18. září 2013VY_32_INOVACE_100319_Management_1_DUM Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Roman Blaha. Obchodní akademie a Střední odborná škola logistická, Opava, příspěvková organizace. Materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK 1.5 – EU peníze středním školám, registrační číslo CZ.1.07/1.5.00/
chápeme jako ucelený soubor ověřených přístupů, názorů, zkušeností, doporučení a metod, které vedoucí pracovníci (manažeři) užívají ke zvládnutí manažerských funkcí je proces organizování, plánování, komunikování, motivování, rozhodování a kontroly za účelem stanovit a dosáhnout cíle podniku při použití všech jeho zdrojů systém teoretických a praktických řídících znalostí a dovedností mechanismus řízení organizací a činností, které vykonávají řídící pracovníci (manažeři)
Organizování cílevědomé uspořádání opakujících se činností a činitelů, kteří je uskutečňují Plánování stanovení nových úkolů a cílů, potřebných zdrojů, a způsobů, jak cíle dosáhnout Rozhodování zadávání konkrétních úkolů, stanovených priorit a výběr z alternativ Komunikace přijímaní a předávání informací Motivování vytváření podnětů pro včasné a kvalitní plnění úkolů Kontrola zjišťování stavu prací na úkolech a způsobu jejich plnění
Management v USA: individuální odpovědnost ztotožnění s profesí nezávislost na firmě leader jako rozhodovatel a vedoucí styl vedení spíše direktivní povyšování podle výkonu
Japonský management: kolektivní odpovědnost ztotožnění s firmou doživotní zaměstnání u firmy leader jako integrátor styl vedení otcovský povyšování dle odpracovaných let
je především profese. Její nositel je zodpovědný za dosahování cílů, přičemž využívá kolektiv spolupracovníků manažeři nenesou riziko podnikání jako podnikatelé (manažer při krachu podniku přijde jen o místo, ale podnikatel ztrácí své peníze) Existují 3 úrovně vedoucích pracovníků: Top management Manažeři druhé linie Manažeři první linie
posláním manažera je umět využít odborníků na dosažení svých vymezených cílů aby toho dosáhl, musí mít vrozené i částečně získané vlastnosti předpoklady úspěšného manažera jsou temperament a inteligence důležitá je schopnost klást otázky, objevovat a řešit problémy potřebná je představivost, zdravý úsudek, schopnost účinně komunikovat dobrý manažer musí mít dobré znalosti, zkušenosti a dovednosti správný manažer by měl „vědět o něčem všechno a o všem něco“
nejnižší stupeň řízení jeho podřízení jsou výkonní pracovníci (např. mistr dílny) zabezpečuje zpětnou vazbu k vyšším stupňům, předkládá své návrhy, o kterých pak rozhodují manažeři vyšších stupňů tato skupina manažerů je zpravidla ve firmě nejpočetnější neočekává se od nich koncepční řízení, ale spíš řízení operativní (řešení každodenních dílčích problémů, znalost detailů)
patří sem vedoucí marketingového oddělení, vedoucí nákupu, vedoucí kontroly jakosti apod. je podřízený vrcholovému vedení a zároveň nadřízený nižším vedoucím pracovníkům tato skupina manažerů je mnohem početnější než vrcholový management zabývá se operativním řízením svěřeného útvaru získává informace a podle povahy těchto informací je předává nižšímu nebo vyššímu stupni
vrcholové vedení patří sem nejvýše postavení řídící pracovníci (ředitelé, prezidenti, viceprezidenti, náměstci) je to skupina několika osob, které jsou nejlépe placeny a pro podnik jsou nejdůležitější zastává především podnikatelskou roli a má zodpovědnost za prosperitu podniku na jejich znalostech a umění řídit závisí úspěch podniku
pokud podniká jednotlivec, splývá role vlastníka, manažera i řadového zaměstnance do jedné osoby jak se podnik postupně zvětšuje, vzniká dělba práce a vytvářejí se postupně 3 skupiny osob: vlastníci řídící pracovníci s vrcholovým vedením ostatní výkonní pracovníci vzniká samostatná funkce vrcholového manažera, aby pro vlastníky vedl podnik manažer je v podstatě zaměstnanec, který pro majitele vykonává specificky zaměřenou práci
vrozené temperament, inteligence, potřeba řídit činnosti jiných lidí (mít moc), mít pochopení pro jiné (nadřízené i podřízené), mít potřebu získávat nové poznatky, mít smysl pro inovace atd. získané ekonomické teorie, tj. působení různých zákonů v tržní ekonomice, komunikace, dovednosti, znalosti, ekonomická kvalifikace, poznatky z teorie a praxe managementu, znalosti a dovednosti z psychologie, dobré fyzické a dušení draví, dobré vyjadřovací schopnosti, určitá míra znalostí daného oboru atd.
