Islámská právní kultura – rodinné a dědické právo

Rodinné právo Odvětví asi nejvíce ovlivněné normami práva šaría První kodifikaci rodinného práva najdeme na začátku 20. století v Osmanské říši Toto odvětví nejvíce odolává změnám a je velmi pomalu reformováno

Rodina Rodina je jediná skupina založená na pokrevním příbuzenství, kterou islám uznává Islám se staví proti kmenovému pojetí pospolitosti, neboť společná víra má překonávat kmenovou solidaritu Islám odmítá celibát, každému člověku je doporučeno vstoupit do manželství – Korán 24:32 „Umožňujte sňatek svobodným, žijícím mezi vámi, a rovněž bezúhonným z vašich otroků a otrokyň. A jsou-li potřební, Bůh je obohatí z laskavosti Své a Bůh je velkorysý, vševědoucí.“

Manželství - důvody Islám nedovoluje pohlavní styk mimo manželství – šaría stanoví tvrdé tresty (100 ran bičem, ukamenování) Hlavní motivy podle islámské právní vědy: Pohlavní styk Plození potomstva Spojení dvou rodin Zajištění ženy

Manželství - charakteristika Je smlouvou soukromého práva, vykazuje stopy po vývoji ze smlouvy o prodeji nevěsty Spadá do oblasti práva ibadát (vztahy k Bohu) i muamalát (vztahy mezi lidmi) Uzavření smlouvy předchází zasnoubení – návrh muže vůči ženě doprovázený zasláním darů Pokud je návrh přijat, může být uzavřena smlouva Zasnoubení lze zrušit

Manželství – forma uzavření Ženich uzavírá smlouvu se zákonným zástupcem nevěsty (pochází to již z předislámských obyčejů) Zákonným zástupcem nevěsty je její nejbližší mužský příbuzný dle dědické posloupnosti, pokud není nikdo k dispozici, je jím soudce Smlouva musí být uzavřena v přítomnosti svědků, a to dvou mužů nebo jednoho muže a dvou žen

Manželství – zastoupení ženy Pokud je nevěsta nezletilá, lze ji provdat i proti její vůli (ve chvíli, kdy dospěje, může ale sňatek zrušit) Dospělá nevěsta musí dát souhlas, i mlčky či konkludentně (úsměv) Zástupce má ale právo odporovat, jsou-li snoubenci rozdílného rodu či sociálního postavení Manželská smlouva musí být úředně registrována – potom se lze práv a povinností domáhat u soudu

Manželství – obdarování ženy Mahr – záruka finančního zabezpečení ženy Výše je dohodnuta v manželské smlouvě Zpravidla jde o finanční obnos nebo nějakou cennost (šperky) Vlastníkem mahru je žena Výše mahru není přesně stanovena, řídí se sociálním statusem a zvyklostmi dané země Splatnost je zpravidla podpisem smlouvy či naplněním manželství, může to být i jiný okamžik (rozvod, smrt manžela)

Manželství – polygamie Svobodný muž může mít až čtyři manželky, dokáže-li se o všechny spravedlivě postarat přiměřeně svému postavení Korán 4:3 – „Bojíte-li se, že nebudete spravedliví k sirotkům … berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete odchýlení.“ Polygamie je zakázána v Turecku a Tunisku, většina islámských zemí ji povoluje, ale klade často různé překážky (souhlas první ženy, zkoumání finanční situace muže, vyšší poplatek za registraci) Více se s mnohoženstvím lze setkat v bohatých zemích Perského zálivu

Překážky manželství - náboženství Muslim si může vzít muslimku nebo příslušnici „lidu Knihy“ (židovku, křesťanku) – děti se stávají muslimy Muslimka si nemuslima vzít nemůže – takové manželství je absolutně neplatné (výjimka – pokud muž přestoupí k islámu

Překážky manželství - příbuzenství Sňatek je zakázán: s ženichovými ženskými ascendenty a descendenty s bývalými manželkami ascendentů a descendentů se sestrami a ženskými descendenty sester a bratrů s tchýněmi a dalšími ženskými descendenty manželky s nevlastními dcerami Je povoleno vzít si za manželku sestřenici Příbuzenství „po mléce“ – nelze si vzít kojnou nebo soukojenku

