Seminář Zkušenosti z prvního roku aplikace zákona o integrované prevenci v energetice a průmyslu Vazby zákona č. 86/2002 Sb. na zákon č. 76/2002 Sb.

Cíl integrované prevence znečišťování potlačení nežádoucích následků uplatňování rozdílných přístupů k omezování emisí do ovzduší, vody či půdy a při řešení problému odpadů, které by ve „složkovém“ pojetí mohly podporovat přesuny znečišťování z jedné složky životního prostředí do jiné na úkor ochrany životního prostředí jako celku.

Účel zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší stanovení práv a povinností osob a působnosti správních úřadů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a při zacházení s regulovanými látkami, které poškozují ozónovou vrstvu Země, podmínek pro další snižování emisí znečišťujících látek působících nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí, na životní prostředí nebo na hmotný majetek, nástrojů ke snižování množství látek ovlivňujících klimatický systém Země.

Účel zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci v souladu s právem Evropských společenství (směrnice 96/61/ES) dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, zabezpečit integrovaný výkon veřejné správy při povolování provozu zařízení, zřídit a provozovat integrovaný registr znečišťování životního prostředí.

V rámci integrovaného přístupu musí být všechny složky ŽP chráněny tak, jak je to nejlépe možné, což zakládá i potřebu uplatnění limitů znečišťování pro kategorie zařízení a znečišťující látky, na něž se vztahuje směrnice 96/61/EC o IPPC, resp. zákon 76/2002 Sb. Při absenci emisních limitů, stanovených podle směrnice, resp. zákona platí pro příslušná zařízení jako minimální požadavek emisní limity, které jsou obsaženy v jiných právních předpisech Společenství, resp. českých „složkových“ předpisech. Podmínkou plnění požadavků směrnice IPPC i českého zákona, který ji transponuje, je tedy také dosažení souladu s hodnotami emisních limitů pro ovzduší stanovených „složkovými“ směrnicemi ES, resp. prováděcími předpisy k zákonu č. 86/2002 Sb.

Příprava zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší respektovala směrnici o IPPC např. zavedením nové kategorie „zvláště velkých“ stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, do které se zařazují zařízení průmyslových činností podle přílohy I směrnice. Jsou to:  zvláště velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším,  spalovny nebezpečného odpadu jejichž jmenovitá provozní kapacita je větší než 10 tun za den,  spalovny komunálního odpadu jejichž jmenovitá provozní kapacita je větší než 3 tuny za hodinu,  spalovny jiného odpadu jejichž jmenovitá provozní kapacita je větší než 50 tun za den,  zvláště velké „ostatní zdroje”.

Emisní limity a další podmínky provozu zařízení v příloze č.1 k zákonu č. 76/2002 Sb. (ve vazbě na § 14 tohoto zákona) z hlediska ochrany ovzduší stanoví prováděcí předpisy k zákonu č. 86/2002 Sb Spalovací zařízení o jmenovitém tepelném příkonu větším než 50 MW - Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu a zařízení k nakládání s odpadními, oleji, vždy o kapacitě větší než 10 t denně; 5.2. Zařízení na spalování komunálního odpadu o kapacitě větší než 3 t za hodinu; 5.3. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný odpad o kapacitě větší než 50 t denně - Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu.

Emisní limity a další podmínky provozu zařízení v příloze č.1 k zákonu č. 76/2002 Sb., pro zdroje znečišťování ovzduší nezahrnuté do NV 352/2002 a NV 354/2002 stanoví: Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Další požadavky platné obecně pro všechny zdroje: Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování

Integrované rozhodování musí reflektovat i další nástroje ochrany ovzduší Emisní stropy - nejvyšší přípustné úhrnné emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek za období 1 roku ze všech zdrojů znečišťování ovzduší, z jejich vymezené skupiny nebo z jednotlivého zdroje znečišťování ovzduší na vymezeném území. Úroveň znečištění ovzduší (hmotnostní koncentrace znečišťujících látek v ovzduší nebo depozice) v území. Plány snížení emisí znečišťujících látek u zdroje. Národní programy snižování emisí. Krajské programy snižování emisí.

