Vůle

Vůle Schopnost chtění a z něho vyplývajícího jednání Proces velmi blízký motivačním tendencím Má kromě jiného i citový a energizující náboj (cíl je hodnocen jako něco žádoucího a jeho představa vyvolá citovou odezvu) Velmi složitá osobnostní vlastnost získaná tlakem sociálního prostředí (rozvoj od dětství) Vznik z důvodu nutnosti protiváhy pudových sil

Vůle II. Kromě citově podmíněného chtění zahrnuje také motivy vyššího řádu Umožňuje volbu obecně hodnotnější varianty chování i její realizaci Regulace lidského chování jinak než aktuálním uspokojením

Volní autoregulace Není založena na motivujícím a aktivizačním účinku příjemných pocitů Vztah motivů vyššího řádu k uspokojení je komplikovaný – eventuální uspokojení nemusí být jednoznačné (nebo je odloženo do vzdálené budoucnosti) Někdy dokonce to vypadá, že není žádné – subjektivně dokonce mohu tratit (př. učím se a nejdu na fotbal)

Volní autoregulace II. Z důvodu nedostatečné regulační kompetence citového prožívání Všechny důležité životní aktivity ale nejsou regulovány vůlí – např. zautomatizované činnosti (méně náročné na energii =) výhodné)

Hlavní aspekty a významy vůle - představuje komplexní vlastnost zajišťující vývojově nejvyšší úroveň sebekontroly a seberegulace – projev především: Vědomým sebeovládáním (nevhodných impulzů) Vědomým prosazováním (žádoucích impulzů) Zahrnuje uvědomění vlastní aktivity, relativní svobody při její volbě a zároveň vědomí odpovědnosti

Hlavní aspekty a významy vůle 2) - vůle je významná integrující složka osobnosti Vázána na relativně stabilní hodnotový systém osobnosti (vyplývá z toho i postoj ke světu) a na sebehodnocení Základní kritérium pro rozhodování a další volní aktivity (stabilita a kontinuita v čase) Přispívá k souladu a kontinuitě v sebepojetí

Volní aktivita 3 základní složky Vědomé rozhodování a vědomí vlastního rozhodnutí (tj. volba určité cíle) Vědomá volba prostředků Vědomí průběhu jednání

Volní aktivita II. Probíhá na dvou úrovních: V oblasti psychické činnosti V oblasti reálné, fyzické činnosti Subjektivně se projevuje pocitem chtění a později konkrétním úmyslem dosáhnout cíle V aktuálním procesu lze rozlišovat 2 fáze (rozhodování a realizace)

Fáze rozhodování Je iniciována pocitem chtění nebo nutnosti zvolit si cíl Lze rozlišit 2 krajní varianty: Volba jednoho ze dvou či několika často protikladných motivů různého významu (př. jak utratím své peníze – libost nebo povinnost?) Aktivní hledání motivu, který by mohl fungovat jako cíl a vyjadřoval by (na sebe subjektivně kladené) požadavky – př. rekvalifikace, ale nevím, jak to udělat

Fáze rozhodování II. V procesu volby cíle se uplatňují: - různé osobnostní vlastnosti (př. temperament) zkušenost

Fáze rozhodování III. Aktuální rozhodování závisí na: a) Intelektových funkcích (rozumovém zhodnocení různých cílů) b) Emocionální složce (osobní citový význam cíle – př. blokující prožitky – překonávám je, nebo stimulující) c) Hodnotové hierarchii (uspokojení subjektivně významnějších cílů)

Fáze rozhodování IV. Volba motivů: Mezi aktuálními potřebami (a tím i motivy) může docházet k různým variantám vztahů (např. protichůdné vyvolají konflikt) 2 základní modelové situace a) Konflikt motivů, kdy vítězí aktuálně silnější motiv (kvantitativní převaha) b) Volba mezi 2 motivy z nichž jeden je pro člověka osobně významnější (je výše v hierarchii hodnot – kvalitativní převaha)

Fáze rozhodování V. Vliv zátěže volby: Nerozhodnot Nejistota Napětí Úzkost Tendence vytvářet si vnitřní konflikty ve větším měřítku než je obvyklé

Fáze rozhodování VI. Konflikty motivů: Konflikt cílů Konflikt prostředků (prostředek k dosažení žádoucího cíle by měl splňovat následující 2 parametry: 1) měl by být realizovatelný 2) měl by být přijatelný z hlediska norem společnosti

Co je to konflikt? Konflikt – latinsky conflictus = srážka) Rozklad – con + fligo (udeřit, narazit) =) confligere = někoho udeřit, zasáhnout (v boji) Konflikt = střetnutí dvou nebo více zcela nebo do určité míry navzájem se vylučujících či protichůdných snah nebo tendencí

Základní druhy konfliktu Intrapersonální Interpersonální Skupinové Interskupinové Zvláštní případ – konflikt jedince se skupinou

Dělení konfliktů podle jejich psychologické charakteristiky Dělí se podle základní převládající psychologické charakteristiky V praxi vždy konflikty smíšené – ale jeden motiv převládá Konflikty představ Konflikty názorů Konflikty postojů Konflikty zájmů

Konflikty představ Představa vzniká na základě vnímání a poznávání (zpracování počitků a vjemů) Rozdíly v představách vznikají díky mnoha faktorům, např.: Zájem Očekávání Předsudky Fantazie atp. Konflikty představ lze řešit ujasněním pojmů a jejich významů, zřetelnou a jasnou komunikací, vhodnými otázkami Důležitost tolerance

