžkou chorobou je neužitečný pro sebe a je břemenem pro stát. Aristoteles: člověk musí zůstat produktivní co nejdéle. Nejde vůbec o náboženství. Eutanázie je zavrženíhodná, protože zbavuje stát svých členů a protože to je nejvyšší počin zbabělosti. Těžká smrt je morálním testem člověka. Člověk se má smrti postavit chrabře. Stoikové: eutanázie může být za dvou podmínek: - motivace musí být adekvátní, a – vše musí být zváženo i vzhledem k ostatním lidem. Jde tedy o to, aby se nejednalo o impulsivní útěk od povinností života.

Eutanázie a antičtí myslitelé epikurejci: duše se po smrti rozpadne spolu s tělem (když jsme my, není smrt, když je smrt, nejsme my) není třeba se bát záhrobí, neboť žádné není není třeba se bát smrti jako zničení, neboť když přijde, my již nebudeme. Epikuros: „Smrt… nic neznamená, neboť pokud existujeme, smrt zde není, a když smrt přijde, potom již neexistujeme my. Smrti se tedy nemusí obávat ani živí ani mrtví, neboť pro prvé zde smrt není, a druzí již nejsou.“

eutanázie a asistovaná sebevražda ve světě

Eutanázie eu = dobrý, správný; thanatos = smrt Holandsko od 1994 10. dubna 2001 holandský parlament schválil zákon "Ukončení života na žádost pacienta a asistovanou sebevraždou" ("Termination of Life on Request and Assisted Suicide (Review Procedures) Act.") I zákon pozměňuje sekce trestního práva konstatujíce že přečin eutanázie a asistované sebevraždy nebude trestný, pokud byl "proveden lékařem, který naplnil požadavky řádné péče" ("committed by a physician who has met the requirements of due care"), které jsou v zákoně popsány a po provedení informoval městského zástupce provádějícího pitvy (municipal "autopsist") v souladu se zákonem o pohřebnictví (the Burial and Cremation Act). Belgie od 2002 Austrálie – Severní teritorium – 1995 – 1997, pak zrušeno Oregon od 1998, Washington 2008, Montana 2009, Vermont 2013 Luxembourg od 2008

Místa, kde je eutanázie či AS legální

situace v nizozemí 1969 - 2014

Eutanázie 1969: Jan Hendrik van der Berg v knize Medische macht en medische ethiek („Lékařská moc a lékařská etika“) navrhuje, aby lékaři přijali následky technických vymožeností a byli ochotni své trpící a umírající a ty, kteří žijí již jen ve vegetativním stavu zabít. 1971: dcera lékařka aplikuje své matce, inkontinentní, na vozíčku v pečovatelském domově, morfinovou injekci s následkem zabít. Matka zemřela po několika minutách. 1973 byla odsouzena k jednotýdennímu podmíněnému trestu.

Medische macht en medische ethiek Hippokratova přísaha lékař musí pečovat o lidský život, chránit jej a prodlužovat jej, kdekoli a kdykoli je to možné dnes, se všemi lékařskými vymoženostmi: lékař musí pečovat o lidský život, chránit jej a prodlužovat jej, kdekoli je to moudré a smysluplné. v případě, že lékař shledá, že další prodlužování života pacienta již není moudré a smysluplné, mělo by mu být dovoleno ukončit pacientův život. Toto může provést dvěma způsoby: odstraněním všech prostředků, kterými je zachováván pacientův život aktivním ukončením života pacienta Sohn, W., Zenz, M., (eds) (2001) Euthanasia in Europe. Schattauer. Stuttgart, New York. p.138

Nizozemí Případ Postma V roce 1973 Dr. Gertruida Postma, která své matce aplikovala smrtící injekci, dostává mírný a podmíněný trest. tato kazuistika a následné kontroverze byly roznětkou, které v Nizozemí nastartovaly hnutí pro eutanázii