Emisní stropy – transpozice směrnice 2001/81/ES Nařízení vlády č. 351/2002 a 417/2002 Sb. Stanoví:  hodnoty emisních stropů pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, těkavé organické látky a amoniak na území České republiky v roce 2010 („národní emisní stropy“) a pro území krajů („ krajské emisní stropy“) na rok 2010,  směrné cílové hodnoty pro omezení acidifikace a zatížení přízemním ozonem,  náležitosti provádění emisních inventur a emisních projekcí,  zpracování národních programů snížení emisí podporujících dosažení emisních stropů.

Výběr základních pojmů Kritickou zátěží je kvantitativní odhad expozice jedné nebo více znečišťujícím látkám, pod kterou lze na základě současného stupně poznání vyloučit významné negativní dopady na citlivé složky životního prostředí. Kritickou úrovní je taková koncentrace znečišťující látky, nad kterou se podle současného stupně poznání projevuje přímý účinek na receptory, jako jsou člověk, rostliny, ekosystémy, materiály.

Výběr základních pojmů Směrnou cílovou hodnotou je hodnota, která udává procento nebo poměrnou část snížení výměry území, na kterém byla v roce 1990 překročena kritická zátěž nebo kritická úroveň, jako výsledný efekt uplatnění emisních stropů podle tohoto nařízení. Územní jednotkou sítě je čtverec území o rozměru 150 km x 150 km, který se používá pro mapování kritických zátěží v evropském měřítku a také pro monitorování emisí a depozic látek znečišťujících ovzduší prováděných na základě mezinárodní úmluvy (CLRTAP), k níž Česká republika přistoupila, a protokolů k této úmluvě.

Výběr základních pojmů Národním emisním stropem je nejvyšší množství znečišťující látky vyjádřené v kilotunách, které může být v České republice emitováno během daného kalendářního roku. Krajským emisním stropem je nejvyšší množství znečišťující látky vyjádřené v kilotunách, které může být na území kraje emitováno během jednoho kalendářního roku.

Výběr základních pojmů (významné pro integrovaný registr znečišťování) Emisní inventurou je postup při stanovení celkové roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek na vymezeném území, z vymezené skupiny zdrojů, případně podle jiného vymezení. Zahrnuje zajištění potřebných údajů, způsob jejich ověřování a zpracování, stanovení výsledků a jejich zpřístupnění veřejnosti. Emisní projekcí je postup, kterým se stanovují předpokládané celkové roční emise znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin v budoucnosti. Slouží ke zpracování prognóz vývoje kvality ovzduší na území České republiky, krajů a oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší.

NV 351/2002 Sb. v § 3 stanoví dosažení a závaznost hodnot emisních stropů Hodnot (národních) emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení je nutné na území České republiky dosáhnout nejpozději v roce V následujících letech musí být tyto hodnoty dále snižovány tak, aby v roce 2020 nebyly překročeny kritické zátěže. Hodnoty emisních stropů jsou pro Českou republiku a provozovatele zdrojů závazné podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona. Směrné (doporučené) hodnoty emisních stropů pro jednotlivé kraje jsou stanoveny v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

Příloha č. 1 (zde původní podle NV č. 351/2002 Sb. - byla změněna NV č. 417/2003 Sb.)

Změny emisních stropů v nařízení vlády č. 351/2002 Sb. v důsledku vyjednávání hodnot národních emisních stropů přistupujících zemí pro novelizaci směrnice 2001/81/EC NV č. 417/2003 Sb.

Příloha č. 2 NV č. 417/2003 Sb.

§ 4 a příloha č. 3 k nařízení směrné cílové hodnoty Směrné cílové hodnoty jsou termínovány stejně jako stropy k roku 2010 a v případě směrnice 2001/81/EC sloužily jako východisko k odvození hodnot národních emisních stropů. Směrnice uvádí: Národní emisní stropy mají za účel splnit do roku 2010 ve Společenství jako celku dočasné cíle ochrany životního prostředí (převzaty jako „směrné cílové hodnoty“ do přílohy č. 3 k nařízení).

