Nizozemsko Nizozemské království

Obecné informace Nizozemsko patří mezi šest zakládajících států Evropských společenství. Na základě zkušeností Nizozemska v celní unii Benelexu se země aktivně podílela na prohlubování evropské integrace. Díky Evropské unii jako nástroji své zahraniční politiky se Nizozemsku podařilo zviditelnit a získat si vliv na evropské úrovni. Země patří mezi největší přispěvatele do evropského rozpočtu v přepočtu na obyvatele Správní členění: 12 provincí a 2 zámořská území Státní zřízení: království Forma vlády: konstituční monarchie, unitární stát Hlava státu: královna Beatrix (od 30.4. 1980)

Politický systém Nizozemsko je od roku 1815 konstituční monarchií. Po dlouhém (1917-1967) období, ve kterém politické síly postupovaly ve všech zásadních otázkách konsenzuálním způsobem, se systém změnil v klasický polarizovaný model typu koalice-opozice. Nizozemsko je decentralizovaný unitární stát. Vlády na centrální i místní úrovni bývají koaliční – neobejdou se bez složitého vyjednávání a hledání všeobecně přijatelných kompromisů Tradice zahraniční politiky Nizozemska je založena na dosažení: Míru Svobody Prosperity

Politický systém Má zájem na účinném fungování mezinárodních institucí V zahraniční politice-snaha o zajištění bezpečnosti země, vyhýbání se konfliktům, oslabení mezinárodního napětí Ustanovení Stálého mírového tribunálu a Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu

Zákonodárná moc Nizozemský parlament je tvořen dvěma komorami, dolní obsazuje 150 poslanců, v horní se rozděluje 75 křesel. Volební období je čtyřleté, každá z komor ale může být předčasně rozpuštěna. Obě komory jsou voleny proporčně, dolní je volena přímo, horní skrze tzv. provinční sbory. Funkce poslance a ministra je neslučitelná.

Vláda Hlavní  výkonná funkce ve státě je svěřena vládě a jejímu předsedovi. Osoba premiéra je vždy otázkou shody všech hlavních politických sil v parlamentu a panovníka. Proces sestavování vlády je složitý a hlavní roli v něm hrají tzv. informateur a formateur. Vláda vzniká na základě výsledků voleb a tvoří ji 14 ministrů ( + 2 s portfejí pro Antily a Arubu). Dne  7. července 2006 byl potřetí  předsedou vlády jmenován Jan Peter Balkenende ze strany CDA – Křesťanská demokratická výzva.

Hlava státu Nizozemsko je konstituční monarchie s parlamentním systémem vlády. Královna Beatrix pochází z oranžsko-nassavské dynastie a v čele státu stojí od roku 1980. Pro Nizozemsko typický byl zejména v tzv. konsociačním období silný důraz na konsenzuální vývoj země. Tradiční je i vliv elit na politický život specificky strukturované nizozemské společnosti. Reprezentanti dvou náboženských komunit (katolické a protestantské) i zastánci sekularizace se společně podíleli na vývoji systému. Změnou byly až volby konané v roce 1967, ve kterých získaly hlasy nové politické strany stojící mimo tradiční pilířové uspořádání.

Hlava státu Podle nizozemské ústavy je hlavou státu panovník (panovnice), který je vždy protestant/ka. Po postupném omezování pravomocí je nyní královna především symbolem: jednoty, je nedotknutelnou osobou a nenese odpovědnost za zákony a nařízení, které podepisuje. Odpovědnost je svěřena ministrům, přesto je role panovníka v systému silnější než je tomu např. ve Švédsku či Spojeném království. Nezastupitelnou roli má panovník při sestavování vlády.

Politické strany Strana s názvem Křesťanská demokratická výzva (Christen Democratisch Appel – CDA) vznikla v roce 1980 sloučením tří politických stran, jedné katolické a dvou protestantských. Toto uskupení je silně centristické a oslovuje všechny skupiny nizozemského obyvatelstva. Strana práce (Partij ven de Arbeid – PvdA) byla založena po druhé světové válce a navazuje na ortodoxně marxistickou Sociálně demokratickou dělnickou stranu.

Politické strany Cílem strany Demokraté 66 (D66) bylo prosazení ústavní reformy a zrušení proporčního volebního systému. Jedná se o typ „městské“ strany, která má silnou voličskou základnu v Amsterdamu. Strana je preferenčně slabší, ale má vysoký koaliční potenciál. Liberální Lidová strana pro svobodu a demokracii ( Volkspartij voor Vrijheid en Democratie – VVD) vznikla již v roce 1885, byla zaměřena převážně proti církvi, bojovala o sekularizaci a svůj stěžejní program si ponechala i v současnosti.