Případ Postma Leeuwarden 1973 Dr. Postma byla odsouzena pouze k týdennímu vězení (s roční podmínkou) tento pozoruhodně mírný trest za vraždu byl odůvadněn těmito fakty: lékařčina matka byla nevyléčitelně nemocná matka své utrpení klasifikovala jako nesnesitelné matka se již nacházela ve fázi umírání ukončení života bylo provedeno na její výslovné přání

Eutanázie od té doby se eutanázie provádí rozevírají se nůžky mezi legislativou a praxí… …proto v roce 1982 vznikají tzv. Rotterdamská kritéria

Rotterdamská kritéria 1982 Pacient musí být kompetentní a žádost musí být zcela dobrovolná a úmyslná Pacientova žádost musí být dobře uvážená, jasná a opakovaná Pacient musí nesnesitelně trpět (ne nutně fyzicky) a eutanázie musí být poslední možností. Jiné možnosti ulehčit situaci nemocnému již byly vyzkoušeny a shledány neúčinnými. Eutanázii musí provádět jedině lékař Lékař musí vše konzultovat s jiným nezávislým lékařem, který již má zkušenost v této oblasti.

Rotterdamská kritéria 1982 kritika: kritéria se nedodržují van der Wal in 1990: interval mezi první žádostí o eutanázii a provedením eutanázie 13% případů – ne více než jeden den 35% případů – ne více než jeden týden výjimečně – ne více než několik hodin Van der Wal G. Euthanasia and Assisted Suicide. Medisch Contact 1991; 46: 212-214.

Eutanázie 1988 – odhaduje se, že ročně takto umírá cca 6 000 osob

Eutanázie 1990: rada Královské lékařské asociace se shoduje na postupu povinného hlášení: lékař provádějící eutanázii a asistované suicidium nepodá hlášení o přirozené smrti, nýbrž informuje místního lékařského revizora pomocí vyplněného rozsáhlého dotazníku místní revizor podá hlášení okresnímu právnímu zástupci tento rozhodne, zda případ předá k soudnímu trestnímu stíhání či nikoliv. Vyhověl-li lékař stanoveným podmínkám, pak trestán nebude.

Remmelinkova zpráva 1991 Remmelink Committee (3 physicians and 3 lawyers) zkoumají se všechny úmrtí v Holandsku za rok 1990 (128 786 úmrtí) 2,300 (1,8%) případů eutanázie na vlastní žádost 400 (0,3%) případů asistovaného suicidia 1,000 (0,8%) ukončení života without specific request;

Nizozemí 1973 vzniká Společnost pro voluntární eutanázii 1982 Rotterdamská kritéria. Rotterdamský soud konstatuje, že provedení eutanázie nebo asistování při sebevraždě nebude vést k trestnímu stíhání, pokud lékař dodržel Rotterdamská kritéria. 1984 Nejvyšší soud konstatuje, že voluntární eutanázie je akceptovatelná při dodržení určitých pravidel 1990 Probíhá notifikační procedura mezi Královskou holandskou lékařskou asociací (the Royal Dutch Medical Association) a Ministerstvem spravedlnosti. 1994 Jsou notifikovány dodatky k zákonu o pohřebnictví, čímž je těmto dodatkům dán právní status

Případ Schoonheim, 1982 16. června 1982 provedl lékař Dr. Schoonheim eutanázii své 95-leté pacientce. Pacientka měla zlomený krček stehenní kosti, odmítala operaci a věděla, že již nebude moci ani vstát a chodit, ani sedět a že ze svého lůžka již nevstane. Docházelo rovněž k zhoršování zraku a sluchu, mentálně však byla v naprosto v pořádku.

