Vztah teoretického vyučování a hospodářské praxe v ekonomickém vzdělávání ©prof. Ing. Ondřej Asztalos,CSc.

Vztah teoretického vyučování a hospodářské praxe v ekonomickém vzdělávání 1.Místo praxe v ekonomickém vzdělávání 2.Formy spojení teoretického vyučování v ekonomických předmětech a hospodářské praxe 3.Funkce ekonomické praxe z hlediska vyváření představ o ekonomické realitě 4.Funkce ekonomické praxe při vytváření a rozvíjení pohybových dovedností žáků 5.Funkce ekonomické praxe při vytváření rozumových dovedností 6.Funkce ekonomické praxe v syntéze vědomostí a dovedností

1) Místo praxe v ekonomickém vzdělávání  Poslání ekonomického vzdělávání ve školských vzdělávacích systémech (význam ekonomického vzdělání pro společenské uplatnění absolventů a pro výkon jejich povolání, jeho praktická upotřebitelnost)  Znalosti hospodářské praxe (jsou cílem ekonomického vzdělání i prostředkem jeho zkvalitňování)

2) Formy spojení teoretického vyučování v ekonomických předmětech a hospodářské praxe  podle místa konání praxe (ekonomická praxe může být konána v prostorách firem, které umožňují žákům plnit úkoly kladené na praxi, nebo spojení teoretického vyučování s hospodářskou praxi probíhá v rámci školy různými formami – práce ve fiktivních firmách nebo v cvičných kancelářích, uvádění příkladů z hospodářského života, používání dokumentů, formulářů a jiných písemností, které se vyskytují v praxi, práce na počítačích atd.)  podle organizace praxe (ekonomickou praxi ve firmách může organizovat škola, která praxe zajišťuje, organizuje a hodnotí, nebo si praxi zajišťují žáci sami tím, že se kontaktují s podniky, škola může průběžně praxi kontrolovat, žák škole předloží doklad, kterým firma absolvování praxe potvrzuje)

 podle formy účasti žáka na praxi (žák se může v hospodářské praxi pouze účastnit pozorování a sledování činnosti pracovníků v různých útvarech a odděleních organizací a institucí - stáž, nebo žák může být na těchto místech pověřen vykonáváním jednodušších ekonomických aktivit bez větší odpovědnosti a pod dohledem odpovědného pracovníka)  podle forem odměn poskytovaných žákům (žáci vykonávají ekonomickou praxi bez pracovní smlouvy a bez nároků na pravidelnou mzdu, praxi vykonávají bezplatně, nebo mohou za svou práci, aktivitu a chování získat morální nebo finanční ohodnocení)  podle časového zařazení praxe do výuky (ekonomická praxe může být souvislá během určité doby, např. čtrnáctidenní souvislá praxe, nebo může být jednodenní zařazená do týdenního rozvrhu v rámci jednoho pololetí)  podle zařazení praxe do rozvrhu hodin (praxe může být zařazena do rozvrhu hodin jako každý vyučovací předmět, nebo se může organizovat mimo řádný rozvrh hodin)

 podle forem zařazení praxe do učebního plánu (ekonomická praxe se může organizovat mimo samostatný předmět a to ve firmách, nebo v podobě předmětu práce ve fiktivní firmě, nebo žáci mohou zpracovávat projekty, např. podnikatelský záměr, marketingový projekt)  podle vyčlenění vyučovacích hodin (pro provozní praxi může být vyčleněn určitý počet vyučovacích hodin v rámci ekonomických předmětů, nebo může být praxe provedena i na úkor ostatních předmětů s eventuální náhradou vyučovacích hodin)

3) Funkce ekonomické praxe z hlediska vyváření představ o ekonomické realitě  vyvolávání představ žáků o podstatě ekonomických jevů a procesů (je to první setkání žáků s hospodářským životem pozorováním a sledováním ekonomické reality na základě smyslových zkušeností, které vedou k pochopení podstaty ekonomických dějů a může být realizováno v různých formách)  demonstrace (žákům předvádíme různé předměty a prostředky užívané v praxi a práci s nimi jako jsou počítače, tiskopisy v tištěné i v elektronické podobě, hotové peníze, šeky apod., žáci tak získají představy o jejich podstatě a funkcích)

 exkurze do podniků (využíváme možností a nabídek podniků a firem různých právních forem a odvětví k návštěvám jejich provozního a ekonomického zázemí k tomu, aby žáci pozorováním a sledováním jejich činnosti získávali představy o ekonomice. Začlenění vytváření představ do osvojovacího procesu může být různé: před zahájením výuky ekonomické tématiky, v průběhu výuky této tématiky nebo na závěr probírané látky)  účast žáků na výstavách a veletrzích (žáci sledují a pozorují vystavované objekty a exponáty, sledují jejich ekonomické využití, získávají představy o marketingu, mívají obecně vzdělávací a kulturní povahu, nebývají časově sladěny s probíranou ekonomickou tématikou)  kontakty s ekonomickými odborníky z praxe (bývají nesoustavné, mají však význam pro přiblížení praxe k teorii, líčením ekonomické situace vytvářejí možnosti jejich plastického a věrohodného popisu, na základě praktických ukázek podnikových materiálů si žáci vytvářejí obraz a představy o ekonomické činnosti)

