INTERPUNKCE VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ

Několikanásobný větný člen Jednotlivé členy několikanásobného větného členu se oddělují čárkou, pokud nejsou spojené spojkami poměru slučovacího (a, i, ani, nebo). Př.: Na louce rostly modré, červené, bílé a růžové květy. – několikanásobný Pks Statkář choval ovce, kozy, prasata i krávy. – několikanásobný Pt 4.p.

Pokud jsou jednotlivé členy několikanás Pokud jsou jednotlivé členy několikanás. VČ spojeny v poměru slučovacím pomocí zdvojených spojovacích výrazů, pak je oddělujeme čárkami. Př.: Vyniká jak pílí, tak svědomitostí. U slova rozeznáváme jednak význam gramatický, jednak význam lexikální. Pokud jsou jednotlivé VČ spojeny spojkami a, i, ani, nebo v jiném poměru než slučovacím, také je oddělujeme čárkami. Př.: Je tvůj králík černý, nebo bílý?

Čárkou se neoddělují ustálená slovní spojení (viz PČP): Př.: křížem krážem, hory doly, zuby nehty, hlava nehlava, chtěj nechtěj, jakž takž, před pěti šesti lety, …

Přívlastek volný x přívlastek těsný Pk volný můžeme z věty vynechat, aniž by se změnil smysl věty. Čárkou ho tedy oddělujeme. Př.: Erbenova Kytice, vydaná roku 1853, uchvátí malé i velké čtenáře. Pk těsný z věty nelze vynechat, aniž by se změnil její smysl. Čárkou ho neoddělujeme. Př.: Děti čtoucí knihy snáze tvoří slohové práce.

Přívlastek postupně rozvíjející Mezi jednotlivé členy Pk postupně rozvíjejícího nelze vložit spojku a, aniž by došlo ke změně smyslu věty. Čárkou je tedy neoddělujeme. Př.: Po kolejích jel dlouhý nákladní vlak. – nejely dva, dlouhý a nákladní, šlo o nákladní vlak, který byl dlouhý

Přístavek Jde o Pk shodný, který bývá vyjádřený podstatným jménem a dodatečně blíže určuje větný člen, k němuž náleží. Ohraničujeme ho čárkami. Př.: Žijeme v Jablonci nad Nisou, městě známém svou bižuterií. Karel IV., otec vlasti, začal pěstovat víno v Praze na dnešních Vinohradech.

Výčet A) Výčet toho, co předcházející větný člen označuje souhrnně, se odděluje čárkami od zbytku věty. Př.: Navštívili nás naši kamarádi, Mirek, Zlata a Ivan. Přes den byste měli sníst hodně zeleniny, například rajčata, papriky nebo okurky.

B) Pokud je výčet součástí věty a za ním následuje shrnutí toho, co bylo vyčteno, shrnutí se odděluje čárkou. Př.: Na stolech ležely krevety, humři, ústřice, zkrátka nejrůznější mořské plody. Líbí se mi Vodník, Svatební košile, Polednice, prostě všechny balady z Kytice.

Vsuvka, vysvětlivky Vsuvka obsahově s větou souvisí, není však závislá na žádném větném členu. Oddělujeme ji čárkami od zbytku věty. Př.: To se nám, pokud si vzpomínám, stalo vloni na jaře. Zmíněná záležitost je, upřímně řečeno, celkem nepříjemná.

Je-li vsuvka pouze jednoslovná, pak ji čárkami od věty oddělovat nemusíme (ale můžeme). Př.: Napiš mi prosím své telefonní číslo. Napiš mi, prosím, své telefonní číslo.

Rozvitá přechodníková vazba Pokud je přechodník rozvitý dalšími větnými členy, pak se celá konstrukce odděluje čárkou. Př.: Pes, tiše sténaje, si zalezl pod stůl a lízal si rány. Procházejíce se po Praze, poznávali řadu kulturních památek.

Rozvitá infinitivní vazba Rozvitou infinitivní vazbou se myslí polovětná konstrukce, která vyjadřuje totéž jako vedlejší věta podmínková. Odděluje se od zbytku věty čárkou. Př.: Nemít obrovské štěstí, stěží bych stihl termín odevzdání projektu.

Samostatný větný člen Větný člen, který je pro větší důraz postaven mimo větu – před ni, případně za ni. Oddělujeme jej čárkami. Př.: Svíčkovou, tu mám nejraději. Staral se o ni velmi dlouhou dobu, léta. Že on se nám preceptor zase někam zatoulal, ten lehkomyslník!

Citoslovce Pokud citoslovce neplní funkci přísudku ve větě, pak se odděluje od zbytku věty čárkou. Př.: Haló, kdo je tam? Vrkú, vrkú, vrkal něžně bílý holoubek. Ach, to je krása!

Oslovení (vokativ) Oslovení je vyjádřeno 5. pádem a může stát na začátku věty, v jejím středu i na konci. Odděluje se čárkami z obou stran. Př.: Vítám vás, přátelé, na dnešním představení. Milouši, co to zase děláš?

A to Konstrukce připojená k větě pomocí spojovacího výrazu a to se vždy odděluje čárkou. Př.: Musíme dokončit tuhle fázi operace, a to rychle.

Srovnávací spojky Před srovnávacími (přirovnávacími) spojkami, pokud uvozují pouze větný člen, nikoli vedlejší větu, se čárka nepíše. Př.: Není tak vysoký jako já. X Není tak vysoký, jako jsem já. Přijdu dřív než oni. X Přijdu dřív, než dorazí oni.