Případ Schoonheim, 1982 Při jasném vědomí opakovaně žádala Dr. Schoonheim o eutanázii. 16. června znovu žádá o eutanázii v přítomnosti svého syna, snachy a asistenta Dr. Schoonheima. Dr. Schoonheim provedl eutanázii za použití dvou injekcí; první s uspávací látkou a po několika minutách druhou se svalovým relaxantem. Tentýž den Dr. Schoonheim o celém případu informoval policii. V roce 1983 proběh soud. Nejvyšší soud vzal v potaz zejména situaci „nesnesitelného utrpení“, včetně možnosti „ztráty osobní důstojnosti“ v brzké budoucnosti a riziko, že by v budoucnu pacientka již nemohla „zemřít důstojným způsobem“. Vzhledem k těmto a dalším bodům obhajoby, Nejvyšší soud zprosti Dr. Schoonheima obvinění. Jednalo se o první případ v dějinách Nizozemí, kdy byl lékař po provedení eutanázie osvobozen

Remmelinkova zpráva 1991 zkoumají se všechny úmrtí v Holandsku za rok 1990 (128 786 úmrtí) 8,750 pacientů u kterých byla přerušena či nenasazena život udržující léčba bez žádosti pacienta buď částečně s úmyslem ukončit život pacienta (4,750) nebo s explicitním úmyslem ukončit život pacienta (4,000) 8,100 případů předávkování morfiem částečně s úmyslem ukončit život pacienta (6,750) nebo s explicitním úmyslem ukončit život pacienta (1,350) 5,800 případů přerušení nebo nenasazení léčby na explicitní žádost pacienta s částečným úmyslem ukrácení života (4,292) nebo s explicitním úmyslem ukrácení života (1,508)

Remmelink report

Remmelinkova zpráva 1991 zkoumají se všechny úmrtí v Holandsku za rok 1990 (128 786 úmrtí) nastalo tedy celkem 23,350 případů zkrácení života skutkem nebo opomenutím (by act or omission) což je více 38% všech úmrtí za daný rok… … a 54% ze všech neakutních úmrtí díky tomu, že výše uvedené kategorie se různě prolínají, nelze stanovit přesná čísla

…without specific request… mnozí z nich nebyli schopní mluvit …někteří však byli schopní komunikovat „Člověk ví, nebo si spíše myslí, že ví, jak je to s druhým a co je mu ku prospěchu. To ani tak nesouvisí se suverénním opomíjením druhého jako s tichým předpokladem, že všichni jsou stejní.“ (Jung, C.G., (1998) Výbor z díla II., Archetypy a nevědomí, Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, str.8)

…bez explicitní žádosti… mnozí z nich nebyli schopní mluvit …někteří však byli schopní komunikovat „Člověk ví, nebo si spíše myslí, že ví, jak je to s druhým a co je mu ku prospěchu. To ani tak nesouvisí se suverénním opomíjením druhého jako s tichým předpokladem, že všichni jsou stejní.“ (Jung, C.G., (1998) Výbor z díla II., Archetypy a nevědomí, Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, str.8)

…bez explicitní žádosti… v roce 1990, krom 2 300 případů voluntární eutanázie a 400 případů asistované sebevraždy zde bylo kolem 1000 případů aktivní nonvoluntární eutanázie provedené bez toho, aniž by pacient o věci věděl či s ukončením života souhlasil, včetně přibližně 140 případů (14%), ve kterých byli pacienti mentálně zcela kompetentní (Kass, R.L., (2002) Life, Liberty and the Defense of Dignity. Encounter Books. New York, London. p. 201) Maas van der, P.J. et al., Euthanasia and Other Medical Decisions Concerning the End of Life (New York: Elseveir Science Inc., 1992)

…without specific request… je rozdíl mezi otázkami co vnímá pacient za těchto okolností jako nejlepší? co vnímá lékař pro pacienta jako nejlepší?

