Ochrana ovzduší Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) Předmětem je ochrana vnějšího ovzduší ochrana ozonové vrstvy Země ochrana klimatického systému Země. Základní pojmy ( výběr) Vnější ovzduším je ovzduší v troposféře, s výjimkou ovzduší na pracovištích určených zvláštním právním předpisem a v uzavřených prostorách, (dále jen "ovzduší"), znečišťující látkou je jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má přímo a nebo může mít po fyzikální nebo chemické přeměně nebo po spolupůsobení s jinou látkou škodlivý vliv na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek, emise je vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do životního prostředí, emisní limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek nebo pachových látek vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech

emisní strop je nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vznikající v důsledku lidské činnosti vyjádřená v hmotnostních jednotkách za období 1 roku ze všech zdrojů znečišťování ovzduší, z jejich vymezené skupiny nebo z jednotlivého zdroje znečišťování ovzduší na vymezeném území, provozovatel zdroje znečišťování ovzduší je právnická osoba nebo fyzická osoba, která zdroj znečišťování ovzduší skutečně provozuje; imise je znečištění ovzduší vyjádřené hmotnostní koncentrací znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, imisní limit je hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší vyjádřená v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu při normální teplotě a tlaku, těkavá organická látka je jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která má odpovídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití, nebo která může v průběhu své přítomnosti v ovzduší reagovat za spolupůsobení slunečního záření s oxidy dusíku za vzniku fotochemických oxidantů, světelné znečištění je viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno,

Povinnosti právnických a fyzických osob Každý je povinen omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek stanovených podle zákona a prováděcích právních předpisů. Spalování látek, které nejsou palivy určenými výrobci jejich zařízení, je zakázáno. Právnické a fyzické osoby jsou povinny, je-li to pro ně technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních zdrojů. Současně jsou povinny ověřit technickou a ekonomickou proveditelnost kombinované výroby tepla a energie. Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší Zdroje znečišťování ovzduší jsou a) mobilní, b) stacionární. Mobilními zdroji znečišťování ovzduší jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory, zejména dopravní prostředky, (silniční vozidla, drážní vozidla a stroje, letadla a plavidla), nesilniční mobilní stroje ( kompresory, přemístitelné stavební stroje, vysokozdvižné vozíky, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic a jiná obdobná zařízení, ) přenosná nářadí vybavená spalovacím motorem (motorové sekačky a pily, sbíječky a pod.)

Stacionární zdroj znečišťování ovzduší je zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost. Stacionární zdroje se dělí a) podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší na kategorie 1. zvláště velké, 2. velké, 3. střední 4. malé, b) podle technického a technologického uspořádání na zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla, (dále jen "spalovací zdroje"), 2. spalovny odpadů a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu a 3. ostatní stacionární zdroje. Spalovací zdroje se zařazují podle tepelného příkonu nebo výkonu do těchto kategorií: a) zvláště velké spalovací zdroje, o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, b) velké spalovací zdroje, od 5 MW do 50 MW c) střední spalovací zdroje, o jmenovitém tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně, d) malé spalovací zdroje, o jmenovitém tepelném výkonu nižším než 0,2 MW.

Povinnosti provozovatelů zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s podmínkami ochrany ovzduší, které jsou uvedeny ve stanoviscích a povoleních, dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich plnění, emisní stropy, přípustnou tmavost kouře, pachové číslo a neobtěžovat zápachem nad přípustnou míru obydlené oblasti, - zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek postupem a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, Povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů znečišťování uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s podmínkami pro provoz těchto zdrojů, - umožnit osobám pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu a předkládat jim k tomu potřebné podklady, - plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke zjednání nápravy, Povinnosti se nevztahují na provozovatele malých stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci. Evidence a vyhodnocování znečišťování ovzduší, údaje o zdrojích znečišťování a jejich emisích jsou zajišťovány orgány ochrany ovzduší a vedeny v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší.