4) Funkce ekonomické praxe při vytváření a rozvíjení pohybových dovedností žáků  psychomotorické dovednosti (v souvislosti s ekonomickými činnostmi v praxi, s činnostmi žáků v rámci praktického vyučování ve škole, souvisí řada forem pohybových dovedností, které je třeba rozvíjet s ohledem na efektivitu a racionalizaci práce, jejich vyváření má různé formy a podoby, zejména v podmínkách práce v kancelářích)  obsluha výpočetní techniky (ovládání práce s počítačem, rychlé a přesné psaní a zautomatizované využívání jeho funkcí)  manipulace s reprodukční technikou (rozmnožování různé ekonomické dokumentace, zpráv, výkazů a formulářů vyjadřujících ekonomické informace pro podnikové i nadpodnikové využití)

 ovládání organizační techniky (tvorba tabulí a nástěnek, výměna a aktualizace informací o podniku, jejich prostorové umísťování)  manipulace s dokumentací (přehledné uspořádání písemné firemní dokumentace, její zpracování, ukládání v šanonech, archivování a likvidace)  obsluha spojovací a komunikační techniky (práce s telefony, dálnopisy, faxy a s podnikovým rozhlasem vyžaduje určitou šikovnost a kulturnost)

5) Funkce ekonomické praxe při vytváření rozumových dovedností  význam rozumových dovedností (jejich dominance nad pohybovými dovednostmi, potřeba racionálního myšlení pro hospodářskou praxi zejména na úrovni firem, praktické upotřebení různých nápadů ke zlepšení ekonomické činnosti)  aplikace názornosti a myšlenkových pochodů (využití didaktických postupů v průběhu ekonomické praxe ve firmách i v rámci školního vyučování, zaměření na pochopení praktických ekonomických situací, seznamování žáků s ekonomickými problémy vybraných firem a s problémy národní a globální ekonomiky)  řešení jednoduchých problémových situací (v průběhu školního vyučování i v rámci ekonomické praxe ve firmách zapojování žáků do sledování jednoduchých problémových situací, řešení zadávaných úkolů žákům ke zpracování v podmínkách hospodářské praxe, v útvarech, na které jsou zařazeni)

 vypracování dílčích souvislých příkladů (v rámci výuky ekonomických předmětů, zejména v ekonomice a v účetnictví, zadávání příkladů v návaznosti na jejich praktickou orientaci, zvláště u širších tematických celků)

6) Funkce ekonomické praxe v syntéze vědomostí a dovedností  význam syntézy vědomostí a dovednosti v ekonomickém vzdělávání (vysoká vzdělávací hodnota schopnosti syntézy v myšlení žáků, závažnost vyváženosti vědomostí a dovedností pro praktické využití ekonomických znalostí ve školním vyučování i v hospodářské praxi, pochopení komplexnosti ekonomických činností a využívání faktorů a zdrojů pro ekonomický růst, zvyšování produktivity práce a efektivnosti podnikání)  účast žáků ve fiktivním podnikání (plnění ekonomických úkolů ve cvičném podnikání, vedení žáků k chápání fiktivní firmy jako organizovaného systému, plnění dílčích úkolů přidělených jednotlivým žákům nebo skupinám v souvislosti s celkovým řízením takové firmy, zpravidla provedeném učitelem tohoto předmětu)

 organizace provozní praxe žáků (zapojování žáků do plnění úkolů firmy formou stáže nebo činnosti odpovídající znalostem a schopnostem žáků, vhodnost pobytu žáků v několika útvarech podniku k chápání spojení dílčích a podnikových ekonomických potřeb)  řešení komplexních souvislých příkladů (zařazení příkladů, v rámci nichž se řeší praktické ekonomické úlohy vnitropodnikových úvarů a podniku, většinou ve formě školní výuky, takové úlohy se vyskytují v základních ekonomických předmětech jako je Ekonomika a Účetnictví, vhodné pro ukončení výuky předmětu, zpravidla jako příprava k praktické maturitní zkoušce)  zařazení integrovaného ekonomického předmětu do studijního programu (simulace ekonomické praxe zařazená do výuky samostatného předmětu k dovršení ekonomického vzdělání v závěru studia, syntéza znalostí žáků získaných v jednotlivých ekonomických předmětech, posuzování ekonomických jevů a procesů z více stránek)