Netherlands

Netherlands

Současná situace v Holandsku výsledky dvou studií 1995 2000 eutanázie 2,2% - 2,3% 2,2% - 2,6% asistované suicidium 0,2% - 0,4% 0,1% - 0,2% bez explicitní žádosti 0,7% 0,6% - 0,7%

2008 v Holandsku 2146 eutanázie 152 asistovaná sebevražda 33 kombinace obou celkově 2331 rok 2009: 2636 (např v Heuvel van den W.J.A., Legislation of euthanasia: the Dutch case. Paliatia. Journal of palliative care. Vol. 3 n.1 January 2010)

Nizozemí Nejdůležitější důvody žádosti o eutanázii jsou: zbytečné utrpení (futile suffering) (29%), snaha vyhnout se ponížení (24%) nesnesitelné utrpení (18%). Ačkoli bolest byla zmiňována ve 40% případů, pouze v 5% všech případů byla zmiňována jako nejdůležitější důvod žádosti Van der Wal G, van Eijk JThM, Leenen HJJ, Spreeuwenberg C. Euthanasia and assisted suicide. II. Do Dutch family doctors act prudently? Family Practice 1992;9:135-40.

Případ Brongersma 1998: Edward Brongersma, 86ti letý bývalý senátor holandského parlamentu spáchal sebevraždu s asistencí lékaře, protože se cítil starý a unavený životem. Lékař, který asistoval u sebevraždy byl zpočátku zproštěn viny, avšak holandské Ministerstvo spravedlnosti se proti rozsudku odvolalo s poznámkou, že co lékař učinil bylo mimo vymezená pravidla. Soud ovšem vzal v potaz, že lékař jednal z důvodu soucitu s pacientem a neuložil žádný trest. Singer, P., (2003) Voluntary Euthanasia: A Utilitarian Perspective. Bioethics 17, nos. 5-6 : 526-41

Případ Chabot 1993: Dr. Boudewijn Chabot poskytl asistanci v sebevraždě 50ti leté ženě, která byla v těžkých depresích, avšak netrpěla žádnou fyzickou nemocí psychiatr napomáhá své pacientce zemřít. Pacientce se rozpadlo manželství a zemřel jí syn. Pacientka odmítá léčbu deprese. Psychiatr nekonzultuje s jiným lékařem, je obviněn z vraždy ale následně osvobozen.

Slippery slope Eutanázie dětí v Holandsku BBC 23. ledna 2005: od roku 1997 přiznávají holandští lékaři zabití 22 dětí milosrdnou smrtí ačkoli je eutanázie dětí v Holandsku ilegální, žádný z lékařů nebyl obviněn. Studie byla uveřejněna v Dutch Journal of Medicine, autoři chtějí povzbudit lékaře ke sdělování pravdy bez obav z perzekuce případy se týkaly dětí se spina bifida

Slippery slope Eutanázie dětí v Holandsku BBC 23. ledna 2005 Ve studii se uvádí, že lékaři nebudou žalování po splnění čtyř podmínek: lékařský tým a nezávislí lékaři musí souhlasit není naděje na zlepšení stavu a bolest nemůže být tlumena rodiče dávají souhlas život musí být ukončen korektním způsobem studie odhaduje, že každý rok je lékaři zabito 15 – 20 dětí

Eutanázie mladistvých děti 12 – 15 let mohou o eutanázii požádat, ta ale bude provedena jen se souhlasem rodičů mladiství 16 – 17 let mohou požádat, rodiče ale musí být přítomni na všech diskusích

Eutanázie v Holandsku 1993 schválení zákona o eutanázii 1994 zákon nabývá platnosti sekce 293: kdokoliv vezme jinému na jeho vlastní a vážnou žádost život, bude potrestán odnětím svobody maximálně na 12 let nebo pokutou páté kategorie sekce 294: každý, kdo uváženě podněcuje jiného ke spáchání suicidia, asistuje mu přitom nebo mu k tomu poskytne prostředky a suicidium se uskuteční, bude potrestán odnětím svobody maximálně na 3 roky nebo pokutou čtvrté kategorie

Nizozemí, 2002 1. dubna 2002 se eutanázie stává v Nizozemí legální. Do této chvíle byla technicky ilegální ale netrestaná. Mezi klíčové momenty nového zákona patří: nekompetentní pacienti mohou být zabiti, pokud zanechali dříve vyslovené přání žádající eutanázii.