Veřejná správa Správní reforma v Niz byla iniciována koncem 60.let 20. stol., uskutečnila se v průběhu dalších 30 let. Měla 2 hnací motory: 2 výbory – Výbor pro meziministerskou dělbu a koordinaci úkolů (poč. 70. let) Výbor pro základní a organizační strukturu služby v ústřední správě (poč. 80. let)

Veřejná správa Výsledkem snažení výborů byla tvz. Velká aktivita (90. léta). V rámci velké aktivity byl vypracován projekt reorganizace ústřední státní správy Cíle velké aktivity: Přehodnocení čerpání veřejných výdajů Reorganizace státní služby Deregulace vládních intervencí Decentralizace úřadů VS Debyrokratizace vládních úřadů Privatizace části služeb

Veřejná správa 1982 – decentralizace úřadů – posílení pravomocí obcí a provincií. Současně některé kompetence ústřední správy byly přeneseny na některé veřejné instituce – obchodní komory, organizace soc. zabezpečení apod. Deregulace znamená tendenci směřující k vydávání většího počtu vládních nařízení, příkazů a zákazů Reorganizace státní služby byla na úrovni ústřední státní správy – zahájena již koncem 60. let

Veřejná správa V 80. letech – velký posun směrem ke kvalitnějšímu a úspornějšímu výkonu státní správy a územní samosprávy v rámci tzv. Velké aktivity. Akce „minus 2%“ – avšak počet úředníků neklesl (stali se zam-ci soukromého sektoru). Decentralizace byla kritizována jako pomalá. Z těchto důvodů vláda v roce 1990 přijala rozhodnutí, že dalších 120tis. Pracovníků ztratilo statut veřejného zam-ce a privatizaci služeb urychlila.

Veřejná správa Privatizace byla uskutečněna na úrovni VS, v první řadě šlo o: Privatizace pošt a úz. samosprávy Posíleny pravomoci generálních ředitelství řízených klíčovými ministerstvy Vytvořena síť dekoncentrovaných úřadů VS Posíleny pravomoci provinčních zastupitelstev – zlepšení ,komunikace mezi nimi a královskými komisaři

Veřejná správa Nizozemsko se dělí na 12 VÚSC – provincie Jsou zřízeny provinčními stavy a radami – v čele komisaři – jmenovaní královnou Významná úloha – Unie nizozem. Municipalit. Územní samospráva má sice rozsáhlé kompetence, ale nizozemská ústava zakotvuje výrazná restriktivní kritéria pro její uplatňování. Orgány vytváření provinciemi: Provinční shrom. – volené přímo občany Předsednictvo – volené ze členů provinčního shrom. na 4 roky Královský komisař – jmenován vládou, zastupuje vládu provincií

Veřejná správa Na úrovni obcí – samosprávný orgán zastupitelstvo – v čele starosta (jmenován královským dekretem) a předsednictvo (volení z členů rady).

Státní služba Systém merit (viz úvodní přednáška) Podmínka pro přijetí – státní občanství, odborné předpoklady, trestní zachovalost. Výběr se provádí na základě dokladů, předložených kandidáty a přijímacího pohovoru. Zákaz stávky – omezení občanského práva v NIZ. Povinnosti úředníků: Nestrannost Loajalita Zdržení se pol. aktivity Mlčenlivost

Státní služba Vedlejší činnost mimo úřední hodiny není omezena – nesmí negativně ovlivňovat výkon práce. Služební postup není právně zajištěn – nároky na kvalifikaci a doporučení nadřízených Existuje 18 platových stupňů. Proti zařazení se lze odvolat. Prac. doba je v průměru 38 hod týdně, dovolená 24 dnů ročně. Obvykle se však pracuje 40 hodin týdně, čímž se získá 12 dní dovolené navíc. V případě onemocnění je nárok na 100%ní plat do 18 měsíců, poté 80%. Za porušení povinností – disciplinární sankce (písemné napomenutí, dodatečná práce bez nároku na mzdu, snížení platu apod.) Ukončení zam. poměru- jen v případech stanovených v zákoně u zam-ců jmenovaných do stálého zam. poměru. Nárok na důchod vzniká dosažením 35 věku. Jeho výše závisí na platu dosaženého v posledních dvou letech a délce zaměstnání.

Vzdělávání úředníků VS Fungují vzdělávací instituty na jednotlivých ministerstvech Vedle toho existuje vládní vzdělávací institut (R.O.I.) – je součástí MV. Je odpovědný za rozvoj vzdělávací politiky v rámci vlády Současně existují školící instituty pro místní správu, jsou částečně financovány z poplatků za kurzy

Nizozemsko a EU Nizozemsko předsedalo EU naposledy v druhé polovině roku 2004, tedy v době doposud bezprecedentního rozšíření. Předsednictví přebíralo po Irsku a k 1. 1. 2005 jej předalo Lucembursku. Hlavní priority nizozemského předsednictví: učinit úspěch z rozšíření – např. jednání, která se týkala vstupu Bulharska a Rumunska, přípravy k vyjednávání s Chorvatskem či vyjednávání o vstupu s Tureckem posílit evropskou ekonomiku a zredukovat administrativní zátěž zajímat se o oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti – hlavními zájmy v této oblasti byly stanoveny boj proti terorismu, organizovanému zločinu, evropský zatykač či spolupráce v rámci výměny informací budoucí finanční a rozpočtová struktura - Agenda 2007 – zahájena jednání o budoucí finanční perspektivě 2007-13 neboli příprava dalšího sedmiletého rozpočtu Unie posílit roli EU ve světě – posílení se týkalo čtyř oblastí: Asie, Blízkého východu, multilateralismu a Evropské bezpečnostní a obranné politiky