DOPLNĚK Mgr. Michal oblouk
DOPLNĚK rozvíjející větný člen vyjadřuje vlastnost nebo stav, které má podstatné jméno (zájmeno) za určitého děje nebo která se mu dějem přisuzuje vztahuje se ke dvěma členům ve větě – rozvíjí podstatné jméno (podmět, předmět) a sloveso (zpravidla v přísudku) zároveň bývá na konci věty ptáme se JAKÝ? JAK? JAKO CO? ZA KOHO? KÝM? SÁM, RÁD – bývá většinou doplněk může být shodný (shoduje se se jménem) nebo neshodný (je v jiném pádě než jméno, nejčastěji v 7. p.)
VYJÁDŘENÍ DOPLňku PODSTATNÝM JMÉNEM – Zvolili bratra vedoucím. Znal jsem ho už jako chlapec. Nadřízený jmenoval dělníka mistrem. Bratr se vyučil soustružníkem. Zůstane naším otcem. Vyučila se prodavačkou. PŘÍDAVNÝM JMÉNEM (většinou ve jmenném tvaru) – Chlapci běhali bosi. Bratr se vrátil nemocen. Jana se cítila šťastná. Hajná stála překvapena. Turisté se cítili unaveni. Skauti přišli mokří. ZÁJMENEM – Bratr to udělal sám. Jirka zůstal sám. ČÍSLOVKOU – Fialky vždy rozkvetou první. Skončil druhý. Jídlo vařili oba dva. INFINITIVEM – Viděl mě odcházet. Neviděl ji plakat. PŘECHODNÍKEM – Věra, chodíc po zahradě, trhala květiny. Vešel, opíraje se o hůl. Běželi, smějíce se.
DOPLNĚK po slovesech JMENOVAT, ZVOLIT, PROHLÁSIT, ZDÁT SE, UČINIT, ZŮSTAT bývá podstatné jméno v 7. pádě – jmenovat mistrem, zvolit předsedou po slovesech POVAŽOVAT, OCEŇOVAT, UZNAT, PROHLÁSIT bývá podstatné jméno ve 4. pádě s předložkou – považovat za kamaráda, uznat jako předsedu bývá po slovesech smyslového vnímání, např. VIDĚT, SLYŠET na rozdíl od přívlastku je vzdálen od jména