VENUŠE ZAKLADNÍ INFORMACE: Venuše je druhá planeta od slunce ve sluneční soustavě. pojmenovaná po římské bohyni  lásky a krásy Venuši. Je to jediná planeta sluneční soustavy která je pojmenovaná po ženě. Okolo Slunce oběhne jednou za 224,7 pozemského dne. Lze ji ze Země vidět jen před  svítání  nebo po soumraku.

VZNIK PLANETY Venuše vznikla podobně jako ostatní planety sluneční soustavy přibližně před 4,6 nebo 4,5 miliardami let. Reakcí z prachového plynného dusíku jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitaci přitahovala další částice a okolní plyn. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety. Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven. Jehož tepelná energie společně s teplem je dodnes kumulována v nitru jadra planety.

POVRCH Průzkum povrchu Venuše je vzhledem k husté atmosféře obklopující planetu ve viditelném spektru nemožný. Pro zmapování povrchu se využívají radarové vlny, které jsou schopny atmosférou projít. Povrch Venuše je přibližně z 80 % tvořen lávovými planinami. V oblasti severní vrchoviny lshtar se nacházejí největší hory Venuše Maxwell Montes. Tento masiv je přibližně o 2 km vyšší než Mont Everest, a dosahuje tedy výšky okolo 11 km.

PRVNÍ SONDA NA VENUŠI Následovala sovětská sonda Vněra 7 s cílem dosáhnout povrchu planety a s tímto cílem byly provedeny i konstrukční úpravy na přistávacím modulu, který měl být schopný přežít tlak 180 barů, a současně byla vnitřní vědecké aparatura podchlazena na teplotu −8 °C kvůli prodloužení její životnosti. Sonda 15. prosince 1970 započala svůj sestup vstupem do atmosféry, kde využila tepelní štít ke snížení rychlostí a následně otevřela speciálně upravený padák, který měl umožnit rychlý průlet skrz atmosféru za přibližně 35 minut. Vlivem agresivního prostředí okolní atmosféry ale padák nezůstal v pořádku po celou cestu a tak sonda několik posledních metrů padala volním pádem na povrch planety rychlostí přibližně 17 m/s. Předpokládá se, že tento tvrdý dopad částečně poškodil sondu a v první chvíli znemožnil zachycení jejího signálu. Po týdnu analyzování vesmírného šumu sovětští vědci oznámili, že se jim podařilo na pozadí objevit slabý signál sondy, který vydržel 23 minut. Signál obsahoval první parametrii a údaje o teplotě povrchu jiné planety v podobě dat.