Překážky manželství - věk Věková hranice je určena podle kritéria pohlavní vyspělosti – nejnižší je u žen 9 let a u mužů 12 let Většina států hranici zákonem zvyšuje na úroveň 15 – 18 let Na nízké hranici trvají jen Saúdská Arábie a Jemen I v případě existence zákonné hranice je možné požádat soud o povolení sňatku v nižším věku

Dočasné manželství (muta) Je to manželský svazek uzavřený na dobu určitou. Umožňuje trvale nesezdaným párům udržovat kontakt i sexuální styk, které jsou jinak náboženstvím zakázány. Uznává jej pouze šíitská větev islámu, sunnité považují svazky muta za smilstvo. Doba trvání manželství muta je stanovena na jeho počátku a pohybuje se od 1 hodiny do 99 let. Není zde omezení ve formě tetragamie. Žena nemá právo na výživu, nedědí, má ale též větší svobodu Po skončení období je možné svazek obnovit. V některých oblastech je svazků muta využíváno k legalizaci prostituce.

Zánik manželství - smrt Zemře-li manžel, je stanovena čekací doba 4 měsíce 10 dní (idda) – po tuto dobu se žena nemůže znovu vdát Korán 2:234 – „Pro ty, kdož k Bohu byli povoláni a zanechali manželky, platí, že ony mají vyčkat samy o sobě čtyři měsíce a deset dní. A když dosáhnou lhůty své, nebude pro vás hříchem, jestliže si budou počínat samy se sebou podle zvyklosti uznané. A Bůh dobře ví, co děláte.“ Během iddy se žena může zasnoubit

Zánik manželství - zapuzení Taláq - je projevem vůle manžela, který jej provede jednostranným prohlášením Neplatné je zapuzení pod vlivem alkoholu, těžké nemoci, žertem, v duševním rozrušení, Prohlášení musí být jednoznačné a před svědky – „zapuzuji tě“, „jsi propuštěna“, „jsi sama“ apod. Formule „zapuzuji tě“ musí být vyslovena třikrát, vždy po lhůtě 1 měsíce Zánik manželství nastává třetím zapuzením (první dvě lze odvolat) Existuje i „podmíněný“ talaq – dojde k němu, nastanou-li určité skutečnosti („Vyjdeš-li z domu, aniž bych o tom věděl, jsi zapuzena“)

Zánik manželství – další formy Chul – dohoda, žena se z manželství vyplatí, zaplatí manželovi náhradu za souhlas s ukončením Mubára - rozvod dohodou za vzdání se všech finančních nároků Ílá - manžel přísahá, že se po dobu čtyř měsíců zdrží manželského styku. Pokud slib dodrží, je manželství definitivně rozvedeno

Zánik manželství - rozvod Některé islámské země dávají oběma partnerům možnost obrátit se na soud (častěji využívá žena) Nejčastější důvody: Sňatek v nezletilosti Odpadnutí od islámu Hrubé zacházení ze strany manžela Impotence manžela Dlouhodobě neznámý pobyt manžela (1 rok) Zkoumá se vina obou manželů

Idda Po rozvodu je stanovena čekací doba (idda), po kterou se nelze znovu vdát u těhotné ženy trvá, dokud nedonosí dítě u ostatních žen 3 měsíce Idda má význam pro zamezení vyloučení manželky z dědění tím, že by byla v očekávání blížící se smrti mužem zapuzena – pokud by se tak přesto stalo a manžel zemřel během iddy, žena po něm dědí, jako by rozvodu nebylo Manžel má během iddy povinnost ženu materiálně zabezpečit

Práva a povinnosti manželů Pro manželské a rodinné vztahy je charakteristické patriarchální rozdělení práv a povinností manželů. Manžel má např. právo trestat manželku, neplní-li své povinnosti (fyzicky nebo odepřením výživy), může jí též zakázat opouštět dům, může omezit i přístup jejích vlastních příbuzných. Žena má zas právo za sebe i za děti odmítnout doprovázet manžela na cestách. Z právního hlediska trvá těhotenství šest měsíců až dva roky, a tak musí manžel uznat za vlastní i děti narozené do dvou let po rozvodu, naopak může uznat za své i děti narozené po této lhůtě Adopce neexistují, neboť jsou přímo zakázány Koránem, lze ale uznat cizí dítě za vlastní, čímž je dosáhnuto téhož účelu.

