KRYSTALÁCKÝ TURISTA V dešti, sněhu, vodě, blátě, nedbá na špinavé gatě. Přes lesy, potoky, skály, šlape, funí, nezahálí.  V malíčku má mapy, značky, nebloudí v pustinách plačky, nevynechá zámek, hrad, s kulturou je kamarád.      Když je zmožen, sotva leze, do nejbližší krčmy vleze. Horký čajík voňavý na nohy ho postaví. Za zpěvu a chechtání všude nudu zahání. Přidej se a pojeď taky na výlety s Krystaláky  S. J.  

Píšťalky Nechte ty píšťalky ať mazlí se spolu, lásky ať tobogán houpá je nahoru, dolu. Přejte jim ze srdce, ať si zapískají, ať přece ty píšťalky, srdce svá získají. Oba pak v ústech s píšťalkou rudou pro radost v životě pískat si budou. Třeba pak jednou, až budou mít děti, k čemu ty píšťalky, budou chtít věděti. Dětičky to jenom taková pohádka je, šedivý dědeček koupil nám je. Řekl nám vážení smutku je dost, dovolte, abych Vám malou udělal radost. To řekl, zmizel pak v hromadě sněhu, šedivý, zarostlý, v očích však něhu. Po něm nám jenom ty píšťalky zůstaly,  nesou nás životem přes všecna úskalí Píšťalky   Píšťalka barevná, sladká, lízátková, mlsáme, pískáme, zase a znova. Smějem se, skáčeme hluboko do sněhu, tryská z nás radost, ukrýváme něhu. Píšťalka barevná píská moc hezky, jako když v pohádce vábí se lochnesky. Někdo má zelenou a někdo rudou, píšťalky po barvě hledat se budou. Když zjistí píšťalky, že barva souhlasí, veselým pískotem radost svou ohlásí, radost svou dávají pískotem, jako dva milenci, co baví se šepotem.  

Láska Jednou je tady tvoje naděje i láska Přišel nový den Lásku má každý z nás  v srdci ji uschová  Uschovám jí navždycky  na desítky, stovky let  a krásných dnů    Přišel nový den  slunce svítí do oken   Láska je tu  přišel zas  nový hlas   J. S. R.

Malá zimní víla Za mrazivé noci, při náhodné procházce, slyšel jsem z lesa hlas, co zpíval přesladce.   Jdu za ním, neb zněla z něj veliká síla,  na světlé pasece zpívala maličká víla. Bundičku modrou a vlásky své dlouhé měla, ve zmrzlých prstíčkách kytara se jí chvěla.  Zpívala tichounce o velké, krásné lásce,  hlas se jí mrazem chvěl, krásná je po matce. Udělám kroků pár, chtěl bych jí podat ruku, kytaru odkládá, bere mě kolem krku.  Pravila, nezlob se, nemysli nic špatného,   pomoz mi dostat se z tohoto lesa zlého. Vzpomínám na to, jak lehce se vznášela kytaru dřevěnou na své hrudi držela  Když jsme se dostali z tajemného lesa ven,  sluníčko vstávalo, nastal nám nový den. Nestačili jsme říci si, jestli se máme rádi,  a tak z nás zůstali jenom dva kamarádi.  Potkám jí po čase, vznešenou, vyměněnou,  ta malá víla má, stala se něčí ženou     Vlastní prožitky J.P.  

Hřbitov opuštěných psů a koček Náš autor se vyznačuje tím, že píše místo názvu básně datum a hodinu jejího vzniku   23.9.93    21.15   startující raketa v nebeské výši    vesmírný jinotaj    křížovkářská záhada    všednost nevšednosti    něžné maličkosti    prostý příběh  J.V.     Hřbitov opuštěných psů a koček   zdroj nenávisti nenajdeš    tabákový ráj   okultní vědy    indická cesta

Kousla kráva ženicha Kousla kráva ženicha, helejte jak utíká! Neutíká před krávou, ale zdrhá před Máňou.  Ta kráva o obudila, svobodu v něm probudila, velikonoční vajíčka visí na stromech,  aby nám ženich o velikonocích nepodleh. Kousla kráva ženicha,   naženem spoustu jídla, pití do břicha. Velikonoční vajíčka, husičky nadívané a kraslice malované,   Všichni přihlíželi té roztržité podívané jak utíkal ženich své ženě milované.   Kousla kráva ženicha, dáme mu napít z kalicha,  Víno je tu jistě dobré, určitě jím nepohrdne, Pomůžeme mu nabrat sílu do nového života.    Kousla kráva ženicha,   svoboda je slečna zlatá a jeho nová žena odpočatá,   společná cesta životem, je tak krásně započatá.    H.J.

větřík zčechral kadeře,  Probuzení      Jarní slunko vysvitlo,   pohlazení poskytlo,  větřík zčechral kadeře,   něhu láskám otevřel.       Obloha z beránků   probouzí ze spánku   něhu zachumlanou,  jaro vyjde branou.  H.P.