Příloha č. 3 k nařízení Směrné cílové hodnoty Směrná cílová hodnota pro acidifikaci se stanoví jako snížení výměry území, kde je překročena kritická zátěž pro acidifikaci, o nejméně 50 % vzhledem k roku 1990 (pro každou územní jednotku sítě).

Příloha č. 3 k nařízení Směrné cílové hodnoty Směrná cílová hodnota pro lidské zdraví se stanoví jako snížení výměry území, kde zátěž ozonem překračuje kritickou úroveň pro lidské zdraví (AOT60 = 0), ve všech územních jednotkách sítě o dvě třetiny vzhledem k roku Zatížení přízemním ozónem v žádné územní jednotce sítě nesmí překročit absolutní limit 2,9 ppm.h.

Příloha č. 3 k nařízení Směrné cílové hodnoty Směrná cílová hodnota pro úrodu a vegetaci se stanoví jako snížení výměry území, kde zátěž ozonem překračuje kritickou úroveň pro úrodu a vegetaci (AOT40 = 3 ppm.h), ve všech územních jednotkách sítě o jednu třetinu vzhledem k roku Zatížení přízemním ozonem v žádné územní jednotce sítě nesmí překročit absolutní limit 10 ppm.h, vyjádřený jako překročení kritické úrovně 3 ppm.h.

Emisní inventury a projekce emisí (§ 5 nařízení) Emisní inventury zajišťuje každoročně pro znečišťující látky, pro které jsou stanoveny emisní stropy Ministerstvo životního prostředí nebo jím zřízená právnická osoba. Spolu s emisními inventurami vypracuje také emisní projekce těchto látek pro období do roku Současně provede vyhodnocení plnění směrných cílových hodnot. Pověřeným pracovištěm je Český hydrometeorologický ústav. Při provádění emisních inventur a zpracování jejich výsledků se postupuje podle metodiky schválené v rámci Úmluvy EHK OSN o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (EMEP/CORINAIR).

Emisní inventury a projekce emisí (§ 5 nařízení) Emisní inventury se provádějí pro stacionární a mobilní zdroje znečišťování ovzduší, a to pro veškeré zdroje nebo skupiny zdrojů vymezené územním uspořádáním nebo technickou specifikací. Emise z provozu letadel se započítávají pouze ve vymezeném provozním cyklu. Podklady pro inventury se provádí s využitím údajů Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (§ 13 odst. 1 zákona).

Emisní inventury a projekce emisí (§ 5 nařízení) Emisní inventury se provádějí pro zvláště velké, velké a střední zdroje z údajů souhrnné provozní evidence (§ 13 odst. 4 a 5 zákona). Množství emisí znečišťujících látek zjišťují provozovatelé zdrojů způsobem uvedeným v § 9 odst. 10 zákona pro znečišťující látky, pro něž má zdroj stanoven emisní limit nebo pro něž jsou ve zvláštním prováděcím předpisu stanoveny povinnosti měření nebo emisní faktory.

Emisní inventury a projekce emisí (§ 5 nařízení) Výsledky emisních inventur a projekcí se zpřístupňují veřejnosti.

Národní programy snižování emisí (§ 6 NV 351/2002 Sb.) Národní programy snižování emisí jednotlivých znečišťujících látek do roku 2010, pro něž jsou v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanoveny emisní stropy, případně integrovaný národní program snižování emisí se připravují podle osnovy v příloze č. 2 zákona. Tyto programy, zpracované v souladu s § 6 odst. 2 zákona, slouží kromě cíle dosažení emisních stropů také k dosažení směrných cílových hodnot.