Majetkové vztahy manželů Neexistuje žádná obdoba společného jmění manželů, islámské právo nezná ani věno. Žena má právo na obvěnění a na výživu ze strany manžela Výši věna může žena nechat na uvážení manžela. Pokud obvěnění není dohodnuto, náleží manželce obvěnění přiměřené sociální situaci nevěsty V případě rozvodu povinnost vyplatit celé obvěnění působí jako určitá zábrana tomuto povolenému (ale Prorokem odsuzovanému) jednání

Dědické právo Islámské právo nezná instituci dědice ani univerzální sukcesi Charakteristická je snaha o potlačení dědění ze závěti - závěť je omezena na činění odkazů a ustanovení správce pozůstalosti Z pozůstalosti jsou nejdříve zaplaceny náklady pohřbu, poté dluhy, které se smrtí stávají okamžitě splatnými. Pokud dluhy přesahují hodnotu pozůstalosti, je majetek rozdělen poměrně mezi věřitele

Dědická posloupnost Dědická posloupnost je rozpracována ve velmi komplikovaný systém (dědické právo je v jinak provázaném islámském právu často vydělováno jako samostatná disciplína) Důvodem k vyloučení z dědické posloupnosti je způsobení smrti zůstaviteli, rozdíl v náboženství a domicil v neislámské zemi

Dědicové Oproti českým čtyřem skupinám dědiců rozlišuje šaría skupiny dvě, které je dále možno strukturovat I v Koránu se objevuje zákonné dědění na základě jiných než příbuzenských vztahů, ovšem na rozdíl od naší úpravy staví islámské dědické právo do popředí vztahy náboženské (patron konvertity k islámu) případně jiné osobní důvody (ten, kdo propustil zůstavitele z otroctví). Dědicem ze zákona je také státní rozpočet v případě odúmrti

1. skupina První zákonná skupina je tvořena dědici, jimž náleží přesně v Koránu stanovené fixní podíly ze zůstavitelova majetku Do první skupiny náleží dcera a plnorodá sestra, manžel, manželka (všechny manželky), matka a polorodí sourozenci na matčině straně Smyslem těchto ustanovení Koránu je pozměnit ryze agnátskou dědickou posloupnost, kdy dědí jen muži, a to ve prospěch především nejbližších ženských příbuzných, manželky, manžela, též otce a dalších předků

2. skupina Druhá skupina zahrnuje všechny muže spojené se zemřelým v přímé linii v pořadí potomků a následně předků zůstavitele, potomků a následně předků otce zůstavitele, praotce zůstavitele atd. Do 2. skupiny patří i ženské příbuzné, které jsou součástí buď přes své bratry (kteří jsou agnáty) nebo sestry z otcovy strany. Tato skupina je dalším projevem úsilí k ochraně ženských příbuzných v případech, kdy by nezískaly žádný podíl v rámci první skupiny. Nicméně i tak zpravidla náleží mužským dědicům dvojnásobný podíl dědiců ženských.

Závěť Testamentární pořízení jsou omezena na jmenování vykonavatele závěti, resp. správce pozůstalosti a na činění odkazů. Správce musí přijmout pověření před nebo po smrti zůstavitele, jeho hlavní funkcí je rozdělení dědictví. Správce, který je jmenován závětí, je nejen jejím vykonavatelem, ale i zástupcem nezletilých a nepřítomných dědiců, spravuje dědictví na jejich účet. Žádný testamentární odkaz nesmí být učiněn ve prospěch dědice podle Koránu, neboť ti nemají právo vzdát se dědictví, ovšem odkaz odmítnout lze Odkazy nesmí překročit třetinu dědictví, pokud ji přesto překročí, jsou sníženy na třetinu pozůstalosti, ne ale proporčně, ale podle komplikovaného systému, který bere v úvahu různé priority, ledaže dědicové souhlasí s poměrným rozdělením.