Nizozemí, 2002 teenagerům ve věkovém rozmezí 16 – 18 let může být provedena eutanázie, a to nikoli nezbytně se souhlasem rodičů nebo zákonného zástupce teenagerům ve věkovém rozmezí 12 – 16 let může být provedena eutanázie pouze se souhlasem rodičů nebo zákonného zástupce lékaři musí být přesvědčeni, že utrpení pacienta je trvalé a nesnesitelné všechny případy musí být po smrti pacienta přešetřeny

Nizozemí, 2002 Aby lékař podle nového zákona mohl provést eutanázii, musí být splněny následující podmínky: 1. Pacient musí žádat o eutanázii svobodně a opakovaně, po pečlivém zvážení 2. Lékař může této žádosti vyhovět pouze pokud je pacient terminálně nemocen, bez šance na uzdravení a ve vážných bolestech 3. Před provedením eutanázie musí lékař vše konzultovat s jiným lékařem a po provedení musí podat zprávu koronerovi.

Nizozemí 2002 standardní proces je aplikovat pacientovi velkou dávku barbiturátů, čímž se navodí koma potom injikovat medikament na bázi kurare, který zastaví dýchní a činnost srdce

Nizozemí 2002 typy pacientů, žádající o eutanázii: ženy a muži žádají o eutanázii procentuálně stejně průměrný věk mužů v době žádosti je 63 let, průměrný věk žen 66 let žádosti o eutanázii jsou velmi vzácné u občanů nad 75 let a ještě vzácnější u občanů nad 85 let

Nizozemí 2002 - 2013 počet eutanáziií pravidelně stoupalo od roku 2003, kdy se jednalo o 1626 žádostí (následně provedených) o eutanázii nebo asistovanou sebevraždu. 2003: 1626 2006: 1923 2008: 2331 2009: 2636 2010: 3136 2011: 3695 2012: 4188 – jednalo se o 3% všech úmrtí 2013: 4829 během deseti let od přijetí zákona se počet pacientů zabitých eutanázií více než zdvojnásobil na 4188. mezi lety 2011 a 2012 se jednalo o nárůst o 13% V Lucembursku je eutanázií zatím nejméně, eutanázie se stala legální v roce 2009, mezi lety 2011 a 2012 se jednalo pouze o 14 případů. Belgie: cca 1400 případů každý rok

13. února 2014, Belgie: eutanázie dětí v Belgii prošel zákon umožňující eutanázii dětí jedná se o terminálně nemocné děti, nutný souhlas rodičů v Nizozemí až od 12 let

situace v oregonu

Situace v Oregonu asistované suicidium legalizováno od 1998. Od té doby takto umírají přibližně dva pacienti za měsíc. Tento malý počet je způsoben přísnými pravidly:

Situace v Oregonu pacient musí být rezidentem státu Oregon pacient musí být starší 18 let pacient musí žádat o eutanázii dvakrát ústně a jednou písemně mezi první a poslední z těchto žádostí musí uplynout nejméně 15 dní pacient musí být terminálně nemocný a očekávaná doba života musí být menší než 6 měsíců prognóza musí být potvrzena nezávislým konsiliářem oba lékaři se musí shodnout, že pacient je schopen učinit takto závažné rozhodnutí oba lékaři se musí shodnout,že pacient není pod vlivem léků, které by mohly ovlivnit jeho rozhodnutí pacient si musí sám aplikovat letální medikaci