Národní programy snižování emisí podle § 6 nařízení Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s dalšími ústředními správními úřady a institucemi předloží vládě do 1. května 2004 souhrnnou informaci o Národních programech podle tohoto nařízení, do 31. října 2006 souhrnnou informaci o aktualizovaných Národních programech, počínaje rokem 2004 každoročně do 31. října zprávu o emisních inventurách za předchozí rok a emisních projekcích a do 31. prosince 2007 zprávu o zajištění předpokladu splnění emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

Národní programy snižování emisí – současný stav : - schváleno NAŘÍZENÍ VLÁDY o Národním programu snižování emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku ze stávajících zvláště velkých spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší - připraven návrh Integrovaného národního programu snižování emisí České republiky

Národní program snižování emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku ze stávajících zvláště velkých spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší (dále též použita zkratka „Program LCP“) Je transpozicí čl. 4 odst. 3 směrnice č. 2001/80/ES o omezení emisí některých znečišťujících látek z velkých spalovacích zařízení do ovzduší. Je plnohodnotnou alternativou pro provozovatele určených spalovacích zdrojů k plnění zpřísněných emisních limitů touto směrnicí stanovených. Stanoví skupinové emisní stropy (TZL, SO 2 a NO x ) pro celý soubor stávajících zvláště velkých spalovacích stacionárních zdrojů, vybraným z nich konsensuálně stanovené závazné emisní stropy SO 2 a postup jejich dosažení k (§ 54 odst. 7 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší). V kontextu programů snižování emisí podle směrnice 2001/81/ES je tento program zaměřen na zdroje s významným podílem v národních emisních stropech 2010.

V kontextu IPPC je program LCP významný Zahrnuje celkem 114 konkrétních zdrojů příslušných do kategorie zařízení v příl. č. 1 k zákonu č.76/2002 Sb. Energetika 1.1. Spalovací zařízení o jmenovitém tepelném příkonu větším než 50 MW. Jejich skupinové emisní stropy od jsou pro TZL tun pro SO tun pro NO x tun

Program LCP zahrnuje 18 zdrojů, u nichž jsou stanoveny závazné emisní stropy pro oxid siřičitý, vyjednané s provozovateli na základě možností efektivního využití technologického zařízení těchto zdrojů. Součet emisních stropů SO 2 „individuálně regulovaných zdrojů“ je (od ) tun Tyto zdroje se rovněž budou podílet na dosažení emisních stropů pro oxidy dusíku od 1. ledna 2016, za použití emisního limitu 200 mg/m 3, tedy na snížení emisí NO x o tun oproti roku 2002 ze všech zdrojů zařazených do programu LCP.

Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů zařazených do programu LCP jsou povinni do předložit plán snižování emisí u stacionárního zdroje (§ 53 odst. 7 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší) s cílem splnit emisní strop a další úkoly vyplývající z národního programu snižování emisí pro zvláště velké spalovací zdroje podle prováděcího právního předpisu, pokud závazně nevyhlásí plán útlumu provozování spalovacího zdroje formou písemného závazku statutárního zástupce provozovatele předaného ministerstvu nejpozději rovněž do Písemný závazek a plán útlumu musí dokladovat, že zdroj bude provozován po do , nejvýše však po celkovou dobu hodin.

Obsah plánu snižování emisí u stacionárního zdroje v rámci Národního programu snižování emisí ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů (LCP) je podobný relevantní části obsahu žádosti o vydání integrovaného povolení podle § 4 zákona č. 76/2002 Sb. a může být v ní využit, resp. by měl být reflektován schvalovacím Úřadem, kterým je pro oba případy (pokud se nejedná v případě IPPC o zařízení s významnými přeshraničními vlivy) krajský úřad.

