1 Řízení před Ústavním soudem – 3. část Právnost právních předpisů PVP

Systematika zákona o Ústavním soudu dotčené části ZÚS ČÁST PRVNÍ – ORGANIZACE ÚSTAVNÍHO SOUDU § 1-26 ČÁST DRUHÁ – ŘÍZENÍ PŘED ÚSTAVNÍM SOUDEM § f § Hlava první – Obecná ustanovení § f Hlava druhá – Zvláštní ustanovení o řízení před ÚS § Oddíl první - Ř ízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů § 71a-71e Oddíl druhý- Řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s úst. zákony § Oddíl třetí – Řízení o ústavních stížnostech (§ 72 až 74) § Oddíl čtvrtý - Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora § Oddíl pátý - Řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy § Oddíl šestý - Řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky § Oddíl sedmý - Řízení o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy § b Oddíl osmý - Řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu § Oddíl devátý - Řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy § 125a-125f Oddíl desátý - Řízení ve věcech referenda o přistoupení České republiky k EU ČÁST TŘETÍ - Platové poměry soudce a asistenta – zrušeno § § 131 ČÁST ČTVRTÁ – KÁRNÉ PROVINĚNÍ A KÁRNÉ ŘÍZENÍ § ČÁST PÁTÁ – PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ §

Přezkum právnosti právních předpisů § Oddíl první - Řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů § 64 Podání návrhu § 65 zrušen § 66 Nepřípustnost návrhu § 67 Zastavení řízení § 68 Postup řízení – princip oficiality, trias základních požadavků § 69 Účastníci řízení § Nález a jeho právní následky Základní otázky – předmět – měřítko – procedura – následky rozhodnutí 3

Varianty řízení o ústavnosti zákonů Kompetence má šest zvláštních podob § 64, § 74, § 78, § 118 a § 119 ZÚS: a) abstraktní kontrola - § 64/1 ZUS, nejedná se o vazbu na konkrétní právní spor, b) konkrétní kontrola ústavnosti pouze zákonů na návrh obecného soudu, kde se posuzuje ústavnost zákona, který má být použit v řízení před obecným soudem v rámci řízení o konkrétní právní věci, c)subkategorií je rozhodování o neústavnosti zákona (ne jiného právního předpisu), který již neplatí, takže nemůže dojít k jeho zrušení, nýbrž jen k autoritativními výroku o jeho neústavnosti, d) incidenční kontrolu ústavnosti zákonů podle § 74 ZÚS, kdy na rozdíl od konkrétní kontroly sub 1b) již bylo pravomocně rozhodnuto. e) Do téhož typu spadá řízení iniciované senátem nebo plénem (§ 64/1c, § 64/2c, § 64/4, § 78 odst. 2 ZÚS), f) na návrh vlády v návaznosti na rozhodnutí mezinárodního soudu, kde se kromě zvláštnosti navrhovatele uplatní i okolnosti rozhodování (konstatované porušení mezinárodní smlouvy a závazek nápravy takového stavu, možnost vlády napravit protiprávní stav jiným způsobem - § 118), g) rozhodování o kompetenčních, procesních a obsahových náležitostech přijatého ústavního zákona – plyne z čl. 83 nebo 87/1a?, prejudicialita 4

Varianty řízení o ústavnosti podzákonných právních předpisů a) abstraktní kontrolu ústavnosti a zákonnosti jiných právních předpisů, b) incidenční kontrolu ústavnosti nebo zákonnosti jiných právních předpisů, kdy byl k ústavní stížnosti připojen akcesorický návrh podle § 74 ZÚS, c) kontrolu ústavnosti nebo zákonnosti jiných právních předpisů na návrh vlády v návaznosti na rozhodnutí mezinárodního soudu, nemůže-li vláda napravit protiprávní stav jiným způsobem (§ 118), 5