Jarní Jaro ťuká na dveře, sluníčko mu otevře. Podívej se malinká,  jak prochází zlehýnka.      Teplem zemi prodýchá,   koktejl vůní namíchá,    ptáci noty naladí,   dušičku Vám pohladí.    H.P.

Pampeliška Stále ještě duše plná naděje v bláhové touze po štěstí,  když její srdce se vroucně zachvěje,  uprostřed života rozcestí.    V teskné tísni po jarním vání,  po dávných láskách, po mládí,  po něžném, vřelém milování,  po ztřeštěné dívce co dovádí.    Pampeliška co žlutě kvetla,   pomalu se mění v bílé chmýří,  .    ztratila již jasného světla  a pozvolna do odkvětu míří.    Čas vepsal na tvář vrásek pár,  jak v očích stále zůstává  a ještě v ženě vroucí žár  a tělo její dozrává.    Jednou stařenka hlavu skloní,  bílé padáčky se rozletí po kraji  a zjara pampelišky voní  a radost našim dětem dávají.    H.P.

Hledání Znít jako symfonie a všechny tóny napsat, kus duše dát do řádků   a vypsat svoji pohádku.   Pevně stát a najít směr, když tolik tónů, tolik rytmů, tolik barev   a všechny jsou krásné.  Všechny je slyším a poslouchám.  Jen ten můj uvnitř hraje a venku mlčí.  Tápu a nedokážu rozhodnout,   však pokud nezbavím se pout,  umřu zaživa.          H.P.

Markétka Culíčky střapaté, děvčátko okaté, ve vlasech spončičky na šatech třásničky.     Na píšťalku píská,   je mi velmi blízká.   Markétka naše malá,    na piáno jsem jí hrála.    H.P.

Touhou divokou láskou hlubokou Tíha    Touhou divokou láskou hlubokou   pohled zasněný    hoří vášněmi.       Srdce bolavé   z lásky bezhlavé    duše raněná    žena zhrzená.      Láska uhoří    srdce umoří    zbyl jenom žal   krutě sis hrál!!!    H.P.

Máma Uvaří nám máma, nakoupí nám máma, máma, to je náš poklad,  máma, to je ten doklad.   Máma chodí mezi náma jako dáma J.T.  

Sedmkrát sedmero slov jako komíhající se lucerny  lidé plující na lodích  jako komíhající se lucerny  sem a tam a tam a sem…    Zamyšlen stojím u mýtiny,  brzy po ránu zahalen snem, stoje v orosené vlahé trávě  raduji se, že přišel nový den.    V dálce šumí lesy, tiše zpívající, do jejichž slov hrají jak harfy bystřiny a řeky,  vítr jim tvoří doprovod…     Klenby tyčících se skalnatých pahorků, neohrožená bílá dravá řeka, na břehu volavka,  po stranách listy toztodivných tvarů, země jako zrodivší se z vody,   pasoucí se hloučky ovcí, silná vůně bylin, kvítí z vlahých luk,  

Jen Niao Vám jsem pravit chtěl. Jen pozdrav Tobě, Zdravím vás všechny, jenž jste se probudili,  Jen Niao Vám jsem pravit chtěl.   Jen pozdrav Tobě, Ó slunce, Jsem vyjádřit chtěl,  jen znovuobnovit to,  co zapomnělo se,  v původní kráse,  o to jsem se pokoušel.   Na zamlžené louce srnka s mládětem,  Mezi květy ráje cupitají krok za krokem  Jako tóny z loutny vycházející.  u jejich nohou jak kapky rosy,  co tak rychle ztrácejí se jak slzy – červené sladké jahody spatřil jsem.    V pozadí modrá obloha jako azur,  Tak říkám si: Není to sen? Není to sen?...    (výraz Niao (Njiao) znamená čínsky dobrý den)     Z.Č.