V souvislosti s vydáváním povolení podle obou zákonů je třeba připomenout ZÁKON č. 521/2002 Sb. ze dne 14. listopadu 2002, kterým se mění zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a který ve Čl. II stanoví: v § 53 zákona č. 86/2002 Sb., se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: "(3) Rozhodnutí podle § 5 odst. 4, 6 a 8, § 9 odst. 4, § 17 odst. 1 písm. b), c) a d) a § 17 odst. 2 písm. c), f), g) a i) se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci. Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.“

Integrovaný národní program snižování emisí České republiky (včetně Národního programu ke zlepšení kvality ovzduší) Celý název Programu zní: Integrovaný národní program snižování emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku, těkavých organických látek (VOC), amoniaku, oxidu uhelnatého, benzenu, olova, kadmia, niklu, arsenu, rtuti a polycyklických aromatických uhlovodíků - PAH (dále jen „Program“). Předmětem Programu jsou všechny znečišťující látky, které jsou českými právními předpisy regulovány na úrovni vyšší, než je úroveň jednotlivých zdrojů znečišťování ovzduší, to jest látky, pro které jsou vyhlášeny emisní stropy nebo imisní limity.

Program je připraven jako program integrovaný, tím že se týká více znečišťujících látek ze všech relevantních zdrojů, tak tím, že prakticky všechny navrhované nástroje a opatření vedou k omezování emisí více než jedné znečišťující látky. Program je formulován tak, aby zároveň plnil funkci Národního programu ke zlepšení kvality ovzduší a je koncipován jako součást systému ochrany ovzduší, který dále zahrnuje Národní program snížení emisí tuhých látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů, krajské a místní programy snižování emisí a krajské a místní programy ke zlepšení kvality ovzduší.

Program je připraven v základním časovém horizontu roku 2010, protože k tomuto roku musí být dodrženy národní emisní stropy i všechny vyhlášené imisní limity. Program bude v rámci daného systému plnit funkce: a) stanovit priority na národní, krajské i lokální úrovni b) doplnit a upravit na národní úrovni rámec pro formulaci a implementaci ostatních dílčích programů c) definovat úkoly pro orgány veřejné správy na centrální (národní) úrovni a pro instituce podporující výkon veřejné správy a je proto formulován na obecnější úrovni s tím, že konkrétní opatření na úrovni jednotlivých zdrojů znečišťování ovzduší nebo jejich skupin budou navrhována především v rámci programů krajských.

Krajské programy snižování emisí jsou zpracovány (nebo před dokončením) podle osnovy v příloze č. 2 k zákonu č. 86/2002 Sb. obsahují zejména - název a základní cíle programu a jeho souvislosti, výchozí situaci - obraz emisní situace a vztah k Národnímu programu, - vztah k územní energetické koncepci a dalším koncepčním dokumentům (např. strategii regionálního rozvoje, Státnímu programu podpory úspor energie a obnovitelných zdrojů), - vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí, hodnocení dosažitelnosti emisních stropů stanovených regionu v roce 2010, - rozbor stavu a hodnocení plnění emisních limitů a ostatních limitních hodnot a dalších podmínek provozování zdrojů znečišťování ovzduší na území kraje, - podpůrné aktivity pro omezování emisí na území kraje, základní nástroje programu snižování emisí, mezikrajové spolupráce, včetně přeshraničních, - souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu, termíny a způsob kontrol průběžného plnění programu, způsob provádění opatření a korekcí programu vyvolaných na základě závěrů kontrol a průběžného plnění tohoto programu.

Závěr: tato prezentace uvedla pouze základní vazby významného složkového segmentu (ovzduší) k procesu IPPC. Na základě dosavadních poznatků lze vidět (mimo jiné) některé následující potřeby: Integrované rozhodování (s přihlédnutím k zákonu 521/2002 Sb.) musí reflektovat všechny zásadní požadavky ochrany ovzduší. Může stanovit emisní limity a závazné podmínky provozu dosažitelné BAT (tedy i přísnější než stanoví obecně závazné předpisy pro ochranu ovzduší) a být tak významnou podporou k dosažení cílů národních a krajských programů snižování emisí a plánů snižování emisí u zdroje. Zařazování stacionárních zdrojů do kategorie „zvláště velké ostatní zdroje znečišťování ovzduší“ (NV 353/2002 Sb.) je třeba vyjasnit ve smyslu hlavního kriteria, kterým je míra vlivu na kvalitu ovzduší.

Děkuji za pozornost