Přezkum právnosti právních předpisů obecně Návrh na zrušení právního předpisu musí splňovat následující požadavky: a) návrh musí směřovat proti právnímu předpisu, který je nutno zrušit. není jiná možnost pro řešení neústavního stavu a nelze uplatnit ústavně konformní výklad, b) návrh musí směřovat proti právnímu předpisu, který platí, jinak je nepřípustný (§ 66 odst. 1 ZUS). Výjimkou čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR (nálezy č. 78/2001 Sb. a č. 355/2008 Sb.), c) právní předpis, jehož zrušení se navrhuje, musí porušovat platný právní předpis vyšší právní síly nemůže přezkoumávat právní předpisy téže právní síly navzájem (problém kompetence 79/1), d) možno též přezkoumávanému předpisu vytýkat, že nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem. Tento aspekt zkoumá Ústavní soud podle § 68 odst. 3 ZÚS i bez návrhu. Možnost dána jen v případě, že právní předpis byl vydán za účinnosti platné Ústavy, e) konečně se zkoumá, zda orgán s legislativní pravomocí jednal mimo meze ústavně stanovené kompetence a že popř. nebyl oprávněn takový zákon přijmout. Praktické je to jen u obecně závazných vyhlášek f) není stanovena lhůta, do které lze návrh podat do 3 let od jeho vyhlášení. Výjimkou je pouze možnost spojit návrh na zrušení právního předpisu s ústavní stížností. Konkrétní postižená osoba tak má možnost podat takový návrh, je-li zde zachována nanejvýš lhůta jednoho roku od právní moci takových rozhodnutí, (§ 75 odst. 1 písm. a/ ZÚS). Pravidlem je lhůta do 60 dnů (§ 72 odst. 2 ZÚS) a spojení s návrhem na zrušení takového neústavního předpisu. Nově je lhůta pro přezkum právního předpisu zavedena novelou OZř, kde jsou stanoveny lhůty pro uplatnění dozorových oprávnění MV (60 dnů výzva, rozklad, 30 dnů návrh k ÚS (Pl. 11/09 - Jestliže k uplynutí lhůty pro podání rozkladu došlo dnem a návrh Ústavnímu soudu byl podán dne , stalo se tak včas) g) zvláštnosti vykazuje řízení o konkrétní kontrole podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR 6

Předmět kontroly podle I. oddílu právní předpis – povaha zákona (nejen název) zákon – podle čl. 9/1 Ústavy, čl. 40, čl. 42 (rozpočtový), jiné zákony zákonné opatření Senátu, předsednictva FS nebo ČNR nařízení s mocí zákona dekret presidenta 7

Měřítko kontroly (reference) ústavní pořádek mezinárodní smlouva (č. 403/2002 Sb.) zákon nepsané ústavní právo právo EU? (usnesení Pl. ÚS 12/08) maxima? (Dobák a Jobák) 8

Právní následky nálezu Zrušitelnost v. nicotnost n(ex nunc – ex tunc) Význam pojmu zrušitelnosti Nicotnost v správním řízení 9

Co se ruší a je zrušitelné– část právního řádu nebo pravidlo? Východiska v čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Problém u 7. dílu s. ř. s. – řízení o zrušení opatření obecné povahy – mix Problém nositele normy a její eliminace z práva 10