Konflikty názorů Názor – spojení představy s hodnotícím soudem (Praha je velká, krásná a rušná) Názor – logicky subjektivně zdůvodněný soud Názory významně ovlivňuje hodnotová orientace (žebříček) Konflikt názorů je složitější a obtížněji řešitelný než konflikt představ Řešení konfliktů názorů: testování názorů (experiment atp.), dotazem na odborníka či autoritu, nahlédnutím do normy, hlasováním atp. Předpoklad je dobrá vůle řešit konflikt objektivně

Konflikty postojů Postoj = názor zabarvený osobním citovým vztahem (př. líbí X nelíbí, přitahuje X nepřitahuje atp.) Vstup emoční stránky – výrazné ztížení řešení a eskalace rozporu Vznik postoje: vyvození závěru ze dvou premis ( př. 1) Lidé s kulatým obličejem jsou upovídaní; 2) upovídané lidi nemám rád) Odlišnost postojů je umocněna odlišnostmi představ a názorů a jejich kombinacemi! Řešení ovlivňuje i mnoho dalších faktorů, např.: Vliv různých charakteristik partnera v konfliktu na změnu mého vlastního postoje Vliv druhu, charakteru a povahy sdělované zprávy (jak se to podá) Vliv sociálního prostředí (mezi čtyřma očima, před lidmi atp.)

Řešení konfliktů postojů Citlivě vnímat neverbální projevy partnera a dát si pozor na svoje Neútočit na sebevědomí a zásadní zájmy partnera (mohu vyhrát logický boj, ale utrpím ohromnou emocionální újmu)

Konflikty zájmů Nejvyšší stupeň konfliktu (já nebo ty, nelze řešit k naprosté spokojenosti obou stran) Klasický příklad konfliktu zájmů – souboj Řešení - velice složité

Smíšené konflikty Konflikt zájmů v pozadí konfliktu názorů (př. pozdní příchod dítěte domů – ono si nemyslí, že by to bylo pozdě zájem se dobře bavit a zájem o bezpečí) Konflikt zájmů v pozadí konfliktu představ (př. čichám ke květině a majitel si myslí, že ji chci utrhnout) Konflikt postojů v pozadí konfliktu názorů (př. lékař doporučuje otužování – já jsem radikálně proti – je mi to krajně nepříjemné) Konflikt představ a zájmů v pozadí konfliktu názorů (př. nesprávně se domnívám, že nový mzdový systém ve firmě – moc toho o něm nevím – sníží můj výdělek = hádám se o to, že je nespravedlivý)

Realizační fáze je období, ve kterém se jedinec pokouší dosáhnout žádoucího cíle Uplatňují se tu různé prostředky Základní charakteristické znaky: Realizační fáze nemusí po rozhodnutí nutně nastat – relativně samostatná složka jednání Uplatňují se jiné volní vlastnosti než u rozhodování Realizační fáze může mít velmi variabilní časové rozpětí

Realizační fáze II. Realizační fáze vyžaduje určitou dávku energie (psychické i fyzické) – psychicky je její náboj vyjádřen v prožitku napětí, které provází chtění a úsilí Síla vůle se může projevovat: Tlumivě (potlačení impulzu směřujícího k negativní aktivitě) Aktivizujícím způsobem

Realizační fáze III. Další aspekty realizační fáze: Realizace určitého rozhodnutí může být dlouhodobá a nesnadná; člověk musí překonávat překážky Původní rozhodnutí není realizovatelné a je třeba je změnit nebo přizpůsobit vnějším podmínkám Význam má i zvyková složka (v případě převážení to již není volní aktivita)

Volní vlastnosti Vůle byla mnoha výzkumy potvrzena jako samostatná vlastnost (již od roku 1915) – faktor vůle X faktor emocionality Vůle není jednoduchou, ale složenou vlastností s mnoha dílčími faktory velké rozmanitosti

Volní vlastnosti II. Vlastnosti aktivní vůle Rozhodnost a ráznost Iniciativnost a činorodost Pružnost vůle 2) Vlastnosti pasivní vůle Stálost, odolnost, neovlivnitelnost Vytrvalost Sebevláda a sebekázeň

Volní vlastnosti III. Mezi lidmi existují velké individuální rozdíly (kvalitativní i kvantitativní) – vliv temperamentu atp. Vůli jako osobnostní dispozici nelze jednoznačně vymezit (patří stejně tak mezi schopnosti jako mezi tendence) Vůle pro svoji aktivizaci potřebuje podnět, který souvisí s: Aktualizací nějaké potřeby Racionální i emoční podporou volního úsilí

Volní kompetence Rozvíjejí se postupně: V závislosti na rozvoji rozumových schopností V závislosti na úrovni socializačního vývoje

Schopnosti

Schopnosti Jsou předpoklady k určité aktivitě (k výkonu, který zpravidla má určitý adaptační význam) Lze je interpretovat jako naučené dispozice, které vznikají na základě vrozených, geneticky podmíněných dispozic Mohou, ale nemusí být dále využívány

Schopnosti II. Lze je definovat prostřednictvím úrovně osobního výkonu jedince v určitém druhu činnosti. Může jít o: Schopnost reprezentovanou aktuálně dosaženou úrovní výkonu Maximální možnou úroveň výkonu

Schopnosti III. Lze je pojímat jako obecné předpoklady 3 základní skupiny Komplex schopnosti vnímání Komplex psychomotorických schopností Inteligence

Děkuji za pozornost