Oregon Žadatel musí být: 1. Plnoletý (18 let a starší) 2. Resident státu Oregon 3. Svéprávný (zde ve smyslu, že je schopen tvořit a komunikovat rozhodnutí týkající se lékařské péče) 4. Mít terminální diagnózu a očekávanou dobu života méně než 6 měsíců 5. Pacient musí o asistovanou sebevraždu žádat nejméně dvakrát ústně, mezi oběma žádostmi musí být minimálně 14 dní

6. Pacient musí o asistovanou sebevraždu žádat též písemně, žádost musí být podepsána v přítomnosti dvou svědků 7. Lékař, který bude asistovat a konzultující lékař musí oba potvrdit diagnózu a prognózu terminální nemoci s očekávanou délkou života menší než šest měsíců 8. Lékař, který bude asistovat a konzultující lékař musí určit, zda pacient je kompetentní. 9. Pokud jeden z těchto lékařů má podezření, že pacientovo rozhodnutí je narušeno psychiatrickou nebo psychologickou nemocí, pacient musí podstoupit psychologické vyšetření. 10. Lékař, který bude asistovat musí pacienta informovat o dostupných alternativách k asistované sebevraždě, včetně komfortní péče, hospicového zařízení a kontroly bolesti. 11. Lékař, který bude asistovat musí požádat, avšak nikoli vyžadovat, aby pacient uvědomil svého nejbližšího příbuzného o své žádosti o asistovanou sebevraždu (Pierce and Randels 2010)

Situace v Oregonu asi 30% pacientů, kteří zahajují proces vedoucí k eutanázii umírá dříve než k eutanázii může být přikročeno 19% pacientů, kteří dostali přístup k letální medikaci se nakonec rozhodují ji nepoužít 45% pacientů, kterým byla poskytnuta kvalitní paliativní péče se nakonec rozhodují proti eutanázii dalším důvodem malého počtu asisitovaných suicidií je postoj lékařů: jen pětina z nich by byla ochotna předepsat letální medikaci

Oregon mezi lety 1998 a 2007 zemřelo celkem 341 pacientů poté, co požili letální dávku medikamentů ve shodě se zákonem DWDA (Death With Dignity Act) Leden 2011: Pierce, J., Randels, G., (2010) Contemporary Bioethics. Oxford University Press, NY, Oxford. p. 125

Zdroj:http://public. health. oregon

Švýcarsko

Švýcarsko povoluje asistovanou sebevraždu, aniž by bylo požadováno, aby byl pacient terminálně nemocen. umožňuje cizincům přístup k asistované sebevraždě, což je někdy zváno „sebevražedný turismus“

Švýcarsko švýcarská lékařská profese nepovoluje lékařům účastnit se procesů asistované sebevraždy; praxe probíhá mimo kontext medicíny jakýkoli občan může asistoavt komukoli v sebevraždě, pokud jej nevedou sobecké motivy (např. touha zdědit peníze dříve); ovšem asistovaná sebevražda je často koordinována neziskovými organizacemi. ve své roli spíše občana než lékaře, lékaři poskytují asistenci v sebevraždě a mnozí z nich předepisují i příslušné medikamenty.

http://zpravy.idnes.cz/jak-funguje-klinika-smrti-zabijeme-vas-az-najdeme-doktora-pzr-/zahranicni.aspx?c=A090824_135356_zahranicni_klu

případ Kevorkian

Případ Kevorkian červen 1990 – Janet Adkins ukončuje svůj život za asistence Dr. Jacka Kevorkiana do konce června 1998, Kevorkian používá svůj přístroj na asistovanou sebevraždu (suicide machine) v padesáti podobných případech.

In 1991, Dr. Jack Kevorkian showed reporters his "suicide machine."

1991, Dr. Jack Kevorkian fotografován novináři se svým „přístrojem na sebevraždu“.

Případ Kevorkian klíčová data 4. června 1990 Janet Adkins, 54, z Portland v Oregonu se stává první osobou, která umírá v důsledku asistované sebevraždy za použití přístroje vytvořeného Dr. Kevorkianem. Obvinění z vraždy je zastaveno, neboť stát Michigen nemá speciální legislativu proti asistované sebevraždě. listopad 1991 Michigan odebírá Kevorkianovi lékařskou licenci. 1994, 1996 Kevorkian je zproštěn viny v případech asistovaných sebevražd

Případ Kevorkian 17 září 1998 Kevorkian nahrává na video podání smrtící injekce panu Thomasi Youkovi, což o dva měsíce později odvysílá CBS v pořadu „60 minut“. 25. listopadu 1998 Kevorkian je obviněn z vraždy, asistované sebevraždy a podání zakázané látky v případě Youkovy smrti. Obvinění z asistované sebevraždy je později staženo. 26. března 1999 Kevorkian je usvědčen z vraždy druhého stupně a z podání zakázané látky. Může být odsouzen na doživotí. 13. dubna 1999 Kevorkian je odsouzen na 10 – 25 let do vězení za vraždu druhého stupně na 3 – 7 let vězení za podání zakázané látky. Celkem se od roku 1990 jednalo o 130 pacientů

1999: Kevorkian odsouzen do vězení 1. června 2007, po osmi letech ve vězení, je Kevorkian propuštěn.

1999: Kevorkian odsouzen do vězení před propuštění z vězení slíbí, že již nikdy nebude asistovat při sebevraždě 2011 Dr. Kevorkian umírá v 83 letech. příznivci i oponenti souhlasí s tím, že případ výrazně urychlil rozvoj paliativní péče v USA

další poznámky

Filosofy by zajímalo, jak byla realizována aktivní žádost...?

Všeobecný zmatek Návrh zákona, na kterém senátorka spolupracovala s Liberální reformní stranou, legalizuje asistovanou sebevraždu, ale umožňuje i eutanazii, tedy možnost, že lékař usmrtí těžce nemocného pacienta, který je například v komatu. Pro tuto variantu však zákon stanoví velmi přísné podmínky. Pacient s eutanazií například musí souhlasit předtím, než se do těžkého stavu dostane.

Model zákazníka Model zákazníka – lékař jen pasivně vykoná pacientovu zakázku, podobně jako automechanik či kadeřník. Prvořadým principem je pacientova autonomie. Lékař působí pouze jako informátor, jeho vlastní postoje a hodnoty nejsou důležité.

Smluvní model Smluvní model – lékař diskutuje s pacientem o společných hodnotách, oba jsou autonomní a svobodní, a možná sdílí i stejný názor na asistované suicidium nebo eutanázii. Třetí strana (např.stát) nemá právo do dialogu zasahovat. lékař s pacientem vytvoří vlastní „text“, který nemusí mít nic společného s obecnou morálkou pojmy jako dobro a zlo nejsou důležité

Diskuse o eutanázii Existuje v životě člověka bod, od kterého dále již nemá cenu žít dál? utilitarismus: ano, takovýto bod existuje. Nastane ve chvíli, kdy nelibosti převáží nad libostmi. utrpení je vždycky negativní a musíme se jej vystříhat za každou cenu judaismus, křesťanství, islám: takovýto bod neexistuje. Život člověka je cesta a stále se na ní učíme i když je třeba bojovat proti bolesti, utrpení jako takové nemusí být vždy a všude vnímáno jako negativní. Skrze utrpení se mnohému naučíme.

Bolest fyzická emocionální sociální spirituální logotherapie: úkol, který ještě není dokončen práce, která ještě není hotova

…odtud i čtyři potřeby nemocného biologické psychologické sociální spirituální priorita potřeb se v průběhu nemoci mění. (Svatošová, M., (2008) Hospice a umění doprovázet. 6. vyd. Pro APHPP vydalo Karmelitánské nakladatelství. Kostelní Vydří, str. 19)