Rozlišení systému práva a právního řádu Tradiční – srov. např. T. Hobbes: Leviathan (1651): „…zákon se nikdy nesmí příčit rozumu, v tom se naši právníci shodují, rovněž že zákonem není litera, tj. vnější jeho vyjádření, nýbrž to, co je záměrem zákonodárce…Nejistota je jen v tom, čí rozum má být vzat za zákon.“ (That law can never be against reason, our lawyers are agreed: and that not the letter (that is, every construction of it), but that which is according to the intention of the legislator, is the law. …but the doubt is of whose reason it is that shall be received for law…it is not that juris prudentia, or wisdom of subordinate judges, but the reason of this our artificial man the Commonwealth, and his command, that make the law). Rozdíly mezi ustanovením a právní normou Závaznost (obsah) – vlastnost každého pravidla chování bez ohledu na pramen Vnitřní struktura (obsah) – vazby pravidel jako prvků obsahu práva (dále nelze rozložit) Právní síla (forma) – vlastnost každého ustanovení v závislosti na prameni Hierarchie pramenů práva (forma) – vymezení vztahu jejich obsahu (musí být v souladu, nesmí odporovat) Vnější systematika (forma) – vyjádření formy práva navenek Pravidlo chování (obsah) – obsah práva, stanoví, co může, musí nebo nesmí (modality – sub 8) Ustanovení – prvek formy právního řádu, dál již nelze právní řád rozložit (neplést s články, §§, odstavci, písmeny, body!!!). J. Filip: Úvod do ústavního práva

Příklady V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/94 (Sbírka rozhodnutí, svazek 3 nález č. 19; vyhlášen pod č. 80/1995 Sb.), jenž byl pak následován judikaturou v řízení o kontrole norem, Ústavní soud vymezil pojem zákonného ustanovení tak, že jím rozumí jakoukoli část textu právního předpisu s normativním obsahem, tedy výraz, obsahující jakékoli jazykové prostředky, jehož smyslem je vyjádření právní normy nebo některého z komponentů její skutkové podstaty (např. okruhu subjektů nebo situací), resp. právního následku (tj. právní povinnosti nebo sankce). Ustanovení – prvek formy právního řádu, dál již nelze právní řád rozložit (neplést s články, §§, odstavci, písmeny, body!!!). Ustanovením může být i něco, co vůbec není slovy vyjádřeno (nález č. 354/2005 Sb.- Dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů se zrušuje ustanovení § 2 zákona č.427/2003 Sb., pokud se týká soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu [§ 1 písm. i) zák. č. 427/2003 Sb., ve znění zákona č. 626/2004 Sb. a zákona č. 127/2005 Sb.]. Samotná podoba (forma) textu § 2 se však vůbec neliší od stavu před zrušením!! § 2 Pokud podle zvláštního právního předpisu náleží osobám uvedeným v § 1 další plat, poskytne se jim za první pololetí roku 2004 jen ve výši poloviny částky, na kterou by jim jinak vznikl nárok. *) 12

Ustanovení není část textu Kuriozita § 64 odst. 2 byl zákonem č. 18/2000 Sb. doplněn o písm. f) – Veřejný ochránce práv následně zákon č. 132/2000 Sb. stanovil: V § 64 odst. 2 na konci se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, hlavního města Prahy a nařízení okresního úřadu Vznikla tak dvě textově odlišná ustanovení (nikoli si odporující) vyjádřená ve stejné části zákona o Ústavním soudu (jako písm. f), proto vykládáno jen jako pochybení legislativně technické (dva souběžně připravované návrhy, které se nedaly do souladu) Následně to bylo napraveno přejmenováním písmen – oprávnění ministra vnitra bylo zařazeno jako písm. g) 13

Abstraktní a konkrétní kontrola Rozdíl ve výroku a rozsahu Interpretativní výrok – konformní výklad, může i samotný obecný soud, není povinnost se obracet na ÚS Omezení působnosti normy (pravidla) – nejsou možné dva výklady, jen jeden, jde o to, na co se působnost vztahuje – např. 354/2005 Sb. omezení osobní působnosti (též NKÚ), Pl. 34/10 – omezení časové působnosti, soud nemůže sám oddělit část věcí, subjektů, místa, času, dochází k eliminaci v rámci jedné normy, soud se musí obrátit na ÚS, aby některé prvky pravidla chování vyřadil 14