technické schopnost používat obvyklé postupy a znalosti specializovaných útvarů lidské schopnost chápat a motivovat lidi koncepční schopnost koordinovat zájmy firmy, rozlišovat hlavní a vedlejší záležitosti, předvídat změny a analyzovat jejich dopady na firmu Ideální manažer by měl mít schopnosti a vlastnosti vůdce.
vůdcovství je vliv, vyvolaný uměním trvale ovlivňovat lidi, aby se snažili ochotně a nadšeně dosahovat skupinových cílů v teorii i praxi managementu bývá vůdce označován jako lídr lídr je schopen povzbudit pracovníky, aby plnili svěřené úkoly ochotně, se sebedůvěrou, často i s nadšením, horlivě a usilovně lídři mají schopnost předvídat budoucí vývoj, vytyčovat směr rozvoje, inspirovat pracovníky podniku, stát v čele skupiny, podněcovat ji, usnadňovat ji cestu k dosahování podnikových cílů
schopnost využívat odpovědně a efektivně moc schopnost pochopit, že motivace závisí na čase a situaci schopnosti inspirovat schopnost vytvářet příznivé klima (psychické ovzduší)
Každý manažer uplatňuje určitý styl vedení (vztah při jednání se zaměstnancem). Rozlišujeme tyto styly vedení: autoritativní (autokratický) styl demokratický styl liberální styl byrokratický styl
vedoucí sám rozhoduje a přikazuje (nebere ohled na návrhy podřízených) detailně a systematicky kontroluje, zda byly přesně splněny jeho příkazy nadřízený nedeleguje pravomoci jedná s podřízenými s odstupem očekává bezpodmínečné plnění svých rozhodnutí neklade důraz na motivaci podřízení nemají o práci zájem podřízený nemůže dostatečně uplatnit své schopnosti a často má negativní vztah k nadřízeným i firmě tento styl je úspěšný v situacích, kdy je třeba rychle se rozhodnout a není čas se radit
nadřízený akceptuje své pracovníky jako partnery deleguje pravomoci nařizuje co nejméně zapojuje podřízené do procesu rozhodování konečné rozhodnutí musí však udělat sám a kontroluje jeho splnění cíle se stanovují společně podřízení jsou průběžně informováni vytváří se vzájemná důvěra na pracovišti pracovníci akceptují zadané úkoly mají pocit vlastní zodpovědnosti tento styl je vhodný tam, kde podřízení mají zájem o práci a snaží se ji zlepšit (např. u plánování, projektování, marketingových činností)
vedoucí nepoužívá přímých řídících příkazů nadřízený nechá pracovníky dělat to, co považují za správné informuje jen příležitostně neprovádí žádné kontroly tento styl je vhodný v organizacích, kde pracují tvůrčí pracovníci s vysokoškolským vzděláním, kteří mají vysokou vnitřní motivaci k práci úkolem vedoucího je zde především vytvářet podmínky pro dobrou práci, organizovat týmovou spolupráci atd.
řízení vychází pouze z řídících aktů vyššího stupně a z příkazů nadřízených, které manažer poněkud konkretizuje a v konkrétnější podobě nařizuje podřízeným možnosti zlepšení práce a vlastní formy plnění úkolů nepromýšlí pečlivě kontroluje plnění příkazů svou práci chápe především jako realizátor příkazů „shora“
správný manažer si sestavuje svůj denní plán, který přispívá k tomu, aby byly vyřízeny nejdůležitější záležitosti a uskutečněná dohodnutá jednání při sestavování denního plánu je třeba přihlédnout k osobnímu cyklu výkonnosti každý úkol můžeme charakterizovat z hlediska důležitosti a naléhavosti v praxi se většinou přihlíží k naléhavosti, na důležité úkoly potom nezbývá čas a přitom na důležitých věcech bychom měli dělat bez stresu, abychom udělali nejméně chyb priority mají být stanoveny tak, aby důležitost úkolu měla přednost před jeho naléhavostí (1. úkol důležitý, naléhavý 2.úkol důležitý, nenaléhavý 3. úkol naléhavý, nedůležitý 4. úkol nedůležitý, nenaléhavý)
NOVOTNÝ, Zdeněk. Podniková ekonomika 4. Břeclav: Moraviapress, ISBN KLÍNSKÝ, Petr. Ekonomika 4. Praha: EDUKO nakladatelství, s.r.o., ISBN Prezentace byla vytvořena v MS PowerPoint 2010