Přípustnou úroveň znečištění ovzduší určují hodnoty imisních limitů, meze tolerance a četnost překročení pro jednotlivé znečišťující látky. V případě troposférického ozonu je přípustná úroveň znečištění ovzduší určena cílovými imisními limity a dlouhodobými imisními cíli. Imisní limit nesmí být překročen více než o mez tolerance a nad stanovenou četnost překročení. Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při jejich činnosti. Z programů snižování emisí se vychází při výkonu veřejné správy na krajské a místní úrovni, zejména při územním plánování, územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich změn, a při posuzování záměrů, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, nebo rozvojových koncepcí a programů rozvoje jednotlivých oborů a odvětví. Oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší se rozumí vymezená část území (zóna) nebo sídelní seskupení (aglomerace), kde je překročena hodnota jednoho nebo více imisních limitů nebo cílového imisního limitu pro ozon nebo hodnota jednoho či více imisních limitů zvýšená o příslušné meze tolerance. Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění ovzduší překročí zvláštní imisní limit při jejímž překročení hrozí již při krátké expozici riziko poškození lidského zdraví nebo poškození ekosystému. Možnost vzniku, vznik a ukončení smogové situace vyhlašuje v rámci ústředního regulačního řádu ministerstvo nebo jím zřízená právnická osoba neprodleně. Současně se vznikem smogové situace vyhlásí regulační opatření k omezování emisí ze stacionárních zdrojů, které se na znečišťování ovzduší rozhodujícím způsobem podílejí.

Poplatky za znečišťování ovzduší Provozovatelé zvláště velkých, velkých, středních a malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování ovzduší, o jejichž výši rozhoduje správce poplatku O výši poplatku provozovatelů rozhoduje - u zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů krajský úřad - u středních stacionárních zdrojů obecní úřad obce s rozšířenou působností. Poplatky jsou v obou případech příjmem Státního fondu životního prostředí u malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad Správní činnosti na úseku ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země vykonávají tyto orgány ochrany ovzduší: Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zdravotnictví, Česká inspekce životního prostředí, Česká obchodní inspekce, celní úřady, kraje, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obce.

Pro případ vzniku smogové situace může orgán ochrany ovzduší a) nařídit provozovatelům stacionárních zdrojů omezení nebo zastavení provozu zdroje, b) nařídit provozovatelům mobilních zdrojů znečišťování omezení provozu těchto zdrojů nebo zákaz tyto zdroje používat. Úroveň znečištění ovzduší a dodržování imisních limitů zjišťují orgány ochrany ovzduší měřením nebo kombinací měření a modelového výpočtu nebo modelovým výpočtem nebo jinou metodou odborného odhadu. ochrana ozonové vrstvy země Ochranu ozonové vrstvy Země upravují právní předpisy Evropských společenství. Zakazuje se výroba methylbromidu, s výjimkou případů stanovených na období po 31. prosinci 2004 právními předpisy Evropských společenství, b) hydrochlorfluoruhlovodíků. Právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, které provádějí servisní práce, údržby, demontáže nebo likvidace chladicích zařízení, klimatizačních zařízení, zařízení s tepelnými čerpadly, zařízení obsahujících rozpouštědla nebo systémů požární ochrany a hasicích přístrojů, jsou povinny při provádění těchto činností znovuzískávat regulované látky a následně tyto látky zneškodnit, regenerovat nebo recyklovat.

Výrobci, dovozci a vývozci a přepravci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni: uvést zřetelné označení "Nebezpečné ozonu" nebo "Dangerous to the ozone layer" na každý obal nebo výrobek. v průvodní dokumentaci uvádět název a označení regulované látky, její množství, upozornění na nebezpečí pro ozonovou vrstvu Země a doporučený způsob zneškodnění. Ministerstvo vede registr regulovaných látek a osob, které s nimi zacházejí. ochrana klimatického systému země Národní redukční cíle pro látky ovlivňující klimatický systém Země a lhůty k jejich dosažení stanoví Národní program ke zmírnění změny klimatu Země. Ministerstvo zajistí inventarizaci emisí a propadů látek ovlivňujících klimatický systém Země. Obchodování s povolenkami na emise látek ovlivňujících klimatický systém Země upravuje zvláštní právní předpis.