Kompetence (ústavnost zákona) zakotvené v čl. 83, čl.87 odst. 1 a 2 a čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR šest zvláštních podob závisejících především na úpravě pravidel řízení podle čl. 88 odst. 1 Úst v § 64, § 74, § 78, § 118 a § 119 ZÚS: abstraktní kontrolu ústavnosti zákonů, kde může návrh podat navrhovatel určený v ZÚS, aniž se jedná o vazbu na konkrétní právní spor, konkrétní kontrolu ústavnosti pouze zákonů na návrh obecného soudu, kde se posuzuje ústavnost zákona, který má být použit v řízení před obecným soudem v rámci řízení o konkrétní právní věci, v rámci předchozího typu je subkategorií rozhodování o návrhu na vyslovení neústavnosti zákona (ne jiného právního předpisu), který má být použit v řízení před obecným soudem v rámci řízení o konkrétní právní věci, avšak tento zákon již neplatí, takže nemůže dojít k jeho zrušení, nýbrž jen k autoritativními výroku o jeho neústavnosti, incidenční kontrolu ústavnosti zákonů na základě akcesorického návrhu podle § 74 ZÚS (vazba na ústavní stížnost), kdy na rozdíl od konkrétní kontroly sub 1b) již bylo pravomocně rozhodnuto. Do téhož typu spadá řízení iniciované senátem nebo plénem Ústavního soudu v souvislosti s projednáváním ústavní stížnosti (§ 78 odst. 2 ZÚS), kontrolu ústavnosti zákonů a jiných právních předpisů na návrh vlády v návaznosti na rozhodnutí mezinárodního soudu, kde se kromě zvláštnosti navrhovatele uplatní i okolnosti rozhodování (konstatované porušení mezinárodní smlouvy a závazek nápravy takového stavu, možnost vlády napravit protiprávní stav jiným způsobem), rozhodování o kompetenčních, procesních a obsahových náležitostech přijatého ústavního zákona ; 15

Kontrola jiných právních předpisů a) abstraktní kontrola ústavnosti a zákonnosti jiných právních předpisů, b) incidenční kontrola ústavnosti nebo zákonnosti jiných právních předpisů, kdy byl k ústavní stížnosti připojen akcesorický návrh podle § 74 ZÚS, c) kontrola ústavnosti nebo zákonnosti jiných právních předpisů na návrh vlády v návaznosti na rozhodnutí mezinárodního soudu, nemůže-li vláda napravit protiprávní stav jiným způsobem, 16

Mezinárodní smlouvy a ústavní pořádek – 2. oddíl Pl. ÚS 19/08 – procesní problémy Procedura preventivního přezkumu § 71a-71e ZUS příprava novely ZUS – 1999 euronovela Ústavy – 2001 novela ZUS – 48/2002 Sb. přehled jednotlivých ustanovení odmítnutí Pl. ÚS 1/04 – opožděnost první případ meritorně projednávaný Návrh Senátu – sporné otázky Problém redakce textu Lisabonské smlouvy a Ústavní soud Problém formulace návrhu Senátu – srovnání se zahraničím, doktrína „ve svém úhrnu“? Možný rozsah přezkumu Lisabonské smlouvy – rozdíl § 71d/3 a § 68/2 ZUS (obsah, vnitrostátní aspekty procedury čl.10a oproti čl. 49 – 39/3 a 39/4)) Problémy hodnocení pouze obsahu novelizujícího textu Lisabonské smlouvy – jak rozlišit (viz Comparison K. Heegera), nepředvídatelná judikatura ESD – motor integrace měřítko pro posouzení – ústavní zákon nebo ústavní pořádek (403/2002 Sb.), pouze 9/2? Ústavní soud nerozhoduje ve vzduchoprázdnu – irské referendum , L. Kaczyński O čem a jakou většinou Ústavní soud rozhodne - teleologický výklad – zabránit ratifikaci 17

18 Děkuji za pozornost Tento studijní materiál byl vytvořen jako výstup z projektu č. CZ.1.07